Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2173/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 1999, čj. - 52 změnil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 6. 1998, čj. - 38 tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 75. 000,- Kč s 20 % úrokem z prodlení od 20. 9. 1995 do zaplacení a dále žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudu obou stupňů 27. 840,- Kč.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně poněvadž "výsledky dokazování neumožňovaly posoudit ani vztahy mezi účastníky řízení navzájem a vůči vlastníkovi domu K.N. , související se stavební úpravou přízemí domu, ani plnění smlouvy č. 19/93, ani výši žalovaného dluhu."

Odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně převzal tvrzení žalovaného, že o přestavbě přízemí domu se dohodl žalobce s K. N., aniž by prokázal pravdivost tohoto tvrzení a proto vyslechl K. N. jako svědka a přijal jeho svědectví jako důkaz, že K. N. nebyl ve smluvním vztahu k žalobci. Dále dospěl odvolací soud k závěru, že smlouva č. 19/93 uzavřená mezi účastníky řízení je platná a její platnosti nebrání to, že byla vyhotovena po zahájení stavební úpravy domu v K. III, popř. že došlo k dohodě o změně rozsahu úpravy a o její nové ceně. Žalovaný přistoupil na konečný rozsah díla a na jeho cenu 575.000,- Kč, z níž zaplatil 500.000,- Kč. Proto žalovaný jako objednatel díla dluží žalobci jako zhotoviteli díla žalovaných 75.000,- Kč, a to podle § 536 odst. 1 a § 548 odst. 1 obchodního zákoníku.

Odvolací soud s ohledem nato, že žalobce neprokázal, kdy umožnil žalovanému užívat stavebně upravenou část přízemí domu K. N., určil počátek prodlení žalovaného s doplacením ceny díla až dnem uplatnění žalovaného nároku u soudu , tj. 20. 9. 1995 a výši nároku z prodlení určil dle ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve výši 20 %.

Dovoláním ze dne 23. 4. 1999 napadl žalovaný výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle dost. 1 písm. a) a bylo podáno podle písm c)

V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že odvolací soud přijal svědectví K.N. jako důkaz, že K.N. nebyl ve smluvním vztahu k žalobci. Z výpovědi tohoto svědka před soudem prvního stupně však vyplývá, že ještě v roce 1993 začal rekonstruovat objekt na vlastní náklady a část nechal zrekonstruovat na obchod, aniž měl se žalobcem uzavřenou písemnou smlouvu a byl s ním dohodnut na ceně. Před odvolacím soudem však uvedl pravý opak, že nebyl ve smluvním vztahu k žalobci. Žalobce pak přednesl před soudem I. stupně, že práce na objektu započaly na přelomu roku 1992 -1993, že měl se svědkem N. uzavřenou smlouvu o dílo, nejdříve započal s vedlejším objektem, kde bydlel svědek N. a později i na předmětném objektu (přízemní budova). Dohoda mezi ním a svědkem byla taková, že si svědek sežene do objektu nájemce, ten mu zaplatí na nějakou delší dobu nájem najednou a z toho se bude financovat rekonstrukce. Jak dále uvedl, na konci r. 1993 (skutečně 01. 12. 1993), žalovaný uzavřel se svědkem N. nájemní smlouvu a pak se žalovaným uzavřel smlouvu o dílo, která byla antedatována k datu 30. 11. 1993, a to kvůli úvěru, který žalovaný obstarával. Z přednesu žalobce vyplývá, že byl ve smluvním vztahu se svědkem N., jako vlastníkem shora uvedeného objektu, na jehož základě mu dodal část stavebních prací na přestavbě vedlejšího objektu (přízemní budova). V tomto se přednes žalobce a výpověď svědka (před soudem I. stupně) shodují.

Z toho lze usuzovat, že skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, neboť výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem neodpovídá ustanovení , protože v hodnocení poznatků, které vyplynuly z výpovědi svědka N. je z hlediska pravdivosti logický rozpor.

Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu I. stupně, že smlouva č. 19/93 je neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zákoníku, byla-li vyhotovena až po zahájení stavební úpravy. Soud I. stupně došel k závěru, že tato smlouva je neplatná, protože nebyla uzavřena vážně, vzhledem k tomu, že všechny práce specifikované v článku I. smlouvy již byly provedeny a šlo jen o zaplacení již provedeného. Žalovaný před tímto soudem vypověděl, že předmětnou smlouvu podepsal až když podejna byla téměř dokončena, a to měsíci lednu 1994, že zhotovení díla nikdy nechtěl objednat. Smlouvu, která byla antedatována k 30. 11. 1993 (což shodně vypověděl žalobce i svědek V.l) podepsal proto, že se s žalobcem a vlastníkem rekonstruovaného domu jako pronajímatelem někdy v měsíci listopadu nebo prosinci 1993 dohodl, že s ním vlastník domu uzavře nájemní smlouvu na deset let s ročním nájmem ve výši 50.000,- Kč, žalobci zaplatí 500.000,-Kč a tato částka bude započítána na nájemné. Protože v tomto smyslu uzavřel dne 01. 12. 1993 s vlastníkem domu nájemní smlouvu, podepsal později předmětnou smlouvu o dílo. Žalobce shodně uvedl, že žalovaný nejdříve uzavřel smlouvu s žalobcem, kde se zavázal zaplatit mu částku 548.000,- Kč. Žalobce rovněž vypověděl, že se účastnil dvou schůzek, kde se jednalo s vlastníkem domu o tom, aby prodloužil dobu sjednaného nájmu o dobu, která by odpovídala částce, kterou žalovaný zaplatí nad 500.000,- Kč. To svědčí o tom, že ani žalobce smlouvu o dílo neuzavíral vážně, že nechtěl žalovanému zhotovit dílo, resp. pro něho provést stavební práce, ale chtěl uhradit náklady, které měl s rekonstrukcí objektu jeho vlastníka K.N.

Všechny tyto skutečnosti svědčí o tom, že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány či jinak vyšly za řízení najevo.

Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Usnesením Krajského soudu v Praze za dne 31. 3. 1999, čj. -73 byl na majetek žalobce, J.N. , bytem K., prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustanoven JUDr. A.J. , advokát, P. 1/142.

Podle , ve znění novel (dále jen "") se prohlášením konkursu přerušují mj. řízení o nárocích, která se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jestliže účastníkem řízení je úpadce. Nejde-li v řízení o pohledávku, kterou je třeba přihlásit v konkursu dle , lze v řízení pokračovat na návrh správce popř. ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2001, čj. -64 byli správce konkursní podstaty a žalovaný vyzváni k tomu, aby soudu sdělili, zda navrhují, aby bylo pokračováno v dovolacím řízení.

V podání z 26. 2. 2001 správce konkursní podstaty navrhl, aby v řízení bylo pokračováno a tentýž návrh učinil žalovaný v podání z 9. 3. 2001. Vzhledem k tomu dovolací soud pokračuje v řízení.

Nejvyšší soud nejprve posoudil dovolání podle a a 2 , ve znění platném do 31. 12. 2000, neboť podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17. se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem 1. 1. 2001 nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Žalovaný v dovolání jako důvod dovolání uvedl, že skutková zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, neboť výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem neodpovídá ust. , protože v hodnocení poznatků, které vyplynuly z výpovědi svědka N. je z hlediska pravdivosti logický rozpor.

Z provedeného dokazování vyplývá, že svědek p. N. při jednání odvolacího soudu dne 25. 2. 1999 vypověděl, že se "o smlouvě mezi žalovaným J.B. a žalobcem J.N. dozvěděl až po kolaudaci stavebních úprav v přízemí svého domu." Dále uvedl, že "Smlouva mi byla okopírována v kanceláři žalobce a z ní jsem zjistil, že jsem ze smluvních vztahů mezi žalobcem a žalovaným vyloučen. Na smlouvě není můj podpis." V protokolu o jednání před odvolacím soudem je dále uvedeno, že účastníci "považují skutkový stav za úplně zjištěný, bez potřeby jeho doplňování."

Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že mezi žalovaným jako objednatelem a žalobcem jako zhotovitelem byla uzavřena smlouva o dílo č. 19/93, datovaná dnem 30. 11. 1993. Předmět díla byl podrobně vymezen v čl. I. smlouvy jako stavební práce na akci "zřízení prodejny v ul. V.", přičemž stavební práce byly v tomto článku vyjmenovány a jednalo se o práce na tzv. střední prodejně v přízemí domu v K., V. ulici. Smlouva o dílo dále obsahovala ujednání o ceně díla, a to v čl. III. a cena díla činila 548.000,- Kč. V tomto článku nebylo uvedeno, zda se jedná o cenu včetně DPH nebo nikoli.

Smlouva o dílo, jak vyplývá ze zjištění soudů v předchozím řízení, zejména z výpovědi žalobce a svědka p. Z., byla antedatována a byla podepsána někdy na počátku roku 1994 v době, kdy již bylo provedeno 50 - 60 % stavebních prací, které byly předmětem plnění dle smlouvy o dílo č. 19/93.

Stavební práce byly protokolárně převzaty dne 24. 1. 1994. Žalobce poté dne 15. 3. 1994 vystavil fakturu, v níž vyúčtoval cenu díla ve výši 548.000,- Kč, odečetl žalovaným zaplacenou zálohu ve výši 400.000,- Kč, tím zbývalo k doplacení 148.000,- Kč; dále žalobce vypočetl z částky 548.000,- Kč daň z přidané hodnoty (DPH) ve výši 5 %, což činilo částku 27.400,- Kč a tím požadoval k doplacení 175.400,- Kč. Žalovaný dále žalobci zaplatil 100.000,- Kč a nezaplatil v žalobě požadovanou částku 75.000,- Kč.

Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že dovolatelem tvrzený dovolací důvod, a to že skutková zjištění nemají v podstatné části oporu v povedeném dokazování, není dán.

Odvolací soud vycházel při zjišťování skutkového stavu, jak to vyplývá ze shora uvedeného, z dokazování provedeného soudem prvního stupně, tak i z dokazování provedeného před tímto soudem. Na základě toho dospěl ke správnému zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o dílo č. 19/93. Tento závěr logicky vyplývá z provedených důkazů a z jejich hodnocení ve smyslu

Na tomto skutkovém zjištění nemohou změnit nic ani případné nesrovnalosti ve výpovědi svědka p. N., vlastníka domu V. ul. v K., popř. nájemní vztah tohoto svědka se žalovaným ohledně nájmu stavebně upravovaných prostor, a jejich dohody o způsobu placení nájmu, neboť jde o skutečnosti, které za uvedené situace nejsou pro posouzení předmětné věci rozhodující.

Pokud dovolatel dále namítal, že se odvolací soud neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že smlouva je neplatná podle obč. zákoníku, neboť tento úkon nebyl učiněn vážně, protože všechny práce dle čl I. smlouvy o dílo byly provedeny a šlo již o zaplacení provedeného, tedy uplatnil dovolací důvod dle ust. , tj. nesprávné právní posouzení této otázky, i když výslovně tento důvod v dovolání neuvedl, dovolací soud konstatoval, že ani touto vadou předchozí řízení netrpí.

Předně, jak to vyplývá z provedeného dokazování, smlouva o dílo byla uzavřena v době, kdy bylo provedeno 50 - 60 % prací. Dále je zřejmé, že žalovaný tuto smlouvu uzavřel s plným vědomím toho, že uzavírá smlouvu o dílo a že jím zaplacená cena díla bude reparována tím, že bude započtena na nájemné rekonstruovaných prostor, které žalovaný poté na základě nájemní smlouvy z 1. 12. 1993, uzavřené s vlastníkem domu V. ul. v K. p. N., užíval. Z toho je zřejmé a nakonec to vyplývá z dovolání žalovaného, že úmyslem účastníků řízení a vlastníka domu bylo takovýmto způsobem upravit vzájemné vztahy a proto nelze přisvědčit tomu že by smlouva o dílo byla neplatná z toho důvodu, že nebyla uzavřena vážně. Taktéž případné následné neshody uvedených osob nemohou na uvedeném nic změnit.

Platnosti smlouvy o dílo č. 19/93 se nedotýká ani to, že byla uzavřena v době, kdy již byly některé stavební práce provedeny, neboť tomu nic nebrání, i když takovýto postup není obvyklý.

Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že dovolání žalovaného není důvodné.

Nejvyšší soud proto podle obč. zákoníku, , a d) a rozhodl tak, že dovolání zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle a a podle úspěchu ve věci tak, že žalovanému náhrada těchto nákladů nepřísluší a totéž platí i pro žalobce, neboť mu podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. března 2001

JUDr.Ing. Jan H u š e k, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová