Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
5F49BA4F2836D9BFC1258AE70052A412.html
HTML · 13.35 KB
No categories available
26 Cdo 455/2024
26 Cdo 455/2024-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobkyně A - Trading, a. s., se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Karlova 455/48, IČO 48289540, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalovanému V. B., o vyklizení nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 75 C 427/2020 , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2023, č. j. 12 Co 38/2023 -125, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) usnesením ze dne 20. 10. 2021, č. j. 75 C 427/2020 -74, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedených u téhož soudu pod sp. zn. 33 C 126/2018 a 10 C 128/2018 .
Usnesením ze dne 13. 12. 2022, č. j. 75 C 427/2020 -103, pak soud prvního stupně rozhodl o pokračování v řízení přerušeném citovaným usnesením (výrok I) a vyzval účastníky, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení aktualizovali svá stanoviska v řízení a písemně mu je sdělili (výrok II).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 6. 2023, č. j. 12 Co 38/2023 -125, posléze uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v napadeném výroku I.
Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud (jako soud dovolací) odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř. o. s. ř. ), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolatel v dovolání vedle citace ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. pouze obecně konstatoval, že přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. či jeho části. Kritérium, aby „dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak“, míří na situace, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit nikoli od právního názoru odvolacího soudu (jak se – vzhledem k celkovému obsahu dovolání – snad mylně domníval dovolatel), nýbrž od svého právního názoru již vyjádřeného v jeho dřívějším rozhodnutí. Z dovolání tak musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 ).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze ho dovodit ani z jeho obsahu. Pouhá kritika právního posouzení otázky pokračování v přerušeném řízení pak není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Na uvedených závěrech ničeho nemění ani dovolatelův odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 980/13 . Měl-li předmětný odkaz dokládat nesprávnost postupu soudu v jiném řízení (v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 C 126/2018 ), nemohl představovat způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání už proto, že dotčená (obligatorní) náležitost dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) se musí, jak vyplývá již ze samotného znění § 237 o. s. ř. o. s. ř. , vztahovat k dovoláním „napadenému“ rozhodnutí odvolacího soudu, nikoli k rozhodnutí soudu (navíc prvního stupně) vydanému v jiném řízení, resp. k postupu soudu, který vydání takového (v jiném řízení přijatého) rozhodnutí předcházel (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3789/2020 ).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016 , či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017 .
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 3. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová
pověřená členka senátu