Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3911/2023

30 Cdo 3911/2023-316

USNESENÍ

Nyrden a.s.

České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj

, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 932/6, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. -297, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 2. 2023, č. j. -271, zamítl žalobu na obnovu řízení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala povolení obnovy řízení završeného pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 21. 3. 2018, č. j. -112, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 10. 6. 2020 č. j. -204, pokud jimi byla zamítnuta žaloba o náhradu škody.

Usnesení odvolacího soudu žalobkyně napadla v celém rozsahu stručným, leč výstižně formulovaným dovoláním, vybaveném předepsanými formálními náležitostmi ( a 3 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, které Nejvyšší soud podle , odmítl.

Otázka, zda může odvolací soud napravit pochybení soudu prvního stupně, který v rozporu se zákonem nenařídil k projednání věci jednání, a to tím, že věc projedná při odvolacím jednání, při němž dostavivším se účastníkům poskytne potřebná poučení a provede k jejich návrhu dokazování, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím posouzení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu.

V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2020, sp. zn. (proti němuž podaná ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta usnesením Ústavního soudu z 24. 11. 2020, sp. zn. ), bylo vysvětleno, že dovolání lze ve smyslu podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a (tedy, mimo jiné proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo zmatečnostní vadou).

Posledně označené rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. , bylo přijato s právní větou: „Jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku nesprávným postupem v průběhu řízení odňal soud prvního stupně (tím, že při jednání, při kterém rozhodl o věci samé, věc projednal v nepřítomnosti účastníka v rozporu s ustanovením /nyní odst. 3/ ), poskytl účastníku odvolací soud v odvolacím řízení, pak nejde o vadu dle , ve znění účinném před 1. 1. 2001 (nyní o vadu ve smyslu ustanovení )“, kdy ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud svým usnesením ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. , odmítl. Nejvyšší soud tehdy odkázal na své dřívější usnesení ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. , podle něhož zmatečnost podle ustanovení (ve znění tehdy účinném) není dána, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku nesprávným postupem odňal soud prvního stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení. Obdobný závěr formuloval Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 53/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Lze tak k diskutované materii shrnout, že pochybení soudu prvního stupně, který nenařídil jednání lze napravit i tím, že odvolací soud nařídí k projednání odvolání jednání, při němž má dostavivší se účastník řízení (po případném poučení podle ) možnost uplatnit svá tvrzení a navrhovat o nich důkazy. Doplnit možno, že odvolací soud výše popsaným způsobem nemohl porušit (nyní již překonanou) zásadu dvojinstančnosti řízení, neboť tato zásada tak, jak byla formulována starší judikaturou Ústavního soudu (například v nálezu ze dne 23. 9. 1998, sp. zn. ) a poté i Nejvyššího soudu (zejména v rozsudku ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. , publikovaném pod č. 30/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), byla vývojem legislativy (v důsledku novely provedené ) i judikatury překonána. Namísto toho je, i s vědomím zásady rychlosti řízení ( ) nyní kladen důraz na to, aby rozhodnutí odvolacího soudu nebyla pro účastníky nepředvídatelná a překvapivá (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. , a článek Ištvánek, F., Spáčil, J. Quo vadis, dvojinstanční zásado. Právní rozhledy, 2006, č. 20, s. 727). Dvojinstančnost tedy není obecnou zásadou občanského soudního řízení a už vůbec ne ústavní zásadou vztahující se k občanskému soudnímu řízení. Právo na spravedlivý proces je podle konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva naplněno tehdy, je-li věc posouzena alespoň v jednom stupni (v poměrech projednávané věci odvolacím) orgánem, který naplňuje požadavek nezávislosti a nestrannosti ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt v. Belgie ze dne 17. 1. 1970, Série A, č. 11, odst. 25, nebo rozsudek téhož soudu ve věci Butkevičius v. Litva, ze dne 26. 3. 2002, stížnost č. 48297/99, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2002-II, odst. 43, nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. , či nález ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. , nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. , ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. ). Navíc odvolací soud v přítomné věci nevycházel z výsledků jím provedeného dokazování, nýbrž, co do včasnosti návrhu, výlučně z údajů předestřených samotnou žalobkyní v jí podané žalobě na obnovu a nadto, v plném souladu se soudem prvního stupně, zdůraznil, že pro zamítnutí žaloby na obnovu by zcela – v rovině prostého právního posouzení – postačilo, že žalobkyně jejím prostřednictvím sledovala zpochybnění posouzení splnění podmínky příčinné souvislosti, nicméně žaloba na náhradu škody byla v původním řízení zamítnuta též pro neprokázání existence (výše) škody, kteroužto skutečnost žalobou na obnovu kvalifikovaně ani nezpochybnila (a již proto byla žaloba na obnovu odsouzena k nezdaru).

Závěrem Nejvyšší soud doplňuje, že dovolání žalobkyně (správně) nemířilo na zmatečnostní vadu v podobě odnětí projednání věci před soudem, která je na základě zákona vztahována výlučně jen k řízení před odvolacím soudem (srov. ), neboť zákonodárce naopak předpokládá, že odnětí možnosti účastníka jednat před soudem prvního stupně bude moci být napraveno v řízení odvolacím.

Dovolání napadající implicitně usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle objektivně přípustné.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 1. 2024

JUDr. David Vláčil předseda senátu