Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 Az 8/2026 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci

žalobce: A. A.

st. přísl. S. a. r.

t. č. pobytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2026, č. j. OAM-847/ZA-ZA11-K18-PD1-2022,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a předcházející řízení

1. Žalobci byla rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 11. 2022, č. j. OAM-847/ZA-ZA11-P05-2022, které nabylo právní moci dne 20. 12. 2022, udělena doplňková ochrana na dobu 24 měsíců. Žalovaný tehdy neudělil azyl, avšak shledal důvod podle , o azylu. Vycházel z toho, že v Sýrii probíhal ozbrojený konflikt spojený se svévolným násilím a ohrožením života a lidské důstojnosti obyvatel. Žalobce byl v době původního řízení nezletilý, syrské státní příslušnosti, arabské národnosti, sunnitského vyznání, bez politické činnosti a bez zdravotních omezení. Před odchodem žil v provincii I., nejprve v K. N. a poté v oblasti K./A. při turecké hranici.

2. Dne 18. 11. 2024 požádal žalobce o prodloužení doplňkové ochrany podle § 53a odst. 4 zákona o azylu. Při pohovoru dne 6. 1. 2026 uvedl, že po pádu režimu Bašára Asada zůstává Sýrie nestabilní. Poukázal na sektářské a etnické násilí, buňky ISIS (Islámský stát), střety přechodné vlády se silami SDF (Syrské demokratické síly), kriminalitu a nevybuchlou munici. Ve vztahu k I. uvedl, že tam nejsou výrazné sektářské problémy, avšak působí tam ozbrojené skupiny, které přepadají a okrádají obyvatele, a bezpečnostní složky nejsou schopny zajistit ochranu.

3. Žalobce dále uvedl, že jeho rodiče a sourozenci žijí ve stanech v A., rodinný dům v K. N. byl za války zničen a rodina jej s jeho finanční podporou obnovuje. S rodinou je v pravidelném kontaktu a zasílá jí přibližně 7 000 až 10 000 Kč měsíčně. Žalobce je zdravý a práceschopný, v České republice pracoval v gastronomii. Nemá syrský cestovní pas ani občanský průkaz; rodný list má u rodiny v Sýrii.

4. Žalovaný si opatřil Informaci OAMP – Syrská arabská republika: Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 1. 9. 2025, Informaci OAMP – Syrská arabská republika: Aktuální situace Kurdů v Sýrii, ze dne 12. 2. 2026 a dokument Agentury pro azyl (EUAA) - Sýrie: Pokyny k zemi, ze dne 15. 1. 2026. Z těchto podkladů dovodil, že zhroucením Asadova režimu v prosinci 2024 skončil konflikt v podobě, která byla podkladem původního rozhodnutí, přechodná vláda ovládla provincii I., počet bezpečnostních incidentů a civilních obětí tam klesal a probíhaly rozsáhlé návraty vysídlených osob a uprchlíků.

5. Rozhodnutím ze dne 5. 3. 2026, č. j. OAM-847/ZA-ZA11-K18-PD1-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 53a odst. 4 zákona o azylu doplňkovou ochranu neprodloužil. Uzavřel, že nastala zásadní a trvalá změna poměrů a žalobci již nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy. Zdůraznil, že žalobce je zdravý, práceschopný, apolitický sunnitský Arab, v Sýrii má rodiče, sourozence a širší rodinu a jeho domovská provincie je pod kontrolou přechodné vlády. Rizika, která žalobce popsal, považoval ve vztahu k jeho osobě za obecná nebo hypotetická. Ekonomické obtíže, zničené bydlení a nevybuchlou munici hodnotil jako závažné následky konfliktu, nikoli však jako skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu.

II. Obsah žaloby

6. Žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Namítl porušení , a a nesprávné použití a zákona o azylu. Podle něj žalovaný nezjistil stav věci bez důvodných pochybností a odůvodnění založil na selektivním výběru částí zpráv o zemi původu.

7. Podle žalobce změna správní praxe po pádu Asadova režimu sama o sobě neprokazuje, že důvod doplňkové ochrany pominul. V řízení o prodloužení doplňkové ochrany nese žalovaný břemeno důkazní; musí prokázat významnou a dlouhodobou změnu okolností. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek ze dne 11. 9. 2018, č. j. -58, který v žalobě nesprávně označil za rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; jde o rozsudek Městského soudu v Praze. Uplatněný princip však převzala i následná judikatura Nejvyššího správního soudu.

8. Žalobce uvedl, že bezpečnostní situace zůstává vysoce proměnlivá. Poukázal na násilí proti alavitům a drúzům, buňky ISIS, střety se silami SDF, svévolná zadržení, nedostatečnou kapacitu bezpečnostních orgánů a incidenty v Idlibu. Kritizoval zejména stručnost Informace OAMP ze dne 1. 9. 2025 a odkazoval na další zdroje, mimo jiné zprávu nizozemského ministerstva zahraničních věcí z ledna 2026, materiály ISW (Institute for the Study of War)/CTP (Critical Threats Project), Human Rights Watch, Amnesty International a USCIRF (US Commission on International Religious Freedom).

9. Dále žalobce zdůraznil svou individuální situaci: rodina byla vnitřně vysídlena, její dům byl zničen a příbuzní nadále žijí ve stanech. Tyto okolnosti mají být minulou vážnou újmou nebo přímým ohrožením ve smyslu čl. 4 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU (dále jen „kvalifikační směrnice“) a riziko zesilují. Podle žalobce žalovaný nevěnoval dostatečnou pozornost ani zamoření minami, nedostatku bydlení a humanitární krizi.

10. Žalobce namítl, že pojem vnitrostátního ozbrojeného konfliktu nelze vykládat podle přísnějších kritérií mezinárodního humanitárního práva. Odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 30. 1. 2014, Diakité, C-285/12. Uzavřel, že současné poměry bezpečný návrat do Sýrie neumožňují.

III. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Setrval na tom, že vycházel z aktuálních a objektivních informací, individuální okolnosti žalobce zjistil při pohovoru a porovnal poměry v době původního rozhodnutí se stavem v době rozhodnutí o prodloužení.

12. Podle žalovaného se žalobce opírá především o obecné a hypotetické scénáře, které nemají konkrétní vazbu na jeho osobní situaci. Žalobce sám uvedl, že sektářské násilí se sunnitského Araba v I. bez politické profilace přímo netýká. Události v pobřežních oblastech, Suwajdě nebo na severovýchodě Sýrie nelze bez dalšího přenášet na provincii I.

13. Žalovaný poukázal na kontrolu provincie přechodnou vládou, pokles incidentů a civilních obětí, návraty do I. a absenci represí proti běžným navrátilcům. Ekonomická situace a zničené obydlí podle něj nezakládají vážnou újmu; žalobce je mladý, zdravý a práceschopný a v Sýrii má rodinné zázemí. Žalovaný ve vyjádření odkázal i na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2026, č. j. (pozn. soudu – ten však v databázi veřejně přístupných rozhodnutí správních soudů nelze dohledat).

IV. Posouzení věci samé

a) Procesní rámec, relevantní právní úprava a judikaturní východiska

14. Žaloba je včasná a přípustná. Soud ji přezkoumal v mezích žalobních bodů ( ) a současně v rozsahu vyžadovaném zvláštní úpravou soudního přezkumu ve věcech mezinárodní ochrany. S ohledem na čl. II bod 5 se postup v tomto soudním řízení řídí právními předpisy účinnými v den vydání napadeného rozhodnutí, tedy ke dni 5. 3. 2026.

15. Soud rozhodl bez jednání podle , neboť podmínky tohoto postupu byly splněny: žalobce jednání nepožadoval a žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil. Před rozhodnutím soud zaslal oběma účastníkům aktuální zprávy EUAA: a) Sýrie: Bezpečnostní situace, červenec 2026, a b) Sýrie: Zaměření na zemi, červenec 2026 (obě v originálním znění a rovněž jejich strojové překlady), a poskytl jim přiměřenou dobu k vyjádření. K těmto podkladům se žádný z účastníků ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

16. Podle § 32 odst. 9 zákona o azylu, ve znění rozhodném pro tuto věc, soud přihlédne i k novým důležitým skutečnostem nastalým po vydání rozhodnutí žalovaného, pokud se vztahují k možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Tento postup v zásadě (byť ne v úplnosti) odpovídá požadavku úplného a ex nunc posouzení podle čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU (tzv. procedurální směrnice; k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2025, č. j. -40, a ze dne 12. 12. 2025, č. j. -38). Zprávy EUAA z července 2026 soud doplnil za účelem ověření, zda závěr napadeného rozhodnutí obstojí i ve světle vývoje po jeho vydání, tj. po 5. 3. 2026.

17. Podle § 53a odst. 4 zákona o azylu ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je doplňková ochrana udělena, jestliže osobě i nadále hrozí vážná újma podle § 14a a nenastanou důvody pro její odnětí podle § 17a zákona o azylu. Podle čl. 16 odst. 1 kvalifikační směrnice osoba přestává být osobou, která má nárok na doplňkovou ochranu, jestliže okolnosti, které vedly k jejímu přiznání, přestaly existovat nebo se změnily do té míry, že ochrany již není třeba. Podle čl. 16 odst. 2 musí být změna natolik významná a nikoli dočasná (non-temporary; český překlad uvádí pojem „dlouhodobá“), že již neexistuje skutečné nebezpečí vážné újmy. V řízení o odnětí, ukončení nebo odmítnutí prodloužení nese podle čl. 19 odst. 4 kvalifikační směrnice důkazní břemeno ohledně zániku nároku primárně rozhodující orgán.

18. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu vyžaduje porovnat konkrétní okolnosti, pro které byla ochrana udělena, s aktuálním stavem a prokázat významnou a dlouhodobou změnu (srov. rozsudky ze dne 23. 7. 2009, č. j. -55, ze dne 24. 7. 2013, č. j. -35, ze dne 27. 5. 2021, č. j. -80, a ze dne 3. 8. 2021, č. j. -32). Odmítnutí prodloužení je ve světle čl. 2 písm. o) procedurální směrnice z hlediska unijních procesních záruk formou odnětí mezinárodní ochrany (viz rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2021, č. j. -59, č. 4236/2021 Sb. NSS).

19. Informace o zemi původu musejí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. -81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Napadené rozhodnutí je proto třeba hodnotit podle toho, zda žalovaný nejen citoval příznivé údaje, ale vypořádal i informace, které ukazovaly na pokračující násilí a nestabilitu.

b) Přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kvalita shromážděných podkladů

20. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Žalovaný identifikoval původní důvod ochrany, popsal rozhodnou změnu po prosinci 2024, věnoval se domovské provincii I. i profilu žalobce a vysvětlil, proč nepovažuje jím tvrzené okolnosti za skutečné nebezpečí vážné újmy. Nejde tedy o případ, kdy by správní orgán pouze oznámil změnu své praxe nebo obecně prohlásil zemi za bezpečnou.

21. Soud nicméně nemůže bez dalšího přijmout tvrzení žalovaného, že vnitrostátní ozbrojený konflikt v Sýrii jako celek skončil a osoby na jejím území již ozbrojenému konfliktu spojenému se svévolným násilím nečelí. Takto kategorický závěr je ve světle událostí v Suwajdě (as-Suwayda), na pobřeží, v Aleppu a na severovýchodě země příliš široký. Pro posouzení § 14a odst. 2 písm. c) však není rozhodné, zda lze vyslovit takový závěr pro celé území státu. Rozhodující je situace v oblasti, do níž se žalobce vrací, a intenzita nerozlišujícího násilí ve spojení s okolnostmi, které jsou spojeny s jeho osobou.

22. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zaměřil právě na Idlib. Použil dokument EUAA vydaný v lednu 2026, podle něhož přechodná vláda ovládala celou provincii a počet incidentů a civilních obětí klesal, a zohlednil rozsáhlé návraty. Připustil nevybuchlou munici a následky války. Ačkoli mohl rozporné údaje rozebrat podrobněji, jeho podklady ve spojení s individualizovaným pohovorem poskytovaly dostatečný základ pro závěr, že kvalitativně odlišný konflikt, pro který byla ochrana v roce 2022 udělena, skutečně pominul. Zprávy EUAA z července 2026 tento závěr dále potvrzují a zároveň umožňují přesněji vymezit přetrvávající rizika.

c) Idlib a § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu

23. V rozsudku ze dne 30. 1. 2014, Diakité, C-285/12 (body 27 až 35), Soudní dvůr EU vyložil, že vnitrostátní ozbrojený konflikt ve smyslu čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice existuje, střetávají-li se ozbrojené síly státu s jednou či více ozbrojenými skupinami nebo dvě či více ozbrojených skupin mezi sebou; přitom není nutné přebírat klasifikaci mezinárodního humanitárního práva. Samotná existence konfliktu však k doplňkové ochraně nestačí. I kdyby soud ve prospěch žalobce předpokládal, že některé střety v I. nadále dosahují této kvalifikace, musí dále zkoumat intenzitu nerozlišujícího násilí a skutečné riziko pro žalobce.

24. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 17. 2. 2009, Elgafaji, C-465/07 (body 35 a 39), lze individuální ohrožení výjimečně dovodit již z mimořádně vysoké míry nerozlišujícího násilí. Při nižší intenzitě se uplatní test posuvné stupnice (sliding scale test) Srov. terminologie In EUAA: Practical Guide on Qualification for International Protection, červen 2026, s. 53-54.

: čím více je osoba dotčena faktory specifickými pro její situaci, tím nižší úroveň násilí postačí. Rozsudek SDEU ze dne 10. 6. 2021, CF a DN, C-901/19, přitom zakazuje učinit počet obětí vůči populaci jediným rozhodujícím kritériem a vyžaduje komplexní posouzení všech relevantních okolností, zejména intenzity a trvání střetů, zeměpisného rozsahu, použitých metod a skutečných dopadů na civilisty.

25. Podle zprávy EUAA Sýrie: Bezpečnostní situace z července 2026 (viz zejména na s. 62-68) provincii I. k únoru 2026 ovládala přechodná vláda. Po téměř každodenních bojových střetech v době občanské války nastalo od března 2025 období klidu a relativní stability. Přetrvávala přítomnost zahraničních džihádistických bojovníků, na konci roku 2025 vzrostla činnost buněk ISIS a v říjnu 2025 a květnu 2026 došlo k ozbrojeným střetům s vládními silami. Tyto události tedy nelze bagatelizovat, nešlo však o návrat k soustavným plošným bojům známým z roku 2022.

26. ACLED Armed Conflict Location and Event Data Project (ACLED). ACLED je dle zprávy EUAA projekt, který shromažďuje, analyzuje a mapuje informace o krizích a konfliktech v Africe, jižní a jihovýchodní Asii a na Blízkém východě a poskytuje datové soubory o konfliktních incidentech.

za období od 1. 10. 2025 do 31. 5. 2026 zaznamenal v celé provincii 71 bezpečnostních incidentů, z toho 34 výbuchů nebo případů násilí na dálku, 21 bojů a 16 případů násilí proti civilistům. Od 9. 12. 2024 do 31. 5. 2026 šlo o 263 incidentů a od února 2025 měl jejich měsíční počet klesající trend. Incidenty byly rozloženy do všech pěti okresů provincie; nejvyšší počet incidentů byl v okresech Al Ma’ra a I., a to po 24. Neidentifikované ozbrojené skupiny se podílely na 82 % zaznamenaných incidentů. SNHR Syrská síť pro lidská práva (SNHR). SNHR je dle zprávy EUAA nezisková organizace zabývající se lidskými právy, založená v roce 2011, která se věnuje dokumentaci porušování lidských práv v Sýrii.

zaznamenala v provincii Idlib od října 2025 do května 2026 postupně 6, 10, 5, 12, 6, 7, 8 a 13 civilních obětí, tedy celkem 67 za osm měsíců. Oproti 85 civilním obětem v prosinci 2024 a přibližně 20 obětem měsíčně od ledna do dubna 2025 jde o podstatný pokles. Soud tato čísla poměřuje s odhadovanými 2,66 až 3,19 milionu obyvatel této provincie pouze jako jeden z ukazatelů; relevantnější je jejich souběh s územní kontrolou, poklesem bojů a charakterem incidentů.

27. Závažné zůstává zamoření nevybuchlou municí. Zpráva uvádí 61 osob usmrcených pozemními minami mezi pádem Asadova režimu a dubnem 2026 a další tři osoby usmrcené zbytky kazetové munice. Znečištění omezuje pohyb a přístup k zemědělské půdě. Soud toto riziko zahrnul do celkového hodnocení. Údaje však neprokazují, že by každý civilista v provincii nebo žalobce vzhledem ke svému bydlišti a způsobu života čelil reálnému, nikoli jen možnému nebezpečí vážného a individuálního ohrožení. Žalobce neuvedl konkrétní kontaminovanou trasu, pozemek nebo činnost, které se nemůže vyhnout.

28. Také pohyb obyvatelstva podporuje závěr o trvalejším zlepšení, byť sám o sobě bezpečnost nedokazuje. Podíl vnitřně vysídlených osob na obyvatelstvu Idlibu klesl dle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) z 61 % v únoru 2025 na 33 % v dubnu 2026. K dubnu 2026 se do provincie vrátilo přibližně 559 000 vnitřně vysídlených osob a 133 000 osob ze zahraničí; Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) používal poněkud odlišné, avšak rovněž vysoké odhady. IOM hodnotila Idlib jako provincii s nejpříznivějšími podmínkami pro udržitelný návrat v rámci Sýrie, přičemž posuzovala bezpečnost, obživu, bydlení a přístup k dokladům.

29. Po komplexním zhodnocení těchto okolností soud uzavírá, že míra nerozlišujícího násilí v I. nedosahuje výjimečně vysoké úrovně, při níž by pouhá přítomnost civilisty založila skutečné nebezpečí podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Přetrvávající incidenty jsou závažné, avšak omezené a jejich trend je klesající. Vývoj od roku 2022 představuje z hlediska původního důvodu ochrany změnu významnou a nikoli pouze přechodnou. Nutno dodat, že zdroje informací, na něž odkazoval žalobce v žalobě, tento závěr nevyvrací, ostatně i aktuální zprávy EUAA s nimi pracují a odkazují na ně.

30. Osobní charakteristiky žalobce výsledek testu posuvné stupnice nemění. Je dospělý, zdravý, práceschopný, bez politických nebo vojenských aktivit. V provincii má rodiče, sourozence a širší rodinu a je s nimi v pravidelném kontaktu. Neuvádí zdravotní postižení, vysoký věk, osamělost ani jinou okolnost, která by podstatně zvyšovala možné vystavení nerozlišujícímu násilí.

31. Vysídlení rodiny žalobce a zničení domu je vážnou událostí. Podle čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice je dříve utrpěná vážná újma nebo přímé ohrožení vážnou újmou závažným ukazatelem budoucího rizika, nejsou-li dány dobré důvody domnívat se, že se nebude opakovat. V původním rozhodnutí však ochrana nebyla založena na cíleném útoku proti žalobci nebo jeho rodině, nýbrž na všeobecné intenzitě tehdejšího konfliktu. Dobré důvody pro závěr, že se ohrožení v této podobě nebude opakovat, představuje ukončení frontových bojů Asadových sil s opozičními skupinami v Idlibu, sjednocení územní kontroly, více než roční trend výrazně nižší intenzity a rozsáhlé návraty. Presumpce tohoto rizika je proto podle soudu vyvrácena.

d) Ostatní tvrzená rizika

32. Sektářské násilí proti alavitům a drúzům a ozbrojené události v pobřežních provinciích, Suwajdě, Aleppu a na severovýchodě země potvrzují křehkost syrské transformace. Žalobce však není příslušníkem těchto menšin a sám při pohovoru uvedl, že sektářské problémy v Idlibu nejsou výrazné. Neprokázal ani jinou osobní charakteristiku, pro kterou by jej současné orgány, ozbrojené skupiny nebo ISIS vyhledávaly. Obecná kriminalita a omezená kapacita policie jsou relevantní součástí situace v zemi, avšak bez konkrétního a reálného ohrožení žalobce nenaplňují § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.

33. Ani postavení navrátilce ze zahraničí riziko nezakládá. Zpráva EUAA Sýrie: Zaměření na zemi z července 2026 uvádí, že po pádu Asadovy vlády se běžní navrátilci obecně nesetkávali s represemi současných úřadů, politické a vojenské zatykače bývalého režimu se nevykonávají a úřady do listopadu 2025 zrušily více než pět milionů dřívějších cestovních omezení. Žalobce neuvedl trestní stíhání, politickou činnost ani vazbu na bývalé bezpečnostní struktury.

34. Absence cestovních dokladů nepředstavuje na zjištěném skutkovém základě nepřekonatelnou překážku návratu. Podle téže zprávy může být osobě zapsané v syrských matričních registrech po ověření totožnosti umožněn vstup a syrské diplomatické mise mohou vydat dočasný cestovní doklad nebo pas. Připouští se nesjednocená praxe na hranicích, avšak návrat je obecně usnadňován. Žalobce má u rodiny rodný list a netvrdil, že by v registru nebyl nebo že by bez úspěchu žádal o náhradní doklad.

35. Humanitární a ekonomická situace je velmi vážná. Podle zprávy EUAA téměř 90 % domácností obtížně uspokojuje základní potřeby a v roce 2026 potřebovalo humanitární pomoc přibližně 15,6 milionu lidí. Pro navrátilce jsou hlavními překážkami poškozená infrastruktura, omezené bydlení, základní služby a obživa. V I. nebyly podmínky hodnoceny jako plně příznivé, nýbrž pouze jako částečně až převážně příznivé. Soud tedy nesdílí paušální poznámku žalovaného, že ekonomické a materiální obtíže jsou vždy právně irelevantní.

36. V konkrétní věci však žalobce nedoložil tak mimořádné individuální okolnosti, které by vedly k reálnému riziku nelidského či ponižujícího zacházení. Je zdravý a schopen práce, má pracovní zkušenost, v Sýrii má blízkou rodinu a rodina vlastní pozemek a obnovuje dům. Samotný výrazný pokles životní úrovně nebo nutnost využít humanitární pomoc prahu § 14a odst. 2 písm. b) nedosahuje. Podle rozsudků Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014, M’Bodj, C-542/13, a ze dne 24. 4. 2018, MP, C-353/16, je pro doplňkovou ochranu podle čl. 15 písm. b) kvalifikační směrnice zásadní skutečné riziko nelidského zacházení přičitatelného původci vážné újmy; takové cílené nebo úmyslné jednání zde tvrzeno ani zjištěno nebylo.

37. Nad rámec nutného odůvodnění soud v reakci na vyjádření žalovaného k žalobě, v němž naznačil možnost vnitřního přesídlení do jiné části Sýrie, soud dodává, že na tomto argumentu napadené rozhodnutí nestojí a nelze jím dodatečně doplňovat jeho důvody. Nadto by žalovaný musel bezpečné místo konkrétně označit a prokázat jeho bezpečnou dostupnost i přiměřenost usídlení. V nynější věci však není třeba alternativu vnitřní ochrany posuzovat, protože soud neshledal skutečné nebezpečí vážné újmy již v domovské provincii žalobce.

V. Závěr a náklady řízení

38. Žalovaný unesl důkazní břemeno ohledně pominutí původního důvodu doplňkové ochrany. Změna poměrů v Idlibu je ve srovnání s rokem 2022 zásadní a ve světle vývoje do května 2026 nikoli pouze dočasná. Přetrvávající střety, kriminalitu, problémy spojené s nevybuchlou municí a humanitární obtíže soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, avšak ani spolu s osobními okolnostmi žalobce nezakládají skutečné nebezpečí vážné újmy podle zákona o azylu. Soud proto žalobu podle zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobce neměl ve věci úspěch, a právo na náhradu nákladů proto nemá. Žalovanému nad rámec jeho běžné úřední činnosti žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno dne 11. září 2026

Lenka Bahýľová v. r.

samosoudkyně