Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1742/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 31. 8. 2007, č. j. -59, Okresní soud v Prachaticích nařídil podle svého rozsudku ze dne 7. 5. 1993, č. j. -8, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinného a všech, kdo s ním bydlí, do náhradního bytu – garsoniéry č. ve 3. NP domu č.p. v O., okres P., sestávajícího z příslušenství, chodby a jedné místnosti o podlahové ploše 17,09 m2, a povinnému uložil zaplatit oprávněnému 6 593,- Kč na nákladech řízení. Vycházel z toho, že zajištěná bytová náhrada je dostatečně velká pro 2 osoby (povinného a jeho družku) a odpovídá vykonávanému rozhodnutí.

Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání povinného změnil usnesení okresního soudu tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, a povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že zajištěná garsoniéra neodpovídá vykonávanému rozhodnutí (vyžadujícímu zajištění náhradního bytu), neboť má malou výměru (11,03 m2), což je méně než stanoví , o obecných technických požadavcích na výstavbu, pro případ, tvoří-li byt jediná obytná místnost. Odvolací soud rovněž uzavřel, že zajištěná náhrada ani nesplňuje podmínku lidsky důstojného ubytování. Z uvedených důvodů již nezkoumal počet členů domácnosti povinného.

Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním. Jeho přípustnost opírá o , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) a namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Přitom má za to, že posouzení, který prostor je či není bytem, nespadá do pravomoci soudu. Zajištěná garsoniéra byla jako byt podle předpisů platných v době kolaudace řádně zkolaudována, byla jako byt v souladu se vyčleněna prohlášením vlastníka a takto i zapsána do katastru nemovitostí, který ji rovněž považoval za byt ve smyslu Rozhodnutí soudu o tom, že zajištěná náhrada „přestala být bytem“ značně snižuje právní jistotu majitelů starších bytů. Dovolatel odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 1998 sp. zn. , podle nějž je přiměřeným i náhradní byt nesplňující z hlediska rozlohy podlahové plochy a počtu místností požadavky dle obč. zák., pokud neexistuje objektivní možnost zajistit byt lépe odpovídající. Dovolatel přitom 14 let vhodnější bytovou náhradu marně hledá. Rovněž nesouhlasí s tím, že by bytová náhrada měla být vhodná pro obývání třemi osobami, za situace, kdy družce povinného A. R. žádné právo užívat byt s povinným a jeho synem nesvědčí, s povinným nikdy trvale nežila, nebyla členem domácnosti a oprávněný nikdy nedal souhlas s jejím trvalým bydlením v předmětném bytě. Přestože Nejvyšší soud v předchozím dovolacím řízení vytkl soudům obou stupňů nepřezkoumatelnost závěru, že s povinným ve společné domácnosti žije jeho družka, soudy se tím nezabývaly a ke zhojení této vady ani tentokrát nedošlo. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání – přípustné podle a odst. 2 , ve znění do 30. 6. 2009, ve spojení s – není důvodné.

Předně je třeba uzavřít, že žádné vady ve smyslu ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti) a ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout i z úřední povinnosti ( , věta druhá, ), z obsahu spisu nevyplývají.

Nelze ani přisvědčit námitce, že řízení je nadále zatíženo vadou, jež vedla dovolací soud ke zrušení předchozích rozhodnutí obou stupňů a vrácení věci okresnímu soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. ), neboť odvolací soud své nynější rozhodnutí (důvodně) založil na novém zjištění a tedy jiném závěru, než který trpěl nepřezkoumatelností.

Dovolatel se předně mýlí, má-li za to, že otázka posouzení zajištění odpovídající bytové náhrady ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením ve smyslu a násl. nespadá do pravomoci soudu. Z jednoznačně a nepochybně vyplývá, že soud nařizuje výkon rozhodnutí vyklizením, je-li prokázáno, že povinnému je zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí. Soud výkonu rozhodnutí zde tedy neurčuje resp. nerozhoduje o tom, který prostor je či není bytem, jak namítá dovolatel, ale posuzuje, zda zajištěný byt splňuje kritéria náhradního bytu, určeného exekučním titulem, a rovněž podmínky stanovené v obč. zák. K tomu nestačí zjištění, že prostor byl jako byt zkolaudován a jako bytová jednotka zapsán do katastru nemovitostí (oprávněný navíc jak v průběhu řízení před soudem prvního stupně, tak ani před odvolacím soudem k důkazu kolaudační rozhodnutí, případně prohlášení vlastníka dle , nenavrhl ani nepředložil).

Je třeba připomenout, že činí rozdíl mezi přiměřeným náhradním bytem, náhradním bytem, náhradním ubytováním a přístřeším.

Podle § 712 odst. 2, věty první, obč. zák. náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti.

Pojem bytu není v českém právním řádu obecně vymezen. Jednotlivé zvláštní právní předpisy tento pojem vymezují vždy pro oblast své specifické působnosti. Při absenci výkladu pojmu v právních předpisech, jež mají povahu prováděcích předpisů k , je nutné vyjít především z předpisů stavebních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 7-8, ročník 2002, pod č. 46).

S účinností od 1. 7. 1998 do 26. 8. 2009 stanovilo ustanovení , i/ (dříve l/, m/) , o obecných technických požadavcích na výstavbu, že byt je soubor místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu užívání určen; obytná místnost je část bytu (zejména obývací pokoj, ložnice, jídelna), která splňuje požadavky předepsané touto vyhláškou, je určena k trvalému bydlení a má nejmenší podlahovou plochu 8 m 2; pokud tvoří byt jediná obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 16 m 2 (obdobná definice byla vtělena i do nové , o technických požadavcích na stavby, jež nahradila ).

Odvolací soud tedy postupoval správně, zkoumal-li v prvé řadě, zda se z hlediska vlastností nabízené náhrady (zejména se zřetelem k rozměrům podlahové plochy garsoniéry) jedná alespoň o byt o jedné obytné místnosti. V případě kladného závěru by pak bylo na místě určit, zda lze takový byt pokládat za náhradní byt ve smyslu § 712 odst. 2 obč. zák. (obdobně srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit č. 7-8, ročník 2002, pod č. 46). Jestliže po doplnění dokazování odvolací soud zjistil, že zajištěná garsoniéra nesplňuje kritéria bytu resp. ani bytu o jedné obytné místnosti, pak správně uzavřel, že tato zajištěná náhrada neodpovídá vykonávanému rozhodnutí, jež ukládá povinnost vyklidit byt do 15 dnů od zajištění náhradního bytu. Za těchto okolností již bylo nadbytečné, zabývat se dalším zjišťováním počtu členů domácnosti povinného.

Argumentace oprávněného, poukazující na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 1998, sp. zn. , není v projednávané věci případná, neboť toto neposuzovalo otázku výkladu pojmu byt co do jeho velikosti z hlediska kritérií stanovených stavebně technickými předpisy na minimální podlahovou plochu bytu (bytu s jedinou obytnou místností), ale z hlediska požadavku na zajištění náhradního bytu přiměřeného bytu vyklizovanému (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. ). Proto také soud v projednávané věci nezkoumal (a oprávněný netvrdil ani neprokazoval), že oprávněný objektivně neměl možnost zajistit vhodnější bytovou náhradu, ačkoli vyvinul veškerou snahu, kterou lze po něm spravedlivě požadovat. Za takovou snahu by nebylo možno považovat bez dalšího pouhé podání žádosti o přidělení městského bytu (srov. čl. 16).

Oprávněnému se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání ( , věta první, ), dovolání proti výrokům ve věci samé jako nedůvodné podle , část věty před středníkem, zamítl.

Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné; ustanovení , a přípustnost dovolání v takovém případě nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání není přípustné ani podle , neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997 pod poř. č. 88). Dovolací soud proto dovolání proti výroků o nákladech řízení odmítl ( a ).

Dovolání oprávněného bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto a povinnému tak vzniklo podle ustanovení , , a , věty první, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Protože však povinnému v tomto stádiu řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl dovolací soud, že na náhradu nákladů dovolacího řízení žádný z účastníků právo nemá.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu