Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2024/2023

27 Cdo 2024/2023-440

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Václava Minxe, narozeného 25. 4. 1966, se sídlem ve Zhoři, č. p. 8, PSČ 588 26, identifikační číslo osoby 10120785, zastoupeného Mgr. Janem Valihrachem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 1934/12, PSČ 586 01, proti žalovanému Viktoru Bodnárovi, narozenému 11. 4. 1972, bytem v Brtnici, 5. května 349, PSČ 588 32, zastoupenému Mgr. Hanou Maškovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 1696/15, PSČ 586 01, o zaplacení 909.737,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2023, č. j -388, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 11. 2022, č. j. -350, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 909.737,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 710.930,80 Kč od 16. 10. 2011 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výrok I. soudu prvního stupně v části, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 445.723,07 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 710.930,80 Kč za dobu od 16. 11. 2011 do 9. 3. 2023 (první výrok), v části výroku I., v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 10.753,23 Kč a úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 710.930,80 Kč za dobu od 16. 10. 2011 do 15. 11. 2011, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (druhý výrok), a ve zbylé části napadeného výroku I., tj. ohledně nároku žalobce na zaplacení 453.261,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 710.930,80 Kč za dobu od 10. 3. 2023 do zaplacení, a ve výroku II. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (třetí výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda pohledávka věřitele musí být reálně nevymahatelná, aby bylo založeno ručení člena statutárního orgánu právnické osoby dle , . Dovolatel má za to, že v řízení před soudy nižších stupňů prokázal, že společnost C.ICE a. s. (dříve „BECC&CO a. s.“), identifikační číslo osoby 26840502, vlastní majetek nezanedbatelné (vysoké) hodnoty, který však nebyl v exekučním řízení zpeněžen „pouze z důvodu neochoty a liknavosti žalobcem zvoleného soudního exekutora“; podmínky nezbytné pro vznik ručení člena statutárního orgánu tak nebyly splněny.

[5] Dovolatel však zjevně přehlíží, že při formulaci výše uvedené otázky vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu věci. Odvolací soud totiž – oproti mínění dovolatele – uzavřel, že pověřenému soudnímu exekutorovi se po podrobném a rozsáhlém šetření nepodařilo dohledat žádnou hotovost či reálně zpeněžitelný majetekspolečnosti C.ICE a. s., jež by mohl být použit na uhrazení pohledávky žalobce.

[6] Dovolací přezkum je v vyhrazen výlučně otázkám právním. Ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod, a skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ). Z řečeného pak plyne, že při posuzování přípustnosti i důvodnosti dovolání Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

[7] Dovolatel, odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. , dále namítá, že skutkový stav, jak jej zjistil odvolací soud, resp. soud prvního stupně, je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, čímž se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

[8] Dovolatel však svou argumentací ve skutečnosti brojí proti samotnému hodnocení důkazů, maje za to, že odvolací soud měl na jeho základě přijmout odlišné skutkové závěry (totiž že společnost C.ICE a. s. disponuje majetkem vysoké hodnoty). Hodnocení důkazů však nelze, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, dovoláním napadnout (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. , či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 2. 2024

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu