Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 904/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelů K. M. a nezletilých A. M. a N. M., zastoupených JUDr. Hugem Körblem, advokátem, sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1 - Nové Město, proti jinému zásahu Ministerstva vnitra a usnesení ministra vnitra ze dne 13. března 2025 č. j. MV-27774-2/SO-2025, a s ní spojeném návrhu na zrušení a , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II , kterým se mění , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, za účasti Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Dne 31. 1. 2024 podali stěžovatelé žádost o udělení českého státního občanství, která byla Ministerstvu vnitra postoupena dne 12. 2. 2024. Dne 4. 2. 2025 podali stěžovatelé žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Napadeným usnesením ministr vnitra žádosti nevyhověl. Uvedl, že podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, který nabyl účinnosti dnem 11. 2. 2025, se řízení o žádosti o udělení státního občanství České republiky, kterou podá občan Ruské federace, přeruší dnem následujícím po dni, kdy je žádost doručena Ministerstvu vnitra. Ve spojení s přechodným ustanovením v čl. II je řízení o žádosti státního občana Ruské federace přerušeno. V současné době tak Ministerstvo vnitra nesmí v řízení o žádosti vydat rozhodnutí, a proto žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti nelze vyhovět.

2. Stěžovatelé se v ústavní stížnosti domáhají, aby Ústavní soud přikázal Ministerstvu vnitra rozhodnout o jejich žádosti o udělení státního občanství a aby zrušil napadené usnesení ministra vnitra, zároveň navrhují, aby Ústavní soud zrušil a a čl. II (přechodné ustanovení k a ). Zároveň požadují, aby Ústavní soud Ministerstvu vnitra uložil zaplatit náhradu nákladů řízení.

3. Stěžovatelé uvádějí, že podle , o státním občanství České republiky, má být o žádosti rozhodnuto do 180 dnů ode dne, kdy byla žádost doručena Ministerstvu vnitra. Žádost stěžovatelů byla Ministerstvu vnitra doručena dne 12. 2. 2024. S ohledem na to, že ve věci rozhodnuto nebylo, podali stěžovatelé žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Učinili tak s vědomím existence a přechodného ustanovení v čl. II Stěžovatelé s novou právní úpravou nesouhlasí a považují ji za protiústavní, k čemuž v ústavní stížnosti uvádějí několik důvodů. I proto podali žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti tak, aby se mohli domáhat přezkumu ústavnosti této právní úpravy. Stěžovatelé pro jistotu podali proti nečinnosti i žalobu, nicméně očekávají, že této nebude vyhověno s ohledem na napadenou právní úpravu.

4. Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu (dále jen " "), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita, která se po procedurální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ve spojení s ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.

6. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelé vědí o existenci prostředků na ochranu před nečinností. Stěžovatelé již využili žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu , , přičemž rozhodnutí o této žádosti ústavní stížností napadají. Z ústavní stížnosti se ale zároveň podává, že stěžovatelé vedle ústavní stížnosti podali i žalobu proti nečinnosti správního orgánu podle , . Proti případnému negativnímu rozhodnutí o žalobě je možné podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Pokud by ani s výsledkem řízení o kasační stížnosti nebyli stěžovatelé spokojeni, mohou proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu podat novou ústavní stížnost. Stěžovatelé tak mají k dispozici jiné procesní prostředky k ochraně svého práva, nežli nyní posuzovanou ústavní stížnost. Ústavní stížnost stěžovatelů je proto nepřípustná.

7. Stěžovatelé ani sami netvrdí, že by ústavní stížnost měla být Ústavním soudem přijata na základě . Pokud jde o namítanou neústavnost napadené právní úpravy, Ústavní soud poukazuje na to, že právní úprava nabývání českého státního občanství občany Ruské federace byla u Ústavního soudu v mezidobí napadena skupinou senátorů na základě písm. a) y ve spojení s . Nadto nelze uzavřít, že v posuzované věci byla aplikována všechna stěžovateli napadená ustanovení.

8. Z výše popsaných důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ve spojení s . Protože podle judikatury Ústavního soudu sdílí návrh na zrušení právního předpisu či jeho jednotlivých ustanovení jako návrh akcesorický osud ústavní stížnosti, byl spolu s ní odmítnut i tento návrh [ ].

9. Domáhají-li se stěžovatelé v petitu ústavní stížnosti toho, aby Ústavní soud "přikázal účastníkovi řízení 1 rozhodnout o žádosti stěžovatelů o nabytí českého státního občanství udělením, a to do 10 dnů", není Ústavní soud k projednání takového návrhu příslušný [ ]. Stěžovatelé se nemohou domáhat ničeho jiného, než co umožňuje (např. usnesení ze dne 26. 3. 2025

sp. zn.

).

10. K návrhu stěžovatelů, kterým se domáhali zaplacení nákladů soudního řízení, Ústavní soud uvádí, že ho neshledal důvodným, a to jak podle , tak podle , neboť stěžovatelé nebyli procesně úspěšní.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2025

Josef Fiala v. r.

předseda senátu