Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3354/2008

U S N E S E N Í

Celního úřadu Mělník,

L. F.

, zastoupenému JUDr. Milošem Červinkou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Haštalská 27, pro 43.568.093,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, č. j. -34, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 26. 12. 2006, č. j. -3, kterým okresní soud nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu ( v originále je rozhodnutí označeno jako „Bescheid“, tedy rozhodnutí, nikoliv platební rozkaz) ze dne 14. 7. 1998, č. j. 500/90307/02/98, vydaného Hauptzollamt Linz), exekuci na majetek povinného pro pohledávku 43 568 093,- Kč a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Romana Chaloupku. Dospěl k závěru, že rozhodnutí je vykonatelné na území České republiky na základě , o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek (dále též jen „“), které jsou taxativně vymezeny v tohoto zákona – mimo jiné pohledávek týkajících se cel – mezi Českou republikou a státy Evropské unie; jeho vykonatelnost vyplývá z citovaného zákona. Soud dále uzavřel, že žádost o vymáhání pohledávky obsahuje náležitosti uvedené v a že Celní úřad v Mělníku je aktivně legitimován k podání návrhu, neboť při uskutečnění mezinárodní pomoci při vymáhání pohledávek se postupuje podle zákona upravujícího správu daní, jímž je v České republice , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přičemž celní úřad má při vymáhání nedoplatků cla, daní a poplatků spravovaných celními úřady postavení správce daně (v této souvislosti odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. ). Závěrem uvedl, že povinný žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nenamítal.

Povinný v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním závěru ( , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“). Dále líčí, že byl rozsudkem Zemského soudu ve Welsu ze dne 14. 10. 1999, č. j. , odsouzen za celní únik k náhradě škody ve výši 1 240 000 ATS a k peněžitému trestu ve výši 20 000 000 ATS. Pro případ, že by stanovenou částku neuhradil, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce trvání čtyř měsíců. Povinný požádal z rodinných důvodů o odklad výkonu trestu, jeho žádosti bylo vyhověno a nástup výkonu trestu byl odložen o rok. V ověřeném překladu výše uvedeného rozhodnutí je peněžitý trest označen jako „pokuta“, což je zřejmě zavádějící, neboť podle české terminologie se nepochybně jedná o „peněžitý trest“. Rozsudek Zemského soudu ve Welsu ze dne 8. 4. 2002, č. j. , jímž byl odklad povolen, povinný k dispozici nemá. Povinný poté podal žádost o další odklad nástupu k výkonu trestu, na kterou již soud nereagoval. Po nějaké době však obdržel usnesení o nařízení exekuce pro částku 45 568 093,- Kč, což podle jeho přesvědčení přestavuje částku náhrady škody ve výši 1 240 000 ATS a částku 20 000 000 ATS, která byla povinnému uložena jako náhradní peněžitý trest při nenastoupení k výkonu trestu odnětí svobody. Uvedl, že podle nemůže být vymáhána pohledávka, která má povahu trestněprávní sankce, a v tomto rozsahu nemůže být ani k vymáhání pohledávky dána aktivní legitimace Celního úřadu v Mělníku. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že Generální ředitelství cel obdrželo v souladu s ustanovením směrnice Rady 75/308/EHS ze dne 15. 3. 1976 o vzájemné pomoci žádost o vymáhání pohledávky vyplývající z operací, které jsou součástí systému financování Evropským zemědělským orientačním a záručním fondem, zemědělských dávek a cel, ve znění pozdějších předpisů, a směrnice Komise 2002/94/ES ze dne 9. 12. 2002, stanovící pravidla pro provádění některých ustanovení směrnice Rady 76/308/EHS. Jednalo se o vykonatelný výkaz nedoplatků, který vydal Hauptzollamt Linz dne 14. 7. 1998, č. j. 500/90307/02/98. Celní úřad Mělník začal jako správce daně vymáhat pohledávku podle věty druhé , má tedy zároveň postavení účastníka řízení. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolací soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, část první ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce (a takovým z obsahového hlediska je i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „“/), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolatel žádné argumenty ve prospěch tvrzení, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a dovolací soud ani hodnocením námitek v dovolání uplatněných k takovému závěru nedospěl. Dovolatel jednak soudu vytýká, že podle nelze vymáhat pohledávku 20 000 000 ATS, představující peněžitý trest (který byl povinnému uložen v trestní věci Zemským soudem ve Welsu), a současně popírá aktivní legitimaci Celního úřadu Mělník, čímž uplatnil dovolací důvod podle

V projednávané věci byla nařízena exekuce podle rozhodnutí ze dne 14. 7. 1998, č. j. 500/90307/02/98, vydaného rakouským celním úřadem - Hauptzollamt Linz pro 19 293 600,00 ATS (dle doručenky rozhodnutí převzal za povinného jeho soused). Exekuce tedy není vedena k vymožení povinností (včetně peněžitého trestu) uložených až následně v trestní věci vydaným rozsudkem Zemského soudu ve Welsu ze dne 14. 10. 1999, č. j. , na který dovolatel poukazuje. Jak také vyplývá ze spisového materiálu, zejména z žádosti o vymáhání pohledávky ze dne 28. 1. 2005 a jejích příloh (Přílohy 1 k GZ.ZR-4100/21-Zoll/04 - informace týkající se pohledávky, výkazu nedoplatku z 22. 11. 2004), celková vymáhaná částka 43 568 093,- Kč zahrnuje (při použitém měnovém kurzu 31,0730 Kč za 1 Euro) clo / Zoll (Z1) ve výši 9 999 145,60 Kč, daň z tabáku / Tabaksteuer (TS) ve výši 24 049 435,- Kč a dovozní daň z přidané hodnoty / Einfuhrumsatzsteuer (EU resp. EUST) ve výši 9 519 511,80 Kč. Vymáhaný závazek byl povinnému uložen podle nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 z 12. 10. 1992 (celní kodex) ve spojení s Zollrechts-Durchführungsgesetz, BGBl. č. 659/1994 (ZollR-DG). Proto námitka dovolatele, že exekucí, vedenou podle 4 Sb., je vymáhána „trestněprávní sankce“, je zcela nedůvodná.

Nad rámec uvedeného je třeba uvést, že Nejvyšší soud také již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení; obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. ).

Pokud se týká obecně námitky nedostatku legitimace celního úřadu v řízení o výkon rozhodnutí (exekuci), tato již byla soudní praxí vyřešena (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001, sp. zn. , nebo ze dne 13.12.2001, sp. zn. , případně rozsudek Vrchního soudu ze dne 24.10.2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. 34/2003 v časopisu Soudní judikatura). Uvedená rozhodnutí stojí na závěru, že vymáhá-li nedoplatky cla, daní a poplatků spravovaných celními orgány celní úřad (, , celního zákona, ve znění pozdějších předpisů), má postavení správce daně ve smyslu ustanovení věty druhé o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení , věty za středníkem, ; je proto oprávněn podat návrh na nařízení soudního výkonu takového rozhodnutí a být i účastníkem příslušného řízení.

V projednávané věci se mezinárodní pomoc při vymáhání pohledávek uvedených v realizuje podle zákona upravujícího správu daní, kterým je v současné době ( ). Je-li k vymáhání předmětných pohledávek oprávněn „orgán vykonávající správu daní, jíž se dožádaná mezinárodní pomoc týká“ ( ), a jestliže podle ustálené soudní praxe při vymáhání nedoplatků cla, daní a poplatků spravovaných celními úřady má celní úřad postavení správce daně, pak ani námitka nedostatku aktivní legitimace celního úřadu v projednávané věci není důvodná.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud se při svém rozhodování v projednávané věci neodchýlil od ustálené soudní praxe a vyřešil namítané otázky v souladu s právem, podmínky přípustnosti ve smyslu , odst. 3 nejsou dány. Nejvyšší soud proto bez jednání ( věta první ) dovolání podle , věty první, odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu