Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3331/2025

27 Cdo 3331/2025-810

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně HC Sparta Praha a. s., se sídlem v Praze 7, Za Elektrárnou 419/1, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 61860875, zastoupené Mgr. Robertem Klenkou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 671/15, PSČ 186 00, proti žalovaným 1)Martinu Ferdusovi, zastoupenému Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, PSČ 110 00, a 2)Petru Břízovi, zastoupenému Mgr. Milanem Polákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 32.512.560 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. -742, takto:

I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. -742, se ruší v prvním výroku v části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, č. j. -622, ve znění usnesení ze dne 30. 1. 2025, č. j. -646, ve výroku II. v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 31.132.560 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích III. a IV., a dále ve druhém a třetím výroku o nákladech odvolacího řízení.II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, č. j. -622, ve znění usnesení ze dne 30. 1. 2025, č. j. -646, se ruší ve výroku II. v rozsahu, v němž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 31.132.560 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích III. a IV., a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

a) Návrh na zahájení řízení

1. Žalobou ze dne 14. 2. 2020, doručenou soudu téhož dne, se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení 33.952.680 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou jí měli žalovaní coby členové jejího představenstva způsobit porušením péče řádného hospodáře. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2022, č. j. -306, řízení co do částky 1.440.120 Kč s příslušenstvím zastavil pro částečné zpětvzetí žaloby, předmětem řízení je tak nárok žalobkyně na zaplacení 32.512.560 Kč s příslušenstvím.

b) Řízení před soudem prvního stupně

2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 11. 2024, č. j. -622, ve znění usnesení ze dne 30. 1. 2025, č. j. -646, opravil výrok rozsudku vyhlášeného dne 12. 11. 2024 (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 32.512.560 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

3. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:

1) První žalovaný byl členem představenstva žalobkyně od 30. 8. 2016 do 7. 5. 2019, druhý žalovaný vykonával v době od 7. 4. 2011 do 7. 5. 2019 funkci předsedy představenstva žalobkyně. V rozhodné době měl první žalovaný podíl ve výši 99 % ve společnosti REINPO KAPITAL a. s., identifikační číslo osoby 25591576 (dále jen „společnost REINPO“), v níž zároveň vykonával funkci předsedy představenstva. Druhý žalovaný byl jediným jednatelem a společníkem společnosti SPARTA Invest spol. s r. o., identifikační číslo osoby 04376421 (nyní „OC Market s. r. o.“, dále jen „společnost Sparta Invest“), která byla jedinou akcionářkou žalobkyně, a dále také jednatelem a společníkem ve společnosti GSB spol. s r. o., identifikační číslo osoby 62412621 (dále jen „společnost GSB“), s podílem ve výši 49 % (zbývající podíly vlastnili jeho rodinní příslušníci).

2) Na základě dohody o spolupráci ze dne 25. 5. 2016 sjednané mezi žalobkyní a společností REINPO a na základě mandátní smlouvy ze dne 15. 4. 2011, ve znění dodatku ze dne 25. 10. 2016, sjednané mezi žalobkyní a společností GSB, uzavřela žalobkyně s těmito společnostmi v období od 31. 8. 2016 do 7. 5. 2019 několik zprostředkovatelských smluv, dle kterých tyto společnosti poskytovaly žalobkyni zprostředkovatelskou činnost za účelem navázání spolupráce s marketingovými partnery (dále jen „zprostředkovatelské smlouvy“). Žalobkyně dle zprostředkovatelských smluv vyplatila oběma společnostem provize v celkové výši 16.517.680 Kč.

3) Žalobkyně dne 4. 10. 2018 zaplatila společnosti GSB 700.000 Kč jako odměnu za užití osobnostních práv druhého žalovaného za rozhovor do příloh novin marketingového partnera žalobkyně.

4) Žalobkyně a společnost REINPO uzavřely dne 1. 9. 2016 příkazní smlouvu (změněnou dodatkem ze dne 5. 9. 2016; dále jen „příkazní smlouva“), jejímž předmětem byla správa, údržba, opravy, kontroly a evidence nemovitostí v užívání žalobkyně. Od února 2017 žalobkyně dle příkazní smlouvy zaplatila společnosti REINPO 10.500.000 Kč. S ohledem na znalecký posudek č. 1262/2021 ze dne 22. 10. 2021 zpracovaný dle zadání žalobkyně společností TPA Valuation & Advisory s. r. o. (dále jen „posudek TPA 1“), podle něhož bylo plnění dle příkazní smlouvy oceněno na 60.005 Kč měsíčně, žalobkyně v řízení nadále (po částečném zpětvzetí) požaduje 9.059.880 Kč. Naopak dle revizního znaleckého posudku č. 2022/1343/5 ze dne 4. 3. 2022 zpracovaného dle zadání prvního žalovaného společností B. S. O. spol. s r. o. (dále jen „posudek B. S. O. 1“) byla odměna ve smlouvě sjednána v obvyklé výši.

5) Žalobkyně a společnost GSB uzavřely dne 1. 1. 2014 smlouvu o výkonu funkce konzultanta a poradce trenérů brankářů (ve znění dodatků ze dne 1. 4. 2016 a 7. 12. 2017; dále jen „smlouva konzultanta“), jejímž předmětem byl výkon komplexní organizační činnosti související s brankáři věkových kategorií 7. – 9. třídy, mladšího a staršího dorostu a juniorů. Za období od února 2017 bylo společnosti GSB dle smlouvy vyplaceno 6.235.000 Kč. K výši plnění dle uvedené smlouvy žalobkyně v řízení předložila znalecký posudek č. 1351/2022 ze dne 18. 8. 2022 zpracovaný společností TPA Valuation & Advisory s. r. o. (dále jen „posudek TPA 2“), žalovaní pak znalecký posudek č. 2021/1315/2 ze dne 12. 2. 2021 zpracovaný společností B. S. O. spol. s r. o. (dále jen „posudek B. S. O. 2“), jež se (mimo jiné) obecně zabývá obvyklou výší zprostředkovatelské provize.

6) Ze zprávy dozorčí rady ze dne 15. 2. 2019, která přezkoumávala (mimo jiné) zprávy představenstva o vztazích s propojenými osobami, ve kterých byly výše uvedené smlouvy zahrnuty, se podává, že dozorčí rada žalobkyně byla o smlouvách uzavřených se společnostmi REINPO a GSB informována.

7) Společnost Sparta Invest jako převodce převedla dne 7. 5. 2019 všechny akcie představující 100% podíl na základním kapitálu žalobkyně na společnost AB – CREDIT a. s., identifikační číslo osoby 40522610 (dále jen „smlouva o převodu akcií“). Dle čl. 4.1 smlouvy si strany ujednaly, že nabyvatelka se zavazuje zajistit, že žalobkyně nebude po žádné osobě, která je členem představenstva nebo dozorčí rady žalobkyně ke dni převodu akcií, vymáhat žádné nároky, pokud se však nejednalo o jednání úmyslné nebo z hrubé nedbalosti. Přílohousmlouvy o převodu akcií byly (výše specifikované) zprostředkovatelské smlouvy, jakož i další smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společnostmi REINPO a GSB.

8) Druhý žalovaný v řízení vznesl námitku promlčení, pokud jde o tvrzenou škodu ve výši 250.000 Kč spočívající v uzavření příkazní smlouvy a poskytnutí odměny společnosti REINPO za únor 2017, a dále co do nároku na zaplacení 430.000 Kč jakožto škody, kteráměla žalobkyni vzniknout uzavřením smlouvy konzultanta a poskytnutím odměny společnosti GSB za prosinec 2016 a leden 2017.

4. Soud prvního stupně po provedeném obsáhlém dokazování dospěl k závěru, že žaloba ze strany žalobkyně představuje – vycházeje ze znění smlouvy o převodu akcií, jakož i z celého procesu kontraktace této smlouvy, postupu nového vedení žalobkyně čiekonomického přínosu činnosti žalovaných pro žalobkyni – šikanózní výkon práva anepoctivé jednání, jemuž nelze podle , resp. , (dále jen „o. z.“), přiznat soudní ochranu.

5. Soud se nicméně i věcně zabýval tvrzeným porušením povinnosti žalovaných jednat s péčí řádného hospodáře při uzavírání předmětných smluv a vyplácení provizí a odměn společnostem REINPO a GSB ze strany žalobkyně a uzavřel, že nejsou naplněny předpoklady pro přiznání náhrady škody. Společnosti REINPO a GSB na základě zprostředkovatelských smluv poskytly žalobkyni odpovídající plnění (zprostředkovatelskou činnost) za výhodných podmínek, které vedlo k ekonomickému přínosu pro žalobkyni, přičemž výše provizí byla sjednána v obvyklé výši. Rovněž plnění dle příkazní smlouvy bylo poskytnuto v obvyklé výši a vedlo u žalobkyně ke zvýšení efektivity a úsporám nákladů. V obvyklé výši bylasjednána i odměna ze smlouvy konzultanta, za kterou druhý žalovaný vyvíjel prožalobkyni sjednanou činnost, jakož i odměna za užití osobnostních práv druhého žalovaného, jimiž společnost GSB disponovala. Žalovaní tak v souvislosti s uvedenými smlouvami mezi žalobkyní a společnostmi REINPO a GSB neporušili povinnost péče řádného hospodáře, jednali v zájmu žalobkyně a k ekonomickému zlepšení její situace, kdyvyplacené provize a odměny nepředstavují škodu žalobkyně, ale nutně vynaložený náklad k získání finančního prospěchu.

6. Soud dále konstatoval, že žalovaní při uzavírání předmětných smluv nejednali ve střetu zájmů, jelikož „zde není ani jeden případ, kdy by u smluv se společností REINPO zažalobkyni jednal první žalovaný a u smluv s GSB za žalobkyni jednal druhý žalovaný“. Nadto dle předmětu činnosti žalobkyně jsou posuzované smlouvy uzavírány v rámci běžného obchodního styku a dozorčí rada žalobkyně, jakož i její jediná akcionářka, o nich byly informovány.

7. Námitku promlčení vznesenou druhým žalovaným ve vztahu k odměně z příkazní smlouvy za únor 2017 ve výši 250.000 Kč vyplacené společnosti REINPO a k částce 430.000 vyplacené společnosti GSB jako odměně za činnost dle smlouvy konzultanta za prosinec 2016 a leden 2017 shledal soud – pro marné uplynutí tříleté promlčecí lhůty – důvodnou.

c) Odvolací řízení

8. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 8. 2025, č. j. -742, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

9. Odvolací soud – poté, kdy se vypořádal s žalobkyní namítanými procesními vadami řízení před soudem prvního stupně – konstatoval, že (oproti soudu prvního stupně) v podané žalobě znaky šikanózního jednání ze strany žalobkyně neshledává. Žalobkyně nebyla stranou smlouvy o převodu akcií, ani jejím vedlejším účastníkem; závazek z čl. 4.1 tak vůči ní není účinný. Rozhodnutí žalobkyně o tom, zda (a jak) bude vymáhat pohledávky za svými dlužníky, je součást obchodního vedení, k jehož výkonu představenstvu žalobkyně žádné závazné pokyny udělovat nelze. Šikanózní či nemravný výkon práva se nepodává ani z obsahu samotné žaloby.

10. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že pravidla o střetu zájmů dle a násl. , o obchodních společnostech a družstvech (zákonao obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), se na posuzované smlouvy nepoužijí, neboť jde s ohledem na předmět podnikání žalobkyně o smlouvy uzavírané v rámci běžného obchodního styku. Nadto i v případě, že na uvedené smlouvy právní úprava pro střet zájmů dle z. o. k. dopadá, informační povinnost vyžadovaná věta druhá, odst. 2 z. o. k., byla splněna.

11. Odvolací soud dále shrnul, že se ztotožňuje s rozsahem provedeného dokazování soudem prvního stupně k otázkám výhodnosti a potřebnosti posuzovaných smluv (zaměřeného na oblast přiměřenosti dohodnuté ceny a fakticity splnění dohodnutých závazků), jakož i s postupem soudu prvního stupně, který upustil od výslechu ve věci činných znalců, kdy účastníci tento nenavrhli a s ohledem na učiněné odborné závěry nebyl pro řádné zjištění skutkového stavu věci potřebný.

12. Při posuzování uvedených smluv vzal odvolací soud do úvahy zlepšení ekonomické situace žalobkyně v rozhodné době, skutečnost, že odměny ze smluv byly sjednány v obvyklé výši (jak vyplývá ze znaleckých posudků společnosti B. S. O. spol. s r. o.) a žalobkyni se za ně dostalo odpovídajícího plnění. Žalovaní tak v souvislosti se smlouvami se společnostmi REINPO a GBS neporušili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, kdy jejich rozhodnutí naopak představuje „podnikatelské optimum“ a naplnění povinné loajality ve vztahu k žalobkyni. Se soudem prvního stupně se pak odvolací soud ztotožnil i v závěru o důvodnosti námitky promlčení v rozsahu práva na zaplacení 680.000 Kč.

II. Dovolání a vyjádření k němu

13. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o , (dále jen „ “), majíc za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a

to (posuzováno dle obsahu):

1/ zda je v souladu s péčí řádného hospodáře, deleguje-li (příp. se podílí na delegaci) člen představenstva výkon činnosti spadající do působnosti představenstva na tímto členem ovládanou společnost, za kterou poté delegované činnosti osobně vykonává, a to za úplatu ve prospěch jím ovládané společnosti [v dovolání označená pod bodem a)],

2/ (ne)aplikace pravidel o střetu zájmů na posuzované smlouvy a splnění informační povinnosti žalovanými [otázky b), c), d) a e)],

3/ zda soud může učinit závěr o (ne)přiměřenosti odměny ze smlouvy na základě písemného znaleckého posudku bez výslechu znalce, přestože účastník vznáší připomínky vůči znaleckému posudku, nesouhlasil s upuštěním od výslechu a přestože je zde více znaleckých posudků k téže otázce s rozdílnými závěry [otázka f)], a

4/ nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z důvodu souhrnných skutkových zjištění a extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy [otázky g) a h)].

14. Prostřednictvím první dovolací otázky dovolatelka napadá závěr soudů nižších stupňů, podle něhož žalovaní v souvislosti s uzavíráním zprostředkovatelských smluv a vyplacením provizí společnostem REINPO a GSB neporušili povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Zprostředkovatelská činnost, tj. vyhledávání marketingových partnerů, komunikace s nimi, navazování obchodních příležitostí, popř. uzavírání smluv s partnery, jež byla předmětem posuzovaných zprostředkovatelských smluv, spadá do působnosti představenstva. Jakkoličlenové představenstva mohou delegovat některé činnosti, které jsou povinni vykonávat z titulu své funkce na třetí osoby, mohou tak učinit pouze v případě, existuje-li proto rozumný důvod, resp. v obhajitelném zájmu společnosti. Ze skutkových okolností věci je zřejmé, že zprostředkovatelskou činnost za společnosti REINPO a GSB osobně vykonávali právě žalovaní. Fakticky tak žalovaní uzavřeli za dovolatelku posuzované úplatné smlouvy sesvým „alter egem“, na jejichž základě pro něj osobně vykonávali činnosti patřící dopůsobnosti představenstva dovolatelky za smluvní provize a odměny. Takové jednání žalovaných je v rozporu s požadavkem péče řádného hospodáře a povinností jednat přivýkonu funkce s nezbytnou loajalitou, přičemž opačný názor soudů nižších stupňů je v rozporu s dovolatelkou citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.

15. Ve vztahu k druhé dovolatelkou předestřené otázce dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, podle něhož se právní úprava střetu zájmů v projednávané věci nepoužije, resp. že informační povinnost dle § 55 z. o. k. byla splněna. Dovolatelka má za to, že při uzavírání smluv se společnostmi REINPO a GSB se žalovaní nacházeli ve střetu zájmů, kdy odvolací soud pominul relevantní okolnosti, ze kterých se podává, že uvedené smlouvy nebyly uzavřeny v rámci běžného obchodního styku. Dovodil-li odvolací soud, že informační povinnost byla splněna tím, že druhý žalovaný byl současně jediným společníkem ajednatelem jediné akcionářky dovolatelky, a informováním dozorčí rady, aniž by bylo prokázáno informování představenstva, je jeho právní posouzení věci v rozporu se smyslem a účelem § 55 z. o. k. Žalovaní tak nesplnili informační povinnost, žádnému z nich nesvědčilo zástupčí oprávnění k uzavření smluv se společnostmi REINPO a GSB a tyto dovolatelku nezavazují.

16. Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu učinil závěr o přiměřenosti výše odměny sjednané v příkazní smlouvě a ve smlouvě konzultanta na základě revizního znaleckého posudku předloženého žalovanými, aniž by vyslechl znalce. Neprovedl-li přitom soud výslech znalce za situace, kdydovolatelka vůči reviznímu znaleckému posudku předkládala připomínky a kdy znalec veznaleckých posudcích předložených dovolatelkou dospívá k rozdílným závěrům, je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tudíž nesprávné.

17. Konečně dovolatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, za nepřezkoumatelná, neboť soudy v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nahradily jednotlivá skutková zjištění k dílčím nárokům uplatněným žalobou souhrnným skutkovým zjištěním o tom, že výsledkem činnosti žalovaných bylo údajně zlepšení ekonomické situace dovolatelky. Nadto jsou – jak dovolatelka ilustruje na konkrétních příkladech – skutková zjištění natolik v extrémním rozporu s provedenými důkazy, že tím bylo zasaženo do práva dovolatelky na spravedlivý proces garantovaného d.

18. Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Žalovaní ve svých vyjádřeních k dovolání mají za to, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání v celém rozsahu odmítl.

III. Přípustnost dovolání

20. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle

§ 241

odst. 1 ; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

21. Dovolání není přípustné k řešení druhé dovolací otázky stran aplikace pravidel o střetu zájmů, resp. splnění informační povinnosti ze strany žalovaných, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na jejím řešení – oproti mínění dovolatelky – nezávisí (srov. ). Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů se podává, že o uzavření v řízení posuzovaných smluv byla informována jak dozorčí rada, jediná akcionářka, tak i představenstvo dovolatelky (viz bod 24. rozsudku odvolacího soudu, bod 129. rozsudku soudu prvního stupně), aniž by došlo k pozastavení výkonu funkce žalovaných, popř. k zákazu uzavření uvedených smluv. Na závěru o splnění informační povinnosti přitom nemůže řešení otázek týkajících se právních následků porušení pravidel o střetu zájmů a výkladu pojmu běžného obchodního styku dle z. o. k. – oproti mínění dovolatelky – ničeho změnit. Nadto zpochybňuje-li dovolatelka skutková zjištění o informovanosti dotčených orgánů, přehlíží, že k tomu nemá způsobilý dovolací důvod ( ); tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

22. Dovolání dále není přípustné v části, v níž dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí žaloby o zaplacení 680.000 Kč z důvodu promlčení práva, neboť ve vztahu k tomuto závěru dovolatelka neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, naníž by rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, a která by splňovala kritéria

23. Dovolání není přípustné ani v části, v níž dovolatelka brojí proti zamítnutí nároku na zaplacení 700.000 Kč coby vyplacené odměny za užití osobnostních práv druhého žalovaného, jimiž disponovala společnost GSB. Soudy nižších stupňů ve vztahu k zaplacení této odměny přihlédly k tomu, za jakým účelem byla odměna vyplacena (zajištěnímarketingového partnera), co bylo předmětem dohody mezi žalobkyní a společností GSB (využití osobnostních práv druhého žalovaného nesouvisející s výkonem jeho funkce) čivýši úplaty (odměna obvyklá). Jejich závěru, podle něhož žalovaní vyplacením tétoodměny neporušili povinnost jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře, nelzeve světle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ničeho vytknout (srov.např.usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. , či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. ).

24. V rozsahu uvedeném v odstavcích 22 (co do 680.000 Kč s příslušenstvím) a 23 (co do 700.000 Kč s příslušenstvím) proto Nejvyšší soud dovolání odmítl.

25. Dovolání je však přípustné podle pro řešení první a třetí dovoláním otevřené otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu.

IV. Důvodnost dovolání

a) K porušení péče řádného hospodáře

26. Podle § 159 odst. 1 věty první o. z. kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí.

27. Podle § 51 odst. 1 z. o. k. pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

28. Judikatura Nejvyššího soudu k péči řádného hospodáře je ustálena v následujících závěrech:

1/ Člen představenstva akciové společnosti odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li spéčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla.

2/ Pro posouzení, zda rozhodnutí, která člen představenstva akciové společnosti přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, nenívýznamné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti člena představenstva nedostavil, nebyloby z toho možné vyvozovat, že člen představenstva postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že člen představenstva akciové společnosti nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání.

3/ Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je člen představenstva akciové společnosti povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody inevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které členu představenstva byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, vněmždotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí člena představenstva nelzeposuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno.

4/ Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost člena představenstva dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, který jej do funkce člena představenstva vahou svýchhlasů prosadil.

5/ Při posuzování, zda určité jednání člena představenstva akciové společnosti bylov souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout kevšem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podleněhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře.

6/ Soud při zvažování, zda člen statutárního orgánu společnosti jednal s péčí řádného hospodáře, zásadně posuzuje toliko rozhodovací proces podle výše popsaných kritérií. Bylo-li určité rozhodnutí přijato korektně, tj. v zájmu společnosti, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi, není z pohledu péče řádného hospodáře významné, zda bylo pro společnost výhodné, nevýhodné či zda jí přivodilo újmu. Soud tudíž musí odhlédnout od toho, že v době, kdy jednání člena statutárního orgánu posuzuje, užjsou známy jeho důsledky, a musí se vyvarovat přístupu, který by bylo možné označit za„retrospektivní proroctví“ (přístupu „generála po bitvě“).

Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč., rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. , ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. , či ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. .

29. Představenstvo zásadně může – neplyne-li něco jiného ze zákona či stanov společnosti – pověřit výkonem činností, spadajících do jeho působnosti, třetí osobu (tzv. vnější delegace). Zpravidla k tomu dochází tehdy, jestliže členové představenstva nemají znalosti, dovednosti či schopnosti potřebné pro výkon některých z činností svěřených do jeho působnosti (např. rozhodování záležitostí vyžadujících odbornost či vedení účetnictví), popř. nejsou-li z jiných důvodů (např. pro časové zaneprázdnění plynoucí z plnění ostatních povinností) schopni určitou činnost osobně vykonávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč.; dále jen „R 24/2020“).

30. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů společnosti REINPO a GSB nazákladě posuzovaných zprostředkovatelských smluv vykonávaly pro žalobkyni činnosti směřující k uzavření smluv s potenciálními marketingovými partnery žalobkyně, tj.vyhledávání potenciálních marketingových partnerů, komunikace s nimi, vyjednávání asamotné uzavírání marketingových smluv, jakož i pomocná administrativní činnost s tím související. Nejvyšší soud přitom nemá pochybnosti o tom, že uvedené činnosti spadají do působnosti představenstva žalobkyně (srov. R 24/2020, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč., či sp. zn. ).

31. Již v rozsudku ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že má-li člen představenstva určité odborné znalosti, schopnosti či dovednosti, lze z požadavku náležité péče dovodit, že je povinen je při výkonu funkce – v rámci svýchmožností – využívat. Nepřichází proto v úvahu, aby představenstvo „zajistilo“ výkon činností spadajících do jeho působnosti tak, že uzavře s (některými) členy představenstva jakožto „třetími osobami“ smlouvu (odlišnou od smlouvy o výkonu funkce), jíž se tito členové představenstva zavážou pro společnost uvedené činnosti vykonávat.

32. V poměrech projednávané věci byly zprostředkovatelské smlouvy uzavřeny se společnostmi REINPO a GSB. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (srov.např.body 66., 67., 68., 69., 113., 115., či 116. rozsudku soudu prvního stupně) se pak podává, že za tyto společnosti při komunikaci s jednotlivými potenciálními marketingovými partnery fakticky jednali právě osobně žalovaní. Za situace, kdy členové představenstva delegují výkon činností spadajících do jejich působnosti na (jimi ovládané) třetí osoby za úplatu, a následně tyto činnosti pro třetí osoby fakticky osobně vykonávají (tj.mají k těmto činnostem potřebné znalosti a schopnosti, jakož i časové možnosti), nelzejejich jednání považovat za jsoucí v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, resp. učiněné s nezbytnou loajalitou vůči společnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. ); a to bez ohledu na (následnou) ekonomicky příznivou situaci společnosti (k tomu srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

33. Soud tak musí dále zkoumat, kdo pro společnosti REINPO a GSB zprostředkovatelskou činnost na základě zprostředkovatelských smluv skutečně vykonával, resp. zda (fakticky) nedošlo k situaci, kdy žalovaní na uvedené činnosti, jež měli vykonávat z titulu své funkce, pouze nepřípustně „najali sami sebe“. Musí tedy zjistit, zda zde byl rozumný (v zájmu žalobkyně obhajitelný) důvod k pověření uvedených společností k výkonu zprostředkovatelské činnosti (jaký byl jejich předpokládaný přínos vyjma činností osobně vykonaných žalovanými), a to z pohledu ex ante, nikoliv s ohledem na následné zlepšení ekonomické situace žalobkyně. Neučinil-li tak odvolací soud, resp. soud prvního stupně, je jejich právní posouzení věci neúplné, a tudíž nesprávné.

b) K hodnocení znaleckého posudku

34. Z se podává, že závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci nebo osoby, kterádisponuje potřebnými odbornými předpoklady, odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalcimůžetaké uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Má-li soud sám nebo na základě vyjádření účastníků pochybnost o správnosti posudku nebo jeví-li se mu posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud požádá znalce, který znalecký posudek zpracoval, o jeho doplnění nebonechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2).

35. Podle jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.

36. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu a k hodnocení znaleckých posudků se podává:

1) Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsounáležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru.

2) Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jinýmznalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.

K tomu viz za mnohá rozhodnutí např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. , ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. , ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. , ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. , anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. .

37. V poměrech projednávané věci soudy nižších stupňů při provádění důkazů znaleckými posudky k přiměřenosti plnění dle příkazní smlouvy takto nepostupovaly. Žalobkyně ižalovaní předložili znalecké posudky k této otázce s rozdílnými závěry (posudky TPA 1 a B. S. O. 1), načež se soudy přiklonily k posudku B. S. O. 1 předloženému žalovanými, anižby znalce vyslechly. Jakkoli soudy svůj postup obsáhle zdůvodňují (srov. bod 72 rozsudku soudu prvního stupně), nelze jejich vysvětlení považovat zadostatečná, kdy ve skutečnosti toliko zpochybňují náležitosti posudku, jež by mohly býtobjasněny právě při výslechu znalce. Uzavřel-li odvolací soud, že žalovaní v souvislosti s uzavřením příkazní smlouvy povinnost jednat s péčí řádného hospodáře neporušili, neboťodměna v příkazní smlouvě byla sjednána v obvyklé výši, přičemž vycházel z posudku B. S. O. 1, proti němuž vznášela žalobkyně námitky, aniž by přistoupil k výslechu znalců, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž nesprávné.

38. Nesprávně soud postupoval i při hodnocení znaleckých posudků TPA 2 a B. S. O. 2k výši plnění dle smlouvy konzultanta, kdy uzavřel, že odměna vyplacená společnosti GSB na základě této smlouvy byla ve výši obvyklé s tím, že vycházel z posudku B. S. O. 2 [viz bod 27. C 2) rozsudku odvolacího soudu]. Za situace, kdy žalobkyně předložila k výši posuzovaného plnění dle uvedené smlouvy znalecký posudek dospívající k jinému závěru, než ke kterému se soud na základě posudku předloženého žalovanými (který se přitom zabývá pouze obvyklou výší zprostředkovatelské provize) přiklonil, měl soud povinnost s ohledem na námitky žalobkyně přistoupit k výslechu znalců (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. ); závěr soudů nižších stupňů, podle něhož byla společnosti GSB vyplácena dle smlouvy konzultanta odměna v obvyklé výši, je tak přinejmenším předčasný.

c) Shrnutí

39. Jelikož

právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ) a aniž se pro nadbytečnost zabýval čtvrtou dovolací otázkou – rozsudek odvolacího soudu v rozsahu uvedeném ve výroku zrušil ( ). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto v příslušném rozsahu zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

40. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( část věty první za středníkem, ).

41. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2026

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu