Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 71/2023

MSPH 98 INS 723/2021 207 ICm 1325/2022 29 ICdo 71/2023-98

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Zrůstek a partneři v. o. s., se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25589644, jako odděleného insolvenčního správce dlužníka Arca Investments, a. s., v reštrukturalizácii, zastoupeného Mgr. Filipem Dombrovským, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 542/27, PSČ 602 00, proti žalovaným 1/Insolvenční agentuře v. o. s., se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, PSČ 360 01, identifikační číslo osoby 29115540, jako oddělenému insolvenčnímu správci dlužníka Riverland s. r. o., a 2/ Riverland s. r. o., se sídlem v Praze 4, Michelská 966/74, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 04959507, zastoupenému JUDr. Ing. Radanem Tesařem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Chodská 1366/9, PSČ 120 00, o odpůrčí žalobě, o přistoupení dalšího žalovaného do řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Arca Investments, a. s., v reštrukturalizácii, se sídlem v Bratislavě, Plynárenská 7/A, PSČ 821 09, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35975041, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2023, č. j. , -53 ( ), takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení , (dále též jen „ “) – dospěl k závěru, že v „původní žalobě“ byl označen jediný žalovaný, a to Insolvenční agentura v. o. s., oddělený insolvenční správce dlužníka R (nikoli též dlužník R). Podání žalobce (Zrůstek a partneři v. o. s., jako odděleného insolvenčního správce dlužníka Arca Investments, a. s., v reštrukturalizácii) ze dne 23. května 2022 proto posoudil (podle jeho obsahu) jako návrh na vstup dlužníka R do řízení jako dalšího žalovaného.

3. Následně insolvenční soud uzavřel, že takovému návrhu nelze vyhovět [se zřetelem k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 1/2007“); usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jestliže původní žalovaný nebyl ve sporu pasivně legitimován; vedlo by to totiž k obcházení institutu záměny účastníků dle

4. Pro stavění lhůty by (přitom) bylo rozhodné datum úkonu, jímž byl navržen vstup dlužníka R do řízení (23. května 2022), takže by nebyla dodržena jednoroční lhůta počítaná ve smyslu , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka (od 11. května 2021). Po připuštění vstupu dlužníka R do řízení by tedy insolvenční soud musel žalobu vůči němu následně odmítnout podle .

5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2023, č. j. , -53 ( ), změnil usnesení insolvenčního soudu tak, že připustil vstup dlužníka R do řízení jako dalšího žalovaného.

6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení a a ze závěrů obsažených v označené judikatuře Nejvyššího soudu (zejména v usnesení ze dne 29. května 2001, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč., a v rozsudkuNejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2022, sen. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč.) – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

7. Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Smyslem institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení je umožnit žalobci, aby odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby.

8. Soudní praxe je ustálena v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, nebo kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá vůči tomu, kdo má do řízení přistoupit jako další žalovaný, anebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Platí též, že soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení ( ) i tehdy, je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován a že návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení žalobce obchází institut záměny účastníků ve smyslu ustanovení Při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení neposuzuje soud otázku jeho věcné legitimace.

9. Obsahem žaloby bylo prokázáno, že žaloba směřovala pouze vůči (oddělenému) insolvenčnímu správci (dlužník R v ní samostatně nebyl označen jako druhý žalovaný). Ačkoli žalobce označil v podání z 23. května 2022 (v článku I.) jako žalovaného i dlužníka R, insolvenční soud toto podání správně vyhodnotil jako návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení (jelikož žalobce rozšířil okruh žalovaných). Jak správně poukázal dlužník R, každý procesní úkon se posuzuje podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůlí jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá žádný vliv na procesní úkon a jeho účinnost.

10. Žalobce se mýlí, dovozuje-li, že insolvenční soud byl povinen jej poučit postupem podle o tom, koho navrhuje na straně žalované. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu takové poučení zřetelně vybočuje z mezí procesních pravidel sporu, oslabuje úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládá tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení; poučení žalobce o tom, koho má ve věci žalovat, by (tedy) přesahovalo meze poučovací povinnosti soudu dle

11. V době podání návrhu na přistoupení do řízení (23. května 2022) ještě nebylo zahájeno jednání a insolvenční soud ani nezapočal s dokazováním. Podmínky k tomu, aby insolvenční soud vyhověl návrhu na přistoupení dlužníka R do řízení jako dalšího žalovaného, tak byly splněny. Při rozhodování podle nemá místo posouzení, zda návrh na přistoupení dlužníka R do řízení je včasný; to je vyhrazeno věcnému posouzení žalobou uplatněného nároku (rozhodnutí o žalobě).

12. Argument insolvenčního soudu, že záměrem žalobce bylo obejít návrhem na přistoupení dlužníka R propadnou hmotněprávní lhůtu k podání žaloby, není správný. Proti tomu, kdo se má stát účastníkem řízení na základě usnesení, jímž soud připustí jeho přistoupení do řízení ( ), se běh lhůty k podání incidenční žaloby staví dnem, kdy návrh na jeho přistoupení dojde soudu.

13. Tím, zda další žalobce nebo žalovaný, jehož přistoupení do řízení žalobce navrhl, je ve věci legitimován, se soud při rozhodování o připuštění přistoupení do řízení nezabývá. Věcná legitimace účastníka řízení je totiž předmětem dokazování, soud ji může řešit na základě výsledků dokazování a jen v souvislosti s rozhodováním ve věci samé (nedostatek věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení nebo pro odmítnutí žaloby).

II. Dovolání a vyjádření k němu

14. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.

15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel – vycházeje z ustanovení , , , a a z ustanovení – argumentuje následovně:

16. Okruh účastníků ve sporných řízeních, ovládaných dispoziční zásadou, vymezuje navrhovatel (žalobce). Navrhovatelem (žalobcem) je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a odpůrcem (žalovaným) je ten, koho navrhovatel (žalobce) označil v návrhu na zahájení řízení (v žalobě) za odpůrce (žalovaného). Jiná osoba se může stát za řízení navrhovatelem (žalobcem) nebo odpůrcem (žalovaným), jen jestliže soud na návrh navrhovatele (žalobce) pravomocným usnesením připustí, aby do řízení přistoupila jako další účastník ( ); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o usnesení ze dne 7. srpna 2001), nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. (jde o usnesení ze dne 17. září 2020).V tomto případě však žalobce neučinil návrh ve smyslu ustanovení st. 1 ; pouze vyvracel mylný výklad soudu o tom, jaká byla jeho vůle akoho tedy označil v žalobě jako žalovaného (proto dovolatel současně podal proti usnesení odvolacího soudu žalobu pro zmatečnost podle ).

17. Způsob identifikace jednotlivých „účastníků žaloby“ je naznačen v demonstrativním výčtem identifikačních údajů jednotlivých subjektů; předpokládá se nicméně, že za účelem dosažení naprosto nepochybného závěru o tom, koho žalobce označuje jako žalovaného, jsou běžně uváděny i další údaje tak, aby byla žalována opravdu správná osoba. Je sice běžné, že žaloba obsahuje rubriku („jakousi přední stranu žaloby“), kde navrhovatelé (mimo jiné) označují účastníky řízení, nejde však o formální náležitost žaloby (a tím spíše zákonodárce nestanovuje žádné povinné parametry nebo strukturu takové rubriky). Kdyby žalobce (takovou) rubriku v žalobě vynechal, avšak z dalšího obsahu žaloby by bylo nepochybné, koho chce žalovat, zcela určitě by soud takovou žalobu projednal (a za žalovaného by označil osobu označenou žalobcem v „těle“ žaloby). Žaloba v projednávané věci onu rubriku obsahovala, přičemž jak z tam užitého označení účastníků řízení, tak (přinejmenším) z „petitu“ žaloby je s přihlédnutím k zásadě bezformálnosti procesních úkonů (z níž vyplývá, že je soud posuzuje podle jejich obsahu) zřejmé, že žalobce označil v žalobě jako žalovaného i dlužníka R.

18. Dovolatel nesouhlasí ani s výkladem odvolacího soudu k poučovací povinnosti. Jakkoli je (totiž) dovolatel přesvědčen, že v žalobě označil oba žalované, měl-li soud za to, že jako žalovaný byl (v příslušné rubrice) označen pouze oddělený insolvenční správce, pak skutková tvrzení i „petit“ žaloby zakládala logický rozpor s údajem označujícím žalovaného, jenž měl vést k postupu (poučení) podle ; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. (jde o usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem rozh. obč.), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2012, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 6. dubna 2004, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 51/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu [nález je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu].

19. Postup obou soudů má (tedy) dovolatel za bezdůvodně a přehnaně formalistický, odporující (proto) judikatuře Ústavního soudu; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. července 2005 sp. zn. (jde o nález uveřejněný pod číslem 165/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), nebo nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. (jde o nález uveřejněný pod číslem 75/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Jelikož žalobce odstranil takovou (případnou) vadu žaloby z vlastní iniciativy (podáním ze dne 23. května 2022), byla již výzva podle nadbytečná, a v řízení mělo být nadále jednáno s oběma žalovanými; srov. (opět) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. .

20. Dlužník R ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné. K důvodu pro odmítnutí dovolání poukazuje na to, že dovolatel řádně nevymezil (ve smyslu ) přípustnost dovolání. Dále uvádí, že polemikou se závěry soudů o tom, co vyjadřuje (původní) žaloba, dovolatel nepřípustně zpochybňuje skutková zjištění obou soudů. Oproti dovolateli míní, že (původní) žaloba nebyla vadná a že jako jediný žalovaný je v ní označen oddělený insolvenční správce dlužníka R. Oproti odvolacímu soudu pak dovozuje, že podle závěrů R 1/2007 neměl být připuštěn do řízení jako další žalovaný, jelikož dovolatel obcházel návrhem ze dne 23. května 2022 institut záměny účastníků řízení.

III. Přípustnost dovolání

21.

Nejvyšší soud

se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání, a to nejprve námitkou dlužníka R (ve vyjádření k dovolání), že dovolatel nevymezil v dovolání přípustnost dovolání řádně (tedy námitkou, že dovolání je vadné). Pro toto posouzení jsou rozhodná následující ustanovení (v aktuálním znění, pro věc rozhodném).

§ 92

(1) Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.

(…)

§ 218

Odvolací soud odmítne odvolání, které

(…)

b/ bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn;

(…)

§ 229

(1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže

(…)

d/ nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba,

(…)

§ 232

(1) Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá.

(2) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě.

§ 237

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

§ 241a

(1) Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3.

(2) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

§ 243c

(1) Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud odmítne.

(…)

(3) Ustanovení § 218 písm. b/, § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví. Nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 241b odst. 3 věty třetí, ačkoliv se nezdařilo odstranit nedostatek podmínky uvedené v § 241, rozhodne o zastavení dovolacího řízení pro nesplnění této podmínky dovolací soud.

22. S dlužníkem R lze souhlasit v tom, že dovolatel v pasáži výslovně věnované přípustnosti dovolání (první odstavec článku II. dovolání) „vymezil“ přípustnost dovolání jen tak, že slovně opsal text (s výjimkou slov „anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“). Kdyby měla být otázka, zda dovolatel v souladu s požadavkem kladeným ustanovením řádně vymezil přípustnost dovolání, posouzena jen podle této pasáže dovolání, závěr Nejvyššího soudu by zněl tak, že o řádné vymezení přípustnosti dovolání nejde (a dovolání je vadné); srov. k tomu především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. Z dalších částí dovolání je nicméně zřejmé, že dovolatel dovozuje nesprávnost závěrů napadeného rozhodnutí co do označení účastníků řízení v žalobě a co do poučovací povinnosti soudu z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (označené v rámci reprodukce dovolání v odstavcích 16., 18. a 19. odůvodnění shora). Odtud Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel (poměřováno obsahem dovolání jako celku) vymezil přípustnost dovolání poukazem na rozpor s označenou (ustálenou) rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolání v dotčeném ohledu vady nemá.

23. Dále se Nejvyšší soud zabýval vlastní přípustností podaného dovolání. Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v , takže může být (objektivně) přípustné jen podle (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v ).

24. Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší. Srov. např. již např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2005, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 45/2006 Sb. rozh. obč., nebo odstavec 21. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2022, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.

25. Žalobce (proto) není osobou subjektivně oprávněnou k podání dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud vyhověl jeho návrhu (podle ) na přistoupení dalšího žalovaného do řízení (tím, že potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně takové přistoupení připustil, nebo tím, že změnil usnesení, jímž soud prvního stupně takové přistoupení nepřipustil, tak, že návrhu na přistoupení žalovaného vyhověl).

26. V poměrech dané věci podává dovolání žalobce, jehož návrhu na přistoupení dlužníka R do řízení jako dalšího žalovaného, odvolací soud napadeným usnesením vyhověl (posuzováno obsahem usnesení odvolacího soudu). Tento předpoklad (že mu bylo vyhověno, takže není k podání dovolání subjektivně oprávněn), může dovolatel vyvrátit jen prostřednictvím argumentu, že takový návrh nepodal. To dovolatel v dovolání také činí, při současném poukazu na to, že podal proti napadenému usnesení i žalobu pro zmatečnost podle (srov. reprodukci dovolání v odstavci 16. odůvodnění shora).

27. Jinak řečeno, závěr, že dovolání je subjektivně přípustné, lze přijmout jen za předpokladu, že dovolací soud předtím dospěje k závěru, že odvolací soud rozhodl o přistoupení dlužníka R do řízení jako dalšího žalovaného aniž dovolatel (coby žalobce) podal k tomu potřebný (podle ) návrh na přistoupení dalšího žalovaného do řízení, tedy k závěru, že řízení před soudy nižších stupňů je (bylo) postiženo tzv. zmatečnostní vadou podle

28. V této souvislosti je nutno odlišit (ve shodě s pojmenováním obsahových náležitostí žaloby pro zmatečnost v ) rozhodnutí, proti němuž směřuje žaloba pro zmatečnost (předmět žaloby pro zmatečnost), od důvodu žaloby pro zmatečnost (důvodu zmatečnosti). Srov. k tomu v judikatuře např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2014, sp. zn. , a odstavec 39. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 49/2021 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 49/2021“) [k předmětu žaloby pro zmatečnost], anapř. usnesení ze dne 15. února 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 52/2013 Sb. rozh. obč., nebo odstavec 40. odůvodnění R 49/2021 (k důvodu zmatečnosti).

29. U důvodu zmatečnosti podle lze považovat návrh na přistoupení dalšího žalovaného do řízení za „návrh na zahájení řízení“, jelikož pravomocné usnesení soudu o jeho připuštění má (co do hmotněprávních účinků ode dne, kdy byl návrh podán) ve vztahu k dalšímu žalovanému tytéž účinky jako podání žaloby; srov. v literatuře např. dílo: Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 600 až 602, a v judikatuře např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.

30. Vady řízení podle , a b/ a (zmatečnostní vady řízení), tudíž i zmatečnostní vadu řízení uvedenou v , vylučuje jako způsobilý dovolací důvod ustanovení věty druhé ; pro jejich posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč., jehož závěry se prosazují i v režimu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.). Na vyloučení důvodu zmatečnosti uvedeného v pro účely založení přípustnosti dovolání přitom ničeho nemění ani to, že samo dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zjevně není ve vztahu k takovému důvodu zmatečnosti způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost, jelikož není pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, „kterým bylo řízení skončeno“ (srov. a výklad podaný v odstavcích 56. až 58. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2023, sp. zn. ).

31. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako subjektivně nepřípustného. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle a 3 , ve spojení s jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn.

32. Jen pro úplnost (v zájmu předejití možných sporů na dané téma) Nejvyšší soud uvádí, že shora formulované závěry neznamenají, že by dovolatel byl zbaven možnosti namítat, že odpůrčí žaloba směřovala proti dlužníku R již před vydáním dovoláním napadeného rozhodnutí. Tato obrana mu v případě, že jiný závěr soudu na dané téma bude pro něj mít procesně nepříznivé důsledky (srov. ), přísluší (bez ohledu na případnou právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí) v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2024

JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu