Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
66 Az 1/2026 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
66 Az 1/2026 - 43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci
žalobce: X
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 3. 2026, čj. OAM-846/ZA-ZA11-ZA06-PD1-2022,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobci byla v minulosti udělena doplňková ochrana podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „azylový zákon“), na dobu 24 měsíců. Ta mu žalobou napadeným rozhodnutím nebyla prodloužena.
2. Žalovaný udělil žalobci doplňkovou ochranu rozhodnutím ze dne 30. 11. 2022, čj. OAM-846/ZA-ZA11-P05-2022. Důvodem pro udělení doplňkové ochrany byla situace v zemi původu, probíhající ozbrojený konflikt spojený se svévolným násilím, ohrožením života a lidské důstojnosti obyvatel, jehož důsledky žalovaný pokládal za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) azylového zákona. Žádostí ze dne 18. 11. 2024 žalobce požádal o prodloužení doplňkové ochrany z důvodu pokračující války.
3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný podle § 53a odst. 4 zákona o azylu doplňkovou ochranu žalobci neprodloužil. Své rozhodnutí postavil žalovaný na zlepšující se bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce po skončení válečného konfliktu. Žalobci podle závěrů žalovaného již v zemi původu nehrozí nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu.
II. Shrnutí žaloby
4. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s § 3, § 2 odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a v rozporu s § 14a a § 53a odst. 4 azylového zákona.
5. Žalobce úvodem podané žaloby popisuje svoji situaci a situaci své rodiny v Sýrii. Uvádí, že pochází z měst Kafr Nabl. Poté, co byl jejich rodinný dům zničen, žil se svou rodinou ve městě Al-Dana v pronajaté domě. Poté, co již neměli na nájem se s rodiči a bratry a sestrami přesunuli do uprchlického tábora poblíž tureckých hranic. Rodiče žalobce s jeho dvěma bratry a čtyřmi sestrami žijí v tomto uprchlickém táboře dosud; jsou odkázáni na humanitární pomoc, která vázne. Všechna tato místa se nacházejí v provincii Idlib na severozápadě Sýrie. Důvodem jeho odchodu ze Sýrie v roce 2022 byla tamní válka a strach z povolání do armády. Sýrii tehdy opustil ilegálně. Žalobce je v současnosti živitelem jeho rodiny, kterou finančně podporuje. Podle informací z médií a od rodiny, přátel a příbuzných žijících v Sýrii zůstává bezpečnostní a ekonomická situace nestabilní. Bezpečnostní síly nejsou schopny zajistit ochranu, nadále dochází k zabíjení a únosům a infrastruktura nefunguje. Žalobce se obává islamistického hnutí Al-Nusrá, které považuje za horší než Asadův režim. Žalobce se též obává, že se v případě jeho návratu roznese, že přijel z Evropy a mohl by se proto stát obětí únosu pro výkupné. Bojí se také útoků radikálních ozbrojenců.
6. S odkazem na internetové zdroje žalobce uvádí, že i přes aktuální vývoj zůstává bezpečnostní a politická situace v Sýrii nejistá. Dochází ke střetům mezi ozbrojenými skupinami a vládou a hrozí další eskalace konfliktu. Návrat by proto žalobce vystavil reálnému riziku vážné újmy. Situaci nadále zhoršuje humanitární krize, zničená infrastruktura a vysoký počet osob žijících v provizorních podmínkách. Ani syrská přechodná vláda nepovažuje situaci za vhodnou pro hromadný návrat uprchlíků; v uprchlickém táboře dosud žije také rodina žalobce.
7. Napadené rozhodnutí se podle žalobce odchyluje od dosavadní praxe, aniž žalovaný v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu odůvodnil rozdílné posouzení obdobných případů. Žalovaný od začátku války syrským žadatelům zpravidla uděloval a prodlužoval doplňkovou ochranu tak, jak dokládají informace žalovaného, na které odkazuje. Samotný formální konec občanské války změnu praxe neodůvodňuje; žalovaný musí na základě dostatečných informací o zemi původu a individuálního příběhu žalobce prokázat takovou změnu bezpečnostní situace, pro kterou již nehrozí vážná újma podle § 14a odst. 2 zákona o azylu.
8. Žalovaný podle žalobce vychází z nedostatečných informací o zemi původu. Žalovaný podle něho neobstaral dostatečné, aktuální a objektivní informace o zemi původu a nevyhodnotil je ve vztahu k jeho konkrétnímu případu, ačkoli je k tomu povinen i v řízení o prodloužení mezinárodní ochrany. Žalobce namítá, že žalovaný v rozporu s § 23c zákona o azylu a čl. 10 odst. 3 písm. b) procedurální směrnice neshromáždil důvěryhodné, vyvážené a aktuální informace o zemi původu z různých zdrojů.
9. Zpráva odboru azylové a migrační politiky žalovaného (dále též jako „OAMP“) ze dne 1. 9. 2025 je krátká a žalovaný si z ní podle žalobce účelově vybírá pouze informace podporující jeho závěry. Zpráva potvrzuje pokračující závažné porušování lidských práv ozbrojenými složkami, nad nimiž má přechodná vláda omezenou kontrolu. Bezpečnostní aparát přechodné vlády se navíc podle zprávy podílí na svévolném zatýkání a mučení civilistů, někdy s následkem smrti. Tato zjištění spolu s pokračujícími ozbrojenými konflikty podle žalobce dokládají, že mu při návratu do Sýrie hrozí vážná újma.
10. Žalobce s odkazem na analýzu Institute for the Study of War z prosince 2025 namítá, že bezpečnostní situace v Sýrii zůstává nestabilní. Islámský stát obnovil útoky i v provinciích Homs, Hama a Idlib a bezpečnostní operace proti jeho buňkám probíhají rovněž v oblasti města Dana v provincii Idlib, kde žalobce žil. Přetrvávající činnost ozbrojených skupin a násilné bezpečnostní operace tak představují reálné riziko pro civilní obyvatelstvo.
11. S odkazem na Souhrnnou zprávu nizozemského Ministerstva zahraničí o situaci v Sýrii z ledna 2026 žalobce popisuje, že v provincii Idlib pokračují násilné incidenty, operace proti buňkám Islámského státu a útoky proti civilistům. V provincii se rovněž nachází vysoký počet vnitřně vysídlených osob žijících v uprchlických táborech. Situace v Idlibu proto podle žalobce zůstává nestabilní a navzdory formálnímu ukončení občanské války zde přetrvává vnitřní ozbrojený konflikt.
12. Žalobce s odkazem na report Bertelsmann Stiftung (BTI 2026) namítá, že v Sýrii přetrvává roztříštěnost moci, ozbrojené střety a mimořádně nepříznivá humanitární a ekonomická situace. Tyto informace podle něj potvrzují, že v Sýrii není stabilní a bezpečné prostředí pro jeho návrat.
13. Žalobce s odkazem na zprávu Human Rights Watch o bezpečnostní situaci v Sýrii v roce 2025 poukazuje na rozsáhlé násilí vládních a přidružených ozbrojených složek vůči civilistům, včetně mimosoudních poprav, mučení a ničení majetku, které může představovat válečné zločiny. Bezpečný návrat navíc nadále znemožňuje rozsáhlé zamoření země nášlapnými minami a výbušninami.
14. I zpráva Amnesty International ze dne 8. 12. 2025 podle žalobce dokládá, že i po změně režimu v Sýrii pokračují vraždy, únosy, vypalování domů a mimosoudní popravy, jichž se dopouštějí opoziční i nové vládní síly. Zpráva tak podle něj potvrzuje přetrvávající nestabilitu a ohrožení života civilistů.
15. Žalobce s odkazem na článek The Economic Times poukazuje také na válku mezi USA a jejich spojenci a Íránem, která vypukla dne 28. 2. 2026 a přímo zasáhla i Sýrii, kde íránská raketa usmrtila čtyři osoby a další zranila.
16. Žalobce z uvedených informací dovozuje, že v Sýrii nadále probíhá vnitrostátní ozbrojený konflikt ve smyslu čl. 15 písm. c) kvalifikační směrnice, neboť v různých částech země pokračují boje a násilí vládních sil i ozbrojených skupin. Při návratu mu proto hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy. S odkazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie dodává, že existence takového konfliktu nevyžaduje jeho kvalifikaci podle mezinárodního humanitárního práva ani samostatné posuzování intenzity střetů, organizovanosti ozbrojených sil či délky konfliktu. Ozbrojený konflikt ve vybraných provinciích, včetně provincie, kde žalobce s rodinou žil, stále trvá; tím se však žalovaný nezabýval.
17. Žalobce namítá, že dostatečně individualizoval hrozbu vážné újmy. Konflikt probíhal v oblasti jeho bydliště, žalobce se musel vysídlit, jeho rodný dům byl zničen a jeho bratr byl vězněn. Žalovaný v rozporu s čl. 4 odst. 4 kvalifikační směrnice neposoudil, zda existují závažné důvody domnívat se, že se dříve způsobená vážná újma nebude opakovat. Omezil se na obecné zlepšení bezpečnostní situace v Sýrii, aniž zohlednil individuální zkušenost žalobce a poměry v regionu jeho původu.
18. Žalobce uzavírá, že žalovaný porušil § 14a odst. 1 a 2 azylového zákona ve spojení s čl. 15 kvalifikační směrnice, neboť nezohlednil, že žalobci vzhledem k pokračujícímu vnitřnímu ozbrojenému konfliktu v Sýrii hrozí při návratu vážná újma, a jsou tak splněny podmínky pro prodloužení doplňkové ochrany. Z těchto důvodů žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
19. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
20. Žalovaný považuje žalobní námitky za neopodstatněné a nedostatečně argumentačně podložené. Z podkladů podle něj nevyplývá, že by žalobce byl ve vlasti v minulosti pronásledován nebo že by mu po návratu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Žalobce pouze obecně poukazuje na nepříznivou bezpečnostní situaci a odkazuje převážně na články z roku 2025, které se týkají bezpečnostní a ekonomické situace mimo jiné v Idlibu a okolí. Žalovaný odmítá, že by při hodnocení dostupných informací postupoval neobjektivně či selektivně. Naopak selektivní výběr informací spatřuje v žalobě, neboť žalobce z citovaných článků vyzdvihuje pouze skutečnosti podporující jeho tvrzení.
21. S ohledem na aktuální vývoj v Sýrii, osobní poměry žalobce a jeho vazby ve vlasti má za to, že mu po návratu nehrozí pronásledování ani vážná újma a že je schopen se tam opět začlenit. Žalovaný uvádí, že samotná branná povinnost nepředstavuje důvod pro prodloužení doplňkové ochrany. Žalobce netvrdí, že by mu hrozil diskriminační výkon vojenské služby či nucení k válečným zločinům; po zásadní politické změně v Sýrii proto povolání k výkonu služby dle žalovaného nepředstavuje nebezpečí vážné újmy.
22. Žalovaný připouští přetrvávající dopady války, ty však postihují všechny obyvatele Sýrie. S odkazem na konkrétní cizojazyčné zdroje z jara 2026 má za to, že návratu brání zejména ekonomické, nikoli bezpečnostní důvody. Aktuální stav v Sýrii posoudil dostatečně a tvrzení žalobce o bezpečnostních překážkách návratu považuje za účelová.
23. Žalovaný uvádí, že neprodloužení doplňkové ochrany nebrání žalobci získat jiné pobytové oprávnění. Ekonomická situace v Sýrii ani jeho role živitele rodiny nejsou důvodem pro prodloužení doplňkové ochrany podle § 14a azylového zákona. Žalobní námitky podle žalovaného nezpochybňují zákonnost napadeného rozhodnutí ani jeho závěr, že žalobce podmínky pro prodloužení doplňkové ochrany nesplňuje.
IV. Doplnění žaloby
24. Žalobce v doplnění žaloby poukázal na Stanovisko UNHCR „International Protection Consideration with Regard to Asylum-Seekers from Syrian Arab Republic“ zveřejněné dne 21. 5. 2026. Informace z tohoto dokumentu považuje žalobce za relevantní pro toto soudní řízení. Závěr žalovaného o stabilitě v Sýrii po pádu režimu Bašára al-Asada je dle žalobce v rozporu se závěrem UNHCR, který nepovažuje za vhodné odepřít Syřanům mezinárodní ochranu na základě existence vnitřní alternativy útěku nebo přesídlení. UNHCR dále konstatoval, že nemá za to, že by se situace v Sýrii změnila způsobem, který je trvalý a zásadní a který by umožnil vyhlásit obecný zánik postavení uprchlíka pro všechny Syřany. UNHCR vyzývá státy, aby neprováděly masové návraty Syřanů, neboť to může mít destabilizující účinek. UNHCR vyzývá státy k přijetí komplexního řešení, které spočívá v dobrovolných návratech syrských uprchlíků, v naturalizaci syrských uprchlíků, kteří pobývají ve státech po značnou dobu, v alternativním pobytovém statusu, který zachová již nabytá práva a přesídlovacích příležitostech pro nejzranitelnější syrské uprchlíky. UNHCR uzavírá, že v současné době nepodporuje masový dobrovolný návrat do Sýrie, dále vyzývá státy, aby postupovaly s maximální opatrností při zvažování nucených návratů osob s ohledem na trvající rozsáhlou humanitární krizi a potenciálně destabilizující dopad masových návratů na křehkou situaci v Sýrii.
V. Reakce žalovaného
25. Žalovaný k uvedenému uvedl, že se jedná o stanovisko UNHCR a nikoliv závazné nařízení pro jednotlivé státy. Stanovisko je informačně rozsáhlé, ale primárně údaje čerpá z informací dostupných do 26. 2. 2026, tj. nezachycuje aktuální politický, bezpečnostní a ekonomický vývoj v Sýrii. Žalovaný nadále setrval na tom, že by žaloba měla být zamítnuta.
VI. Posouzení věci krajským soudem
26. Žaloba je včasná a přípustná. Krajský soud ji přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“) a současně v rozsahu vyžadovaném zvláštní úpravou soudního přezkumu ve věcech mezinárodní ochrany. S ohledem na čl. II bod 5 zákona č. 314/2025 Sb. se postup v tomto soudním řízení řídí právními předpisy účinnými v den vydání napadeného rozhodnutí.
27. Soud rozhodl bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť podmínky tohoto postupu byly splněny: ani jeden z účastníků jednání nepožadoval. Před rozhodnutím soud zaslal oběma účastníkům Informaci OAMP ze dne 5. 6. 2026 – Syrská arabská republika: Bezpečnostní a politická situace v zemi (stav: červen 2026) a Informaci MZV ČR ze dne 30. 7. 2026, čj. 119105-6/2026-MZV/LPTP – Sýrie: Bezpečnostní situace v jednotlivých oblastech země, Přetrvávající či nově vznikající ohniska napětí, Možnosti návratu do země, a poskytl jim přiměřenou lhůtu dvou týdnů k vyjádření. K těmto podkladům se žádný z účastníků ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
28. Podle § 32 odst. 9 zákona o azylu, ve znění rozhodném pro tuto věc, soud přihlédne i k novým důležitým skutečnostem nastalým po vydání rozhodnutí žalovaného, pokud se vztahují k možnému pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Tento postup v zásadě (byť ne v úplnosti) odpovídá požadavku úplného a ex nunc posouzení podle čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU (tzv. procedurální směrnice; k tomu srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2025, čj. 5 Azs 249/2024-40, a ze dne 12. 12. 2025, č. j. 5 Azs 161/2025-38). Informace OAMP a MZV ČR krajský soud doplnil za účelem ověření, zda závěr napadeného rozhodnutí obstojí i ve světle vývoje po jeho vydání, tj. po 13. 3. 2026.
29. Žaloba není důvodná.
VI.A Ze správního spisu; napadené rozhodnutí
30. Dne 15. 9. 2022 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Při poskytnutí údajů k žádosti ze dne 21. 9. 2022 žalobce uvedl, že je arabské národnosti, vyznává sunnitský islám, nemá žádné politické přesvědčení a není členem politické strany ani skupiny. Je svobodný, bezdětný a zdravý. Narodil se v Idlibu, v městské části Kafr Nabl. Před odchodem žil poslední tři roky v oblasti Idlib, vesnice Al-Dana v rodinném domě s rodiči a deseti sourozenci. Uvedl, že Al-Dana je klidnější oblast. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že tu má strýce, který tu žije 30 let, u kterého by chtěl žít a pracovat. V ČR je bezpečno a dodržují se lidská práva. V Sýrii není práce a jsou tam těžké životní podmínky. V Sýrii je válka; byl předvolán do armády. Žili v části, která patří organizaci An-Nusrah. Jiné důvody k žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl.
31. Dle protokolu o pohovoru k žádosti ze dne 21. 9. 2022 žalobce dále uvedl, že v oblasti Al-Dana není žádná budoucnost, pracoval v obchodě, ale ten zkrachoval. Přestěhovat se nemohl, protože byl povolán do armády. Zažil bombardování, jejich rodinný dům v Kafr Nabl byl zničen. Jeho starší bratr byl zatčen a vězněn, studoval na univerzitě v Aleppu. Mladší sourozenci budou také chtít odejít do zahraničí. Sestru má v Rakousku a bratra v Německu. Uvedl, že v případě návratu do Sýrie by byl zabit, je tam válka a bombardování a chudoba. Se státními orgány neměl žádné problémy.
32. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 11. 2022 byla žalobci udělena doplňková ochrana podle § 14a azylového zákona na dobu 24 měsíců. Žalovaný v tomto rozhodnutí vycházel z tehdejší bezpečnostní situace v zemi v návaznosti na probíhající boje. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v zemi původu žalobce probíhal v dané době ozbrojený konflikt spojený se svévolným násilím a ohrožením života a lidské důstojnosti obyvatel země, jehož důsledky bylo možné ve vztahu k žalobci pokládat za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) azylového zákona.
33. Dne 18. 11. 2024 žalobce požádal o prodloužení doplňkové ochrany, neboť v jeho zemi není bezpečno, válka pokračuje, jeho život by byl ohrožen. Jeho město Kafr Nabl je zcela zničeno a je přední linií pro boje. Následně žalovaný opakovaně přerušoval řízení o žádosti žalobce z důvodu neustálené bezpečnostní situace v zemi původu; přípisem ze dne 18. 12. 2025 žalovaný vyrozuměl žalobce o pokračování řízení.
34. Dle protokolu o pohovoru s žalobcem ze dne 27. 1. 2026 žalobce uvedl, že má v ČR stálou práci, přátele a snaží se integrovat, má řidičský průkaz a účet v bance. Uvedl, že režim sice padl, ale že žádné zlepšení nenastalo; jeho oblast je zničena. Sice je u moci nová vláda, ale bezpečnostní situace je velmi špatná, probíhají boje mezi různými ozbrojenými skupinami, zejména v oblasti Idlibu; žijí tam radikálové, džihádisté. Boje probíhají na západě, východě i na jihu země, pokračují únosy pro výkupné, loupeže apod. Proto se nemůže vrátit do vlasti. Rodiče i sourozenci stále žijí ve stanech, nemají zdroj obživy krom jeho finanční výpomoci. Jeho návrat do vlasti by byl pro jeho rodinu likvidační. Nemá se kam vrátit, rodinný dům je zničený. Zničená je infrastruktura, nefunguje policie, každý má zbraň, je tam chaos. Jeho oblast byla pod nadvládou An-Nusrah, kteří stříleli a najížděli do protestujících. Letecké útoky sice již nehrozí, ale pozemní útoky ano. Žalobce připustil, že mu v Sýrii již nyní nehrozí nástup do armády, ale současné vládní síly jej v případě potřeby mohou povolat. V případě návratu má žalobce za to, že bude potenciální oběť únosu pro výkupné, neboť se roznese, že se vrátil z Evropy; nebude mít peníze, a proto by se bál o svůj život. Bojí se i radikálních ozbrojenců. Žalobce uvedl, že v uprchlických táborech je bezpečněji než mimo ně; funguje v nich i policie. Starší bratr byl vězněn sedm let a je psychicky naprosto zničený. Do vlasti by se vrátil jedině, kdyby došlo k odstranění cizích radikálů z úřadů, armády, při zlepšení bezpečnostní situace, při fungování policie, při podstatném zlepšení životních podmínek a při celkové konsolidaci země. Jednou má v plánu se vrátit, ale nyní to vylučuje.
35. Žalovaný měl při vydání napadeného rozhodnutí k dispozici Informaci OAMP – Syrská arabská republika: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 1. 9. 2025. Vycházel rovněž z předchozího řízení o žalobcově mezinárodní ochraně, jeho žádosti o prodloužení a pohovoru provedeného dne 27. 1. 2026.
36. Z informace OAMP „Syrská arabská republika: Bezpečnostní a politická situace v zemi“ ze dne 1. 9. 2025 žalovaný zjistil, že po svržení režimu Bašára Asada dne 8. 12. 2024 převzalo moc islamistické uskupení Haját Tahrír aš-Šám (HTS) a byla ustavena přechodná vláda vedená prozatímním prezidentem Ahmadem Šarou. Nové vedení rozpustilo dosavadní politické instituce, přijalo ústavní deklaraci zaručující dělbu moci, náboženskou svobodu a práva žen a připravovalo parlamentní volby, které se však v některých provinciích neměly z bezpečnostních důvodů konat. Byla zrušena většina hospodářských sankcí a Spojené státy americké vyřadily HTS ze seznamu zahraničních teroristických organizací. Přechodná vláda současně odsoudila mučení, deklarovala potrestání odpovědných osob a zavázala se respektovat práva menšin. Žalovaný ze zprávy dále popsal, že návrat uprchlíků patří mezi cíle HTS a že se od prosince 2024 do poloviny srpna 2025 vrátilo do Sýrie přibližně 821 000 uprchlíků a do svých domovů přes 1,7 milionu vnitřně vysídlených osob. Po pádu Asadova režimu se zlepšila svoboda pohybu a civilisté se mohou mezi velkými městy obecně pohybovat bez větších omezení. Mezinárodní ozbrojený konflikt v zemi neprobíhá, nadále tam však působí zahraniční aktéři a přetrvává hrozba aktivit tzv. Islámského státu, proti němuž zasahují mezinárodní síly.
37. Žalovaný zhodnotil, že žalobci byla doplňková ochrana udělena podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu z důvodu ozbrojeného konfliktu v Sýrii. Podle shromážděných informací původní ozbrojený konflikt, pro který byla žalobci doplňková ochrana udělena, po pádu režimu prezidenta Asada na konci roku 2024 skončil a civilisté na území Sýrie již nečelí ozbrojenému konfliktu spojenému se svévolným násilím a s ohrožením života či lidské důstojnosti. Žalovaný neshledal ani jiné důvody pro trvání doplňkové ochrany. Žalobce je zdravý, práceschopný, apolitický Arab sunnitského vyznání a není zranitelnou osobou podle § 2 odst. 1 písm. i) azylového zákona. Jeho poslední bydliště v provincii Idlib je pod kontrolou současné syrské vlády. Žalobce má navíc v Sýrii úzké rodinné vazby.
38. Ani po posouzení individuální situace žalobce neshledal žalovaný důvody pro prodloužení doplňkové ochrany. Připustil přetrvávající dopady války na infrastrukturu, ekonomiku a služby, ty však postihují všechny obyvatele Sýrie a samy o sobě prodloužení doplňkové ochrany podle azylového zákona neodůvodňují.
VI.B (Ne)přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí
39. Vzhledem k tomu, že žalobce v podané žalobě uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí žalovaného způsobilé soudního přezkumu. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (ve vztahu k soudním rozhodnutím srov. k nesrozumitelnosti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013-25, k nedostatku důvodů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123, č. 3668/2018 Sb. NSS).
40. Krajský soud neshledal, že by napadené rozhodnutí trpělo takovými vadami, pro něž by jej nebylo možné přezkoumat. Žalovaný vylíčil zjištěný skutkový stav věci na základě podkladu, který je obsahem správního spisu, a zřetelně vyslovil své závěry, k nimž na základě svých úvah dospěl. Přezkoumatelným způsobem se přitom vypořádal s tvrzeními žalobce, která uplatnil v rámci správního řízení.
41. Žalovaný identifikoval původní důvod ochrany, popsal rozhodnou změnu po prosinci 2024, věnoval se domovské provincii Idlib i profilu žalobce a vysvětlil, proč nepovažuje jím tvrzené okolnosti za skutečné nebezpečí vážné újmy. Nejde tedy o případ, kdy by správní orgán pouze oznámil změnu své praxe nebo obecně prohlásil zemi za bezpečnou. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zaměřil právě na Idlib. Jeho podklad ve spojení s individualizovaným pohovorem poskytovaly dostatečný základ pro závěr, že kvalitativně odlišný konflikt, pro který byla ochrana v roce 2022 udělena, skutečně pominul, což potvrzují i aktuální zprávy o situaci v zemi původu, které opatřil krajský soud.
VI.C Neprodloužení doplňkové ochrany
42. Podle § 53a odst. 4 věty první a druhé azylového zákona ve znění do 11. 6. 2026 platí, že osoba požívající doplňkové ochrany je oprávněna požádat o prodloužení doby, na kterou je doplňková ochrana udělena. Ministerstvo prodlouží dobu, po kterou je udělena doplňková ochrana, v případě, že osobě požívající doplňkové ochrany i nadále hrozí vážná újma (§ 14a) a nenastanou-li důvody pro její odejmutí (§ 17a). Podle čl. 16 odst. 1 kvalifikační směrnice osoba přestává být osobou, která má nárok na doplňkovou ochranu, jestliže okolnosti, které vedly k jejímu přiznání, přestaly existovat nebo se změnily do té míry, že ochrany již není třeba. Podle čl. 16 odst. 2 musí být změna natolik významná a nikoli dočasná (non-temporary; český překlad uvádí pojem „dlouhodobá“), že již neexistuje skutečné nebezpečí vážné újmy. V řízení o odnětí, ukončení nebo odmítnutí prodloužení nese podle čl. 19 odst. 4 kvalifikační směrnice důkazní břemeno ohledně zániku nároku primárně rozhodující orgán.
43. Podle § 17a odst. 1 písm. a) azylového zákona ve znění do 11. 6. 2026 platí, že doplňková ochrana se odejme, pokud okolnosti, které vedly k udělení doplňkové ochrany, zanikly nebo se změnily do té míry, že již doplňkové ochrany není zapotřebí. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že při posuzování okolností uvedených v odstavci 1 písm. a) ministerstvo přihlédne k tomu, zda změna okolností je tak významné a trvalé povahy, že osobě požívající doplňkové ochrany již nehrozí nebezpečí, že utrpí vážnou újmu. Dále se přihlédne k tomu, zda osoba požívající doplňkové ochrany uvede závažné okolnosti podložené předchozí vážnou újmou odůvodňující odmítnutí ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu svého posledního trvalého bydliště.
44. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 1. 2026, čj. 5 Azs 64/2025-30, body 25 až 29, shrnul, že podle čl. 16 odst. 1 a 2 kvalifikační směrnice nárok na doplňkovou ochranu zaniká, jestliže se okolnosti rozhodné pro její přiznání významně a dlouhodobě změnily tak, že již nehrozí reálné nebezpečí vážné újmy. To neplatí, může-li dotčená osoba podle čl. 16 odst. 3 téže směrnice odmítnutí ochrany země původu odůvodnit naléhavými důvody založenými na dříve utrpěné vážné újmě. Nejsou-li podmínky podle čl. 16 nadále splněny, čl. 19 odst. 1 kvalifikační směrnice ukládá status doplňkové ochrany odejmout, ukončit nebo neprodloužit. Neprodloužení doplňkové ochrany je založeno na zásadě rebus sic stantibus, tedy na podstatné a trvalé, nikoli pouze přechodné změně okolností. Pojem „dlouhodobá změna“ v českém znění čl. 16 odst. 2 kvalifikační směrnice je proto třeba ve spojení s čl. 11 odst. 2 téže směrnice a § 17a odst. 2 zákona o azylu vykládat jako změnu trvalou. Podle odkazované judikatury Soudního dvora Evropské unie musí být změna natolik významná a konečná, že odstraňuje příčiny přiznání ochrany a dotčená osoba již není vystavena reálnému nebezpečí vážné újmy. Zpravidla jde o změnu skutkových poměrů v zemi původu. Základem řízení o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany je posouzení toho, zda se významně a trvale změnily okolnosti, pro které byla žadateli doplňková ochrana udělena, natolik, že již mu z tohoto důvodu skutečné nebezpečí vážné újmy nehrozí, a zda zároveň žadateli nyní nehrozí toto nebezpečí vážné újmy z důvodů jiných. Je presumováno trvání původních důvodů pro udělení doplňkové ochrany do doby, než je prokázán opak. Žalovaný proto nese v této otázce důkazní břemeno; pro případ neprodloužení doplňkové ochrany musí prokázat, že se situace v zemi původu beneficiáře doplňkové ochrany stabilizovala do té míry, že ji lze považovat za trvalou, a že tato změna je zároveň natolik významné povahy, že dané osobě již nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, a to ať již z důvodů, pro něž byla doplňková ochrana původně udělena, či z důvodů jiných. Přitom platí, že čím obecnější a neurčitější jsou důvody pro udělení doplňkové ochrany, tím obtížnější bude odůvodnit její neprodloužení, což však nemůže jít k tíži žadateli o prodloužení doplňkové ochrany.
45. Krajský soud dospěl k závěru, že situace v zemi původu žalobce se stabilizovala do té míry, že lze tuto změnu považovat za trvalou, a že tato změna je zároveň natolik významné povahy, že dané osobě již nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, ať již z důvodů, pro něž byla doplňková ochrana původně udělena, či z důvodů jiných.
46. Krajský soud se neztotožňuje se žalobcem v tom, že nedošlo k dostatečnému zjištění skutkového stavu věci. Ze správního spisu je patrno, že žalovaný provedl se žalobcem pohovor, reagoval na změnu poměrů v zemi původu a opatřil si aktuální podklad o situaci v Sýrii. Žalobci byla dána možnost se s podklady seznámit a vyjádřit se k nim. Žalobce při seznámení s podklady řízení neoznačil další konkrétní důkazní návrhy ani neuvedl nové individualizované skutečnosti, které by bylo třeba dále ověřovat.
47. Krajský soud přesto konstatuje, že se žalovaný mohl situací v zemi původu žalobce zabývat podrobněji a mohl si opatřit i další zprávy o situaci v zemi původu, které reflektovaly další vývoj počátkem roku 2026 před vydáním napadeného rozhodnutí. Nicméně při porovnání poměrů, pro které byla žalobci v roce 2022 doplňková ochrana udělena, s poměry zjištěnými v době vydání napadeného rozhodnutí považuje krajský soud změnu za kvalitativně významnou, a to i především s přihlédnutím k dalšímu vývoji v zemi, který má krajský soud podložen aktuálními zprávami, které opatřil sám pro účely tohoto soudního řízení. Původní ochrana reagovala na mnohostranný ozbrojený konflikt, v němž kontrolovaly jednotlivé části země různé domácí i zahraniční ozbrojené síly a v němž bylo civilní obyvatelstvo vystaveno rozsáhlému svévolnému násilí. Naproti tomu aktuální podklady z roku 2026 již popisují zásadně odlišné mocenské uspořádání po pádu předchozího režimu, konsolidaci kontroly nové vlády a ve vztahu k Idlibu výrazně nižší intenzitu bezpečnostních incidentů. Přesvědčivé zlepšení situace v zemi původu plyne především z podkladů, které zajistil krajský soud.
48. Krajský soud obstaral Informaci OAMP ze dne 5. 6. 2026 – Bezpečnostní a politická situace v zemi a dále Informaci MZV ČR ze dne 30. 6. 2026 – Bezpečnostní situace v jednotlivých oblastech země, přetrvávající či nově vznikající ohniska napětí, možnosti návratu do země.
49. Podle prvního ze zdrojů, kapitoly 6.1, v Sýrii neprobíhá mezinárodní ozbrojený konflikt, nadále jsou tam však přítomni zahraniční aktéři, zejména Turecko, Rusko a Izrael. Izrael po pádu Asadova režimu zahájil útoky na zásoby strategických zbraní a vojenskou infrastrukturu, které odůvodňuje ochranou vlastní bezpečnosti. Současně vstoupil do demilitarizované zóny na Golanských výšinách a obsadil strategickou horu Hermon. V průběhu roku 2025 a prvních pěti měsíců roku 2026 pravidelně útočil v oblasti Golanských výšin i v širší oblasti jihozápadní Sýrie, mimo jiné s odkazem na ochranu drúzské menšiny. V bodě 6.2 se poté popisuje, že po pádu Asadova režimu došlo k sektářskému násilí, zejména ke střetům s alavity v provinciích Latákia a Tartús, s drúzy v okolí Damašku a mezi drúzy, beduíny a vládními jednotkami v provincii Suvajda. Na severovýchodě země se v lednu 2026 střetly vládní síly s kurdskými SDF, načež vláda převzala kontrolu nad provinciemi Rakka a Dajr az-Zaur i táborem Al-Húl. Příměří ze dne 30. 1. 2026 předpokládá začlenění kurdské správy do státních struktur, které nadále probíhá. Aktivní zůstávají také buňky tzv. Islámského státu, zejména v Syrské poušti, proti nimž zasahují mezinárodní síly vedené USA. Americké jednotky však během roku 2026 opustily několik základen a přibližně 5 700 údajných bojovníků Islámského státu bylo převezeno ze Sýrie do iráckých věznic.
50. Druhý ze soudem obstaraných zdrojů popisuje, že se bezpečnostní situace na území formálně kontrolovaném syrskou vládou postupně stabilizuje. Mimo její pevnou kontrolu však zůstává část provincie Suvajda a několik vesnic v provinciích Kunajtra a Dará. Nadále dochází k násilným incidentům souvisejícím zejména s odvetou za zločiny Asadova režimu, sektářským a klanovým napětím, ozbrojeným povstáním, islamistickým terorismem a izraelskými zásahy na jihu země. Napětí přetrvává především v Suvajdě, Dará, Homsu, na územích dříve kontrolovaných SDF a na hranicích s Libanonem a Irákem. Na územích dříve ovládaných Syrskými demokratickými silami (SDF) probíhá pozvolná integrace jejich jednotek, kurdské bezpečnostní služby Asájiš a institucí Autonomní správy severní a východní Sýrie (AANES) do struktur syrského ministerstva obrany a ministerstva vnitra. Proces vyvolává protesty arabských kmenů a společenské napětí, nevede však k organizovanému ozbrojenému odporu. V oblastech severně od Aleppa se turecké milice postupně nahrazují syrskými ozbrojenými a bezpečnostními složkami. Napětí mezi Kurdy a Araby přetrvává zejména v oblasti Ajn al-Arab/Kobane, kde se nachází mnoho vnitřně vysídlených osob. Riziková je rovněž situace v Aleppu, odkud odcházejí nesunnitské komunity a kde probíhají razie proti skutečným či domnělým přívržencům islamistických skupin. V oblasti Harimu v provincii Idlib navíc zůstávají izolované skupiny zahraničních bojovníků, které se příležitostně střetávají s vládními silami. Na jihu Sýrie se izraelská kontrola mimo Golanské výšiny týká zejména částí provincií Kunajtra a Dará, především Jarmúcké pánve, příležitostně také provincie Damašek-venkov. Izraelské síly vedle stálých opěrných bodů provádějí nárazové vpády, únosy k výslechům a útoky poškozující zemědělskou půdu. Nečinnost syrských ozbrojených sil i vnímaná neefektivita pozorovatelských misí OSN vyvolávají odpor místního obyvatelstva, který od jara 2026 zejména v Jarmúcké pánvi příležitostně přerůstá v ozbrojené incidenty.
51. Dále zpráva popisuje, že syrská vláda politicky podporuje dobrovolné návraty ze zahraničí, zejména kvalifikovaných pracovníků, a obnovuje konzulární služby v zemích s početnou syrskou diasporou. Odmítavě se však staví k návratům vyhošťovaných syrských občanů, včetně pachatelů trestné činnosti, s poukazem na omezenou možnost jejich internace či integrace. Návraty osob ze zahraničí i vnitřně vysídlených osob vyvolávají v místních komunitách napětí zejména kvůli majetkovým sporům a nedostatečné kapacitě infrastruktury. Podporu navrátilcům poskytuje zejména syrské ministerstvo sociálních věcí a práce ve spolupráci s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), dalšími agenturami OSN a nevládními organizacemi. Vláda upřednostňuje obnovu infrastruktury a přímé začlenění navrátilců do místních komunit. Na hlavních hraničních přechodech zřídila s UNHCR repatriační centra, která zajišťují základní dokumentaci a přepravu navrátilců do cílových oblastí. Podle odhadů se od poloviny prosince 2024 dobrovolně vrátilo do Sýrie přibližně 1,75 milionu osob, zejména z Turecka a Libanonu; ze zemí Evropské unie asi 10 000 až 12 000 osob. Údaje Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) však nejsou zcela spolehlivé, neboť nezahrnují všechny navrátilce ani nevypovídají o tom, kolik z nich v Sýrii skutečně setrvalo.
52. Zpráva popisuje lokalizované a příležitostné střety, nikoli plošný ozbrojený konflikt s dopadem na civilní obyvatelstvo srovnatelným s obdobím, ve kterém byla žalobci v roce 2022 doplňková ochrana přiznána.
53. Krajský soud na tomto místě považuje za případné citovat např. i závěry z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2026, sp. zn. 34 Az 8/2026, který se týkal syrského občana, jemuž nebyla prodloužena doplňková ochrana a který pocházel z provincie Idlib. Krajský soud v Brně uvedl, že „podle zprávy EUAA Sýrie: Bezpečnostní situace z července 2026 (viz zejména na s. 62-68) provincii Idlib k únoru 2026 ovládala přechodná vláda. Po téměř každodenních bojových střetech v době občanské války nastalo od března 2025 období klidu a relativní stability. Přetrvávala přítomnost zahraničních džihádistických bojovníků, na konci roku 2025 vzrostla činnost buněk ISIS a v říjnu 2025 a květnu 2026 došlo k ozbrojeným střetům s vládními silami. Tyto události tedy nelze bagatelizovat, nešlo však o návrat k soustavným plošným bojům známým z roku 2022.“ S uvedeným se krajský soud zcela ztotožňuje. Z citované zprávy plyne, že provincie Idlib byla v prosinci 2025 již téměř zcela pod kontrolou přechodné vlády a v příhraničních oblastech byla zjištěna přítomnost povstalců podporujících režim. Situace je popisována jako relativně stabilní. Míra násilí klesá. V dané době docházelo ke svévolnému násilí, nikoli však na vysoké úrovni.
54. Krajský soud nevychází z toho, že by byla Sýrie ke dni vydání napadeného rozhodnutí zcela bezpečnou či stabilizovanou zemí v obecném smyslu. Takový závěr z podkladů žalovaného neplyne a pro rozhodnutí ani není nezbytný. Rozhodné je, zda přetrvávalo právě takové svévolné násilí, které ve vztahu k žalobci zakládalo vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
55. Podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu představuje vážnou újmu vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Obecně je rozlišována situace mimořádně vysoké intenzity svévolného násilí, při níž je civilista reálnému nebezpečí vystaven již pouhou přítomností na dotčeném území, a situace nižší intenzity, v níž je třeba přihlížet k okolnostem zvyšujícím riziko právě pro konkrétní osobu.
56. Žalovaný podle krajského soudu prokázal, že v provincii Idlib již v době jeho rozhodnutí nepanovala taková úroveň svévolného násilí, při níž by pouhá přítomnost každého civilisty zakládala skutečné nebezpečí vážné újmy. Neznamená to, že by v provincii nedocházelo k jednotlivým násilným incidentům, teroristické činnosti či jiným bezpečnostním problémům. Podstatná je intenzita, četnost a dopad tohoto násilí na civilní obyvatelstvo ve vztahu k velikosti a poměrům dotčené oblasti.
57. Za této situace bylo třeba dále posoudit, zda žalobcovy individuální okolnosti nezvyšují riziko, že by právě on byl svévolným násilím zasažen. Žalovaný zjistil, že žalobce je arabské národnosti, sunnitského vyznání a neuvedl politickou činnost ani osobní konflikt se současnými orgány či některou ozbrojenou skupinou. Napadené rozhodnutí jej nepovažovalo ani za osobu náležející k některé z aktuálně zvlášť ohrožených skupin.
58. Žalobce naproti tomu poukazuje zejména na svou osobní zkušenost s válkou, zničení rodinného domu v Kafr Nabl, obtížné poměry své rodiny, nedostatečnou infrastrukturu, chudobu, kriminalitu, únosy.
59. Tato tvrzení žalobce dokládají závažnost následků dlouholetého konfliktu a skutečnost, že bezpečnostní a životní podmínky v Sýrii zůstávají obtížné. Neprokazují však bez dalšího reálné nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu právě žalobci. Obecná kriminalita a hospodářská nouze nejsou bez dalšího svévolným násilím v ozbrojeném konfliktu ve smyslu daného ustanovení.
60. Ani zničení rodinného domu samo o sobě nezakládá závěr, že obdobné nebezpečí trvá i nyní. V projednávané věci byla navíc doplňková ochrana žalobci původně přiznána v důsledku obecné bezpečnostní situace v zemi, nikoli na základě zjištění, že zničení domu bylo cíleným útokem na žalobce či jeho rodinu. Při prokázané zásadní změně charakteru a intenzity konfliktu proto tato minulá zkušenost sama nepostačuje k závěru o současném reálném nebezpečí vážné újmy.
61. Závažné zůstává zamoření nevybuchlou municí, na což žalobce v žalobě upozorňoval. Krajský soud toto riziko zahrnul do celkového hodnocení. Není však prokázáno, že by každý civilista v provincii nebo žalobce vzhledem ke svému bydlišti a způsobu života čelil reálnému, nikoli jen možnému nebezpečí vážného a individuálního ohrožení. Žalobce neuvedl konkrétní kontaminovanou trasu, pozemek nebo činnost, které se nemůže vyhnout.
62. Ani informace o případech svévolného zatýkání a mučení ze strany bezpečnostních složek neprokazují skutečné nebezpečí vážné újmy žalobci podle § 14a odst. 2 písm. b) azylového zákona. Žalobce netvrdil, že by byl v minulosti takovému zacházení vystaven, že by jej současné orgány či některá ozbrojená skupina vyhledávaly nebo že by vzhledem ke své politické činnosti či jiné osobní charakteristice patřil mezi osoby vystavené zvýšenému riziku. Obecné zprávy o porušování lidských práv proto bez individualizované vazby k osobě žalobce nepostačují k závěru, že mu taková vážná újma reálně hrozí.
63. Humanitární a ekonomická situace v zemi je bezesporu velmi vážná. „Podle zprávy EUAA (z července 2026 – pozn. krajského soudu) téměř 90 % domácností obtížně uspokojuje základní potřeby a v roce 2026 potřebovalo humanitární pomoc přibližně 15,6 milionu lidí. Pro navrátilce jsou hlavními překážkami poškozená infrastruktura, omezené bydlení, základní služby a obživa. V Idlibu nebyly podmínky hodnoceny jako plně příznivé, nýbrž pouze jako částečně až převážně příznivé.“ (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2026, sp. zn. 34 Az 8/2026). V konkrétní věci však žalobce nedoložil tak mimořádné individuální okolnosti, které by vedly k reálnému riziku nelidského či ponižujícího zacházení. Je zdravý a schopen práce, má pracovní zkušenost, v Sýrii má blízkou rodinu. Samotný výrazný pokles životní úrovně nebo nutnost využít humanitární pomoc prahu § 14a odst. 2 písm. b) azylového zákona nedosahuje. Podle rozsudků Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014, M’Bodj, C-542/13, a ze dne 24. 4. 2018, MP, C-353/16, je pro doplňkovou ochranu podle čl. 15 písm. b) kvalifikační směrnice zásadní skutečné riziko nelidského zacházení přičitatelného původci vážné újmy; takové cílené nebo úmyslné jednání zde tvrzeno ani zjištěno nebylo.
64. Ani to, že žalobce aktuálně finančně podporuje svou rodinu v zemi původu v uprchlickém táboře, nemůže zakládat důvod pro prodloužení doplňkové ochrany.
65. Krajský soud zhodnotil, že ani osobní charakteristiky žalobce nezvyšují riziko, že by právě on byl svévolným násilím zasažen. Je dospělý, mladý, zdravý, práceschopný, bez politických nebo vojenských aktivit. V provincii má rodiče a sourozence a je s nimi v pravidelném kontaktu. Neuvádí zdravotní postižení, vysoký věk, osamělost ani jinou okolnost, která by podstatně zvyšovala možné vystavení nerozlišujícímu násilí.
66. Důvodnou krajský soud neshledal ani námitku porušení § 2 odst. 4 správního řádu. Žalobce poukazuje na skutečnost, že žalovaný v minulosti syrským státním příslušníkům doplňkovou ochranu poskytoval a prodlužoval a že obdobná rozhodnutí vydával také v části roku 2025. Samotná statistika rozhodovací činnosti však neprokazuje existenci skutkově shodných případů. Neobsahuje údaje o regionálním původu jednotlivých osob, jejich individuálním profilu ani o okamžiku a podkladech, podle nichž byla jejich situace hodnocena.
67. V případě žalobce nemůže existovat legitimní očekávání, že doplňková ochrana bude prodlužována bez ohledu na změnu rozhodných skutečností. Smyslem řízení o prodloužení dočasné ochrany je právě ověřit, zda původní potřeba ochrany trvá. Rozdílný výsledek řízení proto není svévolnou změnou správní praxe, jestliže je odůvodněn prokázanou významnou a trvalou změnou poměrů a individuální situací žalobce.
68. Krajský soud přitom nepřehlíží, že samotný pád Asadova režimu nemohl bezprostředně v prosinci 2024 takovou změnu bezpečně prokázat. Ostatně i žalovaný v průběhu řízení přistoupil k přerušení řízení o žalobcově žádosti tak, aby získal aktuálnější informace o následném vývoji. Pro nynější věc je však rozhodující stav zjištěný na základě tehdy aktuálního podkladu založeného ve správním spise, a především na základě aktuálnějších zpráv o situaci v zemi původu, které opatřil krajský soud, nikoli pouze stav bezprostředně po převratu.
69. Podklady opatřené krajským soudem neukazují, že by se po vydání napadeného rozhodnutí situace změnila způsobem, který by vyžadoval revizi jeho výsledku. Potvrzují sice přetrvávání řady závažných problémů a regionálních ohnisek násilí, současně však nepotvrzují návrat k plošnému či vysoce intenzivnímu svévolnému násilí v rozhodné oblasti Idlib. Krajský soud proto neshledal novou důležitou skutečnost, která by měla vliv na rozhodnutí žalovaného ve věci samé.
70. Žalobce v žalobě odkazuje také na řadu zpráv nevládních a mezinárodních organizací a na jednotlivé medializované incidenty, z nichž dovozuje pokračování násilí v Sýrii a v provincii Idlib. Krajský soud jejich obsah nezpochybňuje. Skutečnost, že v Sýrii nadále dochází k násilným incidentům, teroristickým útokům, porušování lidských práv či kriminalitě, plyne ostatně i z podkladů v této věci.
71. Tyto zdroje však samy o sobě nevyvracejí rozhodující závěr, že charakter a intenzita současného násilí jsou oproti době původního udělení ochrany odlišné a regionálně diferencované. Jednotlivý bezpečnostní incident může doložit existenci určitého rizika, nikoli bez dalšího intenzitu svévolného násilí v celé provincii ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. V tomto ohledu krajský soud považuje za přesvědčivější souhrnné a aktuálnější podklady, s nimiž byli účastníci seznámeni.
72. Ani poukaz na konflikt mezi Spojenými státy americkými a jejich spojenci a Íránem nemůže závěr krajského soudu změnit. Žalobcem uváděný raketový zásah se týkal města Suvajda v jiné části Sýrie. Žalobce současně neuvedl žádnou individuální okolnost, pro kterou by mu právě v důsledku tohoto konfliktu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, ani netvrdil, že by tento konflikt měl konkrétní dopad na oblast jeho návratu.
73. Použité informace o zemi původu obsahují jak údaje svědčící o postupné stabilizaci poměrů, tak údaje o přetrvávajících bezpečnostních a humanitárních problémech. Rozhodné je, že ani žalobcem zdůrazněné části zpráv neprokazují v provincii Idlib svévolné násilí takové intenzity, které by žalobce vystavovalo vážné újmě již pouhou přítomností, ani individuální okolnosti podstatně zvyšující toto nebezpečí právě u žalobce.
74. Jestliže se žalobce dovolává toho, jak situaci v zemi původu popisuje ACLED (Armed Conflict Location and Event Data Project) od května do prosince 2025 a dovozuje z toho nestabilitu v oblasti Idlib a přetrvávající vnitřní ozbrojený konflikt, pak lze opět odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2026, sp. zn. 34 Az 8/2026, který reflektoval období zaznamenané prostřednictvím ACLED od 1. 10. 2025 do 31. 5. 2026 následovně: „ACLED za období od 1. 10. 2025 do 31. 5. 2026 zaznamenal v celé provincii 71 bezpečnostních incidentů, z toho 34 výbuchů nebo případů násilí na dálku, 21 bojů a 16 případů násilí proti civilistům. Od 9. 12. 2024 do 31. 5. 2026 šlo o 263 incidentů a od února 2025 měl jejich měsíční počet klesající trend. Incidenty byly rozloženy do všech pěti okresů provincie; nejvyšší počet incidentů byl v okresech Al Ma’ra a Idlib, a to po 24. Neidentifikované ozbrojené skupiny se podílely na 82 % zaznamenaných incidentů. SNHR zaznamenala v provincii Idlib od října 2025 do května 2026 postupně 6, 10, 5, 12, 6, 7, 8 a 13 civilních obětí, tedy celkem 67 za osm měsíců. Oproti 85 civilním obětem v prosinci 2024 a přibližně 20 obětem měsíčně od ledna do dubna 2025 jde o podstatný pokles.“
75. K žalobcově doplnění žaloby krajský soud uvádí následující. Z jím citovaných částí zprávy UNHCR (jejichž překlad žalovaný nerozporuje), je patrné, že ta vzhledem ke změnám režimu varuje před unáhlenými hromadnými návraty zpět do Sýrie, a že státy nemají všeobecně ukončovat uprchlický status, dokud se tam situace výrazně nestabilizuje. Krajský soud má za to, že žalovaný se úvahami ohledně neprodloužení doplňkové ochrany žalobce zabýval individuálně, specifikoval jeho rodinnou a osobní situaci a navázal ji na objektivně zjištěné skutečnosti ohledně bezpečnosti v zemi. Naproti tomu uvedená zpráva velmi obecně reaguje na potenciálně všeobecnou situaci uprchlíků. Z obsahu napadeného rozhodnutí skutečně neplyne, že by neprodloužení doplňkové ochrany syrskému občanu bylo trendem jakéhosi masového navracení těchto uprchlíků ze strany žalovaného přičitatelné České republice. Jak již bylo zdůrazněno, napadené rozhodnutí vycházelo z individuální situace žalobce na půdorysu bezpečnostní situace v zemi původu.
76. Krajský soud konstatuje, že z podkladů tohoto řízení (správního i soudního) bylo možné dovodit, že příčina, pro kterou byla žalobci v roce 2022 doplňková ochrana poskytnuta, se změnila významným způsobem a nejde pouze o krátkodobý výkyv. Trvalost změny krajský soud nespojuje s úplným odstraněním bezpečnostních incidentů, nýbrž s tím, že pokles intenzity svévolného násilí zejména v provincii Idlib přetrvává i podle podkladů zachycujících vývoj po vydání napadeného rozhodnutí. Tyto podklady nepopisují obnovení plošných bojů ani návrat k mocenské fragmentaci a intenzitě násilí, pro něž byla žalobci doplňková ochrana v roce 2022 udělena.
77. Krajský soud současně neshledal, že by žalobci v době svého rozhodování hrozila vážná újma z jiného důvodu. Aktuální podklady nadále popisují v Sýrii řadu závažných bezpečnostních a humanitárních problémů, avšak ve vztahu k rozhodné oblasti neprokazují svévolné násilí takové intenzity, při němž by žalobci vážná újma hrozila již pouhou přítomností, ač jsou přetrvávající incidenty závažné, nejsou pravidelné a jejich trend je klesající. U žalobce zároveň nebyly zjištěny takové individuální okolnosti, které by při nynější nižší intenzitě násilí toto nebezpečí podstatně zvyšovaly (žalobce je zdravý muž vyznávající sunnitský islám bez politických vazeb).
VII. Závěr a náklady řízení
78. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
79. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti (§ 60 odst. 7 s. ř. s.). Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 27. října 2026
Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.