Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4776/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. 9. 2005, č. j. -19, kterým Okresní soud v Lounech nařídil podle výkazů nedoplatků Finančního úřadu v Ž. k vymožení 6.209.602,36 Kč a nákladů exekuce exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. H. Š., soudní exekutorku. Učinil tak v souladu s právním názorem, vysloveným v předchozím (zrušujícím) usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 3. 2007, č. j. -64. Odvolací soud dospěl k závěru, že z hlediska obsahu doložky vykonatelnosti výkazu nedoplatků postačí, je-li v něm potvrzeno, že je vykonatelný. Tento požadavek je v souzené věci naplněn závěrečnou formulací v každém z výkazů nedoplatků, že vykázané nedoplatky jsou vykonatelné a byly předány k vymáhání. Tvrzení povinné, že řízení ve věci nedoplatků daní není skončeno, považoval za účelové.

Povinná v dovolání uvedla, že řízení ve věci výkazů nedoplatků skutečně skončeno není, rovněž ve věci vedené Okresním soudem v Lounech pod sp. zn. bylo vyhověno odvolání povinné a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Má za to, že „…je třeba věnovat patřičnou pozornost otázkám provádění a hodnocení důkazů soudem z hlediska ústavní zásady spravedlivého procesu…“. Uvádí, že vymáhaná částka, stanovená jako doměření daně,  nebyla Finančním úřadem v Ž. prokázána a soud prvního stupně nezvážil důkazy, které byly k této skutečnosti předkládány. Je přesvědčena, že „…soudu přísluší rozhodnout, které z navržených důkazů budou provedeny a které nikoliv, avšak pouze potud, pokud je možno skutkový stav věci bezpečně usoudit…“. Podle povinné trpí řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tvrdí, že finanční úřad nedodržel , o správě daní a poplatků, když vymáhanou částku stanovil podle pomůcek; finanční úřad neprokázal, že postupoval v souladu se zákonem a nepředložil spis daňového subjektu (jeho veřejně přístupnou část či komplexní soubor zjištění) ani žádný důkaz, kterým mohl svá rozhodnutí odůvodnit, a „…za těchto okolností nyní probíhá řízení, které tyto skutečnosti bude zvažovat…“. Povinná rovněž (bez bližší specifikace) namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud věc posoudil podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ), dále jen „“.

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu ,  ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud  prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení odst. l písm. c) spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci).

Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neuvádí a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze. Dovolatelka svými námitkami (z hlediska jejich obsahu) uplatnila dovolací důvod podle , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ten však je (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada splňovala podmínku zásadního právního významu) k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ).

Dovolatelka dále prostřednictvím námitek o nezákonnosti řízení (nedodržení ze strany finančního úřadu), jež vydání exekučních titulů předcházelo, zpochybňuje ve skutečnosti věcnou správnost vykonávaných výkazů nedoplatků, především pak výši vymáhané pohledávky. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení (včetně postupu orgánu) není oprávněn přezkoumávat, obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Vysvětlil také, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. ) a nepředstavují okolnost rozhodnou pro (ne)nařízení exekuce.

Podobně je tomu i s námitkou dosud probíhajícího jiného řízení (včetně řízení trestního), protože tato okolnost není při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí významná.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání (, věta první, ) - odmítl (, věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu