Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 15/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele M.-N., s. r. o., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 14. 12. 2006, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. (žalobkyň J. V., a E. D., zastoupených advokátkou, a dalších účastníků řízení 1. M.-N., s. r. o., zastoupené advokátem, 2. S. D. D., s. p. v k., a 3. P. f. ČR, o určení vlastnictví, i za účasti vedlejších účastníků řízení, vedeného podle části páté : a) M. P., a b) P. P., zastoupených advokátkou, c) H. M., a d) I. M , takto:

I. Dovolání dovolatele M.-N., s. r.o., se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobkyň J. V. a E. D., podané u soudu 16. 1. 2004 podle ustanovení a násl. , bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově z 27. 4. 2006, č. j. -291. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že žalobkyně jsou spoluvlastnicemi (každá z jedné poloviny) pozemku parc. č. 3 (zastavěné plochy a nádvoří), pozemku parc. č. 1/2 (ostatní plochy), pozemku parc. č. 1/4 (ostatní plochy), jakož i budovy čp. 33 (objektu bydlení) na pozemku parc. č. 3 v katastrálním území Z. (obec B.). Uvedeným rozsudkem bylo také vysloveno, že jím bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – P. ú. Č. K. z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 47383/03. Bylo také rozhodnuto, že žalobkyním J. V. a E. D. se nepřiznává náhrada nákladů řízení vůči účastníku řízení M.-N., s. r. o., a vůči vedlejším účastníkům řízení M. P., P. P., H. M.a I. M . Účastníkům řízení S. D. D., s. p., a P. f. ČR bylo uloženo zaplatit žalobkyním J. V. a E. D. náklady řízení částkou 8.866,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání účastníků řízení M.-N., s. r. o., a vedlejších účastníků řízení P. P. a M. P. proti uvedeném rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 14. 12. 2006, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově z 27. 4. 2006, č. j. -291, potvrzen „v části výroku v odstavci I. jíž byly žalobkyně určeny podílovými spoluvlastnicemi, a to každá v rozsahu jedné ideální poloviny, domu čp. 33 na stavební parcele č. 3 v katastrálním území Z. (obec B.)“ a v tomto rozsahu nahradil tento rozsudek rozhodnutí Ministerstva zemědělství – P. ú. v Č.K. z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 47383/03. „Naproti tomu byl rozsudek soudu prvního stupně (ve zbývající části) změněn tak, že se zamítá žalobní návrh, aby žalobkyně J. V. a E. D. byly určeny podílovými spoluvlastnicemi (každá v rozsahu jedné ideální poloviny), pozemku (stavební parcely) č. 3, dále parcely č. 1/2 a parcely č. 1/4 v katastrálním území Z. (obec B.). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení, ani žádný z vedlejších účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Státu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (uhrazeného tlumočného).

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal průběh řízení před soudem prvního stupně, jakož i odvoláním napadené rozhodnutí podle ustanovení a dospěl k závěru o částečné důvodnosti podaných odvolání.

Odvolací soud konstatoval nejprve z hlediska dodržení procesních předpisů v této právní věci, že žaloba žalobkyň tu byla podána včas, ve lhůtě stanovené v , a že okruh účastníků řízení i vedlejších účastníků řízení byl správně soudem prvního stupně určen podle ustanovení v návaznosti i na okruh účastníků předcházejícího řízení u pozemkového úřadu v téže věci podle ustanovení   Odvolací soud rovněž konstatoval, že soud prvního stupně správně vycházel v řízení před ním probíhajícím ze závěrů nálezu Ústavního soudu ČR z 30. 1. 2001, , kterým byl zrušen předcházející rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 4. 3. 1998, sp. zn. , i rozhodnutí pozemkového úřadu. Následně pak vydal P. ú. Č. K. rozhodnutí z 18. 4. 2001, č. j. PÚ 45670/01, o tom, že žalobkyně jsou vlastníky již zmíněných nemovitostí v katastrálním území Z . Avšak i toto rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 25. 7. 2001, sp. zn. , „pro nepřezkoumatelnost“. Následovalo pak rozhodnutí Ministerstva zemědělství-P. ú. Č. K. z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 4730/03, o tom, že žalobkyně nejsou vlastnicemi uvedených nemovitostí v katastrálním území Z . Proti tomuto rozhodnutí směřovala pak žaloba žalobkyň J. V. a E. D. podle části páté .

Spor mezi účastníky řízení se tu týkal zejména platnosti či neplatnosti kupní smlouvy z 31. 10. 1991, uzavřené mezi S. D. D. a M. a P. P. ohledně budovy čp. 33 na pozemku parc. č. 3 v katastrálním území Z. (tato smlouva byla registrována rozhodnutím bývalého S. n. v Č. K. pod sp. zn. R I, II a 1232/1991), jakož pak i převodu týchž nemovitostí převádějícími M. a P. P. na společnost s ručením omezeným M.-N. podle smlouvy z 2. 5. 1998.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že v tomto případě z vydaného nálezu Ústavního soudu ČR z 30. 1. 2001, , jednoznačně vyplývá právní závěr, že předmět sporu, převáděný kupní smlouvou, registrovanou bývalým státním notářství dne 31. 10. 1991, ve prospěch jiných fyzických osob než právních nástupců původních vlastníků, je třeba pokládat za uskutečněný v rozporu se zákonem, a tedy za absolutně neplatný ve smyslu ustanovení Výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně budovy čp. 33 v katastrálním území Z. byl proto odvolacím soudem potvrzen.

Odvolací soud však byl jiného názoru než soud prvního stupně, a to že stejný právní názor nemohl být aplikován na ten právní vztah, kdy tu bylo třetí osobě zřízeno právo osobního užívání k pozemkům, na nichž budova stojí, neboť tu nešlo o převod do vlastnictví jiného, takže se nemohl vztahovat na jiné právní skutečnosti než na převod vlastnictví. Zřízení práva osobního užívání k pozemkům parc. č. 3, 1/2 a 1/4 v katastrálním území Z. (obec B.) ve prospěch M. a P. P. nebránilo ustanovení , takže jmenovaná M. a P. P. se stali, podle názoru odvolacího soudu, k 1. 1. 1992 vlastníky těchto pozemků a platně proto toto své vlastnické právo převedli kupní smlouvou ze dne 2. 5. 1998 (s účinky vkladu do katastru nemovitostí k 15. 5. 1998) na společnost M.-N., s. r. o., která tyto pozemky vlastní doposud. Z uvedeného důvodu odvolací soud ohledně uvedených pozemků v katastrálním území Z. změnil podle ustanovení rozsudek soudu prvního stupně a žalobu, pokud se jí žalobkyně domáhaly určení vlastnictví i k těmto pozemkům, zamítnul.

Odvolací soud dovozoval, že změna odvoláním napadeného rozsudku tu znamená, že žalobkyně byly ve věci úspěšné, pokud jde o určení vlastnického práva k budovám, a naproti tomu s. r. o. M.-N. byla úspěšná pokud jde o pozemky, takže úspěch uvedených účastníků řízení byl totožný, a proto odvolací soud vyslovil, že žádný z účastníků řízení tu nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (s poukazem na ustanovení a ). O nákladech placených v tomto řízení státem bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který společnost s ručením omezeným M.-N. v řízení zastupoval, dne 15. 12. 2007 a dovolání ze strany této společnosti bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Českém Krumlově, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatel M.-N. navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena  k dalšímu řízení. Dovolávající se společnost s ručením omezeným měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 a jako dovolací důvody uplatňovala, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci / /.

Dovolávající se M.-N., s. r. o., především vytýkala, že v daném případě nebylo doručeno rozhodnutí Ministerstvu zemědělství – P. ú. v Č. K. z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 47383/03, které bylo napadeno žalobou žalobkyň, takže podle názoru  uvedeného dovolatele nemohlo uvedené rozhodnutí správního orgánu nabýt právní moci a „nebylo je tedy možné napadnout žalobou ve smyslu ustanovení hlavy páté “. Nebylo také provedeno opakování a doplnění dokazování, které takto proběhlo bez účasti dovolávající se M.-N., s. r.o., takže byla této  účastnici řízení odňata možnost jednat před soudem.

Dovolávající se s. r. o. M.-N. dále namítala, že nebyla správně posouzena  aktivní věcná legitimace k podání žaloby, když nebylo v řízení doloženo, zda jsou žalobkyně vůbec oprávněnými osobami – ve smyslu ustanovení Dovolávající se M.-N., s. r. o. zejména poukazovala na to, že v tomto soudním řízení žalobkyně nepředložily žádný doklad o státní spolehlivosti svých rodičů z poválečného období, ani žádný doklad o tom, že se v tomto případě rodiče žalobkyň neprovinili za války a za okupace vůči československému státu.

Uvedená dovolávající se společnost s ručením omezeným zastává názor, že v daném případě nelze aplikovat „v čase nazpět“. Argumentuje tím, že ustanovení bylo vloženo do zákona o půdě s účinností od 28. 2. 1992 ( ), tedy tři měsíce po převodu nemovitostí v daném případě, k němuž došlo 30. 10. 1991. „S. s. D. D., s. p., nebyl vůči žalobkyním povinnou osobou ve smyslu ustanovení , tudíž se na něj tato norma nemohla vztahovat a vlastnické právo k domu čp. 33 v katastrálním území Z. platně převést nemohl“. Žalobkyně v době uvedeného převodu nesplňovaly, podle názoru uvedeného dovolatele, zákonné předpoklady oprávněných osob (ve smyslu ustanovení a ).

Dovolávající se s. r. o. M.-N. posléze ještě zdůrazňovala, že drží (spolu se svým právním předchůdcem) nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, již po dobu třinácti let, investovala zde milionové částky a společníci dovolávající se společnosti se tu chtěli dočkat důchodu.

V daném případě již bylo předmětem dovolacího řízení dovolání žalobkyň J. V. a E. D. a dovolání dovolatelů P. P. a M. P . Rozsudkem dovolacího soudu ze 14. 9. 2009, sp. zn. Nejvyššího soudu, byla dovolání dovolatelek J. V. a E. D. zamítnuta a dovolání dovolatelů P. P. a M. P. byla odmítnuta. Výrok tohoto rozhodnutí neobsahoval výslovný výrok ohledně dovolání dovolávající se M.-N., s. r. o. Uvedený dovolatel se svým podáním z 10. 11. 2009 domáhal výslovného rozhodnutí ohledně svého podaného dovolání.

Dovolávající se M.-N., s. r. o., ve svém dovolání upřesňovala, že její dovolání směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 14. 12. 2006, sp. zn. , v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byly žalobkyně J. V. a E. D. určeny spoluvlastnicemi (každá jednou polovinou) domu čp. 33 na pozemku parc. č. 3 v katastrálním území Z. (obec B.) a takto bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – P. ú. v Č. K. z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 47383/03; dovoláním M.-N., s. r. o., byl napaden i výrok rozsudku soudu prvního stupně z 27. 4. 2006, č. j. -291 Okresního soudu v Českém Krumlově, jímž nebyla přiznána odvolateli M.-N., s. r. o., náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Přípustnost dovolání dovolávající se M.-N., s. r. o., bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadný význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutí, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku ze 14. 12. 2006 (sp. zn. Krajského soudu v Českých Budějovicích) poukazoval zejména na ustanovení , a (v souvislosti s ustanovení ).

Uvedená ustanovení odvolací soud interpretoval v odůvodnění svého rozsudku takto:

Podle (v platném znění) je oprávněnou osobou státní občan České republiky, který ztratil majetek podle dekretu č. 12/1945 Sb. nebo podle dekretu č. 108/1945 Sb., neprovinil se za nacistické okupace proti čs. státu a nabyl zpět státní občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., podle zákona č. 194/1949 Sb. nebo podle , pokud se tak nestalo již ústavním dekretem presidenta republiky č. 33/1945 Sb., a jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem přešel na stát. Podle § 4 téhož zákona povinnými osobami jsou tu stát nebo právnické osoby určené zvláštním předpisem. Povinnými osobami však tu nejsou podniky se zahraniční majetkovou účastí a obchodní společnosti, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby, které nabyly nemovitosti v období od 24. 6. 1991 do 27. 12. 1992. Podle § 11a odst. 1 téhož zákona osoba, která splňovala podmínky oprávněné osoby k 29. 5. 1992, mohla nároky podle tohoto zákona uplatnit podle tohoto zákona do 31. 12. 1992. Neuplatněním práva v této lhůtě jí právo zaniklo.

Podle , ve znění platném do 27. 1. 1992 (tj. v daném případě v době uzavření kupní smlouvy z 31. 10. 1991), povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře a ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné.

Z uvedeného znění odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze dovodit, že by si odvolací soud vyložil aplikovaná ustanovení v rozporu se zněním těchto hmotněprávních ustanovení, tedy v rozporu s hmotným právem (srov. i ).

Lze tu v této souvislosti poukázat na právní závěry z nálezů Ústavního soudu ČR:

V nálezu Ústavního soudu ČR ze 4. 10. 1995, (uveřejněném pod č. 55 ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo vyloženo : Při hodnocení poměru a je nutno konstatovat, že nemá žádné ustanovení o tom, že jeho použití je vyloučeno na zmírnění těch křivd, které jsou předmětem právní úpravy obsažené ve zvláštním zákoně.

Nároky podle je třeba považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů (viz nález Ústavního soudu ČR z 11. 12. 1997, , uveřejněný pod č. 161 ve svazku 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).

Je třeba mít na zřeteli i ustanovení o tom, že pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání (s výjimkou ovšem případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v ).

Je třeba poukázat i na ustanovení , podle něhož účastníky řízení ve věcech, v nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (viz část pátá ) jsou žalobci a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem; jakmile soud zjistí, že se soudního řízení neúčastní někdo, podle , přibere jej usnesením do řízení. Citované ustanovení neukládá soudu zkoumat, kdo měl být účastníkem řízení před správním orgánem, ale kdo účastníkem tohoto řízení byl; účastenství v řízení soudním soud posuzuje i podle ustanovení a násl. .

Uvedená ustanovení právních předpisů i citované právní závěry z publikované judikatury soudů je nutno vztáhnout i na posouzení dovolatele M.-N., s. r. o., jehož přípustnost bylo třeba posoudit podle ustanovení a odst. 3 .

U tohoto dovolání neshledal dovolací soud zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle uvedených ustanovení , protože tu nešlo v rozhodnutí odvolacího soudu o řešení některé právní otázky v rozporu s hmotným právem, ani o řešení právní otázky, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, ani o řešení právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolávající se M.-N., s. r. o., a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolávající se Maas-Natventures, s. r. o., nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ostatním účastníkům řízení nevznikly v řízení o dovolání v souvislosti s projednáváním dovolání této dovolatelky náklady řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 4. ledna 2010

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu