Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
8 Azs 72/2026 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 Azs 72/2026 - 41
8 Azs 72/2026 -43
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobkyně: T. B. N., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2025, č. j. OAM-927/ZA-ZA15-HA06-2025, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2026, č. j. 26 Az 1/2026 -39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud se v tomto usnesení zabýval tím, zda je kasační stížnost žalobkyně přijatelná, tedy zda svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy (§ 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
I. Vymezení věci
[2] Žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu. K důvodům své žádosti uvedla, že chce zůstat v České republice, kde pobývá od roku 2018, jelikož zde žijí její děti, je zde lepší životní prostředí a v zemi původu nemá žádné zázemí. Žalovaný její žádost zamítl.
[3] Proti tomu se žalobkyně bránila žalobou, kterou Městský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že žalobkyni nebylo možné udělit humanitární azyl ani doplňkovou ochranu z důvodu novelizace právní úpravy. Důvody by však nebyly dány, i kdyby žalovaný posuzoval žádost podle předchozí právní úpravy.
[4] Městský soud dále nepřisvědčil námitce, že neudělení mezinárodní ochrany bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života žalobkyně, jejích zletilých dětí a nejlepšího zájmu jejích vnoučat. S odkazem na judikaturu uvedl, že mezinárodní ochrana má chránit žadatele před újmou v zemi jeho původu. Ochrana před vycestováním s ohledem na vazby cizince v ČR je poskytována až v řízení o uložení povinnosti vycestovat či o správním vyhoštění. Co se týče tvrzení ve vztahu k zemi původu, žalobkyně uvedla, že tam nemá vazby ani materiální zázemí, je v předdůchodovém věku a opuštěním ČR by se vystavila riziku materiální nouze. To však městský soud nepovažoval za azylově relevantní. Ekonomické důvody nejsou samy o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. K námitce, že měl žalovaný přihlédnou k nejlepšímu zájmu nezletilých vnoučat žalobkyně, o které pečuje, městský soudu uvedl, že tato otázka se nezkoumá v azylovém řízení, ale v řízení o správním vyhoštění. Městský soud uzavřel, že povinností žalovaného nebylo zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu, jelikož žalobkyně ve správním řízení žádné azylově relevantní důvody netvrdila.
II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření
[5] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost. Namítá, že městský soud měl zrušit napadené rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost, jelikož žalovaný nezjistil rozhodné okolnosti ohledně nejlepšího zájmu jejích nezletilých vnuček.
[6] Stěžovatelka jako osoba vyššího věku hůře reaguje na změny, v zemi původu nemá vazby a v případě opuštění ekonomického zázemí na území ČR by se vystavila riziku materiální nouze. Pokud by opustila ČR, byl by její kontakt s vnoučaty, o které denně pečuje, zcela přerušen, jelikož není myslitelné, že by s ní rodina odcestovala do Vietnamu.
[7] Stěžovatelka si je vědoma, že od 1. 10. 2025 byl zrušen institut humanitárního azylu a od 1. 7. 2023 se za vážnou újmu pro udělení doplňkové ochrany nepovažuje rozpor vycestování cizince s mezinárodními závazky. Povinnost respektovat mezinárodní závazky České republiky, včetně těch vyplývajících z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv (dále „EÚLP“) a základních svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, však správnímu orgánu vyplývá přímo z čl. 1 odst. 2 a čl. 10 Ústav y, a tyto mezinárodní smlouvy mají podle čl. 10 Ústav y přednost před zákonem. K tomu odkázala na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 11. 2025, č. j. 8 Azs 99/2023 -65, č. 4717/2026 Sb. NSS, podle kterého má správní orgán tuto povinnost bez ohledu na to, zda rozhoduje o žádosti věcně, nebo procesně. Žalovaný měl zjistit stěžovatelčiny rodinné vazby, zejména nejlepší zájem jejích nezletilých vnoučat. Neudělení mezinárodní ochrany krom toho zasahuje i do jejího práva na respektování soukromého a rodinného života.
[8] Žalovaný uvedl, že hlavním motivem žádosti stěžovatelky je legalizace pobytu na území ČR. Ve zbytku přisvědčil závěrům napadeného rozsudku.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] O žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. v takovém případě platí, že pokud kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 -39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[10] Stěžovatelka k přijatelnosti kasační stížnosti uvádí, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo do jejího hmotněprávního postavení, jelikož má zásadní dopad do soukromého a rodinného života její rodiny. NSS však dospěl k závěru, že tento ani jiný z uvedených důvodů není v projednávané věci dán. Kasační stížnost proto není přijatelná.
III.A. Nepřípustné kasační námitky
[11] Nejvyšší správní soud se předně zabýval přípustností uplatněných kasačních námitek. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. totiž platí, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 , nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatel musí v kasační stížnosti mimo jiné reagovat na argumentaci krajského (městského) soudu a uvádět, z jakých důvodů jsou jeho závěry nesprávné.
[12] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že je vyššího věku, zvyklá pobývat v ČR, ve Vietnamu nemá vazby a nenašla by tam pracovní uplatnění. K obdobné argumentaci se vyjádřil městský soud v bodě 25 napadeného rozsudku, kde konstatoval, že tyto důvody nejsou azylově relevantní. Odkázal na ustálenou judikaturu NSS, kterou citoval, podle které ekonomické důvody, obava z nezaměstnanosti či materiální nouze, případně vyšší věk nejsou samy o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelka však tuto argumentaci v kasační stížnosti nijak relevantně nezpochybňuje a pouze opakuje svá žalobní tvrzení. Tato kasační námitka je proto nepřípustná.
[13] Obdobně je tomu v případě námitky, že opuštěním ČR by byl její kontakt s rodinnými příslušníky zcela přerušen, jelikož je nemyslitelné, aby s ní odcestovali, a že její přítomnost jako babičky na území ČR je nezbytná. Městský soud v bodě 29 napadeného rozsudku citoval část svého rozsudku vydaného v řízení o správním vyhoštění žalobkyně, ve kterém v souvislosti s namítaným uvedl, že „pokud jde o vnoučata žalobkyně, péči o ně primárně zajišťují jejich rodiče, zároveň navštěvují předškolní zařízení, na péči žalobkyně tak nejsou závislé, přičemž tuto péči mohou rodiče řešit i jiným způsobem, […] vzájemné vztahy lze udržovat i po dobu, kdy žalobkyni nebude umožněn vstup na území ČR, a to prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku nebo rodinní příslušníci mohou žalobkyni navštěvovat v zemi původu“. Stěžovatelka však v kasační stížnosti na tyto závěry nijak nereaguje a pouze obecně opakuje nemožnost vycestování ze shora uvedených důvodů. I tato kasační námitka je proto nepřípustná.
III.B. Nepřijatelné kasační námitky
[14] Z přípustných kasačních námitek stěžovatelka v první řadě namítá, že městský soud měl zrušit napadené rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost, jelikož žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav.
[15] Obsahově se jedná o námitku nepřezkoumatelnosti též napadeného rozsudku (rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 -91). Nejvyšší správní soud proto odkazuje na judikaturu, která popisuje, jaké vady naplňují tento kasační důvod (rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 -75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 -74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Soud zdůrazňuje, že nepřezkoumatelnost je objektivní překážkou, která brání věcnému přezkumu rozhodnutí (rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, čj. 3 Azs 69/2016 -24, a ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017 -35).
[16] Z pohledu uvedené judikatury NSS neshledal žádné pochybení městského soudu, které by svědčilo o přijatelnosti kasační stížnosti. Z rozsudku jasně vyplývá, proč městský soud žalobu zamítl. Rovněž městský soud nepochybil tím, že by přezkoumal nepřezkoumatelné rozhodnutí žalovaného. I to splňuje požadavky odkazované judikatury. Jak plyne z následujícího bodu, žalovaný skutečnosti relevantní z hlediska života stěžovatelky a jejích nezletilých vnoučat na území ČR zjišťovat nemusel.
[17] Stěžovatelka namítá, že jí měla být udělena mezinárodní ochrana v důsledku povinnosti České republiky respektovat mezinárodní závazky vyplývající z EÚLP a Úmluvy o právech dítěte. Tedy v zájmu zachování jejího práva na soukromý a rodinný život v České republice a naplnění nejlepšího zájmu jejích nezletilých vnoučat. Její odkaz na rozsudek rozšířeného senátu č. j. 8 Azs 99/2023 -65 však v této souvislosti není relevantní, neboť ten se týkal posuzování dopadů do soukromého a rodinného života, resp. nejlepšího zájmu dítěte, z hlediska aplikace § 174a zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky, v řízeních podle tohoto zákona. Naopak potvrzuje, že v současné době je ochrana před vycestováním, s ohledem na právem chráněné vazby cizince v ČR a možné negativní důsledky jejich narušení, poskytována právě v řízeních o uložení povinnosti vycestovat a v řízeních o vyhoštění. Naopak mezinárodní ochrana má cizince chránit před újmou hrozící v zemi jeho původu (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022 -48, č. 4589/2024 Sb. NSS). Stěžovatelce nemohla být udělena mezinárodní ochrana jen na základě toho, že se podílí na péči o své nezletilé vnučky, jelikož nejlepší zájem dětí nelze podřadit pod další, nad rámec zákona o azylu stanovený důvod pro udělení mezinárodní ochrany (rozsudek NSS ze dne 5. 11. 2008, čj. 9 Azs 14/2008 -57; ze dne 23. 5. 2018, č. j. 6 Azs 67/2018 -29, či ze dne 27. 9. 2016, č. j. 6 Azs 166/2016 -28).
[18] Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Městský soud věc posoudil v souladu s ustálenou judikaturou a nedopustil se ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud se shora uvedených důvodů nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti a podle § 104a s. ř. s. s. ř. s. ji odmítl pro nepřijatelnost.
[20] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 12 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. září 2026
Petr Mikeš
předseda senátu