Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 Co 35/2026-56
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Ondruszové a soudců Mgr. Vladimíra Sommera a JUDr. Michala Mědílka ve věci
navrhovatelů: a) Jméno navrhovatele A, narozený Datum narození navrhovatele A
bytem Adresa navrhovatele A
b) Jméno navrhovatele B, narozená Datum narození navrhovatele B
bytem Adresa navrhovatele B
o nejasném podání, o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2025, č. j. 3 Co 29/2025-39, k odvolání navrhovatele a) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2026, č. j. 79 Nc 3003/2023-MOP-49,
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením zastavil řízení o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2025, č. j. 3 Co 29/2025-39 (výrok I. usnesení) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II. usnesení).
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že navrhovatel a) podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2025, č. j. 3 Co 29/2025-39, a zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o dovolání. Soud prvního stupně ho proto vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení s touto výzvou a současně ho poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení o dovolání zastaveno. Jelikož navrhovatel a) soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, postupoval soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) a řízení o dovolání zastavil. K žádostem o osvobození navrhovatele a) od soudních poplatků ze dne 26. 2. 2026 a ze dne 30. 3. 2026 soud prvního stupně uvedl, že o těch již nerozhodoval, neboť se jedná o „účelově podané žádosti, kdy ty jsou podávány opakovaně ve všech řízeních navrhovatele“. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. s tím, že navrhovatel a) zavinil, že řízení muselo být zastaveno, avšak z obsahu spisu vyplývá, že jiným účastníkům náklady řízení nevznikly.
3. Proti usnesení podal navrhovatel a) včasné odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytkl, že zastavil řízení o dovolání, aniž nejprve rozhodl o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, odkázal přitom na stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 1976, sp. zn. Cpj 70/75. Jeho žádost přitom obsahuje nové skutečnosti, takže se neuplatní překážka věci rozhodnuté. Dále navrhovatel a) odkázal na dřívější rozhodnutí soudů, kterými mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno a uvedl, že v právním státě nemůže existovat stav, kdy jedním soudem je na základě svých neutěšených poměrů od soudních poplatků osvobozen, zatímco jiným mu je osvobození odepřeno. Dále uvedl, že usnesení soudu prvního stupně je založeno na neúplných skutkových zjištěních, aby následně odkázal na důvody žaloby pro zmatečnost a uvedl, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, nýbrž že jeho žaloba je důvodná. Konečně navrhovatel a) uvedl, že napadené usnesení je v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu a upírá mu soudní ochranu. Z těchto důvodů navrhl, aby usnesení bylo odvolacím soudem zrušeno.
4. Vyjádření k odvolání nebylo podáno.
5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele a) není důvodné.
6. Odvolací soud ze spisu ověřil, že nastaly skutečnosti, ze kterých ve svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně, tj. že navrhovatel a) byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2026, č. j. 79 Nc 3003/2023-MOP-47 vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč a současně byl poučen, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Usnesení bylo navrhovateli a) doručeno dne 26. 3. 2026. Navrhovatel a) soudní poplatek nezaplatil a dne 30. 3. 2026 podal návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, který nijak blíže neodůvodnil. Za takové situace soud prvního stupně správně uzavřel, že byla naplněna hypotéza ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, kdy důsledkem je zastavení řízení o dovolání.
7. Není důvodná námitka navrhovatele a), že soud prvního stupně měl nejprve rozhodnout o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu i Ústavního soudu není soud povinen samostatně rozhodovat o každé opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku podané v rámci téhož řízení. Povinnost znovu rozhodnout vzniká pouze tehdy, obsahuje-li opakovaná žádost nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména tvrzenou a doloženou změnu majetkových či osobních poměrů účastníka. Neobsahuje-li opakovaná žádost žádné relevantní nové skutečnosti, soud o ní nemusí samostatně rozhodovat; opačný postup by vedl k řetězení totožných žádostí a byl by v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Srov. zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. 7 As 480/2018-18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008-65, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2013, č. j. 9 As 103/2013-23, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3525/2018, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. III. ÚS 404/04, nález ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, usnesení ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. III. ÚS 341/10, usnesení ze dne 7. 11. 2022, sp. zn. II. ÚS 2947/22, a usnesení ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. I. ÚS 1552/24. V projednávané věci bylo o žádosti navrhovatele a) o osvobození od soudních poplatků již jednou pravomocně rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, č. j. 79 Nc 3003/2023-30, kdy navrhovatel a) neuvádí nic konkrétního o tom, že jeho poměry by se od té doby změnily. Nadto je z obsahu spisu i z úřední činnosti odvolacího soudu zřejmé, že navrhovatel a) vystupuje ve značném množství dalších řízení v postavení žalobce, navrhovatele či stěžovatele, kdy opakuje obdobné argumenty a podává opravné prostředky včetně mimořádných a ve vyvolaných řízeních opakovaně žádá o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Takové jednání navrhovatele a) je pak jen jedním z obstrukčních nástrojů, které využívá k bezúčelnému prodlužování řízení. Judikatura připouští, že i návrh na osvobození od soudních poplatků, případně spojený s návrhem na ustanovení zástupce, může být zneužitím procesního práva. Je-li z okolností zřejmé, že takový návrh nesleduje ochranu tvrzeného subjektivního práva, nýbrž slouží k vyvolání procesních obtíží, oddalování řízení či jinému obstrukčnímu účelu, nejde o procesní úkon požívající právní ochrany. K takovému zneužívajícímu procesnímu úkonu se podle § 41a odst. 3 o. s. ř., ve spojení se zásadami vyjádřenými v § 2 a § 6 o. s. ř., nepřihlíží. Srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2614/2023, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3072/2022, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2026, sp. zn. 23 Cdo 1166/2026.
8. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů, neboť navrhovatel a) sice v odvolacím řízení nebyl úspěšný, nicméně podle obsahu spisu ostatním účastníkům žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.
Poučení:
Dovolání proti tomuto rozhodnutí lze podat za podmínek § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.