Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1352/10

Ústavní soud rozhodl dne 11. srpna 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Ing. A. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, AK se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009 čj. -155, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2009 čj. -125 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2008 čj. -87 () takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným telefaxem dne 10. 5. 2010 doplněným včas k poštovní přepravě předaným originálem se Ing. A. H. [dále též "navrhovatel a)" nebo "stěžovatel"] domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti Povltavské mlékárny, a. s., se sídlem v Sedlčanech (dále jen "obchodní společnost") ze dne 27. 9. 2005, kterým bylo rozhodnuto o přechodu všech akcií obchodní společnosti, které nebyly ve vlastnictví hlavního akcionáře, na hlavního akcionáře.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 31. 1. 2008 Městský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") mj. zamítl návrh navrhovatelů a) a b) na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady obchodní společnosti ze dne 27. 9. 2005 (výrok I.) a rozhodl o povinnosti navrhovatele a) k úhradě nákladů řízení (výrok II.). Dospěl k závěru, že v projednávaném případě nebyly dány jakékoliv zákonné důvody pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a své rozhodnutí podrobně odůvodnil.

Dne 25. 5. 2005 Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání navrhovatele a) rozhodnutí nalézacího soudu ve výrocích I. a II. potvrdil a plně se ztotožnil se skutkovými i právními závěry nalézacího soudu. V odůvodnění se s odvolacími námitkami podrobně vypořádal.

Dne 16. 12. 2009 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání navrhovatele a) odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Mimo jiné poukázal (stejně jako nalézací a odvolací soud) na skutečnost, že určení výše protiplnění s ohledem na ustanovení § 183k odst. 5 obch. zák. důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady není. V odůvodnění se podrobně vypořádal s dovolacími námitkami.

III.

V části III. ústavní stížnosti stěžovatel polemizoval s právním posouzením jeho věci nalézacím soudem, které považoval za zcela nesprávné, a ve svých důsledcích porušující právo na spravedlivý proces (které je dle jeho názoru nutno chápat jako "otevřený systém hodnot právních i morálních, jež mohou přispět ke spravedlivosti procesu"). Právo na zákonného soudce bylo dle tvrzení stěžovatele porušeno tím, že obecné soudy v jeho věci svévolně nepředložily Evropskému soudnímu dvoru předběžnou otázku týkající se řádné implementace tzv. třinácté směrnice 2004/25/ES.

Závěrem stěžovatel shrnul, že jednáním účastníků řízení bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces dle d (dále jen ""), práva vlastnit majetek dle y a práva na zákonného soudce dle y.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.

Podstata ústavní stížnosti spočívala zejména v tvrzení stěžovatele, že řízení před obecnými soudy bylo nespravedlivé, a to především pokud šlo o právní závěry nalézacího soudu, s nimiž nesouhlasil a které považoval za důsledek vadné aplikace relevantních ustanovení obchodního zákoníku.

Tvrzení a argumenty uváděné stěžovatelem v ústavní stížnosti korespondovaly těm, které již uplatnil v žalobě, odvolání a dovolání, s nimiž se dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí dostatečně, srozumitelně a přehledně vyrovnaly.

Z podané ústavní stížnosti tak vyplývá, že stěžovatel toliko polemizuje se závěry, k nimž v jeho právní věci dospěly obecné soudy, čímž staví Ústavní soud do role další přezkumné soudní instance; tato role však Ústavnímu soudu stojícímu vně soustavy soudů obecných nepřísluší, jak stěžovatel sám již v ústavní stížnosti (na str. 17) správně naznačil.

Tvrzení stěžovatele o porušení y Ústavní soud shledal rovněž zjevně neopodstatněným; i když k zásahu do vlastnického práva stěžovatele napadenými rozhodnutím nepochybně došlo, jednalo se o zásah na základě zákona a tudíž ospravedlněný podle y. Rovněž nebyly shledány jakékoliv náznaky porušení práva na zákonného soudce dle y; v tomto směru ostatně ústavní stížnost neobsahovala jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci.

Pro uvedené jinak postačí na rozhodovací důvody obsažené v rozhodnutích obecných soudů odkázat, neboť znovu opakovat to, co již bylo těmito soudy přiléhavě a srozumitelně vysvětleno, bylo by nepřípadně formalistické.

Z vyložených důvodů proto Ústavní soud, neshledav ústavněprávní deficity vážící se k rozhodování obecných soudů v posuzované věci, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2010

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu