Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3264/2008

U S N E S E N Í

Dovolání žalovaného se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění

( ):

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 17. dubna 2008, č.j. -45, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 4. prosince 2007, č. j. -21, kterým bylo určeno, že v rozsudku specifikované pozemky jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě P. f. ČR, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný měl nabýt vlastnického práva na základě kupních smluv uzavřených se žalobcem dne 20. října 2002 a 22. října 2002. Při uzavření těchto smluv žalovaný předložil potvrzení F. n. m. České republiky (dále jen “FNM“) ze dne 3. června 2002, že není v prodlení s plněním finančního závazku vůči FNM. Z potvrzení ze dne 6. května 2003 však vyplývá, že od 1. srpna 2002 žalovaný dlužníkem FNM byl. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný byl v prodlení s plněním závazku vůči FNM v době uzavření kupních smluv, které jsou v důsledku toho pro rozpor s absolutně neplatné ( o.z.). Vlastnické právo ke sporným pozemkům tedy zůstalo zachováno státu a s ohledem na ustanovení vykonává jejich správu žalobce. Konstatoval, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl vydán v nepřítomnosti žalovaného, kterému bylo řádně doručeno předvolání spolu se žalobou a žalovaný se přes výzvu soudu ani před jednáním k žalobě nevyjádřil. Soud prvního stupně proto vycházel pouze z toho, co vyplynulo z žaloby a z důkazů, které předložil žalobce. S poukazem na ustanovení odvolací soud nepřihlédl ke skutečnostem, které žalovaný uplatnil v odvolání a posoudil je jako tzv. nepřípustné novoty, takže vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z důvodu uvedeného v Má za to, že použití ustanovení odvolacím soudem je v rozporu s hmotným i procesním právem. Tvrdí, že jediné novum, které v odvolání uvedl, je námitka promlčení proti případnému dovolání se relativní neplatnosti kupních smluv, k níž však odvolací soud nepřihlédl. V dovolání pak polemizuje s konkrétními skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Za nesprávný též považuje výrok o náhradě nákladů řízení obsažený v napadeném rozhodnutí. Navrhuje, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalobce, který poukázal na správnost použití ustanovení

odvolacím soudem a navrhl, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto.

Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a b) a nebylo shledáno přípustným ani podle

Námitkami proti skutkovému základu, z nějž při svém rozhodování vycházel odvolací soud, žalovaný fakticky uplatňuje ( ) dovolací důvod podle ustanovení , k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Obdobně, pokud je takto v dovolání v souvislosti s tvrzenou vadnou aplikací ustanovení uplatněn dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu (nadto k aplikaci ustanovení lze srovnat např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9.1.2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2002 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2002, ). Pokud tedy žalovaný již v řízení před soudem prvního stupně neuvedl, že ve skutečnosti nebyl v prodlení s plněním svého závazku a nenabídl o tom důkazy, odvolací soud nemohl k této skutečnosti přihlédnout.

Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, které má povahu usnesení ( ), nepřipouští (srov. až 239 , a dále např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek

pod č. 4, ročník 2003, a v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , , neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. října 2009

JUDr. Pavel   P a v l í k , v. r.

předseda senátu