Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4961/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelů a) Ing. A. H., zastoupeného Mgr. L. Z., advokátem, a b) P. S., za účasti společnosti P. m., a. s., zastoupené Mgr. E. B., advokátkou, o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ( ), o dovolání navrhovatele a) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2009, č. j. -125, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením potvrdil odvolací soud k odvolání navrhovatele  a) usnesení ze dne 31. ledna 2008, č. j. -87 ( ), jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti P. m., a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 27. září 2005, kterým bylo rozhodnuto o přechodu všech ostatních akcií na hlavního akcionáře podle ustanovení a násl. , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák“).

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel a) dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení a , (dále jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Soulad právní úpravy výkupu účastnických cenných papírů (§ 183i až § 183n obch. zák.) s ústavním pořádkem vyřešil Ústavní soud v nálezu ze dne 27. března 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 257/2008 Sb., jímž zamítl i návrh na zrušení těchto ustanovení ve znění před novelou provedenou (tj. ve zněním rozhodném pro projednávanou věc), původně vedený pod sp. zn. (viz odst. 1 až 3 označeného nálezu).

Otázka nesení důkazního břemene nečiní napadené usnesení zásadně právně významným již proto, že odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na závěru o jeho neunesení dovolatelem.

Námitkou neprovedení důkazů jím navržených (z nichž dovozuje pro sebe příznivější skutkový stav) dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení ; k jehož přezkoumání nelze dovolání podle ustanovení připustit (srov. výslovné znění označeného ustanovení).

Posouzení, k jakému dni má znalec v posudku, vypracovaném pro účely výkupu účastnických cenných papírů, stanovit výši protiplnění v penězích, pak nemůže mít žádný význam pro řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady konané podle ustanovení § 183i a násl. obch. zák. Určení výše protiplnění k nesprávnému dni může vést toliko k závěru o nepřiměřenosti výše protiplnění, jež však důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady není (§ 183k odst. 5 obch. zák.). Nemůže-li se řešení této otázky projevit v poměrech dovolatele (tj. nemůže-li zvrátit rozhodnutí o zamítnutí jeho návrhu), nelze pro její posouzení dovolání připustit (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Stejný závěr se pak prosadí ve vztahu k další otázce dovolatele, zda lze „připustit výklad“, podle něhož „hlavní akcionář sám nejdříve nestanoví výši protiplnění, ale až následně po vypracování znaleckého posudku tuto výši převezme za svou“, jakož i k námitce, podle které hlavní akcionář stanovením protiplnění ve výši „jedné poloviny reálné hodnoty odejmutých akcií“ porušil zákaz zneužití většiny formulovaný v ustanovení § 56a odst. 2 obch. zák.

Namítá-li dovolatel rozpor vnitrostátní právní úpravy vytěsnění menšinových akcionářů se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004 o nabídkách převzetí (Úřední věstník Evropské unie L 142, 30.4.2004, s. 12—23, zvláštní vydání v českém jazyce: kapitola 17, svazek 2, s. 20 – 31), přehlíží, že lhůta k její transpozici uplynula až 20. května 2006 (srov. článek 21 směrnice), tudíž až po konání napadené valné hromady. Navíc projednávaná věc - v níž nejde o posouzení práva výkupu cenných papírů obchodovaných na regulovaném trhu, realizovaného hlavním akcionářem po ukončení lhůty pro přijetí nabídky převzetí - nespadá ani do věcné působnosti označené směrnice. Proto není důvodu připustit dovolání ani k posouzení této námitky.

Ve světle výše uvedeného pak pozbývá na významu i poslední námitka dovolatele, podle níž byly soudy povinny se obrátit s předběžnou otázkou na Evropský soudní dvůr (Soudní dvůr Evropské Unie) podle článku 234 Smlouvy o založení Evropského společenství (dnes článku 267 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie). Nehledě k tomu dovolatel ani neuvádí, jaká ustanovení práva Evropské Unie by měla být předmětem posouzení ze strany Soudního dvora Evropské Unie.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení dovolání přípustné není.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání navrhovatele a) bylo odmítnuto a společnosti podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu