Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
18 Az 10/2026 - 26.pdf
PDF · 0 B
No categories available
18 Az 10/2026 - 26
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci
žalobce: B. B.
státní příslušnost Alžírská demokratická a lidová republika
t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty
Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty
právně zastoupen Mgr. Umarem Switatem, advokátem
sídlem Dědinova 2011/19, 148 00 Praha 4
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2026, č. j. OAM-721/VL-VL12-VL14-PŘZ-ZZC-2026, o žádosti o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2026, č. j. OAM-721/VL-VL12-VL14-PŘZ-ZZC-2026, se ruší.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 140 Kč k rukám advokáta Mgr. Umara Switata, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se domáhá přezkumu výše označeného rozhodnutí žalovaného: žalovaný jím zamítl jeho žádost o propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců dle §46f zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalobce nadále zůstal zajištěn dle § 46a odst. 1 písm. e) téhož zákona, a to do dne 24. 9. 2026 (poznámka: z úřední činnosti je soudu známo, že dne 21. 9. 2026 žalovaný dobu zajištění žalobce prodloužil do 26. 11. 2026).
II. Relevantní skutková zjištění
2. Žalobce je alžírské státní příslušnosti, berberské etnické příslušnosti. Dle svého tvrzení se hlásí ke křesťanství. Je svobodný a bezdětný; není a nebyl politicky aktivní, je zdráv. Ze země původu vycestoval v roce 2023 a přes různé státy Evropy doputoval do Francie, kde asi rok a půl pracoval. V létě 2025 přicestoval do České republiky. Žil v Plzni a Moravských Budějovicích, kde nelegálně pracoval. Vlast opustil, neboť chce vyznávat křesťanství.
3. Dne 5. 6. 2026 Policie České republiky žalobce zajistila dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť při pobytové kontrole zjistila, že žalobce nedisponuje žádnými doklady k prokázání své totožnosti, hlídce uváděl jinou totožnost a pokusil se utéci. Po ztotožnění policejní hlídka určila, že žalobce pobývá na území členských států Evropské unie bez platného pobytového oprávnění. Téhož dne příslušný policejní orgán rozhodl o správním vyhoštění žalobce a stanovil mu zákaz vstupu na dobu dvou let. Z protokolu o podání vysvětlení ze dne 5. 6. 2026 je patrné, že žalobce si byl vědom svého nelegálního pobytu i nelegální práce. Do země původu se vracet nechce.
4. Žalobce dne 7. 6. 2026 požádal o mezinárodní ochranu. Důvodem je tvrzené křesťanské přesvědčení; v zemi původu se necítí bezpečně. Jinde o azyl nežádal, ani nechtěl. Žalovaný s žalobcem vedl několik pohovorů, mj. zaměřených i na obsah jeho víry.
5. Žalovaný žalobce tzv. přezajistil dne 8. 6. 2026 dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu na 110 dnů; dobu zajištění stanovil do 24. 9. 2026. Proti zajištění žalobce nebrojil.
6. Dne 9. 7. 2026 žalobce požádal o propuštění ze zajištění podle § 46f zákona o azylu. Tvrdil, že nejsou splněny podmínky zajištění, detence zasahuje do jeho práva na osobní svobodu, je zjevně nepřiměřená, v azylovém řízení s orgány spolupracuje, je zastoupen advokátem. Azylové řízení nebude zjevně pravomocně ukončeno do dne 24. 9. 2026; zajištění proto ztrácí svůj smysl. Opakovaně v žádosti zdůraznil, že v jeho případě je na místě aplikovat mírnější opatření a bude se zdržovat na adrese, kterou bezodkladně označí, a řádně se správním orgánem, i v součinnosti se svým právním zástupcem, spolupracovat.
7. Napadeným rozhodnutím žalovaný žádost žalobce zamítl. Poukázal na dosavadní protiprávní jednání žalobce, jeho nelegální pobyt i práci, absenci stabilní adresy, pokus o útěk při pobytové kontrole a záměrnou snahu zmást policejní hlídku uvedením nepravé totožnosti. Rovněž poukázal na to, že žalobce svůj pobyt v České republice do svého zadržení, resp. zajištění, nikterak neřešil, nelegálně pracoval. Úmyslně nerespektoval zákony České republiky a nic
nenasvědčuje tomu, že by v případě propuštění hodlal své jednání změnit. Žalovaný se vyjádřil i k aplikaci zvláštních opatření předpokládaných § 47 zákona o azylu a délce zajištění.
III. Žaloba
8. Žalobce žalobou doručenou žalovanému dne 2. 8. 2026, kterou žalovaný doručil soudu až dne 21. 9. 2026 (sic!) společně s nekompletním správním spisem a bez svého vyjádření, s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a domáhá se jeho zrušení. Má je za nezákonné, nepřezkoumatelné a nepřiměřené.
9. Žalovaný dle žalobce rezignoval na individuální posouzení žalobcovy situace. Zdůrazňuje, že opakovaně sdělil žalovanému, že se bude v případě propuštění zdržovat na označené adrese, k žalobě doložil nájemní smlouvu již ze dne 15. 6. 2026, jíž potvrzuje existenci stabilního bydlení na tam specifikované adrese v Moravských Budějovicích, v níž je uveden jako nájemce; nájemní vztah byl sjednán na dobu od 22. 6. 2026 do 30. 6. 2027 s možností prodloužení.
10. Dále se žalovaný dle žalobce nevypořádal s jeho námitkami stran účelu zajištění a bagatelizace existenci právního zastoupení žalobce. Též nesprávně považoval účelovost žádosti o mezinárodní ochranu za automatický důvod zajištění a neprovedl test proporcionality; odkaz na možnost zrychleného řízení není dostatečným důvodem pro další zajištění.
11. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.
IV. Posouzení věci krajským soudem
12. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
13. Nejprve se zabýval tím, zda je napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Ostatně sám žalobce jeho přezkoumatelnost sporoval s poukazem na absenci individualizovaného posouzení žádosti o propuštění. Jeho názoru musí soud přisvědčit. Závěry žalovaného stran podmínek uložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu totiž z hlediska požadavků na přezkoumatelnost neobstojí.
14. Pokud jde o obsah pojmu nepřezkoumatelnosti, odkazuje soud na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007-64, nebo ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005-245, ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38), z níž se podává, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže není zřejmé, jakými úvahami se soud či správní orgán řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu; z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě či odvolání nebo vyjádření; proč považoval (žalobní) námitky za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč subsumoval skutkový stav pod zvolené právní normy. Dle judikatury Ústavního soudu (viz např. nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 21. 10. 2004, sp. zn. II. ÚS 686/02) je jedním z principů, představujících součást práva na řádný proces a vylučujících libovůli při rozhodování, i povinnost soudů, resp. správních orgánů, svá rozhodnutí řádně odůvodnit (ve správním soudnictví srov. § 54 odst. 2 s. ř. s., ve správním řízení § 68 odst. 3 správního řádu).
15. Žalobce ve své žádosti o propuštění opakovaně a na více místech zdůraznil, že se v případě propuštění ze zajištění bude zdržovat na oznámené adrese a deklaroval svou připravenost spolupracovat se správním orgánem, kterou podpořil i existencí právního zastoupení.
16. Tyto důvody žalovaný ovšem vypořádal zcela obecně a paušalizovaně v odstavci druhém na straně 4 napadeného rozhodnutí konstatováním, že žalobce na území republiky nemá stabilní bydlení.
17. Takováto úvaha žalovaného je s ohledem na okolnosti souzené věci zcela nedostatečná. Žalovaný na tvrzení žalobce, jimiž podpořil svou žádost o propuštění ze zajištění, nikterak konkrétně nereagoval, byť je povinen zkoumat po celou dobu trvání zajištění, zda jeho důvody trvají. Krajský soud si je vědom toho, že § 46f odst. 2 věta druhá zákona o azylu nepředpokládá, že by měl žalovaný žalobce vyzývat k odstranění vad žádosti. O vadu se nicméně v nynější věci nejednalo. Žalobce v žádosti jednoznačně deklaroval, že má zajištěno bydlení, které bezodkladně označí, což ostatně i v žalobě učinil. Žalobce byl navíc v řízení zastoupen advokátem, který s žalovaným adekvátně komunikoval.
18. Za takto definovaných okolností nemůže pro odůvodnění závěru o neúčinnosti a nemožnosti uložení alternativ k detenci obstát úsečný závěr žalovaného o tom, že žalobce nemá stabilní bydlení. Žalovaný jistě měl indicie k tomu, aby se otázkou uložení zvláštních opatření zabýval důkladněji a přezkoumatelným způsobem posoudil možnost jejich aplikace.
19. Každé zajištění cizince představuje závažný zásah do práva na osobní svobodu, chráněného čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 6 Listiny základních práv EU či čl. 8 Listiny. Je proto přípustné jen za striktně definovaných podmínek. Zajištění musí vždy sledovat vymezený účel a lze k němu přistoupit pouze tehdy, nemohou-li být v konkrétním případě efektivně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější, donucovací opatření. K uložení zvláštních opatření (je-li to možné) má být vždy přistoupeno namísto významného a citelného zásahu do práv, jakým je omezení osoby na osobní svobodě.
20. Vyslovený závěr soudu je v nynější věci posílen zcela alarmujícím postupem žalovaného, který žalobu žalobce obdržel již dne 2. 8. 2026 a za úplné ignorace znění § 46f odst. 5 zákona o azylu (a tím i samotného účelu a smyslu daného zákona) žalobu soudu předložil až dne 21. 9. 2026, a to navíc bez jakéhokoli vyjádření k žalobě a s nekompletním správním spisem. Krajský soud důrazně apeluje na žalovaného, aby minimálně ve věcech týkajících se omezení osobní svobody cizinců postupoval s patřičnou mírou pečlivosti!
V. Závěr a náklady řízení
21. Napadené rozhodnutí je na místě pro jeho nepřezkoumatelnost zrušit.
22. Krajský soud ve výroku tohoto rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č. j. 9 As 111/2012-34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která
byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věc a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.
23. Konečně krajský soud uvádí, že s ohledem na výše předestřený právní názor pro nadbytečnost již nevypořádával další žalobní námitky.
24. V řízení byl plně procesně úspěšný žalobce, jemuž v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný je zavázán k náhradě nákladů řízení žalobci v rozsahu dvou úkonů právní služby – dle obsahu spisu za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby [§ 11 odst. 1 písm. b) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] ve výši 2 x 4 620 Kč, tj. 9 240 [§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, tj. 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy 10 140 Kč. Advokát není dle veřejně dostupných údajů plátcem daně z přidané hodnoty. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava 29. září 2026
JUDr. Kateřina Štěpánová, Ph.D.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J.S. V.