Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2323/2025

27 Cdo 2323/2025-474

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně České republiky –Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, proti žalovanému Vladimíru Březinovi, zastoupenému JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1936/19, PSČ 602 00, o zaplacení 3.780.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2025, č. j. -431, takto:

Odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 14. 4. 2020 (ve znění následné změny a částečného zpětvzetí) se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.780.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 8. 8. 2020 do zaplacení, na niž měl vzniknout nárok právnímu předchůdci žalobkyně

Radku Březinovi

(dále jen „R. B.“) z důvodu prodlení žalovaného (trvajícího od 14. 4. 2016 do 7. 6. 2017) se zaplacením kupní ceny za obchodní podíl o velikosti 25 % ve společnosti ZLÍNSAT, spol. s r. o., k jehož převodu došlo na základě smlouvy uzavřené dne 24. 10. 2012 (dále jen „smlouva“) mezi R. B. jako převodcem a žalovaným jako nabyvatelem.

[2] Žalobkyně je právní nástupkyní R. B., neboť R. B. byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2017, č. j. -9823, uznán vinným ze spáchání tam uvedených zvlášť závažných zločinů a byl mu (mimo jiné) uložen trest propadnutímajetku podle , .

[3] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 8. 2024, č. j. -382, žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.780.000 Kč za období od 8. 8. 2020 do 27. 9. 2020 zamítl (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 3.780.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 28. 9. 2020 dozaplacení (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.) a o povinnosti žalovaného zaplatit poměrnou část soudního poplatku (výrok IV.).

[4] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně do výroků I. a III. a k odvolání žalovaného do výroků II. a IV. rozhodnutí soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek Krajského soudu v Brně ve výrocích I., II. a IV. potvrdil (první výrok), výrok III. změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 227.108 Kč (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byl článek III bod 3 smlouvy (obsahující ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení nabyvatele s úhradou kupní ceny) sjednán vážně, určitě a srozumitelně, a založil právo převodce na zaplacení smluvní pokuty pro případ prodlení nabyvatele (dovolatele) se zaplacením kupní ceny, odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu k pravidlům výkladu právních úkonů upravených v , , a , obchodního zákoníku (za mnohá rozhodnutí srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. , či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. , jakož i nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. ).

[7] Odvolací soud posuzoval všechny v řízení zjištěné okolnosti (nikoliv pouze znění vykládaného smluvního ujednání, jak namítá dovolatel – viz zejména odstavce 24 až 26 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), včetně dalších tvrzení předestíraných dovolatelem. Nezjistil-li žádné okolnosti zpochybňující vážnost projevené vůle smluvních stran, nelze jeho závěru ničeho vytknout.

[8] Na řečeném pak ničeho nemění ani dovolatelem vytýkaná skutečnost, že soudy nevyslechly R. B. (syna dovolatele).

[9] Obecně platí, že soud není povinen provést všechny účastníkem řízení navržené důkazy ( věta druhá a např. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. , či ze dne 8. 1. 1997, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. , či ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. ).

[10] Vysvětlil-li odvolací soud, proč nepovažoval za potřebné provést důkaz výslechem R. B. (uzavíraje, že rozhodné skutečnosti byly dostatečně zjištěny jinak), nejde ani o tzv. opomenutý důkaz (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sen. zn. ).

[11] Lze dodat, že posouzení žalobou uplatněného nároku v projednávané věci odpovídá i závěrům, které soudy přijaly ve sporu týchž účastníků (za Českou republiku vystupoval Celní úřad pro Zlínský kraj) o zaplacení smluvní pokuty podle téže smlouvy za porušení téže povinnosti (toliko za odlišné období – od 9. 6. 2017 do 20. 11. 2018); viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2021, sp. zn. , a zejména pak usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dovolatele, uzavíraje, že „celkové posouzení jeho věci lze považovat za spravedlivé“ a „rozhodnutí obecných soudů“ (vystavěná na obdobných závěrech jako je tomu v projednávané věci) „jsou spravedlivá, důsledně promyšlená az ústavněprávního hlediska tak zcela akceptovatelná“.

[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 9. 2026

JUDr. Petr Šuk

předsed

a senátu