Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3796/2008

U S N E S E N Í

E. P.

Z. P.

, zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova 1, vyklizením se zajištěním náhradního bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 2008, č. j. -113, takto:

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením ze dne 1. 11. 2007, č. j. -85, nařídil podle svého rozsudku ze dne 5. 4. 2006, č. j. -60, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2006, č. j. -86, exekuci vyklizením domu č. p. 63 v obci Homole, nacházejícího se na parcele č. 656, a parcely č. 656 a 657 v katastrálním území Homole, a přestěhováním povinné do náhradního bytu č. p./č. j. 90/6 sestávajícího z jedné místnosti s příslušenstvím a nacházejícího se ve 3. nadzemním podlaží v budově č. p. 86, 87, 88, 89 a 90 v Českých Budějovicích, ulice Mánesova č. 24. Dále okresní soud nařídil podle týchž titulů pro náklady předcházejícího řízení 3 895,- Kč a pro náklady exekuce, které budou stanoveny, exekuci na majetek povinné. Provedením exekuce pověřil JUDr. Marka Franka, soudního exekutora.

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně a povinné uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 474,- Kč k rukám jeho zástupce. Vyšel ze zjištění, že nabízený náhradní byt má celkovou výměru 20,36 m2, z toho obytná místnost 14,57 m2, koupelna 1,475 m2, WC 0,96 m2 a předsíň 2,3 m2. Účastníci řízení přitom tyto výměry nezpochybnili, stejně jako skutečnost, že ke dni jeho vzniku se jednalo o byt podle tehdy platných předpisů. Nedostatek výměry obytné místnosti je nutno posuzovat komplexně s ostatními skutečnostmi, proto i byt o malé rozloze je způsobilý k trvalému užívání povinné jako jediné osoby. určuje kritéria pro novou výstavbu bytů a neznamená, že byt postavený za předchozí právní úpravy přestal být bytem ve světle nových právních předpisů. Proto uzavřel, že zajištěný náhradní byt je schopen poskytnout lidsky důstojné ubytování povinné ve smyslu obč. zák.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost opírá o a , , ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „“), a namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Uvedla, že mezi účastníky je nesporný její závazek vyklidit dům označený exekučním titulem do 30ti dnů od zajištění náhradního bytu, i to, že jí byla jako náhradní byt nabídnuta garsoniéra o výměře 14,57 m2 s příslušenstvím a předsíní. Nesouhlasí však se závěrem soudů a jejich interpretací judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. . Při absenci bližšího vymezení pojmu byt v předpisech provádějících je třeba vyjít z předpisů stavebních. Bytem o jedné místnosti je byt o jedné obytné místnosti, proto do výměry nelze započíst plochu příslušenství. Podle , o obecných technických požadavcích na výstavbu, účinné od 1. 7. 1998, splňuje požadavky na trvalé bydlení pouze taková obytná místnost, která má podlahovou plochu nejméně 16 m2. Pro povinnou je již pouhá otázka uložení jejích osobních věcí a nábytku přejímaného ze SJM při vyklízení vícepokojového domu s rozsáhlým příslušenstvím do garsoniéry o výměře 14,57 m2 neřešitelná. Soud ani nepřihlédl k velikosti její rodiny (5 dětí s rodinami), s níž bude udržovat kontakty, a pochybil tím, že zajištěnou garsoniéru hodnotil jako náhradní byt, přestože podle platných stavebních předpisů nedosahuje minimální výměru prostoru určeného k trvalému bydlení. Takový „podrozměrný byt“ nelze nabízet jako náhradní byt ve smyslu obč. zák., lze jej obsadit pouze na základě dohody a nikoli autoritativním rozhodnutím soudu proti vůli povinné. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího popřípadě i prvoinstančního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci, je dovolání ve smyslu , odst. 2 ve spojení s přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatelka netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.

Právní posouzení je ve smyslu nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Soud nařídí exekuci (výkon rozhodnutí) vyklizením, je-li prokázáno, že povinnému je zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí ( , ). Nejvyšší soud již ve své dřívější rozhodovací činnosti konstatoval, že soud výkonu rozhodnutí neurčuje, resp. nerozhoduje o tom, který prostor je či není bytem, ale posuzuje, zda zajištěný náhradní byt splňuje kritéria náhradního bytu, určeného exekučním titulem, a rovněž podmínky stanovené v obč. zák. K tomu nestačí zjištění, že prostor byl jako byt zkolaudován a jako bytová jednotka zapsán do katastru nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. ).

Z ustanovení , věty první, , , ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Velikost zajištěného náhradního bytu je tedy pouze jedním z kritérií, k nimž exekuční soud při nařízení exekuce přihlíží; splnění podmínky zajištění náhradního bytu určeného exekučním titulem je vždy třeba posuzovat komplexně s ostatními okolnostmi určujícími charakter lidsky důstojného ubytování.

Exekuční titul v projednávané věci, jenž nabyl právní moci dne 4. 10. 2006, zavázal povinnou k vyklizení nemovitosti do 30ti dnů od zajištění náhradního bytu. Soudy zjistily, že jako náhradní je nabízen byt s celkovou výměrou 20,36 m2, z toho obytná místnost má 14,57 m2, WC 0,96 m2, koupelna 1,475 m2 a předsíň 2,3 m2. Součástí soudního spisu je i pořízená fotodokumentace. V bytě je ústřední topení, kuchyňská linka a elektrický sporák. Byt je vymalován. Všechny prostory jsou pod jedním uzamčením a slouží výlučně pro potřebu nájemce bytu, který není nucen se o příslušenství dělit s jinými obyvateli domu. Přestože obytná místnost nedosahuje výměry stanovené , účinnou od 1. 7. 1998 do 26. 8. 2009 (splňuje však kritérium minimální výměry obytné místnosti 12 m2, stanovené dříve platnou ), je zajištěný náhradní byt určen a je i způsobilý k trvalému užívání a zajišťuje lidsky důstojné bydlení povinné, jejíž domácnost je toliko jednočlenná.

Prostory, jež v minulosti splňovaly všechna stavebnětechnická kritéria i tehdy platnou právní úpravu týkající se výstavby bytů, nelze diskvalifikovat z možnosti využít je v současné době též jako náhradní byty ve smyslu jen proto, že by - byť pouze v zanedbatelné míře - svou výměrou nedosahovaly výměry, jež stanoví pro bytovou výstavbu, zejména pro byty o jedné obytné místností, současná právní úprava.

Jestliže tedy povinná namítá, že zajištěný náhradní byt nesplňuje požadavek na minimální výměru obytné místnosti 16 m2 (stanovený , o obecných technických požadavcích na výstavbu, případně dosud účinnou , o technických požadavcích na stavby), ač si je vědoma skutečnosti, že náhradní byt se nachází v panelovém domě ze 60. let minulého století (viz její podání ze dne 28. 8. 2007 na č. l. 47), její argumentace v kontextu s ostatními zjištěními týkajícími se vybavení zajištěného náhradního bytu neobstojí.

Bez právního významu v projednávané věci je rovněž námitka vyššího počtu příbuzných, jež budou povinnou v novém bytě navštěvovat, případně většího množství osobních věcí a nábytku, neboť domácnost povinné je jednočlenná (§ 115 obč. zák.), přičemž počet členů tvořících společnou domácnost nepochybně ovlivňuje i způsobilost bytu zajistit lidsky důstojné ubytování (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. ). Nelze odhlédnout od skutečnosti, že dovolatelka má sice povinnost vyklidit nemovitosti ve stanovené lhůtě po zajištění náhradního bytu určeného exekučním titulem, nicméně to jí nebrání, aby si podle svých možností našla byt jiný, větší, jež bude jejím představám odpovídat spíše.

Protože odvolací soud rozhodl v souladu s právem i ustálenou soudní praxí, nelze napadenému rozhodnutí přisuzovat po právní stránce zásadní význam.

Protože dovolání není přípustné ani podle , Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (, věta první, ) podle ustanovení a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2010

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu