Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2161/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

T. G., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6  pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.2.2008,  č. j. -145, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14.2.2008,  č. j. -145, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7.3.2007, č. j. -108, rozhodl, že Česká republika je vlastnicí a žalobce správcem pozemků blíže specifikovaných ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Současně v odstavci II. zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal určení, že smlouva

o převodu pozemků č. 1701 PR 05/54 uzavřená dne 24.6.2005 mezi žalobcem

a žalovaným je neplatná. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 24.6.2005 smlouvu o převodu pozemků č. 1701 PR 05/54, na základě které převedl žalobce do vlastnictví žalovaného předmětné pozemky ve smyslu , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen , ě“). Věc posoudil podle s tím, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dovodil, že žalobce měl při převodu postupovat podle , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, v jehož byl stanoven princip tzv. veřejné nabídky, který nebyl v daném případě dodržen a nebyly zohledněny nároky dalších oprávněných osob, jejichž původní pozemky se nacházely v katastrálním území Š. M. Vyslovil závěr, že většinu nároku žalovaného představoval smluvně postoupený nárok, přičemž účel zákona o půdě se na postupníky nároku nevztahuje. Uzavřel, že smlouva obchází , neboť ve svém důsledku omezuje možnost uspokojení restitučních nároků, a proto je neplatná podle o.z.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.2.2008, č. j. -145, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu zamítl. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně ohledně a rovněž se závěrem, že vztah účastníků na podkladě zákona o půdě je vztahem občanskoprávním. Podle odvolacího soudu zásadní právní otázkou v dané věci je posouzení, zda postup podle byl v rozhodné době nezbytnou podmínkou uspokojení restitučního nároku podle zákona o půdě a zda je smlouva o převodu pozemků neplatná pro rozpor se zákonem. Zaujal názor, že upravuje výslovně úplatný převod pozemků, resp. prodej pozemků ve vlastnictví státu prostřednictvím obchodní veřejné soutěže, přičemž osoby oprávněné podle restitučního zákona (zákona o půdě) se mohou této soutěže zúčastnit s možností určitého upřednostnění ve smyslu Odkazoval na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. s tím, že nároky vzniklé podle zákona o půdě mají prioritu a pozemkový fond nesmí fakticky upřednostňovat postup podle zákona o převodu pozemků před uspokojováním závazků státu podle zákona

o půdě. Podle odvolacího soudu postup podle se nemůže obecně vztahovat na nároky podle zákona o půdě, přičemž je nutné zjevně rozlišit bezúplatné uspokojení restitučního nároku a úplatný převod. Vyslovil závěr, že postup podle se na uspokojení restitučního nároku  smlouvou uzavřenou dne 24.6.2005 nevztahoval, neboť oprávněná osoba nevstoupila ze své vůle do veřejné soutěže. Dospěl k závěru, že předmětná smlouva nemůže být tedy pro jeho nedodržení neplatná podle o.z. ani nelze dovodit, že zákon obchází. Odvolací soud poznamenal, že Nejvyšší soud ČR se ve svém rozhodnutí ze dne 11.6.2007, sp.zn.

nevypořádal se závěry obsaženými v rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. . Uzavřel, že závěr soudu prvního stupně, že se na nárok postupníka nevztahuje účel restitučního zákona, nemá oporu v zákoně ani v judikatuře. Konstatoval, že v případě žalovaného se nejednalo o spekulanta s pozemky, nýbrž o restituenta, který převzetím dalších restitučních nároků chtěl pouze dosáhnout uspokojení svého nároku vydáním náhradního pozemku za pozemek nevydaný.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Namítal, že smlouva ze dne 24.6.2005 je absolutně neplatná, a to pro rozpor s nebo pro obcházení zákona či pro rozpor s dobrými mravy. Nesouhlasil s právními závěry odvolacího soudu a v této souvislosti poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. a . Vytýkal odvolacímu soudu, že odmítl respektovat zákonné ustanovení a nesprávně dovodil, že veřejná nabídka

a závaznost postupu podle nemá oporu v žádném ustanovení zákona o půdě. Podle dovolatele ve smyslu nejde

o upřednostňování jiných osob před oprávněnými osobami, ale naopak jde o spravedlivé vypořádání nároků mezi oprávněnými osobami navzájem. Dále poznamenal, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal se stanovisky Ústavního soudu ČR v předmětné věci. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání splňuje formální náležitosti vyžadované zákonem, a že přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení , když směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání nelze upřít opodstatnění.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží

(viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí

a stanovisek, text na str. 13/45).

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení především o posouzení, zda postup podle byl nezbytnou podmínkou uspokojení restitučního nároku podle zákona o půdě a zda tedy smlouva o převodu pozemků uzavřená mezi účastníky dne 24.6.2005 může být pro jeho nedodržení neplatná podle o.z.

Dovolací soud se již ve více svých rozhodnutích zabýval tím, zda postup P. f. při poskytování náhradních pozemků byl upraven zákonem, či zda bylo dáno na jeho libovůli, který pozemek a komu převede, či zda mu bylo uloženo sledovat i zájmy dalších oprávněných osob. V rozsudku ze dne 11. 6. 2007, sp. zn.

, uzavřel, že od 25. 5. 1999 vstoupil v účinnost , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby, který začlenil poskytování náhradních pozemků do systému převodů, upravených tímto zákonem. Oznámení o vyhlášení prodeje konkrétního pozemku byl P. f. povinen učinit určeným způsobem, a upraven byl i postup P. f. v případech, kdy o pozemek měly zájem oprávněné osoby. Nutným předpokladem pro vypořádání nároků oprávněných osob bylo proto zveřejnění pozemků, které měly být převedeny. Obdobnou problematikou se dovolací soud zabýval též ve svém rozhodnutí ze dne 11.6.2007, sp.zn. a v rozhodnutí ze dne 5.9.2007, sp.zn. . Dovolací soud tedy neshledává důvod pro odklon od právních závěrů obsažených v jeho dřívějších rozhodnutích, v nichž vyslovil, že nebyl-li při uzavření smluv o převodu náhradních pozemků, které byly sjednány v době od 1.1.2003 do 14.4.2006 dodržen P. f. ČR postup vyplývající z , jsou takové smlouvy absolutně neplatné.

S přihlédnutím k výše uvedenému tak lze přisvědčit argumentaci dovolatele, že smlouvu o převodu předmětných pozemků č. 1701 PR 05/54 uzavřenou dne 24.6.2005 nelze považovat za platnou.

Dovolací soud nemohl tedy dospět jednoznačně k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, jak to má na zřeteli ustanovení Přikročil proto ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu podle ustanovení a 6 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu

( , věta za středníkem ), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího ( , věta třetí, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu