Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 175/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. S., zastoupeného JUDr. Martinem Supem, Ph.D., advokátem, sídlem Tikovská 2198/14, Praha 9, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 To 48/2025-20710 ze dne 20. 10. 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal na stěžovatele a další osoby obžalobu pro zločin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle , odst. 2 písm. a) a odst. 3 a dále pro zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle alinea 3, odst. 4 písm. a) a b) . Městský soud v Praze ("městský soud") usnesením č. j. -20636 ze dne 25. 7. 2025 podle § 314c odst. 1 písm. a) trestního řádu za použití § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, neboť měl za to, že je třeba odstranit závažné procesní vady, které nelze napravit v řízení před soudem. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, na jejímž základě Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") napadeným usnesením zrušil usnesení městského soudu a uložil mu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

2. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení vrchního soudu s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítá zejména, že obžaloba trpí zásadními vadami, které brání jejímu projednání v hlavním líčení, a že v přípravném řízení došlo k protiústavním výslechům a k nedostatečnému zjištění skutkového stavu.

3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí vrchního soudu, jímž zrušil rozhodnutí městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve věci tedy nebylo vydáno pravomocné konečné rozhodnutí a trestní řízení nadále pokračuje. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti (k tomu viz bod 23 a násl. stanoviska pléna sp. zn. ze dne 7. 2 2023) přitom vyplývá, že ústavní stížnost proti kasačnímu rozhodnutí je zásadně nepřípustná, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí a nejde tedy o rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu (srov. nález

sp. zn.

ze dne 18. 9. 2012 či usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 9. 2020).

5. Trestní stíhání vedené proti stěžovateli se nachází ve stadiu řízení před soudem prvního stupně, a to v jeho rané fázi, kdy ještě ani nebylo nařízeno hlavní líčení. V takových případech Ústavní soud již v minulosti opakovaně konstatoval, že ústavní stížnost proti dosavadnímu postupu orgánů činných v trestním řízení je zpravidla nepřípustná. Tento postup je totiž nedílnou součástí celého řízení a případné protiústavní vady lze zpravidla odstranit v jeho dalším průběhu, a to zejména prostřednictvím řádných a mimořádných opravných prostředků proti konečnému rozhodnutí (srov. nález

sp. zn.

ze dne 30. 11. 1995 či usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 5. 2016,

sp. zn.

ze dne 9. 9. 2024 a

sp. zn.

ze dne 19. 1. 2023, body 18 a 19).

6. Námitky stěžovatele směřují proti údajným podstatným procesním vadám a vadám v dokazování, k nimž mělo dojít v přípravném řízení. Tyto námitky však může stěžovatel uplatnit před městským soudem a případně i v následném odvolacím či dovolacím řízení. Pokud by se jimi Ústavní soud zabýval již v této fázi, porušil by tím zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je proto v tomto stadiu řízení předčasná.

7. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel se v ústavní stížnosti nedovolává výjimečného postupu podle a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly použití této výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti.

8. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh nepřípustný. Rozhodl tak stejně jako o ústavních stížnostech spoluobviněných směřujících proti témuž rozhodnutí vrchního soudu (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 1. 2026 a

sp. zn.

ze dne 3. 2. 2026).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2026

Martin Smolek v. r.

soudce zpravodaj