Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4319/2007

ROZSUDEK

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. o dovolání dovolatelů: 1. J. V., a 2. E. D., zastoupených advokátkou, a o dovolání dovolatelů: I. M. P., a II. P. P.,  zastoupených advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 14. 12. 2006, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. (žalobkyň J. V. a E. D., zastoupených advokátkou, a dalších účastníků řízení: A/ M.-N., s. r. o., zastoupené  advokátem, B/ S. D. D., C/ P. f. Č.R., o určení vlastnictví, i za účastí vedlejších účastníků řízení, vedeného podle páté části : a/ M. P., a b/ P. P., zastoupených advokátkou, c/ H. M., a d/ I. M., takto:

Dovolání dovolatelek J. V. a E. D. se zamítají.

Dovolání dovolatelů P. P. a M. P. se odmítají.

Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobkyň J. V. a E. D., podané u soudu 16. 1. 2004 podle ustanovení a násl. , bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově z 27. 4. 2006, č. j. -291. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že žalobkyně jsou spoluvlastnicemi (každá z jedné poloviny) pozemku parc. č. 3 (zastavěné plochy a nádvoří), pozemku parc. č. 1/2 (ostatní plochy), pozemku parc. č. 1/4 (ostatní plochy), jakož i budovy čp. 33 (objektu bydlení) na pozemku parc. č. 3 v katastrálním území Z. (obec B.). Uvedeným rozsudkem bylo také vysloveno, že jím bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Č. z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 47383/03. Bylo také rozhodnuto, že žalobkyním J. V. a E. D. se nepřiznává náhrada nákladů řízení vůči účastníku řízení M., s. r. o., a vůči vedlejším účastníkům řízení M. P., P. P., F. M. a I. M. Účastníkům řízení Statku D., s. p., a Pozemkovému fondu ČR bylo uloženo zaplatit žalobkyním J. V. a E. D. náklady řízení částkou 8.866,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání účastníků řízení M., s. r. o., a vedlejších účastníků řízení P. P. a M. P. proti uvedeném rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 14. 12. 2006, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově z 27. 4. 2006, č. j. -291, potvrzen „v části výroku v odstavci I. jíž byly žalobkyně určeny podílovými spoluvlastnicemi, a to každá v rozsahu jedné ideální poloviny, domu čp. 33 na stavební parcele č. 3 v katastrálním území Z. (obec B.)“ a v tomto rozsahu nahradil tento rozsudek rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Českém Krumlově z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 47383/03. „Naproti tomu byl rozsudek soudu prvního stupně (ve zbývající části) změněn tak, že se zamítá žalobní návrh, aby žalobkyně J. V. a E. D. byly určeny podílovými spoluvlastnicemi (každá v rozsahu jedné ideální poloviny), pozemku (stavební parcely) č. 3, dále parcely č. 1/2 a parcely č. 1/4 v katastrálním území Z. (obec B.). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení, ani žádný z vedlejších účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Státu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (uhrazeného tlumočného).

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal průběh řízení před soudem prvního stupně, jakož i odvoláním napadené rozhodnutí podle ustanovení a dospěl k závěru o částečné důvodnosti podaných odvolání.

Odvolací soud konstatoval nejprve z hlediska dodržení procesních předpisů v této právní věci, že žaloba žalobkyň tu byla podána včas, ve lhůtě stanovené v , a že okruh účastníků řízení i vedlejších účastníků řízení byl správně soudem prvního stupně určen podle ustanovení v návaznosti i na okruh účastníků předcházejícího řízení u pozemkového úřadu v téže věci podle ustanovení   Odvolací soud rovněž konstatoval, že soud prvního stupně správně vycházel v řízení před ním probíhajícím ze závěrů nálezu Ústavního soudu ČR z 30. 1. 2001, , kterým byl zrušen předcházející rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 4. 3. 1998, sp. zn. , i rozhodnutí pozemkového úřadu. Následně pak vydal Pozemkový úřad Č. rozhodnutí z 18. 4. 2001, č. j. PÚ 45670/01, o tom, že žalobkyně jsou vlastníky již zmíněných nemovitostí v katastrálním území Z. Avšak i toto rozhodnutí správního orgánu bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 25. 7. 2001, sp. zn. , „pro nepřezkoumatelnost“. Následovalo pak rozhodnutí Ministerstva zemědělství-Pozemkového úřadu Č. z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 4730/03, o tom, že žalobkyně nejsou vlastnicemi uvedených nemovitostí v katastrálním území Z. Proti tomuto rozhodnutí byla pak podána žaloba žalobkyň J. V. a E. D. podle části páté .

Spor mezi účastníky řízení se tu týkal zejména platnosti či neplatnosti kupní smlouvy z 31. 10. 1991, uzavřené mezi S. D. D. a M. a P. P. ohledně budovy čp. 33 na pozemku parc. č. 3 v katastrálním území Z. (tato smlouva byla registrována rozhodnutím bývalého Státního notářství v Českém Krumlově pod sp. zn. R I, II a 1232/1991), jakož pak i převodu týchž nemovitostí převádějícími M. a P. P. na společnost s ručením omezeným M. podle smlouvy z 2. 5. 1998.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že v tomto případě z vydaného nálezu Ústavního soudu ČR z 30. 1. 2001, , jednoznačně vyplývá právní závěr, že předmět sporu převáděný kupní smlouvou, registrovanou bývalým státním notářství dne 31. 10. 1991, ve prospěch jiných fyzických osob než právních nástupců původních vlastníků, je třeba pokládat za uskutečněný v rozporu se zákonem, a tedy za absolutně neplatný ve smyslu ustanovení Výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně budovy čp. 33 v katastrálním území Z. byl proto odvolacím soudem potvrzen.

Odvolací soud však byl jiného názoru než soud prvního stupně, a to že stejný právní názor nemohl být aplikován na ten právní vztah, kdy tu bylo třetí osobě zřízeno právo osobního užívání k pozemkům, na nichž budova stojí, neboť tu nešlo o převod do vlastnictví jiného, takže se nemohl vztahovat na jiné právní skutečnosti než na převod vlastnictví. Zřízení práva osobního užívání k pozemkům parc. č. 3, 1/2 a 1/4 v katastrálním území Z. (obec B.) ve prospěch M. a P. P. nebránilo ustanovení , takže jmenovaná M. a P. P. se stali, podle názoru odvolacího soudu, k 1. 1. 1992 vlastníky těchto pozemků a platně proto toto své vlastnické právo převedli kupní smlouvou ze dne 2. 5. 1998 (s účinky vkladu do katastru nemovitostí k 15. 5. 1998) na společnost M., s. r. o., která tyto pozemky vlastní doposud. Z uvedeného důvodu odvolací soud ohledně uvedených pozemků v katastrálním území Zdíky změnil podle ustanovení rozsudek soudu prvního stupně a žalobu, pokud se jí žalobkyně domáhaly určení vlastnictví i k těmto pozemkům, zamítnul.

Odvolací soud dovozoval, že změna odvoláním napadeného rozsudku tu znamená, že žalobkyně byly ve věci úspěšné, pokud jde o určení vlastnického práva k budovám, a naproti tomu s. r. o. M. byla úspěšná pokud jde o pozemky, takže úspěch uvedených účastníků řízení byl totožný, a proto odvolací soud vyslovil, že žádný z účastníků řízení tu nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (s poukazem na ustanovení a ). O nákladech placených v tomto řízení státem bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobkyně v řízení zastupovala, dne 15. 1. 2007 a dovolání ze strany žalobkyň bylo dne 12. 3. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Českém Krumlově, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolávající se žalobkyně navrhovaly, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v té části, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení v tomto rozsudku. Dovolatelky poukazovaly na to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení a jako dovolací důvod uplatňovaly, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelky především zdůrazňovaly, že tu soudy měly mít na zřeteli, že sice pozemek zastavěný stavbou a splňující podmínky uvedené v je samostatnou věcí a jako o takové bylo nutno o ní samostatně rozhodnout, avšak bylo třeba přihlédnout k tomu, že původní zemědělská usedlost tvořila s pozemky zastavěnými obytnou budovou, ale i dalšími stavbami, sloužícími zemědělské výrobě, jeden funkčně neoddělitelný celek. Je tu proto, podle názoru dovolatelek, za podmínek uvedených v , třeba spojit právní režim restituovaných budov s pozemky budovami zastavěnými, a to i když šlo o restituční nárok uplatněný podle , který byl vydán na základě zmocnění obsaženého v ustanovení Dohoda o osobním užívání pozemků tu byla uzavřena v rámci kupní smlouvy, kterou S. D. D. prodal P. a M. P. budovu čp. 33 v obci B. i s vedlejšími stavbami, s nimiž pozemky tvoří funkční celek.

Rozsudek odvolacího soudu byl také doručen vedlejším účastníkům řízení M. a P. P. dne 16. 1. 2007 a také tito vedlejší účastníci řízení podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, podané na poště 31. 1. 2007, tedy rovněž ve lhůtě stanovené v .

Dovolávající se M. a P. P. především namítali, že s nimi v tomto soudním řízení nebylo jednáno jako s účastníky řízení, třebaže byli účastníky části řízení před pozemkovým úřadem; rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Českém Krumlově z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 47383/2003, jim však nebylo doručeno, takže toto rozhodnutí nenabylo právní moci a nemohlo, podle názoru těchto dovolatelů, být napadeno ještě žalobou podle hlavy páté . Ve smyslu ustanovení a odst. 3 považují tito dovolatelé za otázku zásadního právního významu právě tuto uvedenou otázku možnosti podání žaloby u soudu za uvedené situace.

Dovolávající se M. a P. P. dále mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Soudy tu, podle jejich názoru, zejména nesprávně aplikovaly ustanovení se zpětnou účinností. Okruh oprávněných osob v den převodu nemovitostí (21. 10. 1991) byl dán ustanovením , takže tu byly jimi nemovitosti nabyty v dobré víře a v souladu s právním řádem od povinných osob.

Dovolávající se M. a P. P. proto navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu (v části, v níž se zčásti potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně, kterou žalobkyně J. V. a E. D. byly určeny jako podílové spoluvlastnice (každá jednou polovinou) domu čp. 33 na pozemku parc. č. 3 v katastrálním území Z. (obec B.), a že tímto rozhodnutím soudu se nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Č. z 10. 12. 2003, č. j. PÚ 47383/03, jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyně nejsou spoluvlastnicemi uvedené nemovitosti.

Dovolání dovolatelek J. V. a E. D. je v daném případě přípustné podle ustanovení , protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Přípustnost dovolání P. P. a M. P. bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně dovolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukazoval zejména na ustanovení , a (v souvislosti s ustanovením ).

Uvedená ustanovení odvolací soud interpretoval v odůvodnění svého rozsudku takto:

Podle (v platném znění) je oprávněnou osobou státní občan České republiky, který ztratil majetek podle dekretu č. 12/1945 Sb. nebo podle dekretu č. 108/1945 Sb., neprovinil se za nacistické okupace proti čs. státu a nabyl zpět státní občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., podle zákona č. 1 94/1949 Sb. nebo podle , pokud se tak nestalo již ústavním dekretem presidenta republiky č. 33/1945 Sb., a jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem přešel na stát. Podle § 4 téhož zákona povinnými osobami jsou tu stát nebo právnické osoby určené zvláštním předpisem. Povinnými osobami však tu nejsou podniky se zahraniční majetkovou účastí a obchodní společnosti, jejichž společníky nebo účastníky jsou výhradně fyzické osoby, které nabyly nemovitosti v období od 24. 6. 1991 do 27. 2. 1992. Podle § 11a odst. 1 téhož zákona osoba, která splňovala podmínky oprávněné osoby k 29. 5. 1992, mohla nároky podle tohoto zákona uplatnit podle tohoto zákona do 31. 12. 1992. Neuplatněním práva v této lhůtě jí právo zaniklo.

Podle ve znění platném do 27. 1. 1992 (tj. v daném případě v době uzavření kupní smlouvy z 31. 10. 1991),  povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře a ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné.

Z uvedeného znění odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze dovodit, že by si odvolací soud vyložil aplikovaná ustanovení v rozporu se zněním těchto hmotněprávních ustanovení, tedy v rozporu s hmotným právem (srov. i ).

Lze tu v této souvislosti poukázat na právní závěry z nálezů Ústavního soudu ČR:

V nálezu Ústavního soudu ČR ze 4. 10. 1995, (uveřejněném pod č. 55 ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo vyloženo: Při hodnocení poměru a je nutno konstatovat, že nemá žádné ustanovení o tom, že jeho použití je vyloučeno na zmírnění těch křivd, které jsou předmětem právní úpravy obsažené ve zvláštním zákoně.

Nároky podle je třeba považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů (viz nález Ústavního soudu ČR z 11. 12. 1997, , uveřejněný pod č. 161 ve svazku 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).

Je třeba mít na zřeteli i ustanovení o tom, že pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání (s výjimkou ovšem případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v ).

Vzhledem k obsahu dovolání dovolatelů M. P. a P. P. je třeba poukázat i na ustanovení , podle něhož účastníky řízení ve věcech, v nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (viz část pátá ) jsou žalobci a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem; jakmile soud zjistí, že se soudní řízení neúčastní někdo, kdo podle , přibere jej usnesením do řízení. Citované ustanovení neukládá soudu zkoumat, kdo měl být účastníkem řízení před správním orgánem, ale kdo účastníkem tohoto řízení byl; účastenství v řízení soudním soud posuzuje i podle ustanovení a násl. .

Na základě uvedených okolností dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání dovolatelek J. V. a E. D., které je přípustné podle ustanovení , nelze přesvědčivě posoudit i jako dovolání důvodné, neboť dovolání uvedených dovolatelek nelze přisvědčit v tom, že by toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo v důsledku nesprávného právního posouzení věci nesprávné tak, aby bylo na místě jeho zrušení ve smyslu ustanovení . Přikročil proto dovolací soud podle téhož ustanovení svým rozsudkem (srov. ) k zamítnutí těchto dovolání dovolatelek J. V. a E. D.

Ohledně dovolání dovolatelů P. P. a M. P., jehož přípustnost bylo třeba posoudit podle ustanovení a odst. 3 , neshledal dovolací soud u dovolání těchto dovolatelů zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle uvedených ustanovení , protože tu nešlo v rozhodnutí odvolacího soudu o řešení některé právní otázky v rozporu s hmotným právem, ani o řešení právní otázky, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, ani o řešení právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání uvedených dvou dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelé J. V. a E. D. a ani dovolatelé P. P. a M. P. nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ostatním účastníkům řízení (tj. M., s. r. o., Pozemkovému fondu ČR, S. D. D., státnímu podniku, a H. M. a I. M.) v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 14. září 2009

JUDr. Josef  R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu