Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3613/2010

U S N E S E N Í

Pozemkového fondu České republiky

1) PETROSUN, a. s.

, IČ: 27930700, se sídlem v Praze 3, Vinohrady, Chrudimská 1418/2,

2) TIRESIA, a. s.

, IČ: 28206819, se sídlem v Praze 3, Chrudimská 1418/2,

3) DAINTY a. s.

, IČ: 27758133, se sídlem v Brně, Trnitá, Dornych 129/57,

4) BANDENIA REAL, a. s.

, IČ: 28211201, se sídlem v Praze 3, Chrudimská 1418/2, a

5) LIERIA a. s.

, IČ: 27760171, se sídlem v Brně, Trnitá, Dornych 129/57, všem zastoupeným Mgr. Danielem Tetzelim, advokátem se sídlem v Praze 4, Vápencová 569/13, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2010, č. j. -221, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám advokáta JUDr. Petra Zderčíka na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů do právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 7. března 2007, č. j. -108, jímž bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem a žalobce správcem pozemku parc. č. 694/12 v kat. území B., a dále pozemků parc. č. 149/1, 211/1, 250/1, 254, 793/5 a 190/1 v kat. území Š. M. (výrok I); současně bylo žalovaným uloženo nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 81.420,- Kč (výrok II).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že předmětné pozemky dne 7. 6. 2005 žalobce smluvně převedl na předchůdce žalovaných T. G. k uspokojení jeho nároku na převod jiných (náhradních) pozemků podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jež získal převážně shromážděním nároků jiných (původních) oprávněných osob. Při smluvním převodu pozemků nebyl Pozemkovým fondem ČR dodržen postup vyplývající z ustanovení , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, jež vyžaduje publikaci záměru žalobce o prodeji konkrétních pozemků. Vycházeje z předchozího kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. , odvolací soud korigoval dříve vyslovený právní názor a uzavřel nyní, že nedodržení zákonem stanoveného postupu při převodu pozemků má za následek absolutní neplatnost smlouvy podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Na základě neplatné smlouvy se T. G. nestal vlastníkem pozemků (jež zůstaly ve vlastnictví státu) a pozemky nemohl platně převést na žalované, jež jsou (na základě taktéž neplatných smluv) zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci pozemků a vůči nimž má proto žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva ( , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „“).

Proti rozsudku odvolacího soudu, oběma jeho výrokům, podali žalovaní dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení , co do důvodů mají za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). S odkazem na rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. a v něm citované nálezy Ústavního soudu sp. zn. a považují právní názor o absolutní neplatnosti smlouvy o převodu náhradního pozemku při nedodržení postupu vyplývajícího z ustanovení za překonaný. Dovozují, že při uspokojování restitučních nároků podle zákona o půdě není Pozemkový fond vázán podmínkou předchozí publikace záměru prodeje konkrétních pozemků, vyplývající z citovaného ustanovení Navrhují, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, s níž podle jeho názoru napadený rozsudek nekoliduje a není proto rozhodnutím po právní stránce zásadně významným. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde ani o případ skryté diformity rozhodnutí ve smyslu (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se přitom nepřihlíží ( ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam vskutku má. Dovolací soud přitom může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. věty prvé o vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody).

V posuzované věci Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 29. října 2009, č. j. -166 (jímž pro nesprávné právní posouzení věci zrušil dříve vydaný rozsudek odvolacího soudu ze dne 14. února 2008, č.j. -145) – vyložil, že podle konstantní judikatury (srov. například rozsudek ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 6, ročník 2008, č. C 5293)

postup Pozemkového fondu ČR i po 1. 1. 2003 (po zrušení , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech) při poskytování náhradních pozemků byl právně regulován též , který poskytování náhradních pozemků začlenil do systému převodů v zákoně uvedených.

Jedním z předpokladů pro takto upravený postup bylo zjištění okruhu oprávněných osob, jež projevily o pozemek zájem; zákon proto ukládal v ustanovení § 7 odst. 2 Pozemkovému fondu publikační povinnost záměru prodeje (převodu) konkrétních pozemků. Nedodržení zákonem stanoveného postupu při převodu pozemků má za následek absolutní neplatnost smlouvy (dvoustranného právního úkonu) podle § 39 obč. zák.

Řešenou otázkou se zabýval i Ústavní soud, který výklad právních předpisů podaný Nejvyšším soudem o této právní otázce shledal ústavně konformním (z mnohých rozhodnutí Ústavního soudu řešících uvedenou problematiku srov. například usnesení ze dne 11. 4. 2008, sp. zn. , ve kterém současně Ústavní soud označil odkazy stěžovatele na nálezy sp. zn. a za nepřípadné).

K odklonu od dosavadní judikatury, jde-li o řešení dovolatelem nastolené právní otázky platnosti smluvního převodu, nedošlo ani rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. . V něm dovolací soud výjimečně – při liknavém a svévolném postupu Pozemkového fondu při uspokojování nároku původní oprávněné osoby – připustil realizaci práva žalobou na uložení povinnosti Pozemkovému fondu uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu konkrétních (náhradních) pozemků i bez podmínky jejich předchozího zahrnutí do veřejné nabídky. Zdůraznil ovšem, že

tím neslevuje z požadavku veřejné nabídky při smluvním převodu pozemků.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu reflektujících označený rozsudek velkého senátu ve vazbě na požadavek podmínky publikace záměru převodu pozemku podle ustanovení , lze pak odkázat též na usnesení ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. (všechna rozhodnutí uveřejněna na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Z výše řečeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s konstantní a nerozpornou judikaturou, od níž není důvodu odchýlit se ani v nyní posuzované věci. Nejde proto o rozsudek po právní stránce zásadně významný a dovolání proti němu přípustné není ( ).

Pro úplnost sluší se uvést, že dovolání není přípustné ani proti (akcesorickému) rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (které žalovaní taktéž dovoláním výslovně napadají), jež není rozhodnutím ve věci samé ( ) a nejde ani o rozhodnutí podřaditelné pod ustanovení , 238a a (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).

Nejvyšší soud proto - aniž nařizoval jednání ( věta první ) – dovolání odmítl ( věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věta první, a 146 odst. 3 , podle nichž jsou žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalobci náklady řízení v plné výši. K těmto nákladům patří odměna advokáta stanovená paušální sazbou 20.000,- Kč ( , ve znění pozdějších předpisů), dvakráte krácená o 50 % na částku 5.000,- Kč (, a téže vyhlášky), dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta 300,- Kč ( , ve znění pozdějších předpisů) a částka 1.060,- Kč odpovídající 20% dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ), celkem 6.360,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2010

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r. předseda senátu