Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 626/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti Vladimíra Urválka, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2021 č. j. -245, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2020 č. j. -195 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. června 2019 č. j. -123, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. 3. 2021 a doplněna podáními z 12. 3. 2021 a 9. 4. 2021, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle a 3d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Stěžovatel se žalobou proti vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ""). Nepřiměřená délka se měla týkat řízení o návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu o zaplacení částky 710 000 Kč, vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. , v němž měl stěžovatel postavení žalovaného. Návrh na vydání směnečného platebního rozkazu byl podán dne 24. 2. 2010, s ohledem na další procesní postup (řešení otázky osvobození od soudního poplatku tehdejšího žalobce) byl směnečný platební rozkaz ze dne 19. 1. 2012 č. j. -69 doručen stěžovateli až dne 10. 2. 2020. Následně obecné soudy rozhodovaly o návrhu na jeho zrušení. Rozsudkem městského soudu ze dne 13. 11. 2013 č. j. -185 byl směnečný platební rozkaz (s výjimkou části týkající se nákladů řízení) ponechán v platnosti, což potvrdil i Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 2. 2015 č. j. -268. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017 č. j. -317 a navazující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2018

sp. zn.

(všechna v tomto usnesení uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 19. 6. 2019 č. j. -123 byla uvedená žaloba, kterou se stěžovatel domáhal náhrady nemajetkové újmy, zamítnuta, a toto rozhodnutí potvrdil městský soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2020 č. j. -195. Podle obecných soudů mohla stěžovateli vzniknout nemajetková újma až od okamžiku, kdy se dozvěděl o zahájeném řízení, tedy od února 2012. Pro účely posouzení nemajetkové újmy tak řízení trvalo 6 let a 6,5 měsíce. Dále bylo zjištěno, že postup soudů v řízení o návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu byl plynulý, koncentrovaný a bez průtahů mezi jednotlivými úkony. Výjimkou bylo pouze řízení před Nejvyšším soudem, jemuž byl spis předložen dne 6. 11. 2015, usnesení o odmítnutí dovolání však bylo vydáno až dne 30. 11. 2017. V tomto řízení byl spatřován ojedinělý průtah, který bylo možné tolerovat. Po skutkové i právní stránce nešlo o řízení složité, městský soud ale rozhodoval opakovaně o procesních otázkách (výzvy k zaplacení soudních poplatků, zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, odstranění vad odvolání). Délku řízení měl prodlužovat i samotný stěžovatel tím, že opakovaně nehradil soudní poplatek za řádné i mimořádné opravné prostředky, čekal na výzvu soudu k jejich zaplacení, soudní poplatek hradil až po zastavení odvolacího či dovolacího řízení a doplňoval blanketní odvolání. V postavení žalovaného podával opravné prostředky proti všem rozhodnutím, která byla ve věci vydána. Ve věci zároveň dvakrát rozhodoval Nejvyšší soud i Ústavní soud. Účastníkům řízení nelze vytýkat uplatňování procesních prostředků, které vnitrostátní právní řád poskytuje k ochraně jejich práv. Na druhé straně je zřejmé, že prodloužení řízení, k němuž dojde v důsledku toho, že ve věci rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu potřebnou pro přezkum. Obecné soudy nakonec dodaly, že předmětem řízení bylo peněžité plnění a že význam řízení byl pro stěžovatele standardní. Za těchto okolností byla délka řízení shledána přiměřenou všem shora uvedeným okolnostem a nelze v ní spatřovat nesprávný úřední postup.

4. Následné dovolání stěžovatele, které bylo podáno proti rozsudku městského soudu v rozsahu, v němž potvrdil rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku o věci samé co do částky 99 999 Kč, odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 1. 2021 č. j. -245. Neshledal totiž splnění podmínek přípustnosti dovolání podle , , ve znění pozdějších předpisů.

III.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti (a jejich doplněních) zdůrazňuje celkovou dobu řízení (od podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu) činící 8 let a 6 měsíců, což v demokratickém společenském zřízení nelze považovat za dobu přiměřenou. Obecné soudy podle jeho názoru nezohlednily, že směnečné řízení je svěřeno specializovaným senátům krajských soudů a má povahu zjednodušeného řízení, ani délku jednotlivých dílčích fází řízení, včetně 2 roky a 9 měsíců trvajícího dovolacího řízení. V nepřiznání náhrady nemajetkové újmy spatřuje stěžovatel extrémní popření jeho práva na spravedlivý proces v časové dimenzi. Ve prospěch své argumentace odkazuje na některé nálezy Ústavního soudu [nález ze dne 5. 10. 2011

sp. zn.

(N 172/63 SbNU 19), nález ze dne 20. 6. 2017

sp. zn.

(N 107/85 SbNU 759), nález ze dne 8. 8. 2017

sp. zn.

(N 146/86 SbNU 473), nález ze dne 10. 11. 2020

sp. zn.

], jakož i na některá rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu. V těchto rozhodnutích byly zjednodušeně řečeno shledány průtahy řízení i při výrazně kratší celkové době řízení. Stěžovatel dále k ústavní stížnosti přiložil řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a městského soudu, které podle jeho názoru s ohledem na podobnosti jimi rozhodovaných věcí dopadají i na nyní posuzovanou věc a v nichž byl shledán nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je v rozsahu, ve kterém směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu a v případě rozsudků městského soudu a obvodního soudu proti jejich výrokům ve věci samé, co do částky 99 999 Kč, a výrokům ohledně nákladů řízení, přípustná [stěžovatel neměl k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až 31 ). Pokud jde o zbylou část výroků ve věci samé rozsudků městského soudu a obvodního soudu, je ústavní stížnost z důvodu nevyčerpání dovolání nepřípustná podle .

7. Pro úplnost se dodává, že Ústavní soud k námitce stěžovatele rozhodl usnesením ze dne 8. 4. 2021 č. j.

-22

, že soudce Vladimír Sládeček není vyloučen z projednávání a rozhodování posuzované věci.

V.

Vlastní posouzení

8. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v rozsahu, v němž je přípustná, zjevně neopodstatněná.

9. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d)y (dále jen ""), a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

10. Námitky stěžovatele směřují proti způsobu, jakým obecné soudy hodnotily průběh řízení vedeného u městského soudu pod sp. zn. z hlediska uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy podle Ústavní soud v této souvislosti konstatuje, že z napadených rozhodnutí se podává podrobné shrnutí uvedeného řízení. Samotnou délku řízení, s níž by bylo možné spojovat případný nárok stěžovatele, v daném případě počítanou od okamžiku, kdy se dozvěděl o předmětném řízení, nelze posuzovat izolovaně, nýbrž právě s ohledem na konkrétní okolnosti věci. Obecné soudy přesvědčivě vysvětlily, z jakých důvodů tyto okolnosti brání závěru o nepřiměřené délce řízení (byť s výjimkou délky dovolacího řízení). Nic na tom nemění ani poukazy na řadu k ústavní stížnosti přiložených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo rozhodováno ve věcech, které se ovšem od posuzované věci významně skutkově odlišují. Nejde totiž jen o vlastní délku řízení, ale také o to, zda v průběhu řízení docházelo ze strany obecných soudů k pochybením, která měla na tuto délku vliv, například proto, že k jejich odstranění bylo třeba využít opravného prostředku, a zda (a v jaké míře) byla délka řízení ovlivněna procesním postupem jednotlivých účastníků řízení. Celkové posouzení věci stěžovatele podle Ústavního soudu není v extrémním rozporu s provedenými důkazy a nelze v něm spatřovat kvalifikované pochybení, které by odůvodňovalo závěr o porušení základního práva na soudní ochranu podle y nebo základního práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle y. Ve zbytku postačí odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí.

11. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele, a to zčásti podle pro zjevnou neopodstatněnost a zčásti podle pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2021

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu