Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2140/2026

-436

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Tomáše Pirka ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, za účasti: Arcibiskupství olomoucké, IČO 00445151, se sídlem v Olomouci, Wurmova 562/9, zastoupené JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Thákurova 676/3, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání Arcibiskupství olomouckého proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. dubna 2026, č. j. -369, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 4. 2026, č. j. -369, potvrdil výroky I a III rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 11. 2025, č. j. -328, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 11. 5. 2026, č. j. -403, jimiž bylo částečně nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. SPÚ 254297/2013/521378/R462/RR21423, č. j. SPU 471195/2016/121/Ge, tak, že Arcibiskupství olomouckému se nevydává část původních pozemků parc. č. 442 (lesní pozemek) a parc. č. 441/1 (lesní pozemek) v k. ú. Nová Ves u Jeseníka, nově označená a vymezená geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. 241-237/2023, který je nedílnou součástí rozsudku (dále jen „geometrický plán), jako parc. č. 562/4 v k. ú. Nová Ves u Jeseníka, část původního pozemku parc. č. 442 (ostatní plocha) v k. ú. Nová Ves u Jeseníka, nově označená a vymezená geometrickým plánem jako parc. č. 562/5 a 503/5 v k. ú. Nová Ves u Jeseníka, a část původního pozemku parc. č. 444/1 (lesní pozemek) v k. ú. Nová Ves u Jeseníka, nově označená a vymezená geometrickým plánem jako parc. č. 489/2, 492/2, 494/3, 495/3 a 503/4 v k. ú. Nová Ves u Jeseníka, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a nařídil provést opravu rozsudku soudu prvního stupně (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem II soud prvního stupně zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal nahrazení výše specifikovaného rozhodnutí výrokem, dle něhož se Arcibiskupství olomouckému nevydávají části pozemků původně označených jako parc. č. 382, 383 a 443 v k. ú. Nová Ves u Jeseníka.

2. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podalo dovolání Arcibiskupství olomoucké. Dovolatel předestřel otázku, zda pozemky vzniklé v rámci komplexních pozemkových úprav, nacházející se na stejném místě jako pozemky, které v jejich důsledku zanikly, představují totožnou věc a zda rozhodnutím o komplexních pozemkových úpravách došlo k originárnímu nabytí vlastnického práva. Kladl též otázku, zda po realizaci komplexních pozemkových úprav (v jejichž rámci oprávněná osoba nabyla vlastnické právo k dotčeným pozemkům) lze přezkoumávat (nahradit) rozhodnutí o vydání týchž (polohově shodně vymezených) pozemků v řízení o uspokojení restitučního nároku dle , o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů. Měl za to, že se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , uveřejněný pod č. 28/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. . Konečně položil otázku, zda je odvolací soud oprávněn přezkoumávat rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách mimo rámec správního soudnictví, přičemž odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , cit. výše, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. .

3. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

4. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

5. Prostřednictvím dovolatelem položených otázek, zda pozemky vzniklé v rámci komplexních pozemkových úprav, nacházející se na stejném místě jako pozemky, které v jejich důsledku zanikly, představují totožnou věc a zda rozhodnutím o komplexních pozemkových úpravách dochází k originárnímu nabytí vlastnického práva, na přípustnost dovolání usuzovat nelze, neboť na jejich vyřešení rozsudek odvolacího soudu nezávisí.

6. Odvolací soud totiž v souladu s judikaturou, dle níž nebyla-li nemovitost původně vlastněná církví řešena v rámci komplexních pozemkových úprav odděleně (jak tomu bylo i v projednávané věci), je na historický církevní majetek představovaný pozemkem, nedoznal-li jakožto část zemského povrchu co do své rozlohy a prostorového vymezení ani v důsledku pozemkových úprav změn a zůstal-li i nadále identifikovatelný, třeba pohlížet i nadále jako na původní církevní majetek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. , uveřejněný pod č. 28/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), posuzoval restituční nárok dovolatele se zřetelem k tomu, zda nárokované pozemky (vlastněné po komplexních pozemkových úpravách církevní právnickou osobou ve stejných pozemkových hranicích jako původní církevní majetek) nejsou dotčeny restituční výlukou ve smyslu (v rozsahu stanoveném ve schváleném územním plánu obce Hradec-Nová Ves pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury přeložky silnice I/44 /VD 01/). Samotnou otázkou „právní“ totožnosti pozemků vzniklých při realizaci komplexních pozemkových úprav s původními pozemky či účinky nabytí vlastnického práva na základě výsledků komplexních pozemkových úprav se tudíž nezabýval a zabývat ani nemusel, vycházel-li z výše citovaných judikaturních konkluzí, vážících se k problematice řízení o nárocích vznesených v režimu

7. Napadený rozsudek pak nezávisí ani na vyřešení otázky, zda jsou soudy v občanském soudním řízení oprávněny přezkoumávat rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách mimo rámec správního soudnictví, jestliže důvodem nevyhovění restitučnímu nároku dovolatele nebyla snad úvaha odvolacího soudu o vadnosti správního rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách, nýbrž okolnost, že restituci brání výlukový důvod dle Odvolací soud ostatně, na rozdíl od soudu prvního stupně, v postupu správního orgánu při realizaci komplexních pozemkových úprav pochybení neshledal (viz bod 43 odůvodnění napadeného rozsudku).

8. Klade-li dovolatel konečně otázku, zda po realizaci komplexních pozemkových úprav (v jejichž rámci oprávněná osoba nabyla vlastnické právo k dotčeným pozemkům) lze přezkoumávat (nahradit) rozhodnutí o vydání týchž (polohově shodně vymezených) pozemků v řízení o uspokojení restitučního nároku dle , dlužno uvést, že rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání nemovitých věcí v režimu může být dle výslovného znění zákona ( ) přezkoumáno (věc může být opětovně projednána a rozhodnuta) v řízení podle části páté a o věci v rámci tohoto řízení může být samosebou rozhodnuto odlišně od pozemkového úřadu (jeho rozhodnutí v tomto řízení může být nahrazeno); k přezkumu rozhodnutí pozemkového úřadu o restitučním nároku vzneseném v režimu , jde-li o posouzení restituční výluky ve smyslu , srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. . Přezkum rozhodnutí pozemkového úřadu o restitučním nároku vzneseném v režimu pak nemůže být vyloučen jen tím, že se dotčený pozemek stal předmětem komplexních pozemkových úprav. Odvolací soud se tedy svým postupem (přezkumem rozhodnutí pozemkového úřadu o restitučním nároku dle ) od citované judikatury a právní úpravy nikterak neodchýlil.

9. Ze shora uvedeného plyne, že podané dovolání předpoklady přípustnosti nenaplňuje ( ). Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), jako nepřípustné odmítl ( ).

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věta první, a ; dovolání Arcibiskupství olomouckého bylo odmítnuto a k nákladům žalobce, který podal vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 450 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , uveřejněným pod č. 50/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. 11. 2026

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu