Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 905/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Jelizavety Igorevny Mutylo, zastoupené JUDr. Hugem Körblem, advokátem, sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení ministra vnitra ze dne 13. března 2025 č. j. MV-38862-2/SO-2025, jinému zásahu orgánu veřejné moci a s ní spojeným návrhem na zrušení a 7y a přechodného ustanovení k a 7y , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, v účinném znění, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení ministra vnitra a žádá, aby Ústavní soud přikázal Ministerstvu vnitra, odboru všeobecné správy (dále jen " "), rozhodnout o žádosti stěžovatelky o nabytí českého státního občanství udělením a aby ministru vnitra byla uložena povinnost zaplatit jí náhradu nákladů soudního řízení. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh, aby Ústavní soud ve smyslu zrušil a 7y a přechodné ustanovení k a 7y , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka podala žádost o udělení státního občanství České republiky v únoru roku 2024. V únoru roku 2025 obdrželo jako správní orgán prvního stupně žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, v němž stěžovatelka uvádí, že nedodrželo lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí. Ministr vnitra napadeným usnesením žádosti stěžovatelky o uplatnění opatření proti nečinnosti podle , , nevyhověl. Odkázal na , podle něhož platí, že řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, kterou podá státní občan Ruské federace, se přeruší dnem následujícím po dni, kdy je žádost doručena ministerstvu vnitra. Dále odkázal na přechodné ustanovení obsažené v čl. II , podle něhož se a 7y , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti , použijí i na žádosti o udělení státního občanství České republiky podané do dne nabytí účinnosti , pokud žádosti o udělení státního občanství České republiky již nebylo vyhověno. Na základě této právní úpravy ministr vnitra uzavřel, že řízení o žádosti státního občana Ruské federace o udělení státního občanství České republiky je přerušeno. V přerušeném řízení se bude pokračovat za podmínek stanovených jako správní orgán prvního stupně tedy nesmí prozatím v řízení o žádosti stěžovatelky vydat rozhodnutí, tudíž ministr vnitra nemohl vyhovět ani stěžovatelčině žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka rekapituluje, že podle , o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších předpisů, by mělo být o nabytí českého státního občanství udělením rozhodnuto do 180 dnů ode dne doručení žádosti. Protože tato lhůta u stěžovatelky nebyla dodržena, požádala nejprve o urychlení řízení a později o uplatnění opatření proti nečinnosti. Stěžovatelka podala správní žalobu proti nečinnosti, přičemž očekává, že této žalobě nebude vyhověno, protože správní orgán postupoval v souladu se zákonem. Stěžovatelka ovšem s právní úpravou obsaženou v zákoně č. nesouhlasí a považuje ji za neústavní. Neústavní podle ní je nejen , ale také celá část tohoto zákona upravující podmínky nabývání českého státního občanství ruskými státními občany. Uvedená úprava je rozporná s , , a 2, a 2 d, s a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, s y a s a Evropské úmluvy o státním občanství. Stěžovatelkou napadená právní úprava je neústavní rovněž pro svůj charakter přílepku, protože ani zákonodárci nemohli v legislativním procesu domyslet, co uvedená právní úprava vlastně bude znamenat. Právní úprava obsažená v a 7y , jakož i přechodné ustanovení navazující na tato ustanovení, je postavena na nepovolené pravé retroaktivitě a na kolektivní odpovědnosti ruských státních občanů a je diskriminační. Navíc, pokud je podmínkou pro nabytí českého státního občanství pozbytí ruského státního občanství, je na žadatele o české státní občanství kladena v podstatě nesplnitelná podmínka. To může vést mimo jiné k tomu, že ruské rodiny nebudou moci nabýt české státní občanství jen proto, že některý ze členů takové rodiny nemůže pozbýt ruské státní občanství. Uvedená zákonná ustanovení rovněž odporují zásadě, že doba pro udělení státního občanství nesmí být delší než 10 let, byť stěžovatelka v České republice žije již asi 12 let.

III.

Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti

4. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka podle nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje a které jsou konkretizovány v .

5. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba chápat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy pokud nebyly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky ochrany [srov. např. nález ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)].

6. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného či cestou obecného soudnictví. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

7. Ústavní stížnost směřuje proti tvrzené nečinnosti ministerstva vnitra, resp. proti usnesení ministra vnitra, přičemž stěžovatelka v ústavní stížnosti výslovně uvádí, že v dané věci rovněž podala správní žalobu proti nečinnosti. Stěžovatelka tak evidentně má právní prostředky ochrany, kterými se může tvrzenému zásahu do svých práv bránit a které ještě nevyčerpala. Vzhledem k této skutečnosti nemůže být ústavní stížnost přípustná. I kdyby správní soud nepřerušil správní řízení soudní a nepředložil Ústavnímu soudu návrh podle y, může se stěžovatelka při splnění podmínek daných , nebude-li po skončení správního (soudního) řízení ztotožněná s jeho výsledkem, opětovně obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností, s níž spojí rovněž návrh na zrušení (části) právního předpisu.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle . Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i s ní spojený návrh na zrušení (části) právního předpisu. Řízení o návrhu podle je řízením akcesorickým, a není-li ústavní stížnost způsobilá věcného projednání, odpadá tím současně i základní podmínka pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, případně jeho jednotlivých ustanovení [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351)]. Za těchto okolností Ústavní soud návrh na zrušení napadených zákonných ustanovení odmítl podle ve spojení s .

9. Domáhá-li se stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti toho, aby Ústavní soud "přikázal účastníkovi řízení 1 rozhodnout o žádosti stěžovatelky o nabytí českého státního občanství udělením, a to do 10 dnů", není Ústavní soud k projednání takového návrhu příslušný [ ]. Stěžovatelka se nemůže domáhat ničeho jiného, než co umožňuje (přiměřeně srov. usnesení ze dne 11. 5. 2021

sp. zn.

nebo ze dne 29. 11. 2022

sp. zn.

).

10. K návrhu stěžovatelky, kterým se domáhala zaplacení nákladů soudního řízení, Ústavní soud uvádí, že ho neshledal důvodným, a to jak podle , tak podle , neboť stěžovatelka nebyla procesně úspěšná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu