Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 924/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobce L’. C., proti žalované S. F., a.s., o zaplacení 208 996 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2003, č. j. – 57 takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. února 2001, č.j. -36, uložil žalované zaplatit žalobci částku 208 996 Kč s 15% ročním úrokem od 25. 9. 1995 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena dne 10. 4. 1994 kupní smlouva č. 22/94 podle § 409 a násl. obchodního zákoníku, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen obch. zák.), v níž se strany dohodly na dodávce 100 tun odjadřincované papriky s tím, že způsob plnění byl dohodnut odvozem vlastními dopravními prostředky žalobce jako prodávajícího v době od července do října 1994. Součástí uzavřené smlouvy byly i Dodací a platební podmínky prodávajícího, kde byla stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené kupní ceny v návaznosti na § 300 a násl. obch. zák. a § 544 a násl. obč. zák. Soud dále vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 2. 4. 1996 Dohodu o způsobu úhrady pohledávek, v níž žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci v přepočtu na české koruny ve výši 208 996 Kč, a poté dovodil, že žalobce prokázal důvodnost a správnost výše vyúčtované smluvní pokuty za včas neuhrazenou kupní cenu ve smyslu § 323 odst. 1 obch. zák.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. června 2003, č. j. –57, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení 208 996 Kč s příslušenstvím zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i odvolacím soudem. Na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky nebyla uzavřena kupní smlouva podle a násl. obch. zák., neboť z y nazvané kupní smlouva č. 22/94 nevyplývá, že by byla cena zboží dohodnuta, buď za jednotku či za celkovou dodávku, přičemž ani z obsahu Dodacích a platebních podmínek, jež byly součástí podepsané y nazvané kupní smlouva, nelze dovodit, že by strany stanovily způsob dodatečného určení kupní ceny, či projevily vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení ceny. Dovodil tak z ujednání v Dodacích a platebních podmínkách týkajících se ceny, v nichž byla cena sjednána rozporuplně, jestliže podle čl. III. bodu 1) s odkazem na mechanismus podle čl. II. měla smlouva vzniknout, byla-li alespoň dohoda o předmětu dodávky, avšak čl. III. bod 4) předpokládal uvedení kupní ceny ve smlouvě a upravoval i náklady na přepravu jako její součást. Nebyla-li tedy pro absenci ujednání o kupní ceně platně uzavřena kupní smlouva, nemohla žalovaná porušit smluvní závazek, proto jí ani nemohla vzniknout povinnost k úhradě smluvní pokuty.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání v němž namítá, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, dospěl-li k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena kupní smlouva. Poukazuje, že obchodní zákoník nevylučuje možnost uzavřít kupní smlouvu jako úplatnou bez vlastní dohody o ceně. Připomíná povahu předmětu kupní smlouvy, kdy se každý den mění jeho cena podle nabídky a poptávky trhu. Poukazuje na čl. IV. bod 3) dodacích a platebních podmínek, podle nichž je prodávající povinen předat kupujícímu při dodání zboží dodací list, jehož nezbytnou náležitostí je mimo jiné množství a cena dodaného zboží. K dovolání připojil kopie faktur, které podle dovolatele jsou zároveň dodacími listy a z jejichž obsahu vyplývá cena dodaného zboží, a jsou podepsané oběma účastníky. Má za to, že i kdyby cena nebyla ve smlouvě dohodnuta a nebyl stanoven ani způsob jejího určení, je kupní smlouva platná s přihlédnutím k § 409 odst. 2 obch. zák., a prodávající může požadovat podle § 448 obch. zák. zaplacení kupní ceny, za níž se prodávalo obvykle takové nebo srovnatelné zboží v době uzavření kupní smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy. Domnívá se, že odvolací soud měl jeho nárok na zaplacení smluvní pokuty s přihlédnutím k připomínaným ustanovením Dodacích a platebních podmínek posoudit jako důvodný. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR změnil (správně má být zrušil) rozsudek odvolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( – dále jen ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), je přípustné podle a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Podle § 409 odst. 1 obch. zák. se prodávající kupní smlouvou zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Podle § 409 odst. 2 obch. zák. musí být ve smlouvě kupní cena dohodnuta nebo musí v ní být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli ji uzavřít i bez určení kupní ceny. V tomto případě je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou podle § 448 obch. zák.

V daném případě závěru odvolacího soudu, že mezi účastníky nebyla uzavřena kupní smlouva podle a násl. obch. zák., neboť z y nazvané kupní smlouva č. 22/94 nevyplývá, že by cena zboží byla dohodnuta, či že by strany stanovily způsob dodatečného určení ceny nebo projevily vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení ceny, nelze vytknout nesprávné právní posouzení. Dovolateli lze sice přisvědčit, že je možné podle obch. zák. uzavřít platně kupní smlouvu bez stanovení ceny nebo způsobu jejího určení, avšak dovolatel zřejmě pominul znění ustanovení ke dni uzavření předmětné smlouvy, podle něhož bylo vyžadováno, aby strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny projevily ve smlouvě. Z obsahu předmětné smlouvy, zejména z Dodacích a platebních podmínek, které se staly podle bodu 9) kupní smlouvy č. 22/94 součástí smlouvy, a to jejich čl. III. bod 4) však je zřejmé, že bylo účastníky předpokládáno uvedení kupní ceny ve smlouvě. Vůle účastníků směřovala tedy k ujednání ceny v kupní smlouvě a nikoliv k uzavření kupní smlouvy bez určení ceny. Sjednání kupní ceny je pro kupní smlouvu podstatnou náležitostí. Může být sjednána buď výslovným uvedením, a to buď uvedením ceny za smluvené plnění celkem nebo za kus nebo určitou množstevní jednotku, popřípadě odkazem na určitý ceník prodávajícího, který je kupujícímu znám, nebo stanovením postupu, který umožní určení ceny objektivně po uzavření smlouvy, anebo je možné uzavřít smlouvu i bez přímého určení ceny nebo způsobu určení ceny ve smlouvě, čímž strany vyjadřují, že má být zaplacena cena běžná v době uzavření smlouvy, jak specifikuje obch. zák., určují tedy cenu nepřímo. To však platí ovšem jen tehdy, pokud taková vůle vyplývá z jednání o uzavření smlouvy (srov. Komentář k Obchodnímu zákoníku, Ch., Š., T. a kol., 2. vydání r. 1994 a následující vydání, C.H.B., komentář k ). Jestliže tedy v daném případě nebyla sjednána fixní kupní cena a ani způsob jejího dodatečného určení a projev vůle účastníků nesměřoval ani k uzavření smlouvy bez určení kupní ceny či způsobu jejího určení, nelze odvolacímu soudu vytýkat, dospěl-li k závěru, že předmětná smlouva není platně uzavřenou kupní smlouvou ve smyslu a násl. obch. zák. Ustanovení obch. zák. tedy na souzený případ nedopadá, proto odvolací soud nepochybil, neaplikoval-li toto ustanovení obchodního zákoníku.

Poukazuje-li dovolatel na kopie faktur, jež předložil dovolacímu soudu, a které jsou podle něj zároveň dodacími listy, z jejichž obsahu vyplývá cena dodaného zboží, odsouhlasené oběma účastníky, pak je třeba konstatovat, že již na č.l. 34 byli účastníci v řízení před soudem prvního stupně poučení podle § 119a o. s. ř, v tom smyslu, že nové skutečnosti musí uvést a nové důkazy označit dříve, než bude vyhlášeno rozhodnutí ve věci. Žalobce již jiné důkazy mimo výpis z banky soudu prvního stupně nepředložil. Na důkazy připojené k dovolání tedy již nemůže být brán zřetel, neboť skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud nesmí přihlížet k novým skutečnostem a důkazům a nesmí provádět dokazování ve věci samé (srov. ).

Lze uzavřít, že dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu , tedy nebyl uplatněn důvodně.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelem tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen takovými vadami, Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalobce podle zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. července 2005

JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.

předsedkyně senátu