Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2203/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B. A S. N. D. O., zastoupeného advokátem, proti povinné M. Š., zastoupené advokátkou, pro 14.437,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. 12. 2006, č.j. - 186, takto:

I.  Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 2006, č.j. - 175, kterým Okresní soud v Olomouci zamítl návrh povinné ze dne 19. 6. 2006 na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 28. 2. 2000, č. j. - 9, podle platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 1999, sp. zn. , k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 14.437,- Kč s příslušenstvím) a jímž rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že důvod pro zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí podle ohledně poplatků z prodlení z částky 2.180,- Kč za měsíc únor, březen a částečně duben 1998, (jak povinná navrhla), které jsou v současné době mimo jiné pohledávkou, pro niž se výkon rozhodnutí vede, není dán, neboť vymáhaný dluh v tomto rozsahu nezanikl splněním. Odvolací námitce povinné, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením její pohledávky za oprávněným z titulu přeplatku na vyúčtování záloh za služby s užíváním bytu spojené za rok 1998 (ve výši 5.183,- Kč), krajský soud nepřisvědčil, neboť z obsahu spisu vyplývá, že tento přeplatek byl oprávněným započten na jiné dluhy povinné, vzniklé na nájemném ve výši 2.180,- Kč za únor 1998, v téže výši za březen 1998 a zčásti ve výši 823,- Kč za duben 1998, přičemž z této skutečnosti vycházely soudy obou stupňů již při nařízení výkonu rozhodnutí; částka 5.183,- Kč v důsledku úkonu započtení již tedy není pohledávkou povinné vůči oprávněnému, neboť zanikla ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, neboť se domnívá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a na „chybném vyhodnocení důkazů“. Stejně jako v odvolání uvedla, že poplatky z prodlení za únor, březen a částečně za duben 1998 jsou „účtovány neoprávněně“, neboť byly uhrazeny z přeplatku vyúčtování záloh za rok 1998, který činil 5.183,- Kč. Odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval otázkou „oprávněnosti“ účtování poplatků z prodlení za období, kdy bylo nájemné uhrazeno z přeplatku vyúčtování záloh za rok 1998, k čemuž došlo v květnu 1999, ani tím, že věci, které byly zahrnuty do soupisu věcí určených k exekuci, nejsou v jejím vlastnictví, přičemž zčásti se provedení výkonu rozhodnutí týká věcí, které nemohou být postiženy. Dále povinná v dovolání popisuje svou nedobrou finanční situaci a uvádí, že účtování poplatků z prodlení oprávněným považuje „za neoprávněné a proti dobrým mravům“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12. ) a po přezkoumání věci podle dospěl k závěru, že dovolání podle , odst. 2 ve spojení s není přípustné.

Dovolatelka žádnou otázku, jež by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezila. Namítá-li, že poplatky z prodlení za únor, březen a částečně za duben 1998 jsou „účtovány neoprávněně“, neboť byly uhrazeny z přeplatku vyúčtování záloh za rok 1998, který činil 5.183,- Kč, pak tím ve skutečnosti nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž skutkový závěr odvolacího soudu, ze kterého při svém rozhodnutí vycházel. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle však dovolací soud nemohl přezkoumat, neboť skutečnost, zda napadené usnesení vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá oporu v provedeném dokazování, a s nímž účastník nesouhlasí, nezakládá přípustnost dovolání podle

Jestliže je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na skutkovém závěru, že přeplatek, který měla povinná z vyúčtování záloh za služby spojené s užíváním bytu za rok 1998 ve výši 5.183,- Kč, byl oprávněným započten na jiné dluhy povinné, vzniklé na nájemném ve výši 2.180,- Kč za únor 1998, v téže výši za březen 1998 a zčásti ve výši 823,- Kč za duben 1998, a že tato pohledávka povinné zanikla ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přičemž z této skutečnosti vycházely soudy obou stupňů již při nařízení výkonu rozhodnutí, pak odvolacímu soudu nelze vytýkat nesprávné právní posouzení věci ve smyslu , jestliže dovodil, že pohledávka povinné ve výši 5.183,- Kč zanikla v důsledku úkonu započtení oprávněného ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Vymáhaná pohledávka oprávněného co do poplatků z prodlení za měsíce únor, březen a částečně za duben 1998 tudíž splněním nezanikla a podmínky pro zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí v tomto rozsahu podle tak nejsou dány, jak odvolací soud uzavřel.

Přípustnost dovolání podle ve spojení s , odst. 2 není způsobilá založit ani námitka dovolatelky, že „účtování poplatků z prodlení oprávněným považuje za neoprávněné a proti dobrým mravům“, neboť jí zpochybňuje věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí (platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 1999, sp. zn. , jímž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 19.620,- Kč spolu s 2,5 promile z částky 2.180,- Kč od 6. 3. 1998, 6. 4. 1998, 6. 5. 1998, 6. 6. 1998, 6. 7. 1998, 6. 8. 1998, 6. 9. 1998, 6. 10. 1998, 6. 11. 1998 do zaplacení a náklady řízení 3.438,- Kč). Věcnou správnost podkladového rozhodnutí však soud výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat, přičemž jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. , ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58).

Další námitky povinné uplatněné v dovolání jsou v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí zcela bez právního významu.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první , neboť oprávněnému v dovolacím řízení náklady nevznikly a dovolatelka na jejich náhradu právo nemá.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2009

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu