Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 247/10

Ústavní soud rozhodl dne 22. února 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky M. Š., zastoupené JUDr. Janou Ondráčkovou, advokátkou se sídlem Hněvotínská 44, Olomouc, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -208 ze dne 22. 10. 2009, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, č. j. -186 ze dne 21. 12. 2006 a usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. -175 ze dne 26. 9. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 27. 1. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Olomouci (dále jen „okresní soud“) č. j. -9 ze dne 28. 2. 2000 byl k návrhu oprávněného, BYT A SERVIS ND DRUŽSTVO OLOMOUC, nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí stěžovatelky za účelem uspokojení pohledávky ve výši 14.437,- Kč společně s poplatky z prodlení, náklady předchozího řízení a náklady výkonu rozhodnutí. Tentýž soud usnesením č. j. ze dne 28. 3. 2001 zastavil výkon rozhodnutí co do částky 14.437,- Kč a usnesením č. j. ze dne 30. 1. 2006 i ve vztahu k části poplatků z prodlení. Vykonávací řízení tak bylo nadále vedeno pro část poplatků z prodlení a pro náklady řízení. Usnesením č. j. -175 ze dne 26. 9. 2006 zamítl okresní soud návrh stěžovatelky na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením téhož soudu č. j. -9 ze dne 28. 2. 2000. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“), usnesením č. j. ze dne 21. 12. 2006 k odvolání stěžovatelky rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil. Dovolání stěžovatelky bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. -208 ze dne 22. 10. 2009 odmítnuto z důvodu nenaplnění podmínek přípustnosti dle ve spojení s a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Posledně uvedené rozhodnutí okresního soudu, jakož i navazující rozhodnutí krajského a Nejvyššího soudu napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž namítala porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v , , , , d, y a a 3 písm. c), a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka obecným soudům vytýkala, že se návrhem na zastavení exekuce zabývaly pouze z hlediska existence důvodu uvedeného v , přestože v řízení uplatnila i důvod dle téhož předpisu, jehož naplnění spatřovala v tom, že se část věcí zahrnutých do soupisu věcí určených k exekuci nenacházela v jejím vlastnictví, resp. že se částečně jednalo o věci, které nemohou být výkonem rozhodnutí postiženy. Stěžovatelka dále zopakovala svou argumentaci uplatněnou již v řízení před obecnými soudy, tzn. především vyjádřila přesvědčení, že jí byly poplatky z prodlení účtovány neoprávněně a v rozporu s dobrými mravy, dále popsala okolnosti vzniku předmětného dluhu a svou sociální situaci a rovněž vznesla námitky vůči postupu obecných soudů v nalézacím řízení, a to zejména vzhledem k nedostatku objektivity, neposkytnutí právní pomoci od počátku řízení a značným průtahům. Stěžovatelka se cítila postupem obecných soudů diskriminována a poukazovala rovněž na fyzickou i psychickou újmu, kterou v důsledku dlouholetých soudních sporů utrpěla. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu č. j. -208 ze dne 22. 10. 2009, usnesení krajského soudu č. j. -186 ze dne 21. 12. 2006 a usnesení okresního soudu č. j. -175 ze dne 26. 9. 2006 svým nálezem zrušil.

II.

Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované .

Dle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ze sdělení okresního soudu a z přiložené fotokopie doručenky Ústavní soud zjistil, že usnesení Nejvyššího soudu č. j. -208 ze dne 22. 10. 2009 bylo právní zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 16. 11. 2009 a posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tak byl pátek 15. 1. 2010. Jestliže stěžovatelka předala svou ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 26. 1. 2010, učinila tak po uplynutí lhůty stanovené za tímto účelem a Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2010

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj