Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3060/2024

33 Cdo 3060/2024-269

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně H. P., zastoupené JUDr. Michaelou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, proti žalovaným 1)O. P., 2) Transaktě a.s., se sídlem v Praze 8, Lodžská 399/26 (identifikační číslo 006 75 261), 3) M. P., 4) J. P., 5) L. P., všem zastoupeným JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, a 6) L. P., zastoupené JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, o určení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, č. j. -195, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 3. 1. 2024, č. j. -167, zastavil řízení, žalobkyni uložil zaplatit každému z žalovaných 1) až 5) na náhradě nákladů řízení 2 783 Kč, ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 6) rozhodl, že žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalobkyni vrátil soudní poplatek (6 400 Kč).

Usnesením ze dne 17. 6. 2024, č. j. -195, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, žalovaným 1) až 5) přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení po 2 783 Kč a ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 6) rozhodl, že žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že za situace, kdy řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. má stejný předmět a je vedeno mezi týmiž účastníky jako řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , ale bylo zahájeno později, je dána překážka věci zahájené podle , která představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro nějž je nutno řízení zastavit ( ).

V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně uvedla, že se odvolací soud při řešení právní otázky splnění podmínek pro existenci překážky litispendence odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterou identifikovala konkrétními rozhodnutími.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Dovolání – přípustné pro posouzení otázky totožnosti žalobního petitu (návrhu) pro účely překážky litispendence – je důvodné.

Podle zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Překážka věci zahájené brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta stejná věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení.

Podle věty první jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v názoru, že totožnost řízení, která je rozhodná pro posouzení překážky věci zahájené či rozhodnuté, je dána totožností jejich předmětu a totožností účastníků. Předmětem občanského soudního řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok, který je vymezen jak právně relevantními skutkovými okolnostmi, tak žalobním petitem určujícím povinnost či právo, o nichž má na základě podané žaloby být rozhodováno. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Jinak řečeno, totožnost předmětu řízení předpokládá jak totožná skutková tvrzení žalobce, tak i totožný žalobní petit. Jestliže je předmět sporu daný žalobním návrhem odlišný, není překážka zahájeného řízení dána. Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, že v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky již skončeného řízení (srov. usnesení ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 60/2001, ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85/2003, ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68/2001, a rozsudky ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2002, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 137/2009).

Podle obsahu spisu žalobou ze 7. 10. 2022, která byla Obvodnímu soudu pro Prahu 7 doručena tentýž den v 21 hodin 49 minut, se žalobkyně domáhala po žalovaných – mimo jiné – určení, že ke dni úmrtí zůstavitele (A. P., zemřelého XY) neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o půjčce z 16. 12. 2004, dohodou o půjčce z 11. 8. 2005, dohodou o půjčce z 6. 10. 2006 a u Transakty a.s. z 25. 10. 2011 označenou jako „Věc: započtení“. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. . Usneseními ze dne 22. 12. 2022, č. j. -62, a ze dne 3. 2. 2023, č. j. -89, Obvodní soud pro Prahu 7 z nároků žalobou uplatněných vyloučil podle k samostatnému řízení vedenému pod sp. zn. návrh na určení, že ke dni úmrtí zůstavitele neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o půjčce z 16. 12. 2004, dohodou o půjčce z 11. 8. 2005, dohodou o půjčce z 6. 10. 2006 a u Transakty a.s. z 25. 10. 2011 označenou jako „Věc: započtení“.

Žalobou ze 7. 10. 2022, doručenou Městskému soudu v Praze týž den v 11 hodin 21 minut, se žalobkyně proti žalovaným domáhala určení, že

a/ ke dni 16. 12. 2004 neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o půjčce na částku ve výši 10 000 000 Kč z 16. 12. 2004 mezi O. P. a A. P.,

b/ ke dni 11. 8. 2005 neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o půjčce na částku 12 024 000 Kč z 11. 8. 2005 mezi O. P. a A. P.,

c/ ke dni 6. 10. 2006 neexistoval právní poměr nebo právo založené dohodou o půjčce na částku 23 529 600 Kč z 6. 10. 2006 mezi O. P. a A. P.,

d/ ke dni 25. 10. 2011 neexistoval právní poměr nebo právo založené započtením pohledávky REPHANA REALITY, a.s., za O. P. a A. P., proti REPHANA REALITY, a.s., případně určení neplatnosti dohod a započtení. V tomto řízení vedeném pod sp. zn. Městský soud v Praze podle na návrh žalobkyně připustil přístup JUDr. Heleny Divišové, notářky, do řízení na stranu žalovaných.

V nynějším řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. se žalobkyně domáhala určení, že ke dni úmrtí zůstavitele (15. 9. 2011) neexistoval právní poměr či právo založené dohodami o půjčkách (z 16. 12. 2004, 11. 8. 2005 a 6. 10. 2006) ani u Transakty a.s. z 25. 10. 2011 označenou jako „Věc: započtení“ (dále jen „listina o započtení“). V dříve zahájeném řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. se žalobkyně domáhala určení, že právní poměr či právo založené stejnými dohodami o půjčkách a stejnou u o započtení neexistoval ke dni jejich uzavření, tj. 16. 12. 2004, 11. 8. 2005, 6. 10. 2006 a 25. 10. 2011. Určení, že právní poměry a práva neexistovaly ke dni smrti zůstavitele, je z hlediska rozsahu širší, neboť nestačí vyřešit, zda existovaly ke dni svého vzniku (to je jen předběžná otázka), ale je třeba zabývat se tím, zda – pokud existovaly – do smrti zůstavitele nezanikly. Lze uzavřít, že posuzované žalobní petity vyjadřují odchylné právní skutečnosti a nelze je považovat za „tentýž předmět řízení“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nemůže založit tvrzení žalobkyně, že odvolací soud při svém rozhodování nezohlednil změnu žaloby, kterou učinila svým podáním ze 17. 10. 2023 v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. (k tomu srov. bod 27 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. ). Výtka je navíc v rozporu s odůvodněním napadeného rozhodnutí (bodem 23), v němž odvolací soud vysvětlil, že podáním ze 17. 10. 2023 žalobkyně jen doplnila svá skutková tvrzení.

Nejvyšší soud podle rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 7. 2025

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu