Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
18 Az 11/2026 - 24.pdf
PDF · 0 B
No categories available
18 Az 11/2026 - 24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánovou, Ph.D., ve věci
žalobce: B. B.
státní příslušnost Alžírská demokratická a lidová republika
t. č. pobytem v Pobytovém středisku Havířov
Na Kopci 5, 735 64 Havířov – Dolní Suchá
právně zastoupen Mgr. Umarem Switatem, advokátem
sídlem Dědinova 2011/19, 148 00 Praha 4
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2026, č. j. OAM-721/VL-VL12-VL11-PZ-ZZC-2026, o prodloužení zajištění v zařízení pro zajištění cizinců,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 9. 2026, č. j. OAM-721/VL-VL12-VL11-PZ-ZZC-2026, se ruší.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10 140 Kč k rukám advokáta Mgr. Umara Switata, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se domáhá přezkumu výše označeného rozhodnutí žalovaného: žalovaný jím (nadále) zajistil žalobce v zařízení pro zajištění cizinců dle §46 a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“); dobu zajištění stanovil ve smyslu § 46a odst. 5 téhož zákona do 26. 11. 2026.
II. Relevantní skutková zjištění
2. Žalobce je alžírské státní příslušnosti, berberské etnické příslušnosti. Dle svého tvrzení se hlásí ke křesťanství. Je svobodný a bezdětný; není a nebyl politicky aktivní, je zdráv. Ze země původu vycestoval v roce 2023 a přes různé státy Evropy doputoval do Francie, kde asi rok a půl pracoval. V létě 2025 přicestoval do České republiky. Žil v Plzni a Moravských Budějovicích, kde nelegálně pracoval. Vlast opustil, neboť hodlá vyznávat křesťanství.
3. Dne 5. 6. 2026 Policie České republiky žalobce zajistila dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), když při pobytové kontrole zjistila, že žalobce nedisponuje žádnými doklady k prokázání své totožnosti, hlídce uváděl jinou totožnost a pokusil se utéct. Po ztotožnění policejní hlídka určila, že žalobce pobývá na území členských států Evropské unie bez platného pobytového oprávnění. Téhož dne příslušný policejní orgán rozhodl o správním vyhoštění žalobce a stanovil mu zákaz vstupu na dobu dvou let. Z protokolu o podání vysvětlení ze dne 5. 6. 2026 je patrné, že žalobce si byl vědom svého nelegálního pobytu i nelegální práce. Do země původu se vracet nechce.
4. Žalobce dne 7. 6. 2026 požádal o mezinárodní ochranu. Důvodem je tvrzené křesťanské přesvědčení; v zemi původu se necítí bezpečně. Jinde o azyl nežádal, ani nechtěl. Žalovaný s žalobcem vedl několik pohovorů, mj. zaměřených i na obsah jeho víry. Dne 28. 8. 2026 žalovaný žalobci žádost žalobce o mezinárodní ochranu zamítl jako zjevně nedůvodnou. Řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí vede Krajský soud v Ostravě pod sp. zn. 20 At 25/2026.
5. Žalovaný žalobce tzv. přezajistil dne 8. 6. 2026 dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu na 110 dnů; dobu zajištění stanovil do 24. 9. 2026. Proti zajištění žalobce nebrojil.
6. Dne 9. 7. 2026 žalobce požádal o propuštění ze zajištění podle § 46f zákona o azylu. Žádost žalovaný zamítl dne 20. 7. 2026. Žalobu proti tomuto rozhodnutí podal žalobce podal u žalovaného dne 2. 8. 2026, který ji dne 21 9. 2026 postoupil příslušnému soudu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 9. 2026, č. j. 18 Az 10/2026-26, rozhodnutí zrušil. Žalobce byl téhož dne ze zajištění propuštěn a aktuálně pobývá v Pobytovém středisku v Havířově.
7. Dne 21. 9. 2026 žalovaný zajištění žalobce napadeným rozhodnutím prodloužil s tím, že příslušný soud nadále vede řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí ve věci o mezinárodní ochrany. Na důvodech zajištění se dle žalovaného nic nezměnilo. Dále žalovaný uvážil o užití alternativ k zajištění a jeho délce.
III. Žaloba
8. Žalobou doručenou žalovanému dne 30. 9. 2026, kterou žalovaný téhož dne postoupil příslušnému soudu, žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a domáhá se jeho zrušení. Má je za nezákonné, nepřezkoumatelné a nepřiměřené.
9. Žalobce sporuje závěr žalovaného, že se okolnosti odůvodňující jeho zajištění nijak nezměnily. Zdůrazňuje, že je právně zastoupen, v průběhu řízení podal žádost o propuštění ze zajištění, k níž doložil svou připravenost spolupracovat se správním orgánem, podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného o nepropuštění ze zajištění a rovněž žalobu proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Současně poukazuje na to, že žalovaný pochybil při nakládání s jeho žalobou proti rozhodnutí o nepropuštění ze zajištění doručenou dne 2. 8. 2026, kterou příslušnému soudu postoupil až dne 21. 9. 2026. Jeho právní zástupce navíc se žalovaným průběžně komunikuje. Tento vývoj však žalovaný nijak nezohlednil a v napadeném rozhodnutí pouze zopakoval dřívější důvody zajištění. Žalobce zdůrazňuje, že žalovaný pominul vlastní procesní pochybení spočívající v tom, že mu v důsledku nesprávného postupu odepřel účinnou soudní ochranu ve věci jeho žaloby proti rozhodnutí o nepropuštění ze zajištění.
10. Podle žalobce žalovaný dále nesprávně vyložil účel zajištění a nedostatečně posoudil možnost uložení zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Žalobce rovněž nesouhlasí s tím, že výkon jeho procesních práv byl žalovaným hodnocen jako důvod pro další trvání zajištění. Zpochybňuje také výpočet délky zajištění, prodlouženého o 63 dnů, který považuje za spekulativní, mechanický a nepřiměřený.
11. Závěrem žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek individualizace a že je nepřiměřené vzhledem k intenzitě zásahu do jeho osobní svobody.
IV. Vyjádření žalovaného
12. Ve vyjádření ze dne 1. 10. 2026 žalovaný popírá, že by se dopustil pochybení namítaných v žalobě. Napadené rozhodnutí považuje za řádně odůvodněné, dostatečně individualizované, zákonné a věcně správné. Za dostatečně odůvodněnou považuje rovněž délku trvání zajištění.
13. Nadále je přesvědčen, že v případě žalobce existují důvodné obavy, že žádost o mezinárodní ochranu podal pouze za účelem vyhnutí se hrozícímu vyhoštění a že jeho propuštěním by mohl být zmařen průběh řízení o mezinárodní ochraně.
14. Navrhuje proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné.
V. Posouzení věci krajským soudem
15. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
16. Každé zajištění cizince představuje závažný zásah do práva na osobní svobodu, chráněného čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 6 Listiny základních práv EU či čl. 8 Listiny. Je proto přípustné jen za striktně definovaných podmínek. Zajištění musí vždy sledovat vymezený účel a lze k němu přistoupit pouze tehdy, nemohou-li být v konkrétním případě efektivně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější, donucovací opatření. K uložení zvláštních opatření (je-li to možné) má být vždy přistoupeno namísto významného a citelného zásahu do práv, jakým je omezení osoby na osobní svobodě.
17. Krajský soud souhlasí s námitkou žalobce, že žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela opomenul zohlednit procesní a skutkový vývoj případu po podání jeho žádosti o propuštění ze zajištění. Ze správního spisu je zřejmé, že žalobce dne 2. 8. 2026 podal žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 7. 2026 o nepropuštění ze zařízení, k níž přiložil nájemní smlouvu, kterou hodlal doložit zajištění stabilního bydlení. Žalobu žalovaný příslušnému soudu postoupil až dne 21. 9. 2026. Již ve své žádosti o propuštění ze dne 9. 7. 2026 žalobce opakovaně a na více místech zdůrazňoval, že se v případě propuštění ze zajištění bude zdržovat na oznámené adrese, a deklaroval svou připravenost spolupracovat se správním orgánem. Tuto připravenost podpořil i skutečností, že je právně zastoupen. Správní spis dále obsahuje poměrně rozsáhlou komunikaci mezi právním zástupcem žalobce a správním orgánem.
18. Uvedené skutečnosti však žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela ignoruje a nadále opakuje identické důvody jako ve svém rozhodnutí o „prvotním“ zajištění žalobce ze dne 8. 6. 2026. Paušalizovaně například tvrdí, že žalobce nemá na území České republiky žádnou stabilní adresu (srov. str. 4, první odstavec napadeného rozhodnutí); existenci právního zastoupení a deklarovanou připravenost žalobce se správním orgánem spolupracovat zcela pomíjí.
19. Již jen tyto okolnosti jsou v rozporu se závěrem žalovaného, že nedošlo k žádné změně okolností na straně žalobce od doby jeho „prvotního“ zajištění.
20. Je evidentní, že žalovaný na procesní i skutkový vývoj zajištění žalobce v napadeném rozhodnutí nijak nereagoval, ačkoli mu byl znám a ačkoli je povinen po celou dobu trvání zajištění průběžně posuzovat, zda důvody zajištění nadále trvají.
21. Za takto definovaných okolností nemůže napadené rozhodnutí obstát, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu s obsahem spisu. S ohledem na výše předestřený právní názor krajský sodu pro nadbytečnost již nevypořádával další žalobní námitky.
VI. Závěr a náklady řízení
22. Napadené rozhodnutí je na místě zrušit pro jeho nezákonnost.
23. Krajský soud ve výroku tohoto rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012, č. j. 9 As 111/2012-34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věc a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.
24. V řízení byl plně procesně úspěšný žalobce, jemuž v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný je zavázán k náhradě nákladů řízení žalobci v rozsahu dvou úkonů právní služby – dle obsahu spisu za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby [§ 11 odst. 1 písm. b) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] ve výši 2 x 4 620 Kč, tj. 9 240 [§ 9 odst. 5 a § 7 bod 5 advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, tj. 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu).
Celkem tedy 10 140 Kč. Advokát není dle veřejně dostupných údajů plátcem daně z přidané hodnoty. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava 5. října 2026
JUDr. Kateřina Štěpánová, Ph.D.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. S V.