Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 844/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) MUDr. M. G., b) Doc. MUDr. V. G., zastoupených advokátem, proti žalované ing. A. M., zastoupené advokátkou, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. března 2006, č. j. -215, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2005, č. j. -172, zřídil „věcné břemeno práva cesty ve prospěch vlastníků nemovitosti čp. 45 na st. p. č. 28 v obci R. n. J., k. ú. R. v K., kdy nemovitosti jsou zapsány na LV č. 928, a to přes pozemkovou parcelu číslo 392 v R. n. J., k. ú. R. v K., zapsané na LV č. 1450, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro L. k., Katastrální pracoviště J., se sídlem v J., a to v rozsahu práva chůze a jízdy dle geometrického plánu číslo 193-051/2003 zhotoveného G. K., s. r. o., ověřeného ing. P. V. dne 23. 4. 2003 pod číslem 128 a odsouhlaseného Katastrálním úřadem v S. dne 14. 5. 2003, pod číslem 202/2003, když tento geometrický plán tvoří součást výroku rozsudku“ za jednorázovou náhradu ve výši 20 000,- Kč, k jejímuž zaplacení byli žalobci zavázání ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výroky I. a II. rozsudku). Dále bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV. rozsudku).

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. března 2006, č. j. -215, připustil změnu žaloby „ze dne 2. 3. 2006“ (výrok I. rozsudku); ve výroku I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zřídil „věcné břemeno práva cesty ve prospěch vlastníků domu čp. 45 na parcele č. 28/1 a pozemkových parcelách č. 28/2 a č. 28/3 v obci R. n. J., části obce R., v katastrálním území R. v K., zapsaném v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro L. k., katastrální pracoviště v J., na listu vlastnictví č. 928 přes pozemkovou parcelu č. 392 v R. n. J., katastrální území R. v K., zapsané na listu vlastnictví č. 1450 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro L. k., katastrální pracoviště J., podle geometrického plánu č. 22ř-3/2006 zhotoveného společností G. K. s. r. o. se sídlem v J., V Z. 56, ověřeného Ing. J. E. dne 27. 1. 2006 pod č. 2010 a schváleného Katastrálním úřadem pro L. k., katastrální pracoviště J. dne 6. 2. 2006 pod č. 30/2006-631, kterýžto geometrický plán se jako příloha stává nedílnou součástí výroku rozsudku (výrok II. rozsudku). Dále odvolací soud potvrdil ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně ve znění, že se věcné břemeno zřizuje za jednorázovou náhradu 20 000,- Kč, kterou jsou žalobci povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku). Součástí výroku rozsudku učinil odvolací soud také výroky o náhradě nákladů řízení (výroky IV., V. a VI. rozsudku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o s uplatněným dovolacím důvodem podle , b)

Žalobci navrhli odmítnutí dovolání jako nepřípustného.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, vyjádření k dovolání je součástí spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 22. března 2006.

Dovolání není přípustné.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud ve výroku II. označil své rozhodnutí jako měnící, pokud jde o rozsah zřízeného práva cesty, z obsahového hlediska se však z hlediska posouzení přípustnosti dovolání jedná o potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu, neboť ten posoudil práva a povinnosti účastníků ve vztahu k předmětu řízení shodně. Měnící výrok odvolacího totiž reflektoval změnu žaloby provedenou žalobci v odvolacím řízení, pokud šlo o přesné vymezení rozsahu požadovaného věcného břemene toliko v návaznosti na změny v číslování pozemků na základě rozhodnutí katastrálního úřadu. Práva a povinnosti účastníků tak nevymezil odlišně oproti soudu prvního stupně.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení  Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž).

Z obsahu dovolání se v rovině právního posouzení věci nepodává žádná otázka zásadního právního významu a tuto ostatně neuvádí ani sami dovolatelka.

Dovolatelka pouze obecně konstatuje, že omezení vlastnického práva musí být provedeno pouze v nezbytné míře a nelze připustit, aby pozemky žalované byly užívány v rozporu s její vůlí. V tomto směru dovolací soud pouze dodává, že zřízení práva nezbytné cesty ve smyslu naopak předpokládá, že může dojít k zatížení pozemku věcným břemenem i proti vůli vlastníka tohoto pozemku; ke kompenzaci této skutečnosti pak slouží peněžitá náhrada, které se vlastníku pozemku dostává a jež svou výší zohledňuje mimo jiné i to, že dochází k právnímu zatížení vlastníka pozemku.

Jestliže pak žalovaná uvádí, že je zbytečné až šikanozní zřízení práva průchodu a průjezdu přes celý pozemek žalované, nezbývá než poukázat na závěr odvolacího soudu, podle kterého rozsah zřízeného věcného břemene činí 34,28 m² z celkové rozlohy pozemku parc. č. 392 v rozsahu 2 353 m². Skutečnost, že věcné břemeno není zřizováno přes celý pozemek žalované pak ostatně zjevně vyplývá z geometrického plánu, který odvolací soud učinil součástí rozsudku a který zakreslením rozsah zřizovaného věcného břemene vymezuje.

Poukaz žalované na skutečnost, že žalobcům byla dána možnost přístupu k nemovitosti (a po drobných úpravách i příjezdu k ní), kterou by byl pozemek žalované dotčen v minimální míře, taktéž není důvodná. Dovolací soud je vázán zjištěním odvolacího soudu, které nepodléhá přezkumu v dovolacím řízení a které dovolatelka ostatně ani nezpochybňuje, ve směru, že se žalobci pokoušeli se žalovanou dohodnout na tom, aby jim prodala část pozemku parc. č. 392 k zajištění přístupové cesty k domu č. p. 45, k dohodě mezi účastníky však nedošlo pro „stále se stupňující požadavky žalované na výši kupní ceny“. Nalézací soudy vyšly ze zjištění, že jinak než zřízením věcného břemene nemají žalobci zajištěn přístup ke svému domu č. p. 45, přičemž geometrickým plánem vytyčená cesta představuje nejkratší možnou cestu ze silnice šikmo svahem přes pozemek parc. č. 392 k domu č. p. 45 a splňuje i požadavky na bezpečnost příchodu a příjezdu k domu. Učinily-li současně závěr, že takto zřízeným věcným břemenem není žalovaná zatížena nad míru přiměřenou poměrům a žalobcům uložily povinnost k zaplacení náhrady za zřízení věcného břemene, není jejich úvaha zjevně nepřiměřená, a rozhodnutí odvolacího soudu tak není ani v rozporu s hmotným právem.

V dovolání dovolatelé uplatnili i tvrzenou vadu řízení, jež podle jejich názoru spočívala v tom, že v odvolacím řízení byla nesprávně připuštěna změna, čímž došlo k uplatnění nového nároku v rozporu s ; tím dovolatelé namítají, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a vystihují dovolací důvod podle

K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3339, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn.   , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).

Dovolatelka však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezují a tato se nepodává ani z obsahu dovolání; připuštění změny žaloby odvolacím soudem v konkrétní věci bez dalšího nemůže představovat otázku zásadního právního významu.

Dovolatelka výslovně napadla i výroky rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení a o připuštění změny žaloby. Proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003) a taktéž není přípustné proti výroku o připuštění změny žaloby (který je svou povahou výrokem nikoliv ve věci samé, a o kterém se rozhoduje usnesením), neboť přípustnost dovolání proti rozhodnutí o připuštění změny žaloby nevyplývá z žádného ustanovení upravujícího přípustnost dovolání v – (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5057 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. července 2007, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5231).

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a Náklady představují odměnu advokáta za zastoupení žalobců v dovolacím řízení v souvislosti s vypracováním vyjádření k dovolání u každého z žalobců a činí podle , , ve spojení s , , a , ve znění po novele provedené 2 440,- Kč. Náklady jsou dále tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve výši 600,- Kč (2 x 300,- Kč) podle (advokátní tarif), ve znění po novele provedené za jeden úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalobců k dovolání žalované ( ); náklady tak činí celkem 3 040,- Kč. Náklady žalobců jsou zvýšeny o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % podle ve výši 577,60,- Kč a náklady dovolacího řízení na straně žalobců činí celkem 3 617,60,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalované, aby nahradil tuto částku žalobcům oprávněným společně a nerozdílně, neboť tito mají postavení nerozlučných společníků ve smyslu do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobců ( , , )

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost usnesení uložená, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. listopadu 2009

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu