Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 634/2026

-395

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce DOLS-výroba Dveří, Oken, Listovních schránek, a. s., se sídlem v Šumperku, Nemocniční č. 734/13, IČO 25391941, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, proti žalovanému 4P INVEST, s. r. o., se sídlem v Brumově-Bylnici, Kloboucká č. 1411, IČO 27740498, zastoupenému JUDr. Martinem Štěpánkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkovač.709/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4.září2025, č. j. -368, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání

žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2025, č. j. 27

Co 59/2024-368,

není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým

se

odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Namítá-li dovolatel, že dosud zastávaný závěr v ustálené judikatuře dovolacího soudu, že nárok na zaplacení ceny díla zhotoviteli vznikne až splněním dvou předpokladů, a to potvrzením soupisu provedených prací a protokolu o odevzdání a převzetí díla, by měl být přehodnocen, neboť za situace, kdy generální dodavatel cenu díla od investora obdržel, není absence splnění zákonných podmínek soupisu provedených prací a potvrzení oodevzdání a převzetí díla mezi subdodavatelem a generálním dodavatelem nezbytnou podmínkou pro nárok na úhradu ceny díla, tedy domáhá-li se tak „tzv. overrulingu se zřetelemna judikaturu, které se dosud soudy v této právní záležitosti dovolávaly“, přičemž v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , pak přehlíží, že na uvedené právní otázce napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Nato byl ostatně upozorněn již odvolacím soudem (srov. odstavec 32 odůvodnění napadeného rozsudku). Předmětem tohoto řízení je nahrazení projevu vůle žalovaného, tedyposouzení, zda byly splněny podmínky, za nichž je žalovaný povinen podepsat žalobcem předloženéy (soupis provedených prací a protokol o předání a převzetí díla), a nikoli posouzení, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Tato posléze uvedená otázka bylapředmětem jiného (pravomocně skončeného) řízení vedeného mezi týmiž účastníky uOkresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. . Právní otázka, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (na níž není založeno), přípustnost dovolání podle založit nemůže.

3. Uvádí-li dovolatel, že „dopad overrulingu“ do „tohoto sporu“ by měl být takový, žepokud dílo převzal objednatel, pak ve vztahu generální dodavatel – subdodavatel by„nemělo být ničeho dalšího zkoumáno a bez dalšího by měl být nahrazen projev vůležalovaného, protože jedině takovéto řešení plně odpovídá zásadám poctivého obchodního styku“, pomíjí závěry ustálené judikatury dovolacího soudu, z nichž vyplývá, že pokud je ve smlouvě specifikován způsob předání díla (v daném případě protokolární předání), nelzepři absenci předávacího protokolu považovat dílo za předané a převzaté pouze nazákladě dalších okolností případu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. ), a že skutečnost, že objednatel zhotovené dílo, jež se stalo součástí celé stavby, následně předal dalšímu objednateli, který celé dílo převzal a uhradil jeho cenu včetněcen všech subdodávek, nenahrazuje protokolární předání a převzetí díla a dílo tím nelze považovat za provedené (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. ). Uvedené závěry přijaté k výkladu právní úpravy smlouvy o dílo vobchodním zákoníku (, obchodní zákoník, účinný do 31. 12. 2013) seuplatní i v poměrech současné právní úpravy tohoto institutu v zákoně č. , (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. , uveřejněný pod č. 61/2021 Sb. rozh. obč.).

4. Závěr soudů, že odmítnutí žalovaného podepsat soupis provedených prací a protokol opředání a převzetí díla předložené žalobcem není výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, vychází ze zjištění, že žalobce dosud nesplnil to, k čemu se ve smlouvě o dílo zavázal (viz odst. 44 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odst. 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

5. Přípustnost dovolání podle ustanovení nemůže založit ani námitka žalobce, kterou brojí proti tomu, že odvolací soud nepřipustil jím navrženou (v odvolacím řízení třetí) změnu žaloby. Tato námitka není dovolacím důvodem podle ustanovení , nýbrž námitkou, že řízení u odvolacího soudu je zatíženo vadou, kterámohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takové vadě (byla-li skutečně dána) všakmůže dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak bylo uvedeno výše – splněn není. Přípustnost dovolání můžezaložit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. ).

6. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

7. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 7. 2026

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu