Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3139/2018

-266

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce L. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, PSČ 400 01, proti žalovanému F. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 20.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. -224, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 63.646 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

[2] K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), ve výroku II. jej změnil pouze co do výše soudem přiznané náhrady nákladů řízení, jinak jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Výklad článku 3 smlouvy o převodu cenných papírů uzavřené dne 12. 9. 2011 mezi dovolatelem (nabyvatelem) a žalovaným (převodcem) ústící v (dovolatelem nerozporovaný) závěr, podle něhož dovolatel po naplnění ve smlouvě vymezených podmínek uhradil (zápočtem) kupní cenu již dodatečně sníženou (z 50.000.000 Kč na 30.000.000 Kč), je v souladu s výkladovými pravidly určenými , (dále jen „obč. zák.“), a , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Z uvedeného plyne i závěr, že sleva z kupní ceny cenných papírů byla dovolateli žalovaným fakticky poskytnuta.

[5] Dovolatelem tvrzený rozpor s judikaturou týkající se podmínek ve smyslu § 36 obč. zák. (s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. , ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. , a ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. ), a výkladu právních úkonů (s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , a ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. ), Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal.

[6] Poukaz dovolatele na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. , a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. , není přiléhavý, neboť v projednávané věci nebyla sporná otázka určitosti kupní ceny. V dané věci se neřešila ani otázka právního úkonu uzavřeného konkludentně, pročež je irelevantní též odkaz na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. , a ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. .

[7] A konečně, namítá-li dovolatel údajné vady řízení (porušení , nepředvídatelnost napadeného rozhodnutí, opomenutí odvolacích námitek a neprovedení navržených důkazů) a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. ), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v

[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto, opírá o , a Náklady, jež vznikly žalovanému, sestávají z odměny jeho zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 3. 8. 2018) podle bodu 7 a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 52.300 Kč a z náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 11.046 Kč podle tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 63.646 Kč.

[9] Při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nepřiznal žalovanému mimosmluvní odměnu jeho zástupce za doplnění vyjádření žalovaného k dovolání ze dne 7. 9. 2018. Žalovanému byla soudem poskytnuta 20denní lhůta pro podání vyjádření k dovolání; o její prodloužení soud nepožádal. Rozdělil-li žalovaný vyjádření k dovolání bez zjevného důvodu do dvou podání, nelze mít náklady na doplnění vyjádření za účelně vynaložené.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 15. 1. 2019

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu