Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1246/2020

30 Cdo 1246/2020-245

USNESENÍ

V. U.,

České republice - Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020, č. j. -195, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 6. 2019, č. j. -123, zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 7. 2018 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci, aby žalované zaplatil na náhradě nákladů řízení 600 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a žalobci uložil, aby žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení zaplatil 900 Kč.

Takto soudy rozhodly v řízení, v němž se žalobce podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále také „OdpŠk“, domáhal po žalované odškodnění nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízením vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , a to v období od 24. 2. 2010 do 31. 8. 2018.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, a to v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (I) co do částky 99 999 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení. Přípustnost dovolání spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od závěru uvedeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , podle kterého smysl krácení základní částky o jednu polovinu za první dva roky řízení spočívá v tom, že dva roky řízení lze považovat za dobu, po kterou soudní řízení obvykle může trvat. Dále žalobce přípustnost dovolání odvozoval od vyřešení hmotněprávní otázky, která nebyla dle jeho přesvědčení doposud v judikatuře dovolacího soudu řešena, a to „zda délka řízení, která je násobkem obecně akceptované přiměřené délky řízení v rozsahu 2 let (v daném případě více jak čtyřnásobkem), může být považována za přiměřenou?“

Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV, XII ), dále jen „ “, dovolání odmítl, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v ustanovení

Otázka krácení základní částky odškodnění o jednu polovinu za první dva roky řízení založit přípustnost dovolání v daném případě nemůže, neboť je otázkou, na které napadaný rozsudek nezávisí. Odvolací soud totiž na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil, pokud uzavřel, že k žádnému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a proto ani neřešil otázku výše přiměřeného zadostiučinění žalobce, natož ani žalobcem vymezenou otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001).

Ani při řešení otázky, zda lze délku posuzovaného řízení považovat za (ne)přiměřenou, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, která nevychází z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, nýbrž požaduje přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu, jestliže uzavřel, že celková délka řízení v trvání od 24. 2. 2010 do 31. 8. 2018, není nepřiměřená, neboť žalobce v postavení žalovaného se o řízení dozvěděl dne 15. 2. 2012, přičemž postup soudů byl plynulý, koncentrovaný a bez průtahů mezi jednotlivými úkony, kromě řízení před Nejvyšším soudem, což bylo lze jako ojedinělý průtah tolerovat, po skutkové i právní stránce nešlo o řízení složité, soud však rozhodoval opakovaně o procesních otázkách, předmětem posuzovaného řízení bylo peněžité plnění, jeho význam pro žalobce byl standardní a délku řízení prodloužil i sám žalobce (srov. část IV. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, , uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. , a usnesení ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. ).

Závěr uváděný žalobcem, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, pokud trvalo více než 8,5 roku, přípustnost podle nemůže založit, neboť z výše uvedeného plyne, že Nejvyšší soud ve Stanovisku žádnou konkrétní přiměřenou délku řízení nestanovil.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka porušení práv na spravedlivý proces a na náhradu škody způsobené vadným výkonem veřejné moci, ani námitka porušení principu právní jistoty. Nepřihlédl-li totiž odvolací soud bez dalšího k žalobcem označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, v nichž byla konkrétní řízení shledána nepřiměřeně dlouhými, ačkoliv byla kratší než řízení nyní posuzované, avšak důvody takového postupu (byť ne jednotlivě ve vztahu ke každému takovému rozhodnutí) uvedl, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, nijak se tím ve smyslu neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které „[p]ři posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě (začasto protichůdné) složky práva na spravedlivý proces, totiž právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníka (např. , , tr. ř.) (srov. část IV. Stanoviska).

K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 1. 2021

Mgr. Vít Bičák předseda senátu