Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
478ED06B6FC223E8C12585F00018AA7B.html
HTML · 12.78 KB
No categories available
23 Cdo 644/2020
23 Cdo 644/2020-373
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce P. Ch.,nar. XY, s trvalým pobytem v XY, se sídlem v XY, IČO XY, proti žalovanému J. Š., narozenému XY, s trvalým pobytem v XY, o zaplacení částky 6 809 Kč a o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 30 Ro 2215/2003 , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2007, č. j. 29 Co 10/2007 -288, 29 Nc 8/2007 -288, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 22. 11. 2006, č. j. 30 Ro 2215/2003 -280, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. 10. 2006, č. j. 30 Ro 2215/2003 -265, kterým byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 3. 2007, č. j. 29 Co 10/2007 -288, 29 Nc 8/2007 -288, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) úvodem poznamenává, že v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.) – dále opět jen „o. s. ř. “.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. o. s. ř. , pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. Věcí samou se totiž rozumí věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97 , publikované pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé. Přípustnost dovolání tedy nevyplývá z ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s. ř. o. s. ř. , musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci insolvenčního řízení, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o. s. ř. o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř. o. s. ř. , kterým je upravena přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 , jež bylo uveřejněno pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Cdo 3019/2008 ). Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002 , jež bylo uveřejněno pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4365/2008 ).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 , věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2020
JUDr. Zdeněk Des předseda senátu