Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4365/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší   soud   České  republiky   rozhodl   v  senátě  složeném  z   předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně Š. K., zastoupené JUDr. M. H., advokátem, proti žalovanému P. B., zastoupenému Mgr. M. Š., advokátkou, o 59 950 Kč s příslušenstvím,  vedené   u  Okresního  soudu  v Benešově  pod  sp.  zn. , o  dovolání žalovaného proti rozsudku  Krajského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2008, č. j. -201, takto:

I. Dovolání  se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního  soudu  v Benešově ze dne 19. října 2007, č. j. -153, kterým bylo  uloženo  žalovanému zaplatit žalobkyni 59 950 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné.

Podle ustanovení (dále též jen „“) lze dovoláním

napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), je předpokladem  přípustnosti  dovolání  podle   ustanovení   , o které lze obecně přípustnost dovolání opřít, skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [srov. ].

V posuzované věci jde bezesporu o obchodní věc, neboť jde o spor mezi podnikateli  o úhradu ceny za poskytnuté účetní služby. I když dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu, jímž  bylo  potvrzeno  rozhodnutí  soudu  prvního stupně ve věci samé, bylo rozhodnuto o  peněžitém  plnění  jedním výrokem (celkovou částkou) ve výši 59 950 Kč s příslušenstvím, je z obsahu spisu zcela nepochybné, že tato částka představuje pět samostatných nároků s odlišným skutkovým základem (konkrétně jde o vyúčtování služeb ve výši 30 000 Kč, 10 000 Kč,  2 750 Kč,  4 000 Kč  a 13 200 Kč podle  pěti  uzavřených smluv o dílo), a proto je třeba také přípustnost dovolání posuzovat ve vztahu ke každému ze všech těchto pěti nároků samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2000, pod číslem 9). V případě  všech  pěti  uvedených  nároků  jde  tedy  ve  smyslu o věc, u níž není dovolání přípustné.

Nejvyšší  soud  proto  dovolání  žalovaného,  aniž   ve  věci  nařizoval  jednání ( věta první  ), usnesením  odmítl  pro  nepřípustnost [  věta první a ].

Na   tomto   závěru  nemůže  nic  změnit  ani  nesprávné  poučení   odvolacího   soudu o možnosti podat – byť za určitých předpokladů – dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání  je přípustné, přípustnost  dovolání nezakládá.  Podle již citovaného lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud  to  zákon  připouští;  jestliže   tedy   možnost   podat   dovolání   není  v zákoně (v až 239 ) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a za situace, kdy žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2009

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu