Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5335/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. srpna 2007, č. j. -29, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobkyně z nájmu žalované k „bytu č. 2 o jednom pokoji, kuchyni a příslušenství v přízemí nalevo šikmo proti schodišti domu v P. 6 ul. M. J. L. 5“, určil, že nájemní poměr skončí posledním dnem v měsíci, v němž „plyne“ tříměsíční výpovědní lhůta počítaná od prvního dne měsíce následujícího po právní moci rozsudku (výrok I.), žalované uložil povinnost po skončení nájemního poměru předmětný byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni do patnácti dnů od zajištění odpovídajícího náhradního bytu (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku stěhovací náklady ve výši 4.200,- Kč (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok IV.).

Usnesením ze dne 18. října 2007, č. j. -41 (dále jen „opravné usnesení“), soud prvního stupně opravil zjevnou nesprávnost v záhlaví svého rozsudku tak, že je doplnil o označení zástupce žalované (výrok I.); současně výrokem II. opravil zjevnou písařskou chybu ve výroku I. rozsudku tím, že nahradil jeho větu druhou následujícím textem: „Nájemní poměr skončí posledním dnem v měsíci, v němž uplyne tříměsíční výpovědní lhůta počítaná od prvého dne měsíce následujícího po právní moci rozsudku“.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. dubna 2008, č. j. , 67/2008-57, zrušil výrok II. opravného usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujících výrocích I. a II. v tomto znění: „Soud přivoluje k výpovědi z nájmu bytu č. 2 o jednom pokoji, kuchyni a příslušenství, v přízemí nalevo šikmo proti schodišti domu v Praze 6, ulice M. J. L. 5, ze dne 23. 2. 2007, kterou dala žalobkyně žalované (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“). Výpovědní lhůta je tříměsíční a počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna byt vyklidit a vyklizený žalobkyni předat po uplynutí výpovědní lhůty do 15-ti dnů poté, co jí bude zajištěn přiměřený náhradní byt.“ Současně rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku III. (o stěhovacích nákladech) a v nákladovém výroku IV. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.).

Soudy obou stupňů dovodily, že byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“). Na naplněnost uvedeného výpovědního důvodu usoudily na základě skutkového zjištění, že syn žalobkyně, v jehož prospěch byl nájem bytu vypovězen, nemá vlastní byt a má přitom zájem uspokojit svou bytovou potřebu v předmětném domě, který je ve vlastnictví žalobkyně. K námitce žalované, že bytovou potřebu syna může žalobkyně uspokojit v některém z dalších bytů nacházejících se v předmětném době, soudy mimo jiné uvedly, že je právem pronajímatele zvolit si byt, který potřebuje pro sebe nebo osoby uvedené v ustanovení obč. zák.; v tomto směru mu nelze vnucovat jiné řešení bytové situace. Dále rovněž dovodily, že výpověď z nájmu bytu není – z důvodů specifikovaných v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na nějž odvolací soud v tomto směru odkázal – ani výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.). Za této situace žalobě vyhověly, aniž se – pro nadbytečnost – zabývaly otázkou naplněnosti dalšího uplatněného výpovědního důvodu podle obč. zák. O bytové náhradě pro žalovanou rozhodly s odkazem na ustanovení obč. zák., přičemž odvolací soud ji konkretizoval údajem, že jde o „přiměřený náhradní byt“.

Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 4. dubna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť pouze z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Při řešení otázky přípustnosti dovolání dovolací soud neopomenul, že rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně – jak plyne z porovnání obsahu jednotlivých výroků napadeného rozsudku s rozsudkem soudu prvního stupně – potvrzen ve výroku o přivolení k výpovědi z nájmu bytu (proti němuž dovolání směřuje) a ve výrocích o určení výpovědní lhůty a o uložení vyklizovací povinnosti (proti nimž dovolání nesměřuje); ve výroku o bytové náhradě, tj. ve výroku, proti němuž dovolání rovněž nesměřuje, byl ve skutečnosti změněn.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v daném případě jeho potvrzujícímu výroku o přivolení k výpovědi z nájmu bytu – dále též jen „potvrzující výrok“) se řídí ustanoveními a c/

Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený ve výroku o přivolení k výpovědi z nájmu bytu napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle Není jím naopak dovolací důvod podle , kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění a který dovolatelka rovněž uplatnila, a to námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. a pro právní závěr učiněný s odkazem na ustanovení obč. zák. (tj. že výpověď žalobkyně z nájmu žalované k předmětnému bytu není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy).

K vadám podle (které dovolatelka uplatnila námitkou, že se „soud nevypořádal se všemi důkazy, které byly v řízení provedeny a neodůvodnil, proč některé vzal jako podklad pro své rozhodnutí a jiné nikoliv“) a také k vadám uvedeným v , a b/ a dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

K dovolacím námitkám podřaditelným pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle lze uvést následující.

Napadený potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu spočívá především na právních názorech, že výpovědní důvod podle § 711a odst. 1 písm. a/ obč. zák. byl naplněn proto, že syn žalobkyně, v jehož prospěch byl nájem bytu vypovězen, nemá vlastní byt, že přitom má zájem uspokojit svou bytovou potřebu v předmětném domě a že je zároveň právem pronajímatele (v dané věci žalobkyně) zvolit si byt ve svém domě, který potřebuje pro sebe nebo osoby uvedené v ustanovení § 711a odst. 1 písm. a/ obč. zák., a nelze mu v tomto směru vnucovat jiné řešení bytové situace. Správnost těchto právních závěrů dovolatelka zpochybnila. Řešení uvedených právních otázek by mohlo činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným; z posléze uvedených důvodů však o takové rozhodnutí jít nemůže.

Podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák. před novelou“), mohl pronajímatel – s přivolením soudu – vypovědět nájem bytu, potřeboval-li byt pro sebe, manžela, pro své děti, vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče nebo sourozence. Ze stejného důvodu (od 31. března 2006 obsaženého v ustanovení obč. zák.) může pronajímatel – opět s přivolením soudu – vypovědět nájem bytu i po novele provedené Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že pro účely posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. bude i od 31. března 2006 využitelná judikatura, na níž se soudní praxe ustálila při výkladu ustanovení obč. zák. před novelou.

Ustálená soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. května 2005, sp. zn. ) dovodila, že bytová potřeba pronajímatele i bytová potřeba dalších osob uvedených v ustanovení § 711 odst. 1 písm. a/ obč. zák. před novelou (nyní § 711a odst. 1 písm. a/ obč. zák.) je dána bez dalšího všude tam, kde tyto osoby nemají vlastní byt (tak tomu bylo v době dání výpovědi z nájmu bytu podle ničím nezpochybněného skutkového zjištění u syna žalobkyně, v jehož prospěch byl nájem předmětného bytu vypovězen). Zde je především zapotřebí konstatovat, že okolnosti zmíněné v dovolání („nájemní smlouva ohledně bytu č. 10 ... byla uzavřena ... ve stejný den, kdy žalobkyně sepsala výpověď žalované“, „žalobkyně v mezidobí po dání výpovědi pronajala v předmětném domě další stejně velký byt č. 01 (dne 15. 3. 2007)“, „k 31. 12. 2007 v domě došlo k uvolnění dalšího stejně velkého bytu“, „trvale a doživotně nepříznivý zdravotní stav žalované“ atd.) jsou pro posouzení otázky bytové potřeby syna žalobkyně ve smyslu § 711a odst. 1 písm. a/ obč. zák. právně bezvýznamné, neboť z větší míry nastaly až po podání výpovědi z nájmu bytu. Uvedené okolnosti by proto mohly mít význam pouze při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák.; zbývá dodat, že citované ustanovení je aplikovatelné i v případě výpovědního důvodu podle § 711a odst. 1 písm. a/ obč. zák. (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 1994, sp. zn. , uveřejněný pod č. 36 v sešitě č. 7 z roku 1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V této souvislosti pak nelze přehlédnout, že Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 23. listopadu 2004, sp. zn. , dovodil, že absolutizované pojetí vlastnického práva by ve svých důsledcích vedlo k tomu, že by ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. bylo na výkon práva pronajímatele dát výpověď z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 1 písm. a/ obč. zák. před novelou neaplikovatelné; míra naléhavosti uspokojit potřebu bydlení syna (v tomto případě žalobců a/ a b/) právě v bytě užívaném v tomto případě žalovanými je pak mimo jiné určována i tím, zda, popř. z jakých důvodů, nemůže uspokojovat tuto potřebu v jiném bytě ve vlastnictví žalobců.

Závěr, který odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – učinil s odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., dovolatelka rovněž zpochybnila. V této souvislosti však nelze ztratit ze zřetele, že soudní praxe se ustálila v názoru, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. , ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. , ze dne 9. února 2005, sp. zn. , a ze dne 23. února 2005, sp. zn. ). Uvedený právní názor sdílí Nejvyšší soud i v projednávané věci.

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. prosince 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu