Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Az 3/2026 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Hrabcem ve věci

žalobce: A. A., nar. X

st. přísl. Syrská arabská republika

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2026, č. j. OAM-1383/ZA-ZA11-HA15-2023,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobce dne 10. 10. 2023 požádal žalovaného o mezinárodní ochranu. Rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku mu žalovaný mezinárodní ochranu podle , , a , o azylu, neudělil. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobce podanou žalobou.

2. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí k situaci v Sýrii uvedl, že v prosinci roku 2024 islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám (dále jen „HTS“) svrhlo režim prezidenta Bašára Asada. Po jeho pádu byla ustanovena dočasná vláda. Dne 29. 1. 2025 byl jmenován prozatímní prezident, který uvedl, že po přechodném čtyř až pětiletém období se Sýrie stane republikou s parlamentem a výkonnou vládou. Dne 13. 3. 2025 podepsal ústavní deklaraci, která zaručuje oddělení mocí, svobodu vyznání a práva žen. Vláda byla oficiálně ustanovena dne 29. 3. 2025 a tvoří ji 23 ministrů, převážně sunnitských muslimů, jedna žena křesťanského vyznání a jeden zástupce Kurdů. V květnu 2025 Evropská unie schválila zrušení všech hospodářských sankcí vůči Sýrii s výjimkou těch, které jsou založeny na bezpečnostních důvodech. Na konci května sankce zrušily i USA. V červenci 2025 USA odstranily HTS ze seznamu zahraničních teroristických organizací. HTS při převzetí moci uvedlo jako jeden ze svých cílů návrat syrských uprchlíků zpět do jejich domovů. Od začátku prosince 2024 do poloviny srpna 2025 se do Sýrie vrátilo přibližně 821 tisíc uprchlíků ze zahraničí. Po pádu Asadova režimu se zlepšila situace v oblasti svobody vnitřního pohybu – civilisté se mohou mezi velkými městy pohybovat bez větších omezení. S tím byl zaznamenán nárůst počtu vnitřně vysídlených osob. Od konce listopadu 2024 do poloviny srpna 2025 se do svých domovů vrátilo přes 1,7 milionu vnitřně vysídlených osob. Mezi hlavní překážky, jimiž navrátilci čelí, patří nedostatečná infrastruktura, nedostatečný přístup k bydlení a základním službám a nedostatek pracovních příležitostí. Syrská prozatímní administrativa navázala na spolupráci s UNHCR v oblasti humanitární pomoci a podpory návratu uprchlíků a vnitřně vysídlených osob. Žalovaný uzavřel, že celková situace v Sýrii není po pádu Asadova režimu dosud plně stabilizovaná, nicméně se zlepšuje, o čemž svědčí návrat vnitřně vysídlených osob. Ke stabilizaci Sýrie přispívají kroky její politické reprezentace. Žalobce je rovněž v kontaktu se svým bratrem, který žije v Idlibu. K obavě o povolání k výkonu vojenské služby žalovaný uvedl, že to není azylově relevantní důvod.

3. Žalovaný dále uvedl, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, proto se na něj neuplatní § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobce uvedl, že nemá žádné politické přesvědčení a nikdy nebyl politicky aktivní, není členem žádné politické strany ani uskupení a v Sýrii neměl žádné problémy s policií ani státními orgány.

4. K důvodu udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) žalovaný uvedl, že z ničeho neplyne, že by v zemi původu mohl pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodu jeho rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, nebo že by takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce žádá o mezinárodní ochranu z důvodu legalizace svého pobytu na území České republiky, neboť zde má rodiče. Skutečnost, že se v Turecku, ze kterého odjel, začaly stupňovat projevy rasismu vůči Syřanům, je nepodstatná, jelikož žalobce má státní příslušnost Sýrie.

5. K azylu za účelem sloučení rodiny (§ 13 zákona o azylu) uvedl, že z výpovědi žalobce v průběhu správního řízení, z evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v České republice ani ze zjištění žalovaného nevyplývá, že by v České republice byl udělen azyl některému z rodinných příslušníků žalobce ve smyslu tohoto ustanovení, proto ani tento důvod k udělení mezinárodní ochrany nebyl naplněn.

6. S poukazem na přechodná ustanovení , kterým se mění zákon o azylu, žalovaný uvedl, že ani v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti zákona nelze udělit národní humanitární azyl ( zákona o azylu účinný do 30. 9. 2025).

7. Vzhledem k tomu, že u žalobce nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, žalovaný posoudil, zda žalobce nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany. Po zhodnocení výpovědi žalobce o okolnostech jeho pobytu ve vlasti před odchodem ze země a zpráv o situaci v Sýrii žalovaný uzavřel, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu. Pouhá možnost špatného zacházení nemá sama o sobě za následek porušení čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Z informací o zemi původu plyne, že v zemi původu neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno ve vztahu k žalobci považovat za vážnou újmu.

8. Žalovaný dále uvedl, že ze zjištění učiněných v průběhu správního řízení nevyplývá, že by v České republice byla udělena doplňková ochrana některému z rodinných příslušníků žalobce, proto žalobci neudělil doplňkovou ochranu ani dle § 14b zákona o azylu.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

9. Žalobce v podané žalobě uvedl, že skutečnost, že jej k podání žádosti o mezinárodní ochranu vedla snaha o legalizaci jeho pobytu, mu nemůže být přičítána k tíži.

10. Před svým útěkem ze země žil žalobce v Aleppu, kde je bezpečnostní a humanitární situace nadále kritická. Mezi 8. 12. 2024 a 1. 6. 2025 došlo k 532 incidentům s výbušnými prostředky, které si vyžádaly 1 052 obětí (428 mrtvých a 624 zraněných), z nichž 360 byly děti. Oblasti s nejvyšší kontaminací výbušnými prostředky byly Aleppo, Raqqa, Deir Ez, Zor, Idlib a Hama https://www.euaa.europa.eu/sites/default/files/publications/2025-12/Country_Guidance_Syria-Comprehensive_update_2025.pdf

. Počet obětí se na počátku roku 2025 neustále zvyšoval, zejména v regionech s intenzivními konflikty a omezeným přístupem pro humanitární pomoc. Toto potvrzuje i video, na kterém je možné vidět připravující se vojáky a slyšet zvuky boje s popiskem „V Sýrii dochází k masovému vysídlování obyvatel v Aleppu, zatímco se v důsledku zablokovaných politických jednání stupňují střety mezi vládními silami a kurdskými bojovníky“ https://www.euronews.com/video/2026/01/09/aleppo-faces-new-displacement-amid-syrian-forces-and-sdf-clashes

. Představitelé syrských autorit nabádají civilisty k opuštění Aleppa kvůli zhoršujícím se bojům mezi syrskými jednotkami a ozbrojenými silami Kurdů https://www.euronews.com/2026/01/08/syrian-authorities-urge-civilians-to-leave-aleppo-as-clashes-with-kurdish-forces-continue

. Armáda připravila koridor pro opuštění Aleppa, čehož využily desítky tisíc lidí. Z žalobou napadeného rozhodnutí přitom neplyne, jaký má žalovaný názor právě na situaci v Aleppu, kde žalobce žil.

11. Žalobce ve své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že ze Sýrie utekl kvůli zhoršující se politické situaci kolem roku 2013. Žalobce si je sice vědom svrhnutí režimu Bašára Asada, to však neznamená, že se nyní jedná o bezpečnou zemi. Situace je stále nestabilní a nepříznivá. Aktuální informace svědčí o pokračujícím ozbrojeném konfliktu na území Sýrie a o eskalaci násilí v některých oblastech, což dokládají i zvýšené počty civilních obětí a bezpečnostních incidentů v posledních měsících. Například představitelé OSN ve zprávě z 22. 1. 2026 varovali, že země je po více než deseti letech války stále velmi nestabilní https://news.un.org/en/story/2026/01/1166811

. Teroristická skupina IS/Da’esh představuje i nadále trvalou hrozbu, sektářské a etnické napětí zůstává nevyřešeno a přítomnost zahraničních bojovníků a nezabezpečených věznic vyvolává vážné obavy o bezpečnost. Úřad vysokého komisaře OSN ve zprávě z ledna 2025 https://data.unhcr.org/en/documents/details/113771

uvedl, že podporuje návrat uprchlíků zpět do Sýrie, avšak do bezpečné Sýrie, ve které nebude navrátilcům hrozit žádné nebezpečí. V této zprávě je rovněž uvedeno, že Sýrie je v některých částech země i nadále postižena útoky a násilím, a UNHCR vyzvala státy, aby nuceně nevracely syrské státní příslušníky do žádné části Sýrie.

12. Z těchto aktuálních informací tak dle žalobce vyplývá, že bezpečnostní situace na území Sýrie, a to ve všech regionech, nadále není stabilizovaná a je ve velmi špatném stavu. Situace v Aleppu je pro civilistu vysoce riziková. Žalobce se obává ozbrojených útoků (příslušníků SDF, HTS, Islámského státu a dalších ozbrojených skupin) i související kriminality a násilí (např. únosů).

13. Dle žalobce rovněž nelze opomenout aktuální bezpečnostní situaci v celém regionu způsobenou válkou mezi USA a Íránem. Sýrie sice není primárním aktérem, do války však byla zatažena poté, co na její území dopadla íránská raketa, která usmrtila několik osob https://economictimes.indiatimes.com/news/defence/four-people-killed-in-syria-after-an-iranian-missile-falls-on-building-state-media-reports/articleshow/128886157.cms?from=mdr

. Situace na Blízkém východě je aktuálně nevyzpytatelná.

14. Žalobce v rámci svého pohovoru vypověděl, že kromě strachu z nuceného výkonu vojenské služby se obává i možných únosů a zabíjení. V roce 2025 došlo minimálně ke 100 únosům či násilným zmizením https://news.un.org/en/story/2025/11/1166306

. Mezinárodní organizace Human Rights Watch k tomu uvedla, že popravy se uskutečňují bez soudu, přičemž se nejedná o ojedinělé incidenty, ale o projevy přetrvávajících systémových selhání https://www.hrw.org/news/2026/03/13/syria-un-commission-of-inquiry-remains-critical

. S těmito obavami se žalovaný nevypořádal dostatečně.

15. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že zjistil skutečný stav dostatečně, věc posuzoval ve všech souvislostech a opatřil si dostatek podkladů a objektivních informací.

16. Žalovaný zopakoval, že žalobce ze Sýrie odešel nelegální cestou do Turecka, kde více než 10 let žil s bratrem, aniž by měl jakékoliv doložené problémy v Turecku. Následně se bez patřičného oprávnění pohyboval po EU. Dle žalovaného nelze nelegální přicestování hojit azylovou procedurou. Žalobce si dle žalovaného nepamatuje jména svých rodičů, kterým byla dne 26. 2. 2026 zamítnuta žádost o prodloužení doplňkové ochrany.

17. Žalobcem zmíněnou obavu z možného zabití nebo únosu je nutné považovat za nepodloženou a čistě hypotetickou spekulaci, neboť žalobce během správního řízení nepředložil žádné relevantní skutečnosti, jež by tvrzené nebezpečí činilo reálným.

18. Žalobce nespadá do žádné ze skupin obyvatelstva, které mohou v současnosti na území Sýrie čelit určitému znevýhodnění, neboť žalobce je arabské národnosti, vyznává sunnitský islám a je osobou apolitickou. Místo bydliště se aktuálně nachází pod plnou kontrolou současné syrské vlády. V Sýrii rovněž žije žalobcův dospělý bratr, tudíž má v Sýrii i úzké rodinné vazby. Může se i vnitřně přesídlit, kam uzná za vhodné, a není tak vázán výhradně na město Aleppo. Situaci v zemi původu nelze kvalifikovat jako mezinárodní konflikt. Obecná nespokojenost s režimem v zemi původu je irelevantní, jelikož v tom nelze shledat žádný aspekt pronásledování. Čistě ekonomické potíže v zemi původu nečiní z osoby uprchlíka, ledaže by byla skrytě namířena proti určité národnosti, rasové nebo politické skupině.

19. Ke konfliktu mezi USA a Íránem žalovaný uvedl, že Sýrie není bezprostředním aktérem tohoto vnějšího konfliktu a není do něj ani zapojena. Zasažení města Suvajda íránskou střelou je sice politováníhodný incident, avšak nejedná se o soustavné bombardování území Sýrie či zatažení Sýrie do daného konfliktu.

III. Posouzení žaloby

20. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu , (dále jen „ “), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a shledal, že žaloba není důvodná.

21. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ( ). Žalobce sice v podané žalobě odkázal na řadu dokumentů, návrh na provedení důkazu však sám o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. -48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Co se týče článků a dokumentů, na které žalobce odkázal v podané žalobě, soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy ( ). V žalobě odkazované články žalobce opatřil hypertextovými odkazy, popř. je dostatečně konkrétně označil, aby se s nimi žalovaný mohl seznámit při studiu podané žaloby. Dle soudu tak jsou oba účastníci řízení seznámeni s obsahem žalobcem uváděných článků a mohli se k nim vyjádřit. Tyto články jsou ve svém důsledku listinnými důkazy. Dle soudu je tak naplněna hypotéza citovaného ustanovení. K článkům týkajícím se města Aleppa, a tedy i k článku, ve kterém dle žalobce bylo video zachycující vojáky připravující se na souboj, se soud vyjádří níže (viz bod [26] tohoto rozsudku). Z ostatních článků a dokumentů bude soud vycházet při svém posuzování a na základě nich rozhodne.

22. Žalobce v rámci správního řízení uvedl, že vyznává sunnitský islám, nemá žádné politické přesvědčení a nikdy nebyl politicky aktivní, ani nebyl členem žádné politické strany či uskupení. Je svobodný a nemá děti. V Sýrii žil ve městě Aleppo, odkud v roce 2013 nebo 2014 pěšky odešel nelegálně do Turecka. V Istanbulu byl do roku 2018, pak odjel do města Adana. V roce 2023 odjel lodí do Atén, následně přeletěl do jiného řeckého města, pak do Itálie, kde byl jeden den, a posledně do Prahy. Cestovní doklad ztratil v Turecku, cesty v rámci EU podnikl na základě falešného cestovního dokladu, který mu obstaral převaděč. Cestovní pas následně v České republice vyhodil. Jednalo se o první žádost o mezinárodní ochranu. Je zdráv, s ničím se neléčí a neužívá léky. V Turecku nesnášejí Syřany, které na ulicích napadají, proto byl donucen odjet.

23. S žalobcem byl v rámci správního řízení veden dne 13. 10. 2023 ústní pohovor, ve kterém uvedl, že do Turecka v roce 2013/2014 odjel, jelikož politická situace v Sýrii byla špatná, na každodenním pořádku bylo zabíjení Syřanů na ulici. Ve vztahu k rasismu v Turecku se mu žádné příkoří nestalo, ale slýchával řeči na svou osobu. Žalobce uvedl, že ani vzhledově jako Syřan nevypadá, takže si jej nikdo nevšímá. V souvislosti s rasismem se jemu ani jeho rodině nic nestalo. Do Sýrie se nevrátil kvůli vojenské službě, a protože v České republice má celou rodinu. Rodiče žalobce, kteří oba bydlí v Praze, ze Sýrie odcestovali kvůli bombardování. Do Turecka odcestoval za bratrem, který tam studoval. V Sýrii má příbuzné ve městě Hama, avšak s nikým ze Sýrie nekomunikuje. Do České republiky přicestoval s pomocí převaděče, kterého zkontaktoval žalobcův otec. Cestu mu uhradil otec a strýc. Falešný pas, na který cestoval, vyhodil na letišti v České republice. Žalobcův bratr v Turecku dostudoval a někam odjel, avšak žalobce neví kam. V Turecku žádné problémy žalobce nikdy neměl, ani s policií nebo státními orgány.

24. Dne 8. 1. 2025 byl s žalobcem veden doplňující ústní pohovor, ve kterém uvedl, že v Sýrii ve městě Idlib žije prostřední bratr (žalobce je nejmladší). Nejstarší bratr, se kterým žil v Turecku, odcestoval do Vídně. Žalobce aktuálně bydlí s matkou a otcem v Praze. V Praze pracuje v kebab house. Pracovní smlouvu nemá, jelikož nemá doklad o pobytu. O pracovní povolení si nepožádal. Žalobcův strýc vlastní jiný obchod s kebabem a žalobcův otec tam pracuje jako manažer. Podle žalobce v Sýrii pořád trvá konflikt, proto se tam nemůže vrátit. V případě návratu do země původu se obává všeho – únosů, zabíjení. Informace o únosech a zabíjení má převážně z facebooku, popř. od bratra. Žalobcův bratr žije sám, je rozvedený, má děti u sebe, práci nemá a má těžký život. Žalobce uvedl, že neví, co by v zemi původu dělal. Syrský cestovní pas někde má, ale jeho platnost skončila.

25. Žalobce v podané žalobě namítá, že ve městě Aleppo, kam by se v případě nutnosti musel vrátit, je bezpečnostní a humanitární situace nadále kritická a žalovaný se přitom situací ve městě Aleppo nezabýval. Soud souhlasí, že žalovaný se výslovně situací ve městě Aleppo nezabýval. To však soud nepovažuje za vadu s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný ve svém rozhodnutí posuzoval primárně bezpečnostní situaci na území celé Sýrie (viz rekapitulace výše v bodě [2] tohoto rozsudku). Chronologicky popsal svržení předchozího režimu a popsal postupné kroky nové vládní struktury, které činí ke stabilizaci situace v zemi. Zároveň uvedl, že se zlepšila situace v oblasti svobody vnitřního pohybu, jelikož se civilisté mohou mezi velkými městy pohybovat bez větších omezení, s čímž byl zaznamenán nárůst počtu vysídlených osob. Z této posloupnosti úvah tak dle soudu plyne, že žalovaný byl názoru, že se žalobce může vrátit na jakékoliv místo na celém území Sýrie (tedy nejenom do Aleppa). Pokud pak žalobce sporuje, že právě v Aleppu je bezpečnostní situace kritická a nemůže se tam vrátit, je tato námitka nedůvodná, jelikož žalovaný po žalobci nepožadoval, aby se vrátil přímo do Aleppa. S tímto posouzením městský soud souhlasí. Žalobce sice v Aleppu bydlel před svým odchodem do Turecka, avšak to bylo před více než 12 lety (v roce 2013/2014). Postupem času jakákoliv vazba na určité místo nutně oslabuje. Žalobce zároveň uvedl, že se v Sýrii baví pouze se svým bratrem a nikoliv s někým jiným. Bratr žalobce přitom bydlí ve městě Idlib. S ohledem na běh času tak dle soudu aktuálně jakákoliv žalobcova vazba na město Aleppo v podstatě neexistuje. Žalobce rovněž uvedl, že v Sýrii má rodinné příslušníky, se kterými se nebaví, a kteří bydlí ve městě Hama. Ani tato rodinná vazba jej tak nepoutá k Aleppu.

26. Soud uzavírá, že námitka žalobce, že se žalovaný nedostatečně zabýval situací v Aleppu, kam se nemůže vrátit, je nedůvodná, jelikož žalobce se může vrátit do jiné oblasti v Sýrii. Z tohoto důvodu soud k nepřihlížel k článkům, kterými žalobce prokazoval kritickou situaci v Aleppu, a ani je neprovedl k důkazu.

27. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu platí, že doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

28. Podle § 14a odst. 2 písm. b) a c) zákona o azylu platí, že za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje […] b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

29. Soud se dále zabýval námitkou, dle které je bezpečnostní situace v celé Sýrii i po změně režimu nestabilní a nepříznivá. Tím se žalobce domáhá udělení doplňkové ochrany ve smyslu citovaného § 14a odst. 2 písm. b) a c) zákona o azylu.

30. Při posuzování skutečného nebezpečí vážné újmy pro účely doplňkové ochrany se jedná o prospektivní rozhodování, tedy soud posuzuje potencialitu nebezpečí pro žadatele o mezinárodní ochranu při návratu do země původu. Při tomto je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že toto nebezpečí musí být pro udělení doplňkové ochrany reálné, nikoliv pouze hypotetické (srov. bod [34] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2020, č. j. -46, č. 4029/2020 Sb. NSS). Tzv. totální konflikt popisuje judikatura Nejvyššího správního soudu jako situaci, ve které „hrozí vážná újma v zásadě každému žadateli přicházejícímu z této země původu či postiženého regionu, neboť pouhá přítomnost na území této země nebo regionu jej vystavuje reálnému nebezpečí ohrožení života a tělesné integrity“ (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2016, č. j. -59). V případě, že se na území nejedná o tzv. totální konflikt, musí žadatelé o mezinárodní ochranu prokázat dostatečnou míru individualizace dopadů probíhajícího ozbrojeného konfliktu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. -40, nebo ze dne 10. 4. 2025, č. j. -30). Požadavek na „individuální“ ohrožení civilisty v ozbrojeném konfliktu bude naplněn v situaci, kdy míra svévolného násilí, kterou se vyznačuje probíhající ozbrojený konflikt, dosáhne „natolik vysoké úrovně, že existují závažné důvody domnívat se, že by civilista byl v případě vrácení do dotyčné země nebo případně regionu vystaven – z pouhého důvodu své přítomnosti na území této země nebo regionu – reálnému nebezpečí vážného ohrožení“ ve smyslu čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany

(rozsudek SDEU ze dne 17. 2. 2009, Elgafaji, C465/07, bod 35).

31. K prokázání tvrzení o nestabilní bezpečnostní situaci v Sýrii žalobce odkazoval na řadu článků. Z těchto článků bude soud při svém posouzení v souladu s vycházet. Žalovaný ve správním řízení při posouzení bezpečnostní situace v Sýrii vycházel z dokumentu Syrská arabská republika, Informace OAMP, Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 1. 9. 2025. Žalobce měl možnost se s tímto dokumentem v rámci správního řízení seznámit (č. l. 75 správního spisu).

32. V dokumentu Syrská arabská republika, Informace OAMP, Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 1. 9. 2025, jsou popsány vnitřní konflikty, ke kterým v první polovině roku 2025 došlo. Zároveň je v něm uvedeno, že na území Sýrie neprobíhá mezinárodní konflikt.

33. V článku z 7. 11. 2025 nazvaném „‘Worrying reports’ continue of abductions and disappearances in Syria“ https://news.un.org/en/story/2025/11/1166306

je uvedeno, že i téměř rok po pádu bývalé syrské vlády pokračují v zemi únosy a nucená zmizení osob. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva zdokumentoval od začátku roku 2025 nejméně 97 takových případů. Podle OSN se tyto nové případy přidávají k více než 100 000 lidem, kteří zmizeli během desetiletí vlády rodiny Asadů, a mnoho rodin tak nadále žije v nejistotě ohledně osudu svých blízkých. OSN zdůrazňuje nutnost naléhavého objasnění osudu všech pohřešovaných osob, a to jak z minulosti, tak z období po změně režimu, a vyjadřuje podporu práci Nezávislé instituce OSN pro pohřešované osoby v Sýrii. Článek rovněž připomíná případ pohřešovaného dobrovolníka syrské civilní obrany, který zmizel během humanitární mise v provincii Suvajda, a znovu vyzývá všechny ozbrojené aktéry k ochraně humanitárních pracovníků a k zajištění odpovědnosti za porušování lidských práv jako podmínky pro budoucí mírovou a bezpečnou Sýrii.

34. V článku z 22. 1. 2026 nazvaném „Syria: Renewed clashes risk derailing fragile transition“ https://news.un.org/en/story/2026/01/1166811

je uvedeno, že obnovené boje mezi syrskou vládou a kurdskými Syrskými demokratickými silami na severu a severovýchodě země vážně ohrožují křehký politický přechod Sýrie po letech konfliktu. Přestože se od začátku přechodného období vrátily domů téměř tři miliony uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, země zůstává nestabilní kvůli přetrvávajícím bezpečnostním hrozbám, aktivitám ISIL, nevyřešeným etnickým a sektářským napětím a hluboké humanitární krizi. Nedávné krachy jednání o integraci kurdských sil do státních struktur vedly k novému násilí, dalšímu vysídlování civilistů a zhoršení přístupu k vodě, zdravotní péči a vzdělání. Situaci dále zhoršují zimní podmínky a nedostatek humanitárního financování. OSN proto naléhá na okamžité dodržování příměří, politický kompromis a zajištění humanitárního přístupu, aby se zabránilo dalšímu rozkladu bezpečnosti a ohrožení civilního obyvatelstva.

35. V článku z 13. 3. 2026 nazvaném „Syria: UN Commission of Inquiry Remains Critical“ https://www.hrw.org/news/2026/03/13/syria-un-commission-of-inquiry-remains-critical

je uvedeno, že během uplynulého roku byly zdokumentovány etnicky motivované zabíjení v pobřežní oblasti, svévolné popravy, únosy a nucené vysídlení v provincii Suvajda a také svévolná zatýkání, blokování humanitární pomoci a kolaps základních služeb v severovýchodní Sýrii. Přestože byly zahájeny určité domácí procesy odpovědnosti, podle HRW jsou zatím omezené, netransparentní a neřeší odpovědnost velení, což podkopává důvěru veřejnosti. Organizace proto zdůrazňuje, že nezávislé, veřejné a celostní vyšetřování Komise OSN, zahrnující porušování práv všemi aktéry napříč regiony, je klíčové jak pro mezinárodní spravedlnost, tak pro budoucí syrskou přechodnou spravedlnost a pro zakotvení ochrany lidských práv v probíhajícím politickém přechodu

36. V dokumentu od Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (dále jen „EUAA“) z prosince 2025 nazvaném „Country Guidance: Syria“ https://www.euaa.europa.eu/sites/default/files/publications/2025-12/Country_Guidance_Syria-Comprehensive_update_2025.pdf

, který se mimo Aleppa vyjadřuje i ke zbytku území, je na straně 18 uvedeno, že od 8. 12. 2024 se ze zahraničí vrátilo 988 134 Syřanů. Mnoho navrátilců naráží na zásadní překážky v přístupu k základním službám, právní dokumentaci a možnostem obživy. Za hlavní problémy bránící dlouhodobě udržitelnému návratu označili navrátilci nezaměstnanost (77 %), vysoké životní náklady (74 %), špatnou infrastrukturu a životní podmínky (57 %) a nedostatek humanitární nebo rozvojové podpory (52 %). Na straně 19 je uvedeno, že navrátilci obecně nečelili represím ze strany orgánů veřejné moci. Zatykače vydané bývalými zpravodajskými složkami nebo vojenskou policií údajně nejsou vymáhány. Osoby, vůči nimž existují rozhodnutí civilních soudů nebo trestní obvinění, však nadále podléhají individuálnímu posouzení, což přispívá k relativně vstřícnějším podmínkám návratu navzdory nevyřešeným trestním věcem a nefunkční justici. Svědectví navrátilců přicházejících přes Libanon, Jordánsko a další sousední státy popisují hraniční kontroly jako krátké a vstřícné, přičemž nebylo hlášeno systematické špatné zacházení. Přesto se objevují napětí s hostitelskými komunitami, často spojená s vnímanou politickou nebo náboženskou příslušností navrátilců.

37. Na straně 40 a 41 je uvedeno, že neexistují informace o jednání, které by představovalo pronásledování páchané proti jednotlivcům pouze z důvodu, že jsou sunnitští Arabové. Pokud by byl sunnitský Arab terčem útoku, souviselo by to s jinými okolnostmi než s pouhou skutečností, že je sunnitským Arabem. Samotná skutečnost, že je osoba sunnitským Arabem, obecně nezakládá odůvodněné obavy z pronásledování. Na straně 57 je uvedeno, že u některých profilů žadatelů ze Sýrie může hrozit riziko mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Z toho soud dovozuje, že profilu, u kterých to není uvedeno (jako například u sunnitských Arabů), takové riziko neexistuje.

38. Na stranách 71 až 91 jsou popsány všechny oblasti v Sýrii s ohledem na míru nerozlišujícího násilí. Kromě Damašku ve všech oblastech dochází k nerozlišujícímu násilí, avšak nikoli ve vysoké intenzitě. Dokument uvádí, že k prokázání skutečného rizika vážné újmy podle čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice by byla zapotřebí vyšší míra individuálních okolností na straně dotčené osoby. Ve vztahu k Damašku pak dokument uvádí, že neexistuje skutečné riziko, že by civilní osoba byla osobně dotčena ve smyslu čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice.

39. Ve zprávě Úřadu vysokého komisaře OSN z ledna 2025 https://data.unhcr.org/en/documents/details/113771

nazvané „UNHCR position on returns to the Syrian Arab Republic“ je sice výzva, aby státy nuceně nevracely syrské státní příslušníky do žádné části Sýrie, avšak tato zpráva je více než rok stará, proto z ní pro aktuální situaci v Sýrii nelze ničeho dovozovat.

40. V článku z 28. 2. 2026 nazvaném „Four people killed in Syria after an Iranian missile falls on building, state media reports“ https://economictimes.indiatimes.com/news/defence/four-people-killed-in-syria-after-an-iranian-missile-falls-on-building-state-media-reports/articleshow/128886157.cms?from=mdr

je uvedeno, že v jižní Sýrii zahynuli čtyři lidé a další byli zranění poté, co na obytnou budovu ve městě Suvajda dopadl íránský raketový projektil. Podle svědků a záznamů sdílených obyvateli dopadly trosky dalších raket také v oblasti Kunejtry a v pánvi Jarmúku v provincii Dará na jihu země. Po oznámení vojenské operace Spojených států a Izraele proti Íránu byly nad Sýrií opakovaně slyšet válečné letouny.

41. Z výše uvedených článků a dokumentů dle soudu vyplývá, že bezpečnostní situace v Sýrii je nedobrá, nelze ji však klasifikovat jako tzv. totální konflikt ve smyslu výše citované judikatury (bod [30] tohoto rozsudku). V takovém případě je nutná vyšší míra individualizace, která se u žalobce nenachází. Žalobce je osobou apolitickou, je sunnitský Arab, v zemi původu nebyl již přes 12 let a neuvedl, že by před odjezdem ze Sýrii měl jakékoliv problémy s jakýmikoliv orgány, organizacemi či skupinami. Takovému profilu navrátilce tak podle dokumentu od EUAA nehrozí pronásledování ani riziko mučení nebo nelidského zacházení. I článek z 13. 3. 2026 nazvaný „Syria: UN Commission of Inquiry Remains Critical“ hovoří o etnicky motivovaných vraždách, což odpovídá i dokumentu od EUAA. Článek z 7. 11. 2025 nazvaný „‘Worrying reports’ continue of abductions and disappearances in Syria“ popisuje, že k únosům dochází, ale již nespecifikuje, jaké profily osob bývají takto ohroženy. Z dokumentu od EUAA plyne, že hlavní problémy navrátilců jsou zejména ekonomického rázu, což nepředstavuje důvod pro udělení doplňkové ochrany. Z dokumentu od EUAA rovněž plyne, že zejména Damašek je s ohledem na nerozlišující násilí, jež by bylo pro přiznání doplňkové ochrany podstatné, bezpečný. Ke shodnému závěru o dostatečné bezpečnosti v Sýrii v nedávné době dospěl Krajský soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 18. 12. 2025, č. j. -149, bod [41]. Spadnutí íránské rakety, jež usmrtila několik osob, soud považuje za velmi izolovaný incident, který neprokazuje, že by Sýrie byla vtažena do americko-íránského ozbrojeného konfliktu.

42. Městský soud uzavírá, že situace v Sýrii jak z hlediska mezinárodního či vnitřního ozbrojeného konfliktu, tak z hlediska rizika únosu a zabití je s ohledem na žalobcův profil dostatečně bezpečná na to, aby ve smyslu výše uvedené judikatury (bod [30] tohoto rozsudku) nebyla dána přiměřená pravděpodobnost existence vážné újmy podle § 14a zákona o azylu při návratu žalobce do země původu (zejména do Damašku). Žalobcova námitka tak není důvodná.

43. Žalobce rovněž v podané žalobě namítal, že se žalovaný nedostatečně zabýval jeho obavou z únosů a zabíjení. S tímto soud nesouhlasí. Žalobce v rámci správního řízení o sobě neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, pro kterou by měl být pronásledován či zabit. Jak již bylo několikrát zdůrazněno, žalobce je sunnitský Arab, bez politické příslušnosti či aktivity, bez problému v Sýrii před opuštění země původu, kterou po dobu více než 12 let nenavštívil. V případě zcela obecně vyjádřeného strachu ze zabití či pronásledování tak bylo dostatečné, že žalovaný reagoval rovněž obecně. Žalovaný na straně 5 uvedl, že se situace v Sýrii stabilizuje, do Sýrie se vrátily statisíce uprchlíků a celkem 1,7 milionů vnitřně vysídlených osob, obecná nespokojenost s režimem je irelevantní, neboť dopadá na všechny navrátilce a občany stejně a nelze v případě žalobce shledat žádný aspekt pronásledování. Taková reakce je dle soudu dostatečná.

44. Pro úplnost soud dodává, že žalovaný sice označil žádost žalobce za motivovanou pouze legalizací pobytu, avšak zároveň posoudil všechny důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

45. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle

46. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn Žalobce v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 7. 5. 2026

Mgr. Ondřej Hrabec v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem provedla S. K.