Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 644/2020

23 Cdo 644/2020-373

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce P. Ch.,nar. XY, s trvalým pobytem v XY, se sídlem v XY, IČO XY, proti žalovanému J. Š., narozenému XY, s trvalým pobytem v XY, o zaplacení částky 6 809 Kč a o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2007, č. j. -288, -288, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 22. 11. 2006, č. j. -280, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 10. 2006, č. j. -265, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok pod bodem II).

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2007, č. j. -288, -288, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) úvodem poznamenává, že v dovolacím řízení postupoval podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.) – dále opět jen „ “.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v , pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. Věcí samou se totiž rozumí věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , publikované pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé. Přípustnost dovolání tedy nevyplývá z ustanovení

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle , musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci insolvenčního řízení, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení , kterým je upravena přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. , jež bylo uveřejněno pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. ). Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , jež bylo uveřejněno pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí zabývat – podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 7. 2020

JUDr. Zdeněk Des předseda senátu