Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Co 35/2026-56

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Ondruszové a soudců Mgr. Vladimíra Sommera a JUDr. Michala Mědílka ve věci

navrhovatelů: a) Jméno navrhovatele A, narozený Datum narození navrhovatele A

bytem Adresa navrhovatele A

b) Jméno navrhovatele B, narozená Datum narození navrhovatele B

bytem Adresa navrhovatele B

o nejasném podání, o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2025, č. j. -39, k odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2026, č. j. -49,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zastavil řízení o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2025, č. j. -39 (výrok I. usnesení) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II. usnesení).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že navrhovatel a) podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2025, č. j. -39, a zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o dovolání. Soud prvního stupně ho proto vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení s touto výzvou a současně ho poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení o dovolání zastaveno. Jelikož navrhovatel a) soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, postupoval soud podle , o soudních poplatcích (dále jen „“) a řízení o dovolání zastavil. K žádostem o osvobození navrhovatele a) od soudních poplatků ze dne 26. 2. 2026 a ze dne 30. 3. 2026 soud prvního stupně uvedl, že o těch již nerozhodoval, neboť se jedná o „účelově podané žádosti, kdy ty jsou podávány opakovaně ve všech řízeních navrhovatele“. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle věty první s tím, že navrhovatel a) zavinil, že řízení muselo být zastaveno, avšak z obsahu spisu vyplývá, že jiným účastníkům náklady řízení nevznikly.

3. Proti usnesení podal navrhovatel a) včasné odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytkl, že zastavil řízení o dovolání, aniž nejprve rozhodl o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, odkázal přitom na stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 1976, sp. zn. . Jeho žádost přitom obsahuje nové skutečnosti, takže se neuplatní překážka věci rozhodnuté. Dále navrhovatel a) odkázal na dřívější rozhodnutí soudů, kterými mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno a uvedl, že v právním státě nemůže existovat stav, kdy jedním soudem je na základě svých neutěšených poměrů od soudních poplatků osvobozen, zatímco jiným mu je osvobození odepřeno. Dále uvedl, že usnesení soudu prvního stupně je založeno na neúplných skutkových zjištěních, aby následně odkázal na důvody žaloby pro zmatečnost a uvedl, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, nýbrž že jeho žaloba je důvodná. Konečně navrhovatel a) uvedl, že napadené usnesení je v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu a upírá mu soudní ochranu. Z těchto důvodů navrhl, aby usnesení bylo odvolacím soudem zrušeno.

4. Vyjádření k odvolání nebylo podáno.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení a , 6 a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele a) není důvodné.

6. Odvolací soud ze spisu ověřil, že nastaly skutečnosti, ze kterých ve svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně, tj. že navrhovatel a) byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2026, č. j. -47 vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč a současně byl poučen, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Usnesení bylo navrhovateli a) doručeno dne 26. 3. 2026. Navrhovatel a) soudní poplatek nezaplatil a dne 30. 3. 2026 podal návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, který nijak blíže neodůvodnil. Za takové situace soud prvního stupně správně uzavřel, že byla naplněna hypotéza ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, kdy důsledkem je zastavení řízení o dovolání.

7. Není důvodná námitka navrhovatele a), že soud prvního stupně měl nejprve rozhodnout o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu i Ústavního soudu není soud povinen samostatně rozhodovat o každé opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku podané v rámci téhož řízení. Povinnost znovu rozhodnout vzniká pouze tehdy, obsahuje-li opakovaná žádost nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména tvrzenou a doloženou změnu majetkových či osobních poměrů účastníka. Neobsahuje-li opakovaná žádost žádné relevantní nové skutečnosti, soud o ní nemusí samostatně rozhodovat; opačný postup by vedl k řetězení totožných žádostí a byl by v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. -18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. -65, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2013, č. j. -23, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. , nález ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 7. 11. 2022, sp. zn. , a usnesení ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. . V projednávané věci bylo o žádosti navrhovatele a) o osvobození od soudních poplatků již jednou pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, č. j. -30, kdy navrhovatel a) neuvádí nic konkrétního o tom, že jeho poměry by se od té doby změnily. Nadto je z obsahu spisu i z úřední činnosti odvolacího soudu zřejmé, že navrhovatel a) vystupuje ve značném množství dalších řízení v postavení žalobce, navrhovatele či stěžovatele, kdy opakuje obdobné argumenty a podává opravné prostředky včetně mimořádných a ve vyvolaných řízeních opakovaně žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Takové jednání navrhovatele a) je pak jen jedním z obstrukčních nástrojů, které využívá k bezúčelnému prodlužování řízení. Judikatura připouští, že i návrh na osvobození od soudních poplatků, případně spojený s návrhem na ustanovení zástupce, může být zneužitím procesního práva. Je-li z okolností zřejmé, že takový návrh nesleduje ochranu tvrzeného subjektivního práva, nýbrž slouží k vyvolání procesních obtíží, oddalování řízení či jinému obstrukčnímu účelu, nejde o procesní úkon požívající právní ochrany. K takovému zneužívajícímu procesnímu úkonu se podle , ve spojení se zásadami vyjádřenými v a , nepřihlíží. Srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. , dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2026, sp. zn. .

8. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle jako věcně správné potvrdil.

9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ve spojení s tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů, neboť navrhovatel a) sice v odvolacím řízení nebyl úspěšný, nicméně podle obsahu spisu ostatním účastníkům žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení:

Dovolání proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání ( až 238a ) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.