Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2437/2025

23 Cdo 2437/2025-799

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně NIDO Investment a.s., se sídlem v Líbeznicích, U Studánky 1064, identifikační číslo osoby 05757045, zastoupené Mgr. Jakubem Hafnerem, advokátem se sídlem v Praze, Seifertova 823/9, proti žalované PARKING PRAHA s.r.o., se sídlem v Praze, Vladislavova 46/3, identifikační číslo osoby 28718801, zastoupené Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553/17, o zaplacení částky 2.510.515 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2025, č. j. -774, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 2.510.515 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 5. 2024, č. j. -723, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2.041.239 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu, kde šlo o zaplacení částky 469.276 Kč a ve výroku blíže specifikovaného příslušenství (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III až V).

2. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem označeným v záhlaví potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.858.676 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným. Ve zbývající části výroku I odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba na zaplacení částky 182.563 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným zamítá (první výrok). Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý až čtvrtý výrok a šestý výrok) a o povinnosti k zaplacení části soudního poplatku (pátý výrok).

3. Odvolací soud vyšel z toho, že procesní předchůdkyně žalobkyně provedla stavební práce na zhotovení stavby rodinného domu na pozemku ve vlastnictví žalované. Dle odvolacího soudu mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně nedošlo k uzavření platné smlouvy o dílo. Odvolací soud proto uplatněný nárok posoudil jako právo na vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud neshledal důvody pro aplikaci , (dále jen „o. z.“), a to z důvodu nedostatku ujednání o ceně, případně dalších podmínek smlouvy o dílo, ale postupoval podle o. z. a žalobkyni přiznal nárok na vypořádání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklé ceny předmětu plnění. Takovou cenou je v daném případě částka, kterou by žalovaná jako objednatel musela vynaložit na opatření obdobného plnění v daném místě a čase, nikoliv rozdíl mezi hodnotou pozemku bez rozestavěné stavby a s rozestavěnou stavbou. Jde tak o ocenění prací a nákladů na stavbu v obvyklé ceně a v rozsahu, který zhotovila žalobkyně.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu , (dále jen „ “), neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. Navrhla také, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

5. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

6. Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.

7. Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

8. Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

9. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

11. Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

12. Dovolání není přípustné.

13. Dovolatelkou předestřená otázka „spočívá v tom, jakým způsobem má být určena výše peněžité náhrady za vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2999 o. z. v případě, kdy byla na pozemku účastníka částečně postavena stavba na základě neplatné smlouvy o dílo“. V té souvislosti dovolatelka odkazuje na rozhodovací praxi (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. ), dle níž je třeba výši peněžité náhrady za vydání bezdůvodného obohacení, které není dobře možné vrátit, odvozovat od prospěchu, jenž byl plněním bez právního důvodu získán, nikoli od hodnoty, která byla ze strany ochuzeného vydána. Dále pak dovolatelka s odkazem na tatáž rozhodnutí argumentuje, že je při určení výše náhrady třeba přihlédnout i k případné vadnosti plnění (k jeho nedostatkům), pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu obohaceného. Dovolatelka namítá, že odvolací soud „ocenil majetkový prospěch žalované z částečného plnění žalobkyně pouze jako peněžitou částku odpovídající nákladům na zhotovení části stavby, bez ohledu na reálný majetkový prospěch žalované“ a že „[s]oud prvého stupně ani odvolací soud v tomto případě nepřihlédl k žalovanou tvrzeným vadám předmětného díla, čímž se napadené rozhodnutí odchýlilo od výše nastíněné ustálené praxe dovolacího soudu“.

14. Jak již bylo uvedeno výše, odvolací soud dle § 2999 odst. 1 o. z. žalobkyni přiznal náhradu ve výši obvyklé ceny předmětu plnění. Za tu odvolací soud považoval cenu prací a nákladů na stavbu v obvyklé ceně a v rozsahu, který žalobkyně zhotovila. Odvolací soud tedy výši náhrady nestanovil ve výši nákladů na zhotovení bezvadného díla v souladu se smlouvou, nýbrž ve výši obvyklé ceny prací a nákladů, které žalobkyně skutečně provedla a vynaložila. Odvolací soud uvedl, že „při stanovení této ceny se přihlíží k případným nedostatkům využitelnosti či řádnosti provedení, které tvrdí a prokazuje strana žalovaná. Takovým nedostatkem řádnosti provedení však není nesoulad s projektovou dokumentací, když není dána platná smlouva o dílo, jde tu o obvyklou kvalitativní využitelnost. […] Okresní soud správně posoudil, že bylo poté na žalované, aby po poučení soudu konkrétně namítala nedostatky využitelnosti či řádnosti plnění, žalovaná však tyto v řízení před okresním soudem dostatečně nespecifikovala, nebylo tak možno v systému neúplné apelace v odvolacím řízení již řešit, jaké konkrétní nedostatky mělo schodiště či jiné prvky stavby. Nebylo též možno zabývat se tím, jaké náklady si vyžádalo dodatečné povolení změn stavby s ohledem na odchylky od projektu, což žalovaná namítala v odvolání, když takový nárok, který opět zůstal nespecifikován, by bylo nutno považovat za vzájemný nárok z případně vzniklé škody, nepřípustný podle v odvolacím řízení.“.

15. Tvrdí-li tedy dovolatelka, že odvolací soud nepřihlédl k tvrzeným „vadám“ díla, její argumentace neodpovídá odůvodnění napadeného rozhodnutí. Odvolací soud naopak vyložil, že se sice k případným nedostatkům využitelnosti či řádnosti provedení přihlíží, dovolatelka je však v řízení řádně nenamítla. S tímto závěrem dovolatelka nepolemizuje a přípustnost dovolání v tomto směru nevymezuje. Jde-li o nesoulad provedené stavby a projektové dokumentace, odvolací soud vyložil, že je v posuzovaném případě pro stanovení výše náhrady za bezdůvodné obohacení relevantní obvyklá kvalitativní využitelnost. K tomu lze jinými slovy doplnit, že případné nedostatky (rozdíl) zhotovené stavby oproti projektové dokumentaci byly v obvyklé ceně skutečně provedených prací zohledněny. Odvolací soud se tedy od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.

16. Dovolatelka dále namítá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, a polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu. Přípustnost dovolání však nemohou založit námitky založené na zpochybňování skutkových zjištění a na kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu přitom není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. , či ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. ). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů ( ) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. , či ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. ).

17. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl dle

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení věty druhé ).

19. K návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Nejvyšší soud uvádí, že v nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , přijal Ústavní soud závěr, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto návrhem žalované na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 1. 2026

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu