Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
2CD51252410D61AFC1258EAE0052B17C.html
HTML · 25.81 KB
No categories available
33 Cdo 1163/2026
33 Cdo 1163/2026-934
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně ATEX Group, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Za strašnickou vozovnou 3438/20 (identifikační číslo osoby: 068 07 224), zastoupené Mgr. Martinem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, proti žalované ALGON, a. s., se sídlem v Praze 5, Ringhofferova 115/1 (identifikační číslo osoby: 284 20 403), zastoupené Mgr. Ondřejem Slezákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 243/2024 , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2025, č. j. 30 Co 342/2025 -898, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 9. 2025, č. j. 10 C 243/2024 -873, nahradil projev vůle žalované k podpisu předávacího protokolu ke smlouvě o dílo č. 108/2022 ze dne 27. 4. 2022 ve znění dodatku č. 1 ze dne 14. 7. 2022, dodatku č. 2 ze dne 16. 12. 2022 a dodatku č. 3 ze dne 31. 5. 2023, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 12. 2025, č. j. 30 Co 342/2025 -898, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že dne 27. 4. 2022 uzavřela žalovaná jako objednatel a žalobkyně jako zhotovitel smlouvu o dílo, v níž se žalobkyně zavázala ke zhotovení díla, jehož předmětem byla dodávka a montáž dveří na akci „ARCUS City − obytný soubor Stodůlky jih – 1. Etapa – budova A-F“. V čl. II odst. 4 smlouvy o dílo bylo sjednáno, že zhotovitel zrealizuje dílo podle cenových nabídek D21190 ze dne 3. 12. 2021 a D21190 ze dne 13. 12. 2021 a projektové dokumentace, jejíž detailní seznam tvoří přílohu č. 2 smlouvy o dílo. Dodatkem ke smlouvě o dílo uzavřeného dne 16. 12. 2022 bylo smluvními stranami ujednáno, že zhotovitel zrealizuje dílo dle cenové nabídky č. D21190 ze dne 13. 6. 2022 pro dodávku dveří do společných prostor a dle cenové nabídky č. D21223 ze dne 8. 8. 2022 pro interiérové dveře v bytech, vstupní dveře do bytů a podle projektové dokumentace s tím, že v případě rozporů má vždy přednost cenová nabídka. Některé dveře měly být podle dohody smluvních stran opatřeny ventilačními podřezy podle dodaných nákresů. Objednatel schválil technické a estetické provedení výrobků a příslušenství z uvedených cenových nabídek, které tvoří přílohu č. 1 (cenová nabídka č. D21223 ze dne 8. 8. 2022). V článku VIII odst. 5 smlouvy o dílo se uvádí, že zhotovitel vyzve objednatele zápisem do stavebního deníku a emailem zaslaným odpovědnému zástupci k převzetí dokončeného díla. Objednatel převezme od zhotovitele dílo po jeho úplném dokončení, a to i s vadami, které nebrání užívání díla. O předání a převzetí sepíší smluvní strany zápis, ve kterém objednatel uvede, že dílo přejímá a uvede případné vady a nedodělky. Cena díla byla sjednána na částku 16 674 727,11 Kč bez DPH. Část díla žalovaná převzala bez výhrad 29. 3. 2023 a 13. 7. 2023 a podepsala příslušné předávací protokoly, ve zbylé části to odmítla a žalobkyni vytkla, že dodané dveře mají podřezy. Dne 1. 6. 2023 žalovaná odstoupila částečně od smlouvy o dílo s odůvodněním, že dodaná dveřní křídla jsou vadná, neboť v rozporu se zadávací dokumentací a technickými normami obsahují větrací podřezy. Žalobkyně s částečným odstoupením od smlouvy nesouhlasila s tím, že specifikaci dveřních křídel včetně ventilačních podřezů žalovaná i investor znali předem a odsouhlasili; nedošlo tudíž k vadnému zhotovení díla, ani jinému porušení smlouvy. Žalobkyně žalovanou k převzetí díla opakovaně vyzývala. Nejpozději ke dni 4. 1. 2024 žalovaná dílo předala investorovi – UBM Stodůlky s. r. o. Nová dveřní křídla bez podřezů si u žalobkyně objednal investor UBM Stodůlky s. r. o., byla mu vyúčtována jejich cena a poté mu byla tato dveřní křídla předána.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že strany uzavřely planou smlouvu o dílo. Uzavřel, že bylo-li v řízení (cenovou nabídkou a emailem zaslaným 13. 12. 2021 přípravářce žalované M. K. spolu s nákresy podřezu) prokázáno, že předmětem díla měly být též dveře s podřezem, pak žalobkyně provedla dílo tak, jak bylo sjednáno; vůle smluvních stran směřovala k realizaci díla podle cenových nabídek obsahujících dodávku dveří s podřezy, a to v podobě zachycené náčrtem podřezu. Dodávku a montáž dveří dle specifikace uvedené v cenové nabídce, která, jak bylo sjednáno ve smlouvě o dílo, má přednost před smluvními ujednáními, provedla žalobkyně včas a bez vad. Protože žalobkyně smlouvu neporušila, nemohla od ní žalovaná platně (ve fázi dokončení určité části díla) odstoupit. Žalovaná dílo předala investorovi 4. 1. 2024 a nejpozději k tomuto datu muselo dojít i k předání díla žalobkyně žalované. Požadavek žalobkyně na nahrazení projevu vůle žalované opatřit podpisem předávací protokol je opodstatněný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě jde o otázky, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu v daných souvislostech výslovně řešeny“. Formuluje otázku, „zda lze při výkladu právního jednání podle § 555 a 556 o. z. dovodit konkrétní obsah smluvního ujednání z předsmluvní komunikace či z dřívější elektronické verze dokumentu, jestliže takový obsah nevyplývá z textu smlouvy, ani z její fyzicky inkorporované listinné přílohy“. Je přesvědčena, že tuto otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s rozsudky Nejvyššího soudu sp zn. 21 Cdo 1148/2024 , sp. zn. 21 Cdo 62/2021 nebo sp. zn. 21 Cdo 1096/2021 , v nichž bylo dovozeno, že výklad právního jednání slouží k objasnění obsahu projevené vůle a nemůže nahrazovat ani doplňovat vůli, která projevena nebyla. V posuzovaném případě byl podřez dveří uvažován pouze v předsmluvní komunikaci, nebyl inkorporován do textu smlouvy o dílo a úmyslem stran, který byl žalobkyni znám, bylo uzavřít smlouvu o dílo na dveře bez podřezu. Podle dovolatelky se odvolací soud při výkladu smlouvy podle § 556 odst. 1 o. z. odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 61/2017 a sp. zn. 31 Cdo 3810/2023 , neboť subjektivní výklad je podmíněn existencí skutečné vůle jednajícího (dovolatelky), která byla druhé straně známa, a to v okamžiku projevení vůle (uzavření smlouvy o dílo). Žalobkyni bylo zřejmé, že žalovaná chce objednat dveře bez podřezu. Od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované např. rozsudkem sp. zn. 29 Cdo 4554/2015 se odvolací soud odchýlil i v otázce přičitatelnosti vědomosti právnické osobě. Prosazuje, že jí nelze přičítat vědomost přípravářky o tom, že objednané dveře mají podřezy. Z existence vědomosti zaměstnankyně v předsmluvní fázi nelze bez dalšího dovodit přičitatelnost této vědomosti dovolatelce, nadto za situace, kdy se nepromítla do písemné smlouvy uzavřené stranami. Závěrem odvolacímu soudu vytýká, že přisoudil následnému chování stran význam potvrzení, že konkrétní podoba plnění byla součástí původního smluvního konsensu. Následné chování stran nemůže sloužit jako důkaz toho, že určitý konkrétní obsah byl součástí smluvního konsensu již v době uzavření smlouvy, jestliže tento obsah nevyplývá z projevu vůle stran. Napadené rozhodnutí tudíž nerespektuje ani rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3501/2019 , v němž bylo dovozeno, že má-li být z následného chování stran dovozována změna smlouvy, je nutno prokázat shodnou vůli stran směřující ke změně jejího obsahu.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Odvolací soud dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Připomíná, že žalovaná výslovně odsouhlasila cenové nabídky, které byly součástí dotčené smlouvy o dílo. V daném případě nešlo o nahrazení projevu obsahu předsmluvní komunikace, ale o standardní výklad obsahu smlouvy.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “).
Podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno z kritérií přípustnosti dovolání předvídaných ustanovením § 237 o. s. ř. o. s. ř. ; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v § 237 o. s. ř. o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014 , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením z 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1708/2018).Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti. Vždy přitom musí jít o právní otázku, na níž napadené rozhodnutí spočívá (je založeno).
Přesto, jak dovolatelka vylíčila přípustnost dovolání, z jeho obsahu se podává, že otázky v dovolání předestřené má dovolatelka za vyřešené v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolatelka odvolacímu soudu v první řadě vytýká, že od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. od jí zmiňovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, se odchýlil při výkladu smlouvy o dílo.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi akcentoval, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání, není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o. s. ř. o. s. ř. , jež by bylo možno porovnat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního jednání dospěl, například že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo1658/2022, či usnesení ze dne 23. 6, 2022, sp. zn. 23 Cdo 3525/2021 , ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1364/2022 , ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo192/2014 a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014 ). To dovolatelka pomíjí, prosazuje-li vlastní verzi o obsahu předsmluvních ujednání účastnic i smlouvy o dílo, resp. její přílohy (tedy že ventilační podřezy některých dveří nebyly stranami dohodnuty). Odvolací soud však vycházel ze zjištění, že podle dohody smluvních stran měly být některé dveře opatřeny podřezy podle dodaných nákresů, přesněji, že technické a estetické provedení výrobků a příslušenství korespondovalo s cenovými nabídkami, které objednatel schválil a měly být podle dohody smluvních stran v případě rozporu upřednostněny.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2019, a ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2856/2022 , uveřejněný tamtéž pod č. 37/2024) vyplývá, že při výkladu právních jednání soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Jinými slovy, pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího, jíž je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem. Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556 odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání přihlíží. Skutečnou vůli jednajícího je však z důvodu ochrany dobré víry adresáta právního jednání třeba vyložit jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl nebo musel být adresátovi znám (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 , ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1767/2019 , a ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1150/2019 ). Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát jednání. Výklad projevu vůle může přitom směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastníci právního jednání neměli nebo kterou sice měli, ale neprojevili ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného právního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 ). Vyšel-li v posuzované věci odvolací soud z toho, že vůlí smluvních stran bylo provést dílo v intencích předkontraktačních ujednání a podle smlouvy o dílo (resp. v jejího dodatku ze 16. 12. 2022 a cenové nabídky) tak, že některé dveře budou opatřeny podřezy, při výkladu právních jednání nepochybil a od ustálené judikatury dovolacího soudu se neodchýlil. Ostatně ventilační podřezy dveří jsou uváděny ve všech podobách smlouvy včetně vyhotovení listinného, a byly v cenových nabídkách tvořících součást dotčené smlouvy o dílo.
Přípustnost dovolání není s to založit ani otázka přičitatelnosti vědomosti pracovnice žalované podílející se na předsmluvní komunikaci žalované (právnické osobě), postavená na skutkové verzi, která ignoruje zjištění, z něhož vycházel odvolací soud, že pracovnice M. K., která měla u žalované na starosti smlouvy a byla ve smlouvě o dílo uvedena jako osoba oprávněná k jednání ve věcech technických, realizace a předání díla, předala e-mail ze dne 13. 12. 2021 obsahující cenovou nabídku spolu s nákresy podřezu a přijatými podklady žalované (resp. vedení společnosti). Není pochyb, že M. K. jednala jménem žalované, na její účet a její jednání bylo pro žalovanou v záležitosti dotčené smlouvy o dílo závazné.
Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani otázka významu následného chování stran a mezí dovozování původního smluvního konsensu. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019 , s nímž má být v této otázce napadené rozhodnutí v rozporu, na daný případ nedopadá. Odvolací soud totiž nedospěl k závěru, že by došlo ke změně obsahu smlouvy, ale uzavřel, že následným chováním stran byla konkludentně uznána podoba díla tak, jak si ji strany domluvily. Následné chování smluvních stran pouze potvrdilo ujednání smlouvy a cenových nabídek, neboť ventilační podřezy byly uvedeny ve všech podobách smlouvy včetně vyhotovení listinného. Smlouva o dílo přímo odkazovala na cenovou nabídku, přičemž ta měla dle textu smlouvy přednost před samotnou smlouvou o dílo, jejíž byla součástí.
I když dovolatelka dovolání směřuje výslovně i proti nákladovému výroku napadeného rozsudku, žádné konkrétní výhrady vůči němu neuvedla. Ostatně proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. o. s. ř. , Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 10. 2026
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu