Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1970/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 13. 11. 2000, č.j. -6, nařídil podle svého rozsudku ze dne 25. 4. 2000, sp. zn. , výkon rozhodnutí vyklizením povinných z bytu č. 1 sestávajícího ze čtyř pokojů a kuchyně s příslušenstvím, v domě č. p. 1514 v N. B., a současně nařídil provedení vyklizení přestěhováním povinných a všech, kdo s nimi bydlí na základě jejich práva, do zajištěné bytové náhrady – bytu č. 45 (první kategorie) sestávajícího ze tří pokojů a kuchyně s příslušenstvím, v domě č. p. 741 v N. B. Označený byt je sto zajistit z hlediska velikosti a vybavení lidsky důstojné ubytování povinných a členů jejich domácnosti; zásadně rovnocenný vyklizovanému bytu, i když splňuje podmínku umístění v téže obci, je zásadně srovnatelný z hlediska vybavení vnitřním zařízením, je – obdobně jako byt vyklizovaný – první kategorie, však podle soudu prvního stupně není. Nemá totiž stejně velkou plochu obytných místností, ani stejnou plochu, resp. množství typově odpovídajících místností příslušenství bytu (soud vycházel ze zjištění, že podlahová plocha čtyř místností vyklizovaného bytu činí 2 x 13 m², 23 m², 12 m², kuchyně 10 m², předsíně 9 m², haly 10 m², koupelny 4,25 m², zádveří 4 m² a ostatních vedlejších prostor 9 m², celkem 110,38 m², a podlahová plocha tří místností zajištěného bytu činí 13,55 m², 19,36 m², 12 m², kuchyně 15,76 m², lodžie 5,07 m², předsíně 8,70 m² WC a koupelny 3,88 m², celkem 78,32 m²). Protože – jak oprávnění osvědčili – v Novém Boru nelze povinným zajistit čtyřpokojový byt (vnitřně strukturovaný obdobně jako byt vyklizovaný), soud prvního stupně uzavřel, že zajištěný byt odpovídá bytové náhradě, jež je určena ve vykonávaném rozhodnutí (přiměřenému náhradnímu bytu).

Usnesením ze dne 27. 6. 2002, č.j. -55, krajský soud (vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 20. 3. 2002, č.j. -49, že příslušenstvím bytu ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů /dále jen „obč. zák.“/ není garáž) změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nařízení provedení vyklizení tak, že o něm bude rozhodnuto dodatečně, až oprávnění prokáží, že pro povinné je zajištěna bytová náhrada určená ve vykonávaném rozsudku. Jestliže podlahová plocha zajištěného bytu představuje 70,1 % podlahové plochy bytu vyklizovaného – což plyne ze zjištění soudu prvního stupně – je rozdíl natolik výrazný, že znemožňuje uvedený byt považovat za přiměřený náhradní byt ve smyslu ustanovení , věty druhé, obč. zák.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oprávnění včas dovoláním, jímž prosazují názor, že zajištěný byt je bytovou náhradou určenou podkladovým rozhodnutím, neboť byt co do velikosti srovnatelný tomu, jenž má být vyklizen, v N. B. není k dispozici a byt, který zajistili, se nejvíce blíží bytu vyklizovanému. Navrhli, aby dovolací soud usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Jelikož odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, které bylo vydáno 13. 11. 2000, odvolací soud projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů, postupoval i Nejvyšší soud v dovolacím řízení podle , ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen „ “ (srov. část dvanáctou, hlavu I, body 15, 17 a 27 ).

Dovolání je ve smyslu přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ( ), a je i důvodné.

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení a – je-li dovolání přípustné – jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem (v projednávané věci důvodem podle ) včetně toho, jak ho dovolatelé obsahově vymezili ( ). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr, podle něhož rozdíl podlahových ploch obou bytů je natolik výrazný, že – bez dalšího – diskvalifikuje byt, který oprávnění zajistili, jako přiměřený náhradní byt (tj. bytovou náhradu, na kterou mají povinní podle podkladového rozhodnutí právo).

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 712 odst. 6 obč. zák., pokud má nájemce právo na bytovou náhradu, není povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit, dokud pro něj není odpovídající bytová náhrada zajištěna; společní nájemci mají nárok jen na jednu bytovou náhradu.

Podle ustanovení , ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt, za který je nutno zajistit ať již náhradní byt nebo náhradní ubytování, soud sice nařídí výkon rozhodnutí, ale s dodatkem, že o provedení výkonu rozhodnutí rozhodne dodatečně. Provedení výkonu rozhodnutí nařídí, až oprávněný soudu prokáže, že pro povinného je zajištěna taková bytová náhrada, jaká je určena ve vykonávaném rozsudku.

Podle ustanovení § 712 odst. 2, věty první, obč. zák. je náhradním bytem byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Z věty druhé téhož ustanovení se podává, že přiměřeným náhradním bytem se rozumí náhradní byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má nájemce vyklidit. Věta čtvrtá uvedeného ustanovení (pro případy výslovně stanovené) definuje náhradní byt, který není přiměřený; je jím byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, případně i byt mimo obec, než je vyklizovaný byt.

Odvolací soud – odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Praze z 31. 3. 1994, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu z 30. 7. 1998, sp. zn. a nález Ústavního soudu ČR z 16. 2. 1995, sp. zn. se závěry zmíněných rozhodnutí neřídil. Názor, že pouhý rozdíl v celkové výměře podlahových ploch bytu vyklizovaného (110,38 m²) a bytu zajištěného (78,32 m²) vylučuje kvalifikovat byt, který oprávnění zajistili, jako byt splňující znaky ustanovení § 712 odst. 2, věty druhé, obč. zák., je neúplný, a tudíž nesprávný. Stranou pozornosti zůstalo posouzení, zda v obci, v níž je byt, který musí povinní vyklidit, lze vůbec zajistit jiný byt, který by se co do velikosti (výměry podlahové plochy), popř. ostatních rozhodujících kvantitativních a kvalitativních znaků, více blížil vyklizovanému bytu. Pokud tomu tak není, jak tvrdí a prokazují oprávnění, je namístě závěr, že „podle místních podmínek“ je daný byt „zásadně rovnocenný“ bytu vyklizovanému, i když se přestěhováním úroveň bydlení povinných výraznějším způsobem zhorší.

Lze uzavřít, že námitky dovolatelů proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem jsou opodstatněné; Nejvyšší soud proto bez jednání ( , věta první, ) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 2, věta první, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( , věta druhá, ).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( , věta třetí, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. srpna 2003

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu