Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4907/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního soudu v Mělníku, proti povinné M. K., zastoupené advokátkou, pro 20.000 Kč, přikázáním pohledávky z účtu u peněžníhou, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2008, č. j. -15, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 27. 11. 2007, č. j. -3 (kterým Okresní soud v Mělníku nařídil podle usnesení téhož soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. , k vymožení pohledávky 20.000 Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinné u peněžníhou), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že všechny skutečnosti rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, že v exekučním řízení se již soud nemůže zabývat správností podkladového rozhodnutí a že neexistence pohledávky povinné u peněžníhou může mít za následek, že výkon rozhodnutí nebude možné realizovat, popř. že bude zastaven.

V dovolání povinná namítá, že rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( a b/ , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“). Uvedla, že požádala předsedkyni Okresního soudu v Mělníku o prominutí uložené pokuty 20.000 Kč, neboť je přesvědčena, že jí byla uložena neoprávněně, protože se z jednání u soudu omluvila z důvodu nemoci. Na tuto žádost dosud předsedkyně soudu nereagovala. Dále uvedla, že je nemajetná, pobírá pouze 9.000 Kč měsíčně, má čtyři nezletilé děti, které zaplacení pokuty postihne nejvíce, neboť na ně nedostává od otce výživné. Vymáhání pokuty je proto v rozporu s dobrými mravy. Protože již také účet u banky zrušila, navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, popř. výkon rozhodnutí zastavil.

Dovolací soud dovolání posoudil podle ve znění do 30. 6. 2009 (srov. Čl. II, Přechodná ustanovení, bod 12. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v , který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ve spojení s ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle o. s. ř, jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci.

Dovolatelka žádné argumenty ve prospěch tvrzení, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nepřednesla a dovolací soud ani hodnocením námitek v dovolání uplatněných k takovému závěru nedospěl.

Při věcném posuzování návrhu na výkon rozhodnutí soud pouze zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného ( ), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem ( ), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí na peněžité plnění není zřejmě nevhodný ( ).

Z podaného výkladu plyne, že se soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezabývá majetkovými poměry povinné osoby. Současně platí, že v exekučním řízení již nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, tj. zda byla v souzené věci pořádková pokuta uložena povinné oprávněně (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Nejvyšší soud se již také zabýval otázkou dobrých mravů v exekučním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura  sešit 4, ročník 2003, poč. č. 67) a dospěl k závěru, že z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoliv správnost rozhodnutí soudu. Ani skutečnost, že povinná již zrušila účet u peněžníhou, není z hlediska nařízení výkonu rozhodnutí podstatná, nenastanou však účinky spojené s

Vzhledem k tomu, že odvolací soud se při svém rozhodování neodchýlil od ustálené soudní praxe, podmínky přípustnosti ve smyslu , odst. 3 nejsou dány. Nejvyšší soud proto dovolání podle , věty první, odmítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn , 224 odst. 1 a (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stádiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009

JUDr. Miroslava  J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu