Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2724/2014

30 Cdo 2724/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněného Ing. J. M., proti povinnému F. R., zastoupenému JUDr. Bedrim Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, pro 202 500 Kč s příslušenstvím, vedené Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2014, č. j. -71, takto:

Dovoláníse odmítá.

Odůvodnění:

Odvolací soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 5. 2. 2013, č. j. -18, kterým Okresní soud v Kolíně nařídil exekuci na majetek povinného podle svého rozsudku ze dne 28. 4. 2005, č. j. -2075, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 202 500 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, a provedením exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Aleše Bursu, Exekutorský úřad Kolín. Odvolací soud uzavřel, že při nařízení exekuce zkoumá soud prvního stupně pouze skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Pokud povinný poukazoval na to, že v současné době je nemajetný, nemocný, pobírá pouze starobní důchod a jsou proti němu vedeny i další exekuce, tato jeho námitka není takovou skutečností, která by byla rozhodná pro nařízení exekuce. Při nařízení exekuce nejsou totiž rozhodné majetkové poměry povinného; nemá-li povinný dostatek majetku, může to být důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení a 55 a násl. exekučního řádu, které pamatuje na situaci, kdy po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek povinného nebo je jeho hodnota nedostačující ke krytí nákladů exekuce a jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, které nemohou být z výtěžku kryty.

Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, neboť se domnívá, že v projednávané věci jsou splněny podmínky přípustnosti. Uvádí, že odvolací soud při posuzování odvolání poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. a „i když ustálená judikatura potvrzuje odvolacím soudem prezentovaný názor, měla být tato právní otázka v projednávané věci posouzena jinak“. Namítá, že je proti němu vedena řada exekucí na částku v řádu statisíců, nemá jiný příjem než důchod a na pozemky, jichž je spoluvlastníkem, stejně jako na důchod, jsou vydány exekuční příkazy. Domnívá se, že za této situace trvání na postupu podle rozhodnutí odvolacího soudu není důvodné. Nastolená právní otázka měla být posouzena jinak a nejsou-li okolnosti projednávané věci judikaturou řešeny, je na místě, aby ji posoudil a vyřešil dovolací soud. Povinný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. a dále část první, čl. II, bod 2. ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání ve smyslu není přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že majetkové poměry povinného nejsou skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce (přičemž ovšem mohou být důvodem pro zastavení exekuce), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, účinného do 31. 12. 2012 (srovnej čl. IV, bod 1. zákona č. 369/2012 Sb. – oprávněný podal návrh na nařízení exekuce dne 7. 11. 2012) proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne.

Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti již mnohokrát uvedl, že při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce zkoumá soud pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navržena v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného a zda právo není prekludováno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud rovněž již ve svých dřívějších rozhodnutích zdůraznil, že při nařízení exekuce se soud nezabývá majetkovými a osobními poměry povinného a irelevantním je rovněž úsudek dovolatele o očekávaném nízkém výtěžku exekuce. Tyto skutečnosti mohou být zohledněny až v dalším stadiu exekučního řízení – zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2008, sp. zn. ). Na shora uvedených závěrech přitom není důvodu ničeho měnit.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. listopadu 2014

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.

předsedkyně senátu