Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Az 4/2026 - 54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Petrou Kamínkovou ve věci

žalobce: X. Y., narozený dne X.

bytem X.

zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem

sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2026, č. j. OAM-1263/ZA-ZA11-HA13-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal přezkumu rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2026, č. j. OAM-1263/ZA-ZA11-HA13-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle , , a , o azylu (dále jen „“), neuděluje.

Žalobní body

2. Žalobce měl za to, že žalovaný v dostatečném rozsahu nezjistil skutkový stav. Namítal, že podklady týkající se otázky dvojího trestání ve Vietnamu žalovaný sice založil do správního spisu, ale blíže neuvedl, proč žalobci v zemi původu nehrozí žádné nebezpečí. Zprávy o zemi původu podle něj nevylučují, že by za trestnou činnost spáchanou v ČR mohl být trestán i ve Vietnamu. Poukázal na informaci, že v případě zásadního nepoměru mezi výší trestu uloženého v zahraničí a trestu předpokládaného vietnamskými zákony může tamější prokuratura požadovat uložení dodatečného trestu žalobci. Žalobce uvedl, že jsou v zemi původu zdokumentovány rovněž případy špatného zacházení se zadrženými osobami a případy používání nepřiměřené síly bezpečnostními složkami. Není tedy zřejmé, zda by v případě trestního stíhání žalobce byly dodrženy zásady spravedlivého procesu. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 30. 9. 2020, č. j. -57, který hovoří o nutnosti aplikace pravidla „v případě pochybností ve prospěch žadatele“.

3. Žalobce se dále vymezil proti závěru žalovaného, že byl při podání žádosti veden pouze snahou legalizovat svůj pobyt.

4. Žalobce také namítal, že ve vztahu k jeho právu na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a d (dále jen „“) je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a nerespektuje mezinárodní závazky ČR. Žalovaný pochybil, když ani přes návrh neprovedl výslech žalobcových rodinných příslušníků a uzavřel, že rodinné vazby v ČR nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Žalobce také poukázal na zdravotní komplikace, které má v důsledku onemocnění cukrovkou.

5. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření trval na správnosti napadeného rozhodnutí a shrnul, že azyl je institutem výjimečným, který se uděluje pouze v případech, kdy v zemi původu hrozí žadateli azylově relevantní pronásledování. V případě žalobce však žádný z takových důvodů není dán.

7. Žalovaný také uvedl, že náležitě hodnotil všechny podklady založené ve správním spisu. Zdůraznil, že zprávy o zemi původu výslovně popírají, že by ve Vietnamu byl zaznamenán případ vynesení nového rozsudku poté, co byl již pachatel odsouzen v jiné zemi.

8. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Obsah správního spisu

9. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 5. 11. 2025. Při poskytnutí údajů uvedl, že nemá žádné náboženské ani politické přesvědčení. Je ženatý a má dvě zletilé děti, které žijí v ČR. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že má diabetes. Poprvé přicestoval do ČR v roce 1988, naposledy pak v roce 2018, když se vracel z návštěvy rodiny z Vietnamu. V ČR disponoval oprávněním k trvalému pobytu, ale byl shledán vinným ze spáchání několika trestných činů, včetně drogového deliktu. Žalobce jako důvod pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že v případě návratu do Vietnamu bude čelit problémům s tamními státními orgány, a to kvůli svému odsouzení za neoprávněné nakládání s narkotiky. Také uvedl, že ve Vietnamu nikoho nemá a v případě zdravotních komplikací by se o něj neměl kdo postarat.

10. Při pohovoru k žádosti dne 20. 11. 2025 žalobce sdělil, že před svým odjezdem žádným potížím v zemi původu nečelil a že si v dubnu roku 2025 na ambasádě v Praze vyřídil nový cestovní pas. Také vysvětlil, že ve Vietnamu platí přísné zákony na potírání obchodu s narkotiky. Obával se, že by se vietnamské orgány o jeho odsouzení dozvěděly, předvolaly ho a dotazovaly se na okolnosti spáchání drogového deliktu. Žalobce přitom vycházel z informací ze sociálních sítí. V případě návratu do země by žalobce zcela ztratil své rodinné zázemí, protože jeho zletilé děti i manželka žijí v ČR. Ke své trestní minulosti v ČR žalobce sdělil, že pro drogový delikt byl na 12 měsíců odsouzen, přestože se svědci, kteří proti němu vypovídali, nedostavili k hlavnímu líčení. K druhému odsouzení uvedl, že měl smlouvu se společností, která v jeho herně uskladnila svoje automaty, které následně při kontrole zabavili celníci, a žalobci byl uložen podmíněný trest v délce 24 měsíců.

11. Ve správním spisu je založen rovněž opis z evidence rejstříku trestů fyzických osob, ze kterého vyplývá, že byl žalobce v několika případech odsouzen. V roce 2007 bylo zahlazeno žalobcovo odsouzení za maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. V roce 2017 trestní soud shledal žalobce vinným ze spáchání neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle , , a to k trestu odnětí svobody v délce 15 měsíců s podmíněným odkladem v délce 12 měsíců. Naposledy byl žalobce odsouzen v roce 2021 za zpronevěru a neoprávněné provozování hazardní hry, a to k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce 2 let se zkušební dobou v délce 4 let a peněžitému trestu. Uložená sankce v podobě peněžitého trestu byla následně žalobci přeměněna na nepodmíněný trest odnětí svobody.

12. Soud ze správního spisu rovněž zjistil, že žalobce v ČR disponoval oprávněním k trvalému pobytu, které mu bylo v roce 2022 pravomocně zrušeno.

13. Založeny byly dále tyto zprávy o zemi původu:

· Informace OAMP – Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi – Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv – Stav: květen 2025, ze dne 23. 5. 2025;

· Informace MZV ČR – Vietnam – Možnost dvojího trestního stíhání/odsouzení (ve Vietnamu a v ČR), Právní zásada „ne bis in idem“, Tresty za výrobu a distribuci drog, ze dne 6. 8. 2025;

· Informace MZV ČR – Vietnam – Možnost dvojího trestního stíhání/odsouzení (ve Vietnamu a v ČR), Právní zásada „ne bis in idem“, Tresty za výrobu a distribuci drog, ze dne 16. 8. 2024.

14. Seznámení s podklady pro rozhodnutí proběhlo dne 17. 2. 2026.

15. Dne 24. 2. 2026 zaslal žalobce vyjádření k podkladům. Zdůraznil potřebu posuzovat v řízení o udělení mezinárodní ochrany i soukromé a rodinné vazby žadatelů, neboť taková povinnost ČR plyne z mezinárodních závazků. Navrhl výslech manželky žalobce a dvou jeho dětí za účelem prokázání nenahraditelnosti a nezbytnosti osobní přítomnosti žalobce na území České republiky pro jeho rodinu.

Napadené rozhodnutí

16. Dne 6. 3. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, č. j. OAM-1263/ZA-ZA11-HA13-2025, kterým žalobci mezinárodní ochranu neudělil.

17. Uvedl, že důvod pro udělení azylu podle není u žalobce dán, neboť sám v řízení tvrdil, že v zemi původu před odjezdem žádné problémy neměl. Neshledal ani přiměřenou pravděpodobnost pronásledování podle , když důvodem žalobce pro podání žádosti byla pouze snaha legalizovat jeho pobyt v ČR. Nejednalo se tedy o důvod azylově relevantní. Žalovaný upozornil žalobce, že svou pobytovou situaci může řešit prostřednictvím některého z řízení podle , o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „“). Žalovaný také konstatoval, že ani rodinné vazby na území ČR nebo onemocnění diabetem nejsou azylovými důvody.

18. K obavám žalobce z přístupu vietnamských orgánů k osobám odsouzeným za drogový delikt žalovaný uvedl, že z Informace MZV ČR ze dne 16. 8. 2024 vyplynulo, že nebyl zaznamenán žádný případ, kdy by vietnamské soudy vynesly nový rozsudek ve věci, ve které již rozhodly zahraniční soudy. Rovněž nedochází k porušení zásady ne bis in idem ani k perzekucím občanů, kteří vykonali trest v zahraničí. V praxi státní orgány svým občanům trestaným v zahraničí nevěnují zvýšenou pozornost. Potížím mohou čelit jen osoby, které již v minulosti byly trestně stíhány ve Vietnamu, žalobce však trestní minulost v zemi původu popřel. Do Vietnamu žalobce opakovaně bez problémů cestoval a byl mu vydán nový cestovní pas, což dále podporuje závěr, že se vietnamské bezpečnostní složky o žalobce nezajímají.

19. Žalovaný dále konstatoval, že v případě žalobce není dáno reálné nebezpečí vzniku vážné újmy ve smyslu , odst. 2 , proto neudělil ani doplňkovou ochranu. Žádnému z rodinných příslušníků žalobce žijících v ČR nebyl udělen azyl nebo doplňková ochrana, proto ani u žalobce jejich udělení podle a nebylo důvodné.

Jednání

20. Při ústním jednání konaném dne 6. 10. 2026 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Právní zástupkyně žalobce nově poukázala na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2026, č. j. , který se rovněž týkal situace žadatele o mezinárodní ochranu vietnamské národnosti v minulosti odsouzeného za drogovou trestnou činnost. Krajský soud v Plzni rozhodnutí žalovaného zrušil, jelikož žalovaný nezjišťoval možné dopady odloučení žalobce na jeho nezletilého syna se zdravotním postižením a na rodinný život. Rozsudek byl napaden kasační stížností, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Zástupkyně žalobce navrhla zrušení napadeného rozhodnutí či alternativně přerušení řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

21. Soud provedl důkaz zprávou Informace MZV ČR – Vietnam – Možnost dvojího trestního stíhání/odsouzení (ve Vietnamu a v ČR), Právní zásada „ne bis in idem“, Tresty za výrobu a distribuci drog, ze dne 5. 8. 2026. Na základě této zprávy má soud za to, že zprávy ze dne 6. 8. 2025 a ze dne 16. 8. 2024, ze kterých vycházel žalovaný a které jsou součástí správního spisu, jsou i nadále aktuální.

22. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu třemi lékařskými zprávami ohledně krátkodobé hospitalizace žalobce v letech 2025 a 2026. Žalobce jimi chtěl prokázat skutečnost, že byl hospitalizován za účelem odstranění pravděpodobně nezhoubného nádoru. Soud důkaz neprovedl pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že byl žalobce opakovaně krátkodobě hospitalizován, nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (viz níže). Žalobce netvrdí, že by v zemi původu nebyla dostupná zdravotní péče, či že by mu měla být v zemi původu zdravotní péče odpírána, ani že by mu ve vlasti hrozila ze zdravotních důvodů vážná újma. Skutečnost, že v zemi původu nemá rodinu, která by se o něj mohla v případě potřeby starat, není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany.

Posouzení městského soudu

23. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti. Žaloba tedy je věcně projednatelná.

24. V nyní posuzované věci žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 5. 11. 2025 a údaje k této žádosti poskytl dne 20. 11. 2025, tj. před 12. 6. 2026. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí dne 6. 3. 2026. Při přezkumu napadeného rozhodnutí proto soud vycházel ze znění účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. do 11. 6. 2026, neboť dospěl k závěru, že přechodné ustanovení bodu 5 čl. II části první (jímž byl novelizován ) se vztahuje na všechna řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, nikoliv jen na nová rozhodnutí vydaná po předchozím vrácení věci soudem podle bodu 4 přechodných ustanovení (shodně viz také rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2026, č. j. -27, Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2026, č. j. -30, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2026, č. j. -42).

25. V souladu s soud při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li takové skutečnosti vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému. Žalobce nicméně v soudním řízení netvrdil existenci nových důležitých skutečností, které by nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí, a ani soudu není existence takových nových skutečností známa. Proto žalobu posoudil v souladu s v mezích uplatněných žalobních bodů.

26. Podle se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

27. Podle doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

28. Podle za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

29. Žalobce předně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě azylu podle ani ve formě doplňkové ochrany podle , odst. 2 písm. b) . K tomu uvádí, že se obává opakovaného trestního stíhání nebo trestání pro trestnou činnost, které se dopustil na území České republiky. Žalobce namítal, že zprávy o zemi původu nevylučují možnost, že by za drogový delikt spáchaný v ČR mohl být opětovně trestán i ve Vietnamu. V této souvislosti zmiňuje možnost uložení trestu smrti. V takovém případě se obával i nedodržení záruk spravedlivého procesu, jelikož zprávy o zemi původu hovoří o špatném zacházení se zadrženými.

30. Žádosti o mezinárodní ochranu musí být posuzovány prospektivně, tj. i s ohledem na hrozby, které v zemi původu žadatele mohou teprve nastat. Tyto hrozby pak musí být hodnoceny optikou přiměřené pravděpodobnosti.

31. K uvedenému důkaznímu standardu Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 3. 2008, č. j. -82, konstatoval:

Přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu (…) je dána tehdy, bývá-li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý. Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane (…), nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným.

32. Soud při posouzení žalobcovy námitky vycházel z výše uvedené Informace Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 16. 8. 2024, na jejíž obsah odkazují i aktualizované Informace MZV ze dne 6. 8. 2025 a ze dne 27. 7. 2026.

33. Z Informace MZV ze dne 16. 8. 2024 vyplývá, že ani přes vysoké trestní sazby a možnost uložit trest smrti vietnamské orgány na nátlak mezinárodního společenství plošně nepřistupují k ukládání nejvyšších možných sankcí.

34. Z této informace soud dále zjistil, že není znám žádný případ, kdy by místní soudy vynesly nový rozsudek v totožném trestním případu, za který byl již pachatel odsouzen v jiné zemi.

35. Dostupné nejsou ani žádné zprávy o tom, že by docházelo k jakýmkoliv perzekucím občanů vracejícím se do země po vykonání trestu odnětí svobody v zahraničí. Vykonaný trest v zahraničí se do místní obdoby rejstříku trestů nezapisuje a na dotyčného je místními úřady pohlíženo jako na osobu bezúhonnou. Odsouzení v zahraničí nemá dle dostupných zpráv ve Vietnamu v praxi žádný význam. Byť nelze vyloučit, že by v případě zásadního nepoměru mezi možnou trestní sazbou ve Vietnamu a nižším trestem uloženým v zahraničí prokuratura požadovala dodatečný trest ve Vietnamu, nejsou žádné případy uložení takového dodatečného trestu zaznamenány.

36. Zájem vietnamských orgánů o osobu žalobce se nejeví pravděpodobný ani ve světle toho, že žalobce byl za drogový delikt odsouzen již v roce 2017, přičemž při poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že do ČR přicestoval naposledy v roce 2018, když se letecky vracel z návštěvy rodiny ve Vietnamu. To nesvědčí o jeho nyní tvrzených obavách. Žalobce navzdory nyní tvrzeným obavám Vietnam po svém odsouzení navštívil a bez potíží se z něj vrátil zpět do ČR.

37. Žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2020, č. j. -57. Z uvedeného rozhodnutí plyne, že v řízení o mezinárodní ochraně nelze po žadateli požadovat úplné prokázání všech tvrzených skutečností a v případě pochybností je třeba postupovat ve prospěch žadatele (benefit of doubt). Uvedený rozsudek však současně nevylučuje povinnost správního orgánu posoudit, zda tvrzená obava odpovídá objektivně zjištěným informacím o zemi původu a zda je přiměřeně pravděpodobná.

38. V nyní projednávané věci není sporné, že žalobce byl v České republice odsouzen. Rozhodující je naopak skutečnost, že z informací o zemi původu nevyplývá reálné nebezpečí, že by žalobce byl po návratu do Vietnamu v důsledku tohoto odsouzení opětovně trestně stíhán nebo že by mu z tohoto důvodu hrozila vážná újma. Žalobcovy obavy postrádají oporu ve zjištěných informacích o zemi původu.

39. V rámci přezkumu důvodů pro udělení mezinárodní ochrany je zkoumána možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická (viz např. rozsudek ze dne 25. 4. 2019, č. j. -36).

40. Soud konstatuje, že žalobcovy obavy neshledal důvodnými, neboť opětovné zahájení trestního stíhání žalobce ve Vietnamu pro čin, za který již trest vykonal v ČR, není přiměřeně pravděpodobné. Protože žalobci nehrozí reálné trestní stíhání či vazba, nejsou relevantní ani námitky týkající se podmínek zadržených osob.

41. Žalobce v druhém žalobním bodu namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce má za to, že žalovaný pochybil tím, že neprovedl výslech jeho rodinných příslušníků a nevypořádal se s námitkou nepřiměřenosti zásahu do jeho práva na respektování soukromého a rodinného života. V této souvislosti poukázal též na to, že trpí cukrovkou, musí si několikrát denně aplikovat inzulin a být pod dohledem ošetřujícího lékaře. Pokud by se vrátil do Vietnamu, neměl by tam žádné rodinné zázemí a neměl by se o něj kdo postarat.

42. K tomu soud uvádí, že žalovaný se těmito otázkami v napadeném rozhodnutí zabýval. Žalovaný shledal, že rodinné vazby žalobce v ČR nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, a že výslech členů žalobcovy rodiny neprovedl, neboť jej považuje za irelevantní. Napadené rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné.

43. Soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Mezinárodní ochranu nelze udělit pouze na základě existujících rodinných a jiných společenských vazeb v ČR. Žalovaný nemusel provést výslechy rodinných příslušníků žalobce (manželky a zletilých dětí), jelikož osobní a rodinné vazby žalobce na území České republiky pro jeho rodinu nejsou v řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu relevantní.

44. Podle ve znění účinném do 30. 6. 2023 platilo, že za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje, pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Tento důvod pro udělení doplňkové ochrany již však byl bez náhrady novelou účinnou ode dne 1. 7. 2023 zrušen. I kdyby toto ustanovení bylo ve věci žalobce použitelné, je nutné poukázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. -48, č. 4589/2024 Sb. NSS, v němž se rozšířený senát zabýval výkladem tohoto ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2023. Mezinárodní ochrana má ze své podstaty chránit žadatele před nelidským či ponižujícím zacházením a újmou v zemi jeho původu. Doplňková ochrana proto míří na tzv. extrateritoriální situace, tj. na ochranu před újmou hrozící ve státě původu a následným pobytem v takovém státě, nikoli před újmou hrozící v hostitelském státě. Ochrana před vycestováním jako takovým, s ohledem na právem chráněné vazby cizince v České republice a možné negativní důsledky jejich narušení, je poskytována až v řízeních o uložení povinnosti vycestovat a v řízeních o vyhoštění. V řízení o vyhoštění je ostatně Česká republika povinna, v souladu s judikaturou ESLP, zkoumat, zda by vyhoštění nebylo v rozporu s některými ze základních práv zaručených Úmluvou (body [43] a [58] usnesení rozšířeného senátu). Tento výklad rozšířeného senátu následně nepřekonal ani Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 6. 2025, ve věci C-349/24, Nuratau. Není proto relevantní újma týkající se soukromého a rodinného života žalobce v České republice vzniklá jen v důsledku jeho vycestování z České republiky. Za relevantní jsou tak podle citované judikatury považovány pouze důvody týkající se země původu.

45. Soud neshledal důvod pro žalobcem navržené přerušení věci. Žalobcem citovaný rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. se týkal skutkově jiné věci a pro zdejší soud není závazný.

46. Žalovaný nepochybil, pokud neshledal porušení čl. 8 Úmluvy a y ve vztahu k porušení práva na soukromý a rodinný život žalobce v ČR. Soud vnímá možné negativní důsledky narušení vazeb žalobce, který na území České republiky pobýval téměř 40 let a má zde svou rodinu. Soukromý a rodinný život na území ČR je však dle ustálené judikatury hledisko, které se při posuzování žádosti o udělení doplňkové ochrany neposuzuje (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2025, č. j. -56). Nemůže být ani důvodem pro udělení azylu. Právem chráněné vazby cizince v ČR a možné negativní důsledky jejich narušení jsou posuzovány v řízeních o uložení povinnosti vycestovat a v řízeních o vyhoštění (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 09. 2026, č. j. -41, bod 17 či bod 58 výše citovaného usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 2. 2024, č. j. -48).

47. Žalovaný se zabýval též námitkou zhoršeného zdravotního stavu žalobce vlivem onemocnění cukrovkou. K tomu uvedl, že jde o běžné civilizační onemocnění a žalobci nehrozí vážná újma ve smyslu Úmluvy neboy. Ani v tomto ohledu není napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Závěr a náklady řízení

48. Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla důvodná a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu zamítl I. výrokem podle

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobce ve věci neměl úspěch. Žalovaný, který byl naopak plně úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval a netvrdil, že by mu vznikly nějaké náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud proto II. výrokem rozhodl, že ani jeden z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele ( ).

Praha 6. října 2026

Petra Kamínková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.