Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1292/2026

-763

USNESENÍ

právní věci žalobce

BENNETT & HALL s. r. o.

se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, Limuzská č. 2110/8, IČO 05421837, zastoupeného Mgr. Michalem Žibřidem, DiS, advokátem se sídlem v Táboře, Údolní č. 2997, proti žalovanému

R. H.

, se sídlem ve

Vyšehněvicích č. 4, IČO 14551861, zastoupenému Mgr. Miroslavem Pytlíkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Durychova č. 1381/26, o 2 105 876,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti

rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15.

října

2025, č. j. -725,

takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v

Pardubicích ze dne 15. 10. 2025, č. j. -725, v části směřující proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 2. 2025, č. j. 23

C

49/2020-680, ve výroku o věci samé, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na

vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky „vymezení movité věci a nemovité“ a otázky „určení výše škody“, a v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. , a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. . Namítá, že věci, které jsou předmětem náhrady škody, jíž se domáhá, byly „zabudovány do stavby, byly tedy její součástí a byly tedy věcí nemovitou“, a že proto nemohly být předmětem kupní smlouvy uzavřené dne 28. 12. 2018. Žalovaný podle žalobce porušil povinnosti vyplývající z kupní smlouvy i ze zákona tím, že poškodil nemovitosti (budovy areálu) a vytěžil železo a dřevo, kterénebyly předmětem kupní smlouvy, která se vztahovala výhradně na movité věci povahy kovového odpadu. Dále má dovolatel za to, že odvolací soud měl při určení výše škody vyjít ze znaleckého posudku znaleckéhou Equity Solutions č. XY, a nikoli z obvyklé ceny areálu jako celku.

3. Jedním ze základních předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno (na které napadené rozhodnutí závisí). Takovou otázku je povinen vymezit pouzedovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu kekaždé z nich zvlášť. Vždy musí jít přitom o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. ). Právní otázka, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (na níž není založeno), přípustnost dovolání podle založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2026, sp. zn. ).

4. V projednávané věci není rozsudek odvolacího soudu (stejně jako jím potvrzený rozsudek soudu prvního stupně) založen na posouzení věcí, které jsou předmětem náhrady škody, jíž se žalobce domáhá, jako věcí movitých či nemovitých ani na závěru, že součásti budov (ocelové profily a konstrukční prvky dřevěného stropu) byly movitými věcmi, které se staly předmětem kupní smlouvy ze dne 28. 12. 2018, nýbrž na skutkovém závěru soudu prvního stupně, že „nebylo nade vší pochybnost prokázáno, zda v době prací dotčené nemovitosti dosud měly charakter budovy, či zda se již mohlo jednat o sutiny, které by svou povahou také mohly být považovány za odpad tvořený z cihel, dřeva, ale i kovu“ (vizodstavec 40 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), který odvolací soud převzal (viz odstavec 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) s tím, že „žalobce skutečně neprokázal všechny předpoklady odpovědnosti za škodu na straně žalovaného, aby mu mohla být soudem uložena povinnost škodu nahradit“ (viz odstavec 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Důvodem napadeného rozhodnutí je tedy závěr, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně předpokladů ke vzniku povinnosti žalovaného k náhradě škody, anikoli výsledek řešení otázky, zda ocelové profily a dřevěné stropní nosníky byly věcmi movitými, či součástmi věcí nemovitých.

5. Poukazuje-li dovolatel v této souvislosti na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu zedne 28. 2. 2006, sp. zn. (konkrétně na v něm uvedený právní názor, že „stavbou v občanskoprávním smyslu se rozumí výsledek stavební činnosti, tak jak tuto činnost chápe stavební zákon a jeho prováděcí předpisy, pokud výsledkem tétočinnosti je věc v právním smyslu, tedy způsobilý předmět občanskoprávních vztahů, nikoli součást jiné věci“), pak navíc přehlíží, že tento rozsudek je založen na zcela jinémskutkovém a právním základě, než který byl dán v projednávané věci, a že jeho závěry proto nelze na tuto věc vztáhnout. Uvedený rozsudek kromě jiného vychází z ustanovení a , , ve znění pozdějších předpisů, podle něhož stavba nebyla (na rozdíl od současné právní úpravy – srov. , , ve znění pozdějších předpisů) součástí pozemku.

6. Rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. , odkterého se měl podle dovolatele odvolací soud odchýlit při řešení otázky „určení výše škody“, je založen na jiném skutkovém základě, než který byl zjištěn v projednávané věci, ajeho závěry na ni proto nelze vztáhnout. Ve věci, v níž byl vydán dovolatelem označený rozsudek Nejvyššího soudu, nebyl základ nároku na náhradu škody sporný, neboť škůdce byl pravomocným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu uznán vinným přečinem krádeže asoud byl tímto rozhodnutím vázán ( ). Dovolací soud v ní řešil výlučně otázku výše peněžité náhrady při zničení použité věci.V projednávané věci naproti tomu nebyl prokázán již základ uplatněného nároku, dovodily-li soudy, že žalobce neprokázal protiprávní jednání žalovaného (porušení smluvní povinnosti) a ani příčinnou souvislost mezi „tvrzeným jednáním“ a vznikem škody. Za této situace napadený rozsudek odvolacího soudu na dovolatelem předestřené otázce „určení výše škody“ nezávisí, neboť i kdyby nebyl správný závěr odvolacího soudu, že žalovanému žádná škoda nevznikla, poskytuje napadenému rozsudku oporu již závěr o absenci ostatních předpokladů ke vzniku povinnosti žalovaného k náhradě škody, který s ohledem na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání žalobcem nebyl otevřen k dovolacímu přezkumu [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. , a v něm uvedený závěr ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle něhož jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou (více) na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, žejeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý, a že uvedené platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen].

7. Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění soudů (namítá-li zejména, že žalovaný poškodil areál společnosti ZEOLIT Kladno spol. s r. o. v likvidaci tím, že zasáhl donemovitostí, které znehodnotil a poškodil, a že v řízení bylo prokázáno odstranění ocelových nosníků a dřevěných stropních nosníků z budov žalovaným), uplatňuje tím jinýdovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem).

8. Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel kdispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ).

9. Kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem nelze budovat na jiných skutkových závěrech, než jsou ty, z nichž vycházel odvolací soud v napadeném rozhodnutí (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) zeskutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

10. Dovozuje-li dovolatel, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající z kupní smlouvy i ze zákona tím, že poškodil nemovitosti (budovy areálu) a vytěžil železo a dřevo, kterénebyly předmětem kupní smlouvy, která se vztahovala výhradně na movité věci povahy kovového odpadu, jednak buduje svou právní argumentaci na skutkovém závěru, který soudy neučinily, a jednak vyslovuje jen prostý nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry přitom k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2024, sp. zn. ).

11. V části, ve které směřuje proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně téžve výrocích II a III o povinnosti žalobce nahradit státu náklady řízení, a dále proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

12. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 9. 2026

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu