Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2332/2009

ROZSUDEK

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové svým rozsudkem shora označeným určil, že žalobkyně je vlastníkem budovy č.p. 68 na stavební parcele č. 78, nemovitost zapsaná na LV č. 311 vedeném u Katastrálního úřadu pro K. k., obec M., katastrální území H . Zavázal žalovanou k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyně v částce 13.300,- Kč a nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 23.900,- Kč, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce. Odvolací soud tedy svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 9. 2008, č. j. -46.

Odvolací soud konstatoval, že ke dni účinnosti ústavního , o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní republiky, byl podle zákona Svaz mladých, jeho orgány a organizační složky povinny do třiceti dnů ode dne účinnosti tohoto zákona vydat státu - České a Slovenské Federativní Republice - nemovité a movité věci tak, jak v zákonném ustanovení uvedeno. Dovodil, že podle tohoto zákona se bez dalšího zapisoval stát jako vlastník nemovitostí, které měl bývalý Socialistický svaz mládeže (SSM) v držení ke dni 31. 12. 1989. Stát nebyl podle odvolacího soudu povinen vyzývat SSM, či jeho orgán, popř. podřízenou organizační složku či organizaci k vydání nemovitosti; vlastnictví nabyl přímo ex lege. Činí se též srovnání s právní úpravou restitučních zákonů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; napadenému rozhodnutí se vytýká nesprávné právní posouzení věci. Žalovaná namítla, že nemovitost nebyla zapsána v rozhodné době ve prospěch státu, stát se tedy vlastníkem nemovitosti nestal. P. s. měly právní subjektivitu a mohly v rozsahu své působnosti vlastním jménem nabývat práva a povinnosti, tedy i nemovitý majetek. Žalovaná je zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí, s budovou nakládá jako vlastník, tato slouží pro potřeby dětí. Žalobkyně začala zpochybňovat vlastnické právo žalované až po uplynutí přibližně 15 let od doby, kdy se žalovaná stala vlastníkem budovy na základě darovací smlouvy od právního předchůdce. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil; též navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Žalobkyně se k dovolání vyjádřila. Ztotožnila se s názorem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako bezdůvodné odmítl, případně aby je zamítl.

Dovolání je přípustné podle , protože rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je podáno ve lhůtě a dovolatel je zastoupen advokátem ( , o. s. ř). Dovolacím důvodem je namítané nesprávné právní posouzení věci ( ).

Tvrzený dovolací důvod je dán.

Nepochybnou součástí argumentace odvolacího soudu je odkaz na ústavního , podle něhož podniky, hospodářská a účelová zařízení Svazu mladých, nástupce SSM, přecházejí dnem 1. 1. 1991 na tehdejší federativní stát. Z důkazních zjištění nižších instancí se podává, že potenciálním pramenem takového přechodu mohla být i předmětná nemovitost.

Odvolací instanci lze přisvědčit i potud, že obec H. – právní předchůdce žalobkyně – vlastnila předmětnou nemovitost (i přiléhající nemovitosti) ke dni 31. 12. 1949; nasnadě je tedy úvaha o tzv. historickém majetku obce ve smyslu , o přechodu některých věcí z majetku Č. r. do vlastnictví obcí.

Sporná argumentace odvolacího soudu však počíná odkazem na restituční zákony. Paralelu tu nelze vést; právní úprava změny vlastnického subjektu je v nyní posuzované věci ještě „silnější“ ve prospěch nabyvatele; zatímco v restitucích se vyžaduje právní úkon (výzva) vůči povinné osobě, sjednání dohody o vydání věci a v případě neúspěchu výzvy uplatnění nároku soudní cestou, zde se upravuje přechod věci již ze zákona.

To však nemůže být počátkem i koncem argumentace, jak dovodil odvolací soud. Regulace majetkových přechodů podle ústavního nezakládá „bianko šek“ na vlastnictví státu vůči všem v úvahu připadajícím nemovitostem plošně. I zákonný přechod vlastnictví musí mít nutně svou realizační fázi, aby bylo jasné, z koho na koho a jaké věci přecházejí. Jinými slovy, věci (majetek) musely být obsaženy, resp. označeny v adresovaném právním úkonu vůči konkrétnímu subjektu, jenž měl povinnost je předat. Pak následoval mechanismus, popsaný např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. (Fond dětí a mládeže pověřený správou věcí, prováděcí postup podle návazných podzákonných ustanovení ve smyslu , bezúplatné i úplatné převody dalším subjektům – viz aj.).

Z důkazních zjištění nižších instancí se nepodává, že by byl v nyní posuzované věci jakýkoli právně relevantní úkon ze strany státu v relaci k předmětné nemovitosti proveden; přinejmenším ne v době, kterou lze označit za rozhodující. Naopak, došlo k dalšímu provedení a zaknihování právních úkonů, na jejichž základě k věci (věcem) nabyla vlastnictví P. s. F., která je registrovaným občanským sdružením. Finálním úkonem se stalo darování P. s. při ZŠ K. H. ze dne 29. 6. 1993.

Žalující obec dovozuje své vlastnické právo z jím konstruované zákonné „automatiky“. Podle ní došlo k nabytí vlastnictví subjektem B (tehdejší federací) ze zákona od subjektu A („svazáckého“ či pionýrského). A pak věci měly bez dalšího přejít ze subjektu B na subjekt C, tedy na žalující stranu, opět ze zákona, k datu 24. 5. 1991 (viz ).

Právo však – vigilantibus iura – vyžaduje ke svému životu určitou aktivitu, a to především ze strany těch osob, jež se cítí být jeho nositeli. Nečinný však zůstal nejen subjekt B, tedy stát, neboť rozhodnutí nižších instancí nevypovídají nic o jeho případných úkonech a tedy dovršení (perfekci) přechodu věcí na něj ze zákona. Pasivní byla i žalující obec, resp. její právní předchůdce obec H . Byla tu zjevně nevyužita možnost učinit návrh na zápis vlastnictví podle , což se v rámci (presumované) obecní restituce mělo stát do jednoho roku od účinnosti posledně citovaného zákona. Až po patnácti letech však obec „procitá“ a podává určovací žalobu.

Za těchto okolností se úsilí žalující strany konstruovat vlastnický přechod A – C, aniž by byl aktivně účasten subjekt B, jeví jako právně nepodložené. Strana žalovaná mohla v průběhu oněch patnácti let, v nichž nebyla ve svém vlastnictví k nemovitostem rušena, oprávněně nabýt právní jistotu i dobrou víru o tom, že je či nadále zůstává vlastníkem předmětné nemovitosti (či nemovitostí – oproti nyní jedné jsou v darovací smlouvě z roku 1993 označeny tři budovy a převeden nebyl ani pozemek, tehdy v trvalém užívání dárce). V úvahu nyní přichází i vydržení věci. A navíc, je-li předmětný objekt využíván ve prospěch dětí, naplnil se smysl zákona, vyjádřený takřka týmiž slovy o žádoucím využití („pro potřeby dětí a mládeže“) v ustanovení ústavního

Pochybení odvolacího soudu vede ke zrušení jeho rozsudku a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení (  věta za středníkem, odst. 3 ).

V dalším řízení, v němž bude odvolací soud ve smyslu a vázán právním názorem Nejvyššího soudu, se rozhodne – podle téhož ustanovení – také o nákladech řízení před dovolacím soudem.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek podle přípustný.

V Brně dne 3. prosince 2009

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu