Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1283/2022

28 Cdo 1283/2022-807

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně J. P.,nar. XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Medunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. února 2022, č. j. -782, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. února 2022, č. j. -782, se zrušuje v částech výroků I. a II., týkajících se bezúplatného převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY ze žalované na žalobkyni, a ve výroku III.; současně se zrušuje i rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 21. ledna 2021, č. j. -626, v části výroku I., v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni, a ve výroku III. a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „odvolací soud“) ze dne 1. 2. 2022, č. j. -782, byl rozsudek Okresního soudu v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 21. 1. 2021, č. j. -626, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu specifikovaných pozemků v k. ú. XY na žalobkyni, změněn jen tak, že se žaloba v části o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY zamítá, jinak byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. o věci samé potvrzen (výroky I. a II. rozsudku odvolacího soudu); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).

2. Odvolací soud vzal za správná skutková zjištění soudu prvního stupně i z nich vycházející závěr, že žalobkyně je oprávněnou osobou ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, dále jen „zákon o půdě“), které (resp. jejímu právnímu předchůdci) pro zákonem stanovenou překážku nebylo lze vydat původní pozemky, a jež má proto nárok na vydání jiných zemědělských pozemků ( , zákona o půdě). Restituční nárok, vyčíslený částkou celkem 23 201 750 Kč, nebyl navzdory aktivnímu přístupu žalobkyně ani 20 let po podání restitučního návrhu plně uspokojen, a to i pro liknavost a svévoli na straně žalované (a jejího předchůdce Pozemkového fondu České republiky). Odvolací soud proto žalobu o bezúplatný převod pozemků uvedených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně na žalobkyni (s výjimkou pozemku parc. č. XY v k. ú. XY) shledal důvodnou. Vhodnost převodu žalobkyní požadovaných pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY přitom – vzdor tomu, že mohou být dotčeny stavbou dopravní infrastruktury (napojení přeložky komunikace I. třídy, obchvat města, cyklostezka) – odůvodnil tím, že se dle územního plánu nacházejí v nezastavěném území.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku vhodnosti žalobkyní požadovaných náhradních pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY k převodu na oprávněnou osobu. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , a ze dne 6. 3.2019, sp. zn. , jakož i od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. , a ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. . Vytýkala, že uvedené pozemky jsou platným a účinným územním plánem určeny k realizaci veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – přeložky silnice XY (východní obchvat XY); pozemek parc. č. XY též stavby cyklostezky XY v rámci cyklotrasy XY XY – XY – XY. Pozemek parc. č. XY nadto již nyní fakticky slouží jako komunikace a pozemek parc. č. XY s ohledem na jeho umístění a rozměr není vhodný k zemědělskému obhospodařování. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v části týkající se pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY změnil tak, že se žaloba o bezúplatný převod těchto pozemků zamítá.

4. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem ( , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “) a ve lhůtě stanovené , Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky vhodnosti požadovaných náhradních pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY k bezúplatnému převodu na oprávněnou osobu ve smyslu zákona o půdě, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

6. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

7. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

8. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

9. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; nebo ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. ). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. ).

10. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. ), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. ), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. ), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. ). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ).

11. K otázce převoditelnosti pozemku určeného k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (viz ) lze pak také odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu akcentující smysl a účel interpretovaného ustanovení, jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené zemědělské pozemky (ve smyslu zákona o půdě), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz , o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za jediné podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ).

12. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. rozsudky Nejvyššího ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. , a ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. ).

13. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku se podává, že odvolací soud se při hodnocení vhodnosti bezúplatného převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (coby pozemků náhradních) na žalobkyni s právě reprodukovanými a judikaturou dovozenými kritérii nevypořádal dostatečně.

14. Odvolací soud zejména uspokojivě nezkoumal, resp. nezdůvodnil, zda vydání uvedených pozemků žalobkyni není zapovězeno zákonem, případně, zda možnost jejich zemědělského obhospodařování nebude v budoucnu ztížena, jestliže z dokazování vyplynulo, že mohou být dotčeny stavbami dopravní infrastruktury (vybudováním přeložky silnice XY v rámci východního obchvatu XY s napojením na městský komunikační systém a cyklostezky XY); na pozemku parc. č. XY se nadto pozemní komunikace již nachází a parametry pozemku č. XY v k. ú. XY (umístění v blízkosti stávající komunikace a zanedbatelná rozloha) vzbuzují pochybnosti o možnostech jeho zemědělského využití. Odvolací soud přitom opomněl komparovat veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů k dotčeným pozemkům (existenci veřejného vlastnictví pozemků usnadňující realizaci zamýšlené veřejně prospěšné výstavby) se zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku převodem právě těchto pozemků (tedy zda nebude lépe uspokojit restituční nárok žalobkyně bezúplatným převodem jiného vhodného náhradního pozemku).

15. Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem při řešení otázky, jsou-li předmětné – žalobkyní požadované – pozemky vhodné (způsobilé) k převodu na oprávněnou osobu jako náhradní, správné není (jeho závěry jsou předčasné), a uplatněný dovolací důvod ( ) byl tudíž naplněn.

16. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zrušil ( ). Poněvadž důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v příslušném rozsahu i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

17. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný ( , ).

18. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( , věty druhé, ).

19. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. 6. 2022

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu